Skip to main content

Kapitola pátá

Čistota oddané služby

Všechny předchozí pokyny, které Šríla Rúpa Gósvámí předložil v různých citátech, můžeme shrnout takto: dokud má člověk hmotné sklony nebo touží splynout s duchovní září, nemůže vstoupit do království čisté oddané služby. Rúpa Gósvámí dále uvádí, že oddaná služba je transcendentální všem hmotným úvahám a není omezena na žádnou určitou zemi, třídu, společnost nebo podmínky. Ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že oddaná služba je transcendentální a nemá žádnou příčinu. Oddaná služba se vykonává bez očekávání zisku a nemohou ji zastavit žádné hmotné okolnosti. Je přístupná všem bez rozdílu a je přirozeným zaměstnáním živých bytostí.

Ve středověku se po odchodu Pána Nitjánandy, velkého společníka Pána Čaitanji, třída kněží prohlašovala za potomky Nitjánandy a říkali si kasta gósvámích. Dále prohlašovali, že oddaná služba a její rozšiřování náleží pouze jejich třídě jménem nityānanda-vaṁśa. Nějakou dobu takto neoprávněně využívali svého vlivu, až Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, mocný áčárja gaudíja-vaišnavské sampradáji, jejich názory zcela rozdrtil. Nějakou dobu probíhal tuhý zápas, ale skončil úspěšně a nyní je správně a prakticky ustanoveno, že oddaná služba není omezena na žádnou určitou třídu lidí. Kromě toho každý, kdo je zaměstnán v oddané službě, se již nachází v postavení prvotřídního bráhmana. Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura ze zápasu o toto hnutí vyšel vítězně.

Díky němu a jeho postavení se nyní může stát gaudíja-vaišnavou každý z kterékoliv části světa nebo vesmíru. Čistý vaišnava je transcendentálně umístěn a tudíž má i nejvyšší kvalifikace v hmotném světě; nalézá se v kvalitě dobra. Naše hnutí pro vědomí Kršny v západním světě je založeno na tom, co prosazoval Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Prabhupáda, náš duchovní mistr. Na základě jeho autority se členy naší společnosti stávají lidé ze všech oblastí západních zemí. Takzvaní bráhmani prohlašují, že ten, kdo se nenarodil v bráhmanské rodině, nemůže obdržet posvátnou šňůru a nemůže se stát prvotřídním vaišnavou. My však takovou teorii nepřijímáme, protože ji nepodporuje ani Rúpa Gósvámí, ani není podložena různými písmy.

Šríla Rúpa Gósvámí zde zvláště uvedl, že každý člověk se narodil s právem přijmout oddanou službu a stát se vědomým si Kršny. Uvedl mnoho citátů z různých písem a zvláště citoval Padma Puránu, kde mudrc Vasištha říká králi Dilípovi: „Můj drahý králi, každý má právo vykonávat oddanou službu, jako má právo časně se vykoupat v měsíci Mágha (prosinec-leden).“ Více se o tom zmiňuje Skanda Purána v části Káší-khanda, kde se říká: „V zemi známé jako Majúradhvadža jsou i lidé nízké třídy, považovaní za nižší než šúdrové, zasvěcení do vaišnavského kultu oddané služby. Když jsou patřičně oblečeni s tilakem na těle, růženci v rukách a korálky na krku, vypadají, jako by přišli z Vaikunthy. Vypadají tak pěkně, že okamžitě překonají obyčejné bráhmany.“

Vaišnava se tedy automaticky stává bráhmanem. Tuto myšlenku podporuje také Sanátana Gósvámí ve své knize Hari-bhakti-vilása, která je vaišnavským rádcem. Je zde jasně uvedeno, že jakýkoliv člověk, který je náležitě zasvěcen do vaišnavského kultu, se zajisté stává bráhmanem, právě jako se kov jménem kaṁsa (zvonovina) přemění ve zlato, když se smísí se rtutí. Pravý duchovní mistr může pod vedením autorit obrátit kohokoliv k vaišnavismu, takže se každý může přirozeně dostat na nejvyšší postavení bráhmana.

