SB 1.11.24

rāja-mārgaṁ gate kṛṣṇe
dvārakāyāḥ kula-striyaḥ
harmyāṇy āruruhur vipra
tad-īkṣaṇa-mahotsavāḥ
Překlad slovo od slova: 
rāja-mārgam — veřejné cesty; gate — když projížděl; kṛṣṇe — Pán Kṛṣṇa; dvārakāyāḥ — města Dvāraky; kula-striyaḥ — ženy ze spořádaných rodin; harmyāṇi — na paláce; āruruhuḥ — vystoupily; vipra — ó brāhmaṇové; tat-īkṣaṇa — pohledět na Něho (na Kṛṣṇu); mahā-utsavāḥ — přijímaný jako ten největší svátek.
Překlad: 
Když Pán Kṛṣṇa projížděl po veřejných cestách, všechny ženy ze spořádaných dvārackých rodin vyšly na střechy svých paláců, aby se mohly podívat na Pána. Byl to pro ně ten největší svátek.
Význam: 

Spatřit Pána je nepochybně velká slavnost, a stejně tak tomu bylo i pro ženy z Dvāraky. Oddané ženy v Indii tak uvažují dodnes. Zvláště během obřadů Jhulana a Janmāṣṭamī se v Indii ženy ve velkém počtu hromadí v chrámech Pána, kde probíhá uctívání Jeho transcendentální věčné podoby. Transcendentální podoba Pána zasvěcená v chrámu se neliší od Pána Samotného. Tato podoba se nazývá arcā-vigraha neboli inkarnace arcā a Pán Ji expanduje Svojí vnitřní silou, aby bezpočtu Svých oddaných, kteří jsou ve hmotném světě, umožnil oddanou službu. Hmotné smysly nemohou vnímat duchovní podstatu Pána, a Pán proto přijímá arcā-vigrahu, která je zdánlivě vytvořená z hmotných prvků, jako je hlína, dřevo a kámen, ale ve skutečnosti není nikterak hmotou znečištěná. Pán jakožto kaivalya (jediný) v Sobě nemá žádnou hmotu. Všemocný Pán je jediný a nemá Sobě rovného, a tudíž se může zjevit v jakékoliv podobě, aniž by se znečistil hmotným pojetím. Slavnosti, které se obvykle v chrámu Pána pořádají, jsou tedy stejné, jako slavnosti v době projevené přítomnosti Pána ve Dvārace před zhruba pěti tisíci lety. Takové chrámy Pána zřizují podle usměrňujících zásad autorizovaní ācāryové, kteří dokonale znají vědu oddané služby, a dávají tím možnosti obyčejným lidem, ale méně inteligentní lidé, kteří o této vědě nic nevědí, však mylně pokládají jejich velkorysé úsilí za uctívání model a strkají nos do něčeho, k čemu nemají přístup. Ženy či muži, kteří se zúčastňují slavností v chrámech Pána, aby shlédli transcendentální podobu, jsou proto tisíckrát slavnější než lidé, kteří nevěří v transcendentální podobu Pána.

Z tohoto verše vychází najevo, že všichni obyvatelé Dvāraky vlastnili velké paláce. To naznačuje, jak bohaté to bylo město. Ženy a dívky vyšly na střechy paláců, jenom aby mohly shlédnout průvod a Pána. Ženy se nemísily s davem na ulici, a tak byla jejich spořádanost dokonale zachována. Neexistovala žádná umělá rovnost s muži. Ženská počestnost se elegantněji zachová tím, když ženy žijí odděleně od mužů. Opačná pohlaví se nemají stýkat bez omezení.