KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ: Údiv a rytířství

Údiv

Extáze údivu v oddané službě je vnímána dvěma způsoby: přímo, vlastními smysly, a nepřímo, poslechem od ostatních.

Když se Nárada přišel podívat na činnosti Pána ve Dvárace a viděl, že Kršna je přítomen v každém paláci ve stejném těle a je zaměstnán různými činnostmi, velice ho to udivilo. Je to jeden z příkladů údivu v oddané službě přímým vnímáním. Jedna z přítelkyň matky Jašódy řekla: “Jašódo, jen se podívej na tu legraci! Tvoje dítě se vždy dožaduje mléka z tvého ňadra a kopec Góvardhana je tak velký, že dokáže zastavit i mraky. Ale podívej: velký kopec Góvardhana nyní spočívá na prstu levé ruky tvého syna, jako by to byla hračka. Není to záhadné?” To je další příklad údivu v oddané službě přímým vnímáním.

Příkladem údivu v oddané službě nepřímým vnímáním bylo, když Mahárádža Paríkšit slyšel od Šukadévy Gósvámího, jak Kršna zabil Narakásuru, který proti Kršnovi bojoval s jedenácti akṣauhinī (oddíly) vojáků. Akṣauhinī zahrnuje několik tisíc slonů, několik tisíc koní a vozů a několik stovek tisíc pěších vojáků. Narakásura měl jedenáct takových oddílů a všechny vystřelovaly na Kršnu šípy, ale Kršna je všechny zabil pouhými třemi šípy. Když Maharádža Paríkšit uslyšel o tomto úžasném vítězství, začal si stíral z očí slzy a dostal ohromnou radost. To je příklad údivu v oddané službě nepřímým vnímáním prostřednictvím sluchového vjemu.

Následuje další příklad nepřímého údivu. Brahmá se snažil vyzkoušet Kršnu, je-li skutečně Nejvyšší Osobností Božství, a ukradl Mu všechny pasáčky a krávy. Za několik sekund však uviděl, že Kršna je stále přítomný se všemi kravami, telaty a pasáčky přesně tak, jak tomu bylo před tím. Když Brahmá vyprávěl tuto událost svým společníkům na planetě Satjalóka, všichni byli ohromeni. Brahmá jim řekl, že když odnesl pryč všechny chlapce, uviděl Kršnu znovu si hrát se stejnými chlapci stejným způsobem. Měli namodralou barvu pleti, téměř tak, jako má Kršna, a všichni měli čtyři ruce. Stejná telata a krávy tam byly stále ve stejné původní podobě. Brahmu téměř přemohlo i pouhé popisování této události. “A nejzvláštnější bylo,” dodal, “že mnoho jiných Brahmů z mnoha různých vesmírů tam také přišlo, aby Kršnu a Jeho společníky uctívali.”

Také když došlo k lesnímu požáru v Bhándíravaně, Kršna řekl svým přátelům, aby pevně zavřeli oči, a všichni to udělali. Když pak Kršna požár uhasil, pasáčci oči otevřeli a viděli, že nebezpečí pominulo, a že jejich krávy a telata jsou všechna v bezpečí. Podivovali se nad celou situací a nad tím, jak je Kršna mohl zachránit. To je další příklad nepřímého vnímání způsobujícího údiv v oddané službě.

Činnosti člověka, třebaže nikterak zvláštní, vždy zapůsobí na jeho přátele a vytvoří v jejich srdcích a mysli údiv. Avšak ani úžasné činnosti vykonané člověkem, který přítelem není, žádný údiv nevytvoří. Je to z lásky, že něčí úžasné činnosti vytvářejí údiv v mysli.

Rytířství

Když se z lásky a oddané služby Pánu dostaví zvláštní odvaha a nadšení, výsledné činnosti se nazývají rytířské. Mohou se projevit jako hra na boj, dávání milodarů, projevování milosti a vykonávání náboženských zásad. Za chrabré rytířské skutky v boji se člověku říká yuddha-vīra. Za dobročinné skutky se mu říká dāna-vīra. Za projevení zvláštní milosti se člověk nazývá dayā-vīra a je-li velkomyslný v provádění náboženských obřadů, nazývá se dharma-vīra. Cílem všech rozličných rytířských činností je Kršna.

Když chce přítel uspokojit Kršnu vykonáním nějakého rytířského činu, stane se vyzyvatelem a z Kršny se stane protivník; anebo Kršna může jen pozorovat boj a Jeho touha přiměje jiného přítele, aby se on stal protivníkem. Přítel jednou Kršnu vyzval: “Můj drahý Mádhavo, jsi velice neklidný, protože si myslíš, že Tě nikdo nemůže porazit, ale jestliže odsud neutečeš, ukážu Ti, že já jsem schopen Tě porazit, a když to moji přátelé uvidí, budou velice spokojení!”