Šríla Rúpa Gósvámí však upozorňuje, že když je člověk náležitě zasvěcen pravým duchovním mistrem, neměl by si myslet, že pouhým přijetím zasvěcení celá jeho práce skončila. Člověk musí stále velice starostlivě dodržovat pravidla a předpisy. Když po přijetí duchovního mistra a zasvěcení člověk nedodržuje pravidla a předpisy oddané služby, pak znovu poklesl. Musí si dobře pamatovat, že je částí transcendentálního těla Kršny, a že povinností části je sloužit celku, sloužit Kršnovi. Nesloužíme-li Kršnovi, pak opět poklesneme. Pouhé zasvěcení nikoho do postavení prvotřídního bráhmana nepovýší. Je třeba plnit povinnosti a velice přísně dodržovat usměrňující zásady.

Šrí Rúpa Gósvámí také řekl, že když člověk pravidelně vykonává oddanou službu, nepřipadá poklesnutí v úvahu. Pokud však vlivem okolností k nějakému poklesku dojde, vaišnava nemusí dělat prāyaścitta (obřad pro očistu). Poklesne-li někdo ze zásad oddané služby, není odčinění (prāyaścitta) zapotřebí. Musí se pouze přísně držet pravidel a předpisů pro vykonávání oddané služby a to stačí k tomu, aby se vrátil do svého původního postavení. To je tajemství vaišnavského kultu oddanosti.

V praxi existují tři metody, jak se dostat na úroveň duchovního vědomí, které se nazývají karma, jñāna a bhakti. Obřady jsou v oblasti karmy. Spekulativní metody jsou v oblasti džňány. Člověk, který se začal věnovat bhakti, oddané službě Pánu, nemá nic společného s karmou ani s džňánou. Bylo již vysvětleno, že čistá oddaná služba není poskvrněná ani karmou ani džňánou. Bhakti by neměla být poskvrněna filozofickou spekulací ani rituálními obřady.

Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti cituje jedenáctý zpěv, dvacátou první kapitolu, 2. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Pán Kršna říká Uddhavovi: „Rozdíl mezi způsobilostí a nezpůsobilostí lze stanovit následovně: lidé pokročilí v oddané službě, se nikdy znovu neuchýlí k plodonosným činnostem nebo filozofické spekulaci. Upne-li se člověk k oddané službě a je-li veden usměrňujícími zásadami, které jsou dané autoritami a áčárji, to je nejlepší zárukou způsobilosti.“

Podporuje to Nárada Muni v prvním zpěvu, páté kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu, kde radí Vjásadévovi: „Dokonce i když člověk nevykoná své předepsané povinnosti, ale okamžitě se přímo odevzdá lotosovým nohám Hariho (Kršny), nedopouští se chyby a jeho postavení bude jisté za všech okolností. Třebaže kvůli špatné společnosti při vykonávání oddané služby poklesne, nebo nezavrší proces oddané služby úplně a předčasně zemře, přesto tím nic neztrácí. Zato člověk, který pouze vykonává předepsané povinnosti své varny a ášramu, ale nemá žádné vědomí Kršny, ten pravý prospěch z lidského života nezíská.“ Všechny podmíněné duše, které šíleně pracují pro smyslový požitek aniž vědí, že tento proces jim nikdy nepomůže zbavit se hmotného znečištění, získají pouze opakované rození a smrt.

V pátém zpěvu Šrímad Bhágavatamu Ršabhadéva jasně říká svým synům: „Lidé zaměstnaní plodonosnými činnostmi se opakovaně podrobují rození a smrti, a dokud nevyvinou láskyplný cit k Vásudévovi, nemají možnost se z těchto přísných zákonů hmotné přírody dostat.“ Měli bychom porozumět, že každý člověk, který se velice přísně věnuje předepsaným povinnostem své varny a ášramu, ale který nevyvine lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství, Vásudévovi, svou lidskou životní podobu pouze promarní.

Je to také potvrzeno v jedenáctém zpěvu, jedenácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu, ve kterém Pán říká Uddhavovi: „Můj drahý Uddhavo, člověk, který se na Mě obrátí a zcela se Mi odevzdá a dodržuje Mé pokyny, když zanechá všech předepsaných povinností, je považován za prvotřídního člověka.“ Ze slov Nejvyšší Osobnosti Božství vyplývá, že lidi, kteří jsou většinou přitahováni k dobročinným, etickým, morálním, nesobeckým, politickým a společensky prospěšným činnostem, můžeme považovat za dobré pouze z pohledu hmotného světa. Ze Šrímad Bhágavatamu a ostatních autentických védských písem se můžeme dovědět, že když člověk jedná pouze s myslí upřenou na Kršnu a vykonává oddanou službu, je v daleko lepším postavení než všichni lidé zaměstnaní lidumilnými, etickými, morálními, nesobeckými a společenskými veřejně prospěšnými činnostmi.

Stejná věc je ještě důrazněji potvrzena v jedenáctém zpěvu, páté kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu, ve kterém Karabhádžana Muni oslovuje Mahárádžu Nimiho následovně: „Můj drahý králi, zanechá-li někdo svých povinností, jak jsou předepsány pro různé varny a ášramy, a uchýlí se k lotosovým nohám Pána, kde se zcela odevzdá, není již více dlužníkem a není nikterak zavázán vykonávat různé druhy činností, které prokazujeme velkým světcům, předkům, živým bytostem a členům rodiny a společnosti. Nemusí se ani zatěžovat s prováděním pěti druhů obětí (yajña), aby se zbavil hříšného znečištění. Pouhým vykonáváním oddané služby se zbaví všech závazků.“ Znamená to, že jakmile se člověk narodí, okamžitě se zadluží v mnoha oblastech. Zadluží se velkým světcům, protože získá prospěch čtením jejich autorizovaných písem a knih. Využíváme například knih, které napsal Vjásadéva. Vjásadéva nám zanechal všechny Védy. Předtím, než Vjásadéva začal psát, se védské literatuře pouze naslouchalo a žáci se mantry rychle naučili poslechem a nemuseli je číst. Později Vjásadéva považoval za moudré Védy sepsat, protože v tomto věku mají lidé slabou paměť a nejsou schopni si všechny pokyny duchovního mistra zapamatovat. Zanechal proto celé védské poznání v podobě knih jako jsou Purány, Védánta, Mahábhárata a Šrímad Bhágavatam.

Existuje mnoho jiných mudrců, jako Šankaráčárja, Gautama Muni a Nárada Muni, kterým jsme zadluženi, protože využíváme jejich poznání. Podobně jsme zavázáni svým předkům, protože jsme se narodili v určité rodině, kde využíváme mnoha výhod a zděděného majetku. Jsme proto zadluženi předkům a musíme jim po jejich smrti obětovat piṇḍa (prasádam). Podobně jsme zadluženi lidem všeobecně, také svým příbuzným, přátelům a dokonce zvířatům, jako jsou krávy a psi, která nám prokazují mnohé služby.

Jsme zadluženi polobohům, předkům, světcům, zvířatům a celé společnosti. Je naší povinností jim vše splatit patřičným odváděním služby. Opustí-li však někdo všechny závazky a odevzdá-li se pouze Nejvyšší Osobnosti Božství, není již více dlužníkem a není zavázaný žádnému jinému zdroji prospěchu. Oddaná služba vše vynahradí.

Také v Bhagavad-gítě Pán říká: „Zanech všech povinností a odevzdej se jen Mně. Ujišťuji tě, že tě ochráním před všemi hříšnými reakcemi.“ Člověk si může myslet, že když se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, nebude schopen plnit všechny své ostatní závazky. Kršna však opakuje: „Neváhej. Nemysli si, že když zanecháš všech ostatních zaměstnání, narušíš nějak svůj život. Nepřemýšlej tak. Já tě ochráním.“ Tak ujišťuje Kršna v Bhagavad-gítě.

Další zmínka je v Agastja-sanhitě: „Osvobozený člověk nemá zapotřebí usměrňujících zásad písem, a stejně tak člověk řádně zaměstnaný ve službě Pánu Rámačandrovi nemá zapotřebí obřadních zásad popsaných ve védských dodatcích.“ Oddaní Pána Rámačandry nebo Kršny jsou již osvobozené osobnosti a nemusí dodržovat usměrňující zásady, které uvádí oddíly védské literatury popisující obřadní činnosti.

V jedenáctém zpěvu, páté kapitole, 42. verši Šrímad Bhágavatamu oslovuje Karabhádžana Muni krále Nimiho: „Můj drahý králi, člověk, který zanechal uctívání polobohů a zcela soustředil svou energii na oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, je Pánovi velice drahý. Jestliže se náhodou nebo chybou dopustí něčeho zakázaného, nemusí provádět žádné očistné obřady. Pán sídlí v jeho srdci a ze soucitu pro náhodnou chybu napraví oddaného zevnitř.“ V Bhagavad-gítě je také na mnoha místech potvrzeno, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kršna, zvláště dohlíží na své oddané a důrazně prohlašuje, že nic nemůže způsobit, aby Jeho oddaní poklesli. On je stále chrání.