Skip to main content

Kapitola čtyřicátá osmá

Obava a hrůza

Obava

Při extatické lásce ke Kršnovi v obavách způsobují strach dvě příčiny: Kršna samotný nebo nějaká nebezpečná situace, ve které se Kršna ocitl. Když si oddaný o sobě myslí, že se dopustil přestupku proti Kršnovým lotosovým nohám, Kršna samotný se stane předmětem obav v extatické lásce, a když se z extatické lásky Kršnovi příznivci a přátelé obávají, že Mu hrozí nějaké nebezpečí, předmětem jejich obav se stane situace.

Když Rkšarádža bojoval proti Kršnovi a znenadání poznal, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, Kršna ho oslovil: „Můj drahý Rkšarádžo, proč tvá tvář tak vyschla? Zbav se prosím pocitu, že ti ode Mne hrozí nějaké nebezpečí. Není zapotřebí, aby se tvé srdce takto chvělo. Uklidni se prosím. Nehněvám se na tebe. Ty se však můžeš na Mě nahněvat, jak je ti libo — abys v boji se Mnou rozšířil svou službu a abys zvětšil Mou soutěživost.“ V této situaci plné obav v extatické lásce ke Kršnovi je předmětem obav samotný Kršna.

Další situace, při které je Kršna předmětem obav, je následující: Když malý Kršna dostatečně potrestal hada Káliju v řece Jamuně, Kálija řekl Pánovi: „Ó hubiteli démona Mury, získal jsem svým pokáním a odříkáním mnoho mystických sil, ale před Tebou nejsem ničím; jsem zcela bezvýznamný. Buď prosím laskavý k ubohé duši, jako jsem já, a nehněvej se na mě. Neznal jsem Tvé skutečné postavení a z nevědomosti jsem se dopustil hrozných přestupků. Prosím, ušetři mě. Jsem nejnešťastnější hloupé stvoření. Prosím, buď ke mně milostivý.“ To je další příklad extatických obav v oddané službě.

Když démon Kéší způsoboval ve Vrndávaně rozruch s tělem v podobě ohromného koně, které bylo tak velké, že mohl přeskakovat stromy, matka Jašódá řekla svému manželovi Nandovi Mahárádžovi: „Naše dítě je velice neposedné a tak bychom udělali lépe, kdybychom Ho drželi zavřeného doma. Mám velké obavy z nedávných výtržností démona Kéšího, který na sebe vzal podobu ohromného koně.“ Když se rozneslo, že tento démon přišel v nahněvané náladě do Gókuly, matka Jašódá chtěla ochraňovat své dítě a přepadla ji taková úzkost, že jí vyschla tvář a v očích měla slzy. To jsou některé známky extatických obav v oddané službě, způsobené spatřením a zaslechnutím něčeho, z čeho Kršnovi hrozí nebezpečí.

Když byla zabita čarodějnice Pútaná, některé přítelkyně matky Jašódy se jí na to vyptávaly. Matka Jašódá je okamžitě požádala: „Přestaňte prosím! Přestaňte prosím! Nezačínejte o Pútaně. Začnu se hrozit jen při vzpomínce na tu událost. Pútaná přišla pozřít mého syna a podvodem mě přiměla k tomu, že jsem jí dovolila vzít si dítě do náruče. Potom zemřela a její ohromné tělo vydalo zvuky podobné hřmění.“

Vedlejší příznaky extáze oddané služby v obavách jsou vysychání v ústech, vzrušení, ohlížení se, skrývání se, zmatenost, hledání milovaného, který je v nebezpečí, a velice hlasité volání. Některé další vedlejší příznaky jsou iluze, zapomnětlivost a očekávání nebezpečí. Za všech okolností je extatická obava stálým neboli setrvávajícím činitelem. Obavy jsou způsobeny dopuštěním se přestupku nebo nebezpečnými okolnostmi. Přestupků se lze dopustit různými způsoby a člověk, který se přestupku dopustil, cítí obavy. Zapříčiní-li obavy nějaký strašidelný objekt, je jím obvykle osoba, která svými rysy, povahou a působením nahání strach. Příkladem objektu, který způsobil extatické obavy, je čarodějnice Pútaná. Obavy mohou způsobit krutí démoni jako král Kansa a velcí mocní polobozi jako Indra nebo Šankara.