Kršna a Šrídámá byli velice důvěrní přátelé, ale Šrídámá se na Kršnu přesto hněval a vyzval Ho. Když oba začali bojovat, všichni přátelé na břehu Jamuny se těšili z úžasného boje dvou přátel. Vlastnoručně si vyrobili šípy, aby si mohli hrát na boj, a Kršna je začal střílet na Šrídámu. Šrídámá šípy zastavoval otáčením tyče a jeho rytířské činy Kršnu velice uspokojily. K takovému žertovnému boji většinou dojde mezi rytířskými osobnostmi a tento boj pak přinese úžasné vzrušení všem pozorovatelům.

V Hari-vanše stojí, že Ardžuna a Kršna někdy bojovali v přítomnosti Kuntí a Kršna Ardžunu porazil.

Rytířské bojování mezi přáteli někdy doprovází vychloubání, samolibost, pýcha, síla, chápání se zbraní, vyzývání a postavení se jako protivník. Ze všech těchto činností se stanou podněty k rytířské oddané službě.

Jeden přítel vyzval Kršnu takto: “Můj drahý příteli Dámódaro, jsi odborníkem pouze v jídle. Porazil jsi Subalu jen proto, že je slabý a Ty jsi podváděl. Nechlub se s tím jako nějaký velký bojovník. Chlubil ses jako had a já jsem páv, který Tě porazí.” Páv je nejzdatnější nepřítel hada.

Když při takovém boji mezi přáteli začne být sebevychvalování osobní, učenci říkají, že je to podextáze. Když začnou hlasité výzvy, objeví se jisté bojové pohyby a nadšení, a polekaným přítomným nejsou dány žádné zbraně ani ujištění—všem těmto rytířským činnostem se říká podextáze.

Jeden přítel oslovil Kršnu následujícím způsobem: “Drahý Madhusúdano, znáš mou sílu, a přesto povzbuzuješ Bhadrasénu a ne mě, aby vyzval mocného Baladévu. Tímto jednáním mě jednoduše urážíš, protože mé paže jsou silné jako závory na bráně!”

Oddaný jednou řekl: “Můj drahý Pane Kršno, ať je Tvůj vyzyvatel Šrídámá, který troubí jako hrom a řve jako lev, oslavován za své hrdinské činnosti. Sláva všem Šrídámovým rytířským činům!” Rytířské činnosti jako bojování, dávání milodarů, prokazování milosti a provádění náboženských obřadů se nazývají hlavní, zatímco projevy pýchy, citového vzrušení, vytrvalosti, laskavosti, odhodlání, radosti, nadšení, závisti a vzpomínání jsou vedlejší. Když Stóka-kršna, jeden z mnoha Kršnových přátel, s Kršnou bojoval, jeho otec ho za to káral, protože Kršna byl životem a duší všech obyvatel Vrndávany. Když Stóka-kršna slyšel toto kárání, přestal bojovat, avšak Kršna ho i nadále vyzýval a Stóka-kršna se výzvě postavil, vzal svou tyč a začal ukazovat, jak zručně s ní umí točit.

Šrídámá jednou vyzval Bhadrasénu a řekl mu: “Můj drahý příteli, ještě se mě bát nemusíš. Ze všeho nejdříve porazím našeho bratra Balarámu, pak pobiji Kršnu, a pak přijde řada na tebe.” Bhadraséna opustil Balarámovu skupinu a připojil se ke Kršnovi a své přátele pobouřil tak, jako hora Mandara rozbouřila celý oceán. Křikem všechny své přátele porazil a inspiroval Kršnu svými rytířskými činnostmi.

Kršna jednou vyzval všechny své přátele a řekl: “Moji drazí přátelé, jen se podívejte s jakou chrabrostí skáču. Neutíkejte pryč, prosím.” Přítel jménem Varúthapa vyzývavá slova zaslechl, opětoval výzvu Pána, a pak proti Němu bojoval.

Jeden z přátel jednou poznamenal: “Sudámá se snaží, jak nejlépe umí, aby viděl Dámódaru poraženého, a myslím, že když se k němu připojí náš silný Subala, budou velice pěkná dvojice, jako cenný drahokam zasazený do zlata.”

Při těchto rytířských činnostech mohou být protivníky pouze Kršnovi přátelé. Kršnovi nepřátelé ve skutečnosti Jeho protivníky nikdy být nemohou. Proto se vyzývání Kršnových přátel nazývá oddaná služba rytířskými činnostmi.

Dāna-vīra neboli rytířství v podobě dávání milodarů se může rozdělit na dvě části: velkodušnost a odříkání. Člověk, který může obětovat vše pro uspokojení Kršny, se nazývá velkodušný. Když člověk touží vykonat oběť, protože uviděl Kršnu, Kršna je podnětem velkodušné činnosti. Když se Kršna zjevil jako syn Nandy Mahárádži, Nanda Mahárádža toužil s jasným vědomím zajistit svému synovi šťastnou budoucnost, a tak začal dávat bohatě ozdobené krávy jako milodary všem bráhmanům. Bráhmani byli s jeho dobročinností tak spokojení, že museli doznat, že milodary Nandy Mahárádži předčily milodary králů minulosti, jakými byli Mahárádža Prthu a Nrga.

Když člověk zná úplně slávu Pána a je připraven obětovat pro Něj vše, nazývá se sampradānaka neboli ten, kdo je v Kršnově zájmu schopen rozdat třeba všechno.

Když Mahárádža Judhišthira šel s Kršnou na místo oběti Rádžasúja, ve svých představách začal potírat Kršnovo tělo santálovou pastou, zdobit Ho girlandou, která Mu sahala až ke kolenům, dal Mu zlatem vyšívané šaty, klenoty osazené drahými kameny a mnoho ozdobených slonů, vozů a koní. Dále si přál dát Kršnovi jako milodar své království, svou rodinu a také sám sebe. Taková byla touha Mahárádži Judhišthiry, a poté, když nezbývalo již nic, co by bylo možné dát jako milodar, začal být velice zmatený a úzkostlivý.

Mahárádža Bali jednou řekl svému knězi Šukráčárjovi: “Můj drahý světče, jsi velkým odborníkem na védské poznání a proto védskými obřady uctíváš Nejvyšší Osobnost Božství, Višnua. Co se týče tohoto bráhmanského trpaslíka (inkarnace Vámanadévy), ať už je to Šrí Višnu, prostý bráhman či dokonce můj nepřítel, rozhodl jsem se Mu dát jako milodar všechnu zemi, o kterou požádal.” Mahárádžovi Balimu se dostalo takového štěstí, že před něj Pán natáhl svou ruku, která je načervenalá od dotyků ňader bohyně štěstí, vždy poprášených kunkumovým práškem. Nejvyšší Pán je tak velký, že bohyně štěstí je poslušna Jeho rozkazů k požitku, ale On přesto natáhl své ruce, aby přijal milodary Mahárádži Baliho.

Člověk, který chce dát Kršnovi jako milodar vše, ale nechce nic na oplátku, si skutečně odříká. Oddaný tak odmítá přijmout jakýkoliv druh osvobození, i když ho Pán nabízí. Skutečná láska ke Kršnovi se projeví, když se Kršna stane příjemcem milodaru a oddaný dárcem.

V Hari-bhakti-sudhódaji Dhruva Mahárádža podává další příklad: “Můj drahý Pane, prováděl jsem odříkání a pokání, protože jsem od Tebe něco chtěl, ale Ty jsi mi za to dovolil spatřit Tebe samotného, což nemohou ani velcí světci a mudrci. Hledal jsem nějaké střepy, ale místo toho jsem našel nejcennější drahokam. Jsem proto zcela spokojen, můj Pane. Nechci již od Tvojí Výsosti nic víc.”

Podobnou řeč najdeme ve třetím zpěvu, patnácté kapitole, 48. verši Šrímad Bhágavatamu. Čtyři světci v čele se Sanakou Munim oslovili Pána následovně: “Drahý Pane, Nejvyšší Osobnosti Božství, Tvá pověst je velice přitažlivá a prostá všeho hmotného znečištění. Zasluhuješ si proto, abys byl uctíván, a ve skutečnosti jsi zdrojem všech poutních míst. Lidé s příznivým osudem, kterým se dostalo takového štěstí, že mohou opěvovat Tvé vlastnosti, a kteří skutečně znají Tvé transcendentální postavení, se nezajímají ani o osvobození, i když jim je osobně nabízíš. Jelikož jsou tak transcendentálně bohatí, nechtějí přijmout ani postavení nebeského krále Indry. Vědí, že postavení krále nebes s sebou také nese strach, zatímco pro ty, kteří se věnují opěvování Tvých transcendentálních vlastností, existuje jen radost a oproštění se od všeho nebezpečí. Proč by člověka s takovým poznáním mělo přitahovat postavení v nebeském království?”

Jeden oddaný vyjádřil své pocity o milodarech, jaké předvedl král Majúradhvadža: “Nenacházím slov pro činnosti Mahárádži Majúradhvadži, kterému se uctivě klaním.” Majúradhvadža byl velice inteligentní a poznal, proč za ním jednou Kršna přišel v oděvu bráhmana. Kršna od něho požadoval polovinu jeho těla, které by rozřízla jeho manželka a syn, a král Majúradhvadža s tímto návrhem souhlasil. Díky své intenzivní oddanosti neustále myslel na Kršnu a když poznal, že Kršna přišel v bráhmanských šatech, nezdráhal se rozloučit s polovinou svého těla. Oběť Mahárádži Majúradhvadži v Kršnově zájmu je na světě jedinečná a měli bychom se mu proto s veškerou úctou poklonit. Měl plné poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství v šatech bráhmana a je známý jako dokonalý dāna-vīra, člověk, jenž si odříká.

Člověk, který je vždy připraven uspokojit Kršnu, a který je vždy obratný při vykonávání oddané služby, se nazývá dharma-vīra neboli rytířský při provádění náboženských obřadů. Pouze pokročilí oddaní, provádějící náboženské obřady, se mohou dostat na úroveň dharma-vīra. Dharma-vírou se člověk stává tehