SB 1.10.22

sa eva bhūyo nija-vīrya-coditāṁ
sva-jīva-māyāṁ prakṛtiṁ sisṛkṣatīm
anāma-rūpātmani rūpa-nāmanī
vidhitsamāno 'nusasāra śāstra-kṛt
Překlad slovo od slova: 
saḥ — On; eva — takto; bhūyaḥ — opět; nija — osobní; vīrya — síla; coditām — vykonávání; sva — vlastní; jīva — živá bytost; māyām — vnější energie; prakṛtim — do hmotné přírody; sisṛkṣatīm — během znovustvoření; anāma — bez světských označení; rūpa-ātmani — podoby duše; rūpa-nāmanī — podoby a jména; vidhitsamānaḥ — přál si udělit; anusasāra — pověřil; śāstra-kṛt — sestavitel zjevených písem.
Překlad: 
Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, si přál dát živým bytostem, které jsou Jeho částmi, znovu jména a podoby, a proto je svěřil do rukou hmotné přírody. Jeho vlastní silou dostává hmotná příroda znovu moc tvořit.
Význam: 

Živé bytosti jsou nedílné součásti Pána. Mohou být dvou druhů, a to nitya-mukta a nitya-baddha. Nitya-muktové jsou věčně osvobozené duše, věčně zaměstnané transcendentální láskyplnou službou Pánu v Jeho věčném sídle nad projeveným světským stvořením. Nitya-baddhové, věčně podmíněné duše, jsou však svěřeny Jeho vnější energii māyi, neboť je třeba napravit jejich vzpurný postoj proti Svrchovanému Otci. Nitya-baddhové si nikdy nevzpomenou, že jsou nedílnými částmi Pána. Vlivem iluzorní energie se pokládají za výtvory hmoty, a proto neúnavně vymýšlejí plány na štěstí v hmotném světě. Vesele plánují a plánují, ale jak bylo výše uvedeno, na konci určitého období jsou plánovači i plány vůlí Pána zničeni. Bhagavad-gītā to potvrzuje následovně: “Ó synu Kuntī, všechny živé bytosti vstoupí na konci věku do Mé podstaty, a když znovu nastane čas stvoření, začínám tvořit prostřednictvím Své vnější energie.” (Bg. 9.7)

Slovo bhūyaḥ vyjadřuje “znovu a znovu” — tvoření, udržování a zničení probíhá neustále silou vnější energie Pána. Pán je příčinou všeho. Ale živé bytosti, které jsou svojí podstatou nedílné části Pána a které zapomněly na svůj sladký vztah, dostávají znovu příležitost zbavit se pout vnější energie. Pro oživení jejich vědomí Pán také sestavuje zjevená písma. Védská literatura dává podmíněným duším směrodatné pokyny, jak se mohou osvobodit od opakovaného tvoření a ničení hmotného světa a hmotného těla.

Pán říká v Bhagavad-gītě: “Tento stvořený svět a hmotná energie jsou pod Mojí vládou. Vlivem prakṛti jsou automaticky znovu a znovu vytvářeny, a toto vykonávám prostřednictvím Své vnější energie.”

Živé bytosti, duchovní jiskry, ve skutečnosti nemají žádná hmotná jména ani podoby. Aby se jim však splnila jejich touha panovat hmotné energii s hmotnými podobami a jmény, dostávají k tomuto falešnému požitku příležitost. Zároveň také dostávají příležitost v podobě zjevených písem, aby pochopily své skutečné postavení. Pošetilá a zapomnětlivá živá bytost se neustále zaobírá nepravými podobami a nepravými jmény. Vrcholem těchto nepravých jmen a podob je moderní nacionalismus. Lidé šílí po nepravém jménu a podobě. Podobu neboli tělo, které získali za jistých podmínek, pokládají za skutečnost, a jméno, které dostali, je mate do té míry, že podmíněná duše utrácí svoji energii ve jménu mnoha různých “ismů”. Písma ovšem dávají klíč, jak pochopit realitu, jenže lidé si odmítají nechávat radit od písem, která Pán stvořil pro lidi podle místa a času. Bhagavad-gītā například udává zásady pro život všech lidských bytostí, ale pod vlivem hmotné energie se lidé nikterak nepokoušejí podle Bhagavad-gīty žít. Śrīmad-Bhāgavatam je postgraduálním studiem pro ty, kteří dokonale pochopili zásady Bhagavad-gīty. Lidé jim bohužel nevěnují pozornost, a zůstávají tak ve spárech māyi, opakovaného rození a smrti.