Démoni jako Kansa se bojí Kršny, avšak jejich pocity nelze popsat jako extatické obavy v oddané službě.

Hrůza

Z autoritativních zdrojů chápeme, že připoutanost ke Kršnovi někdy kvůli pocitům znechucení přivodí v oddané službě extázi hrůzy a odporu. Člověk s takovou extatickou lásku ke Kršnovi je téměř vždy na neutrálním stupni oddané služby (śānta-rasa). Popis extatické lásky způsobené hrůzou najdeme v následující výpovědi: „Tento člověk se dříve zajímal výlučně o věci chtíče a smyslového požitku a dosáhl dokonalosti ve zneužívání žen ke splnění svých chtivých tužeb. Jak pozoruhodné je, že tentýž člověk zpívá jména Kršny se slzami v očích a jakmile zahlédne tvář ženy, okamžitě je znechucen. Z výrazu jeho tváře soudím, že pohlavní život nyní nenávidí.“

Podextatické příznaky v této náladě oddané služby jsou odplivnutí si při úvaze nad svým minulým životem, zkřivení obličeje, ucpání si nosu a mytí rukou. Také sem patří třesení těla, násilné kroucení těla a pocení. Dalšími možnými příznaky jsou stud, vyčerpání, šílenství, iluze, zklamání, pokora, sebelítost, roztěkanost, dychtivost a ochrnutí těla.

Když oddaný naříká nad svými minulými odpornými činy a objeví se mu na těle zvláštní příznaky, jeho pocitům se říká extáze oddané služby v hrůze. Je to způsobeno probuzením jeho vědomí Kršny.

K tomu se váže následující prohlášení: „Jak se člověk může těšit z požitku sexuálního života v tomto těle, které je pytlem kůže a kostí naplněným krví a pokrytým kůží a masem a které vytváří hlen a odporné zápachy?“ Takové vnímání může mít jen ten, kdo probudil své vědomí Kršny a kdo si plně uvědomil odpornou povahu tohoto hmotného těla.

Šťastné dítě v lůně své matky se modlilo ke Kršnovi následovně: „Ó nepříteli Kansy, tolik trpím kvůli hmotnému tělu. Jsem nyní vězněno ve změti krve, moče a tekutých výkalů v lůně mé matky. Jelikož žiji v takových podmínkách, zakouším velké bolesti. Ó božský oceáne milosti, buď prosím ke mně milostivý. Nemám žádné schopnosti zaměstnat se v Tvé láskyplné oddané službě, ale prosím, zachraň mě!“ Podobně mluví i člověk, který poklesl do pekelných životních podmínek. Oslovil Nejvyššího Pána následovně: „Můj drahý Pane, Jamarádža mě přivedl do míst, která jsou plná odporných a nepříjemných zápachů. Je zde tolik hmyzu a červů a jsem obklopen výkaly různých nemocných lidí. Při pohledu na tento hrůzný výjev mě začínají bolet oči a začínám být téměř slepý. Proto se modlím, ó můj Pane, vysvoboditeli z pekelných podmínek. Poklesl jsem do tohoto pekla, ale neustále se budu snažit vzpomínat na Tvé svaté jméno a tímto způsobem se budu snažit udržet tělo a duši pohromadě.“ To je další příklad extatické lásky ke Kršnovi v hrůzné situaci.

Je třeba pochopit, že jakýkoliv člověk, který neustále zpívá svatá jména Pána — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — získal transcendentální pouto ke Kršnovi, a tak v jakýchkoli životních podmínkách zůstává spokojen při pouhé vzpomínce na Pánovo jméno s plnou náklonností a extatickou láskou.

Závěrem můžeme říci, že extatická láska ke Kršnovi v hrůze se objevuje během rozvoje od neutrálního vztahu k rozvinuté náklonnosti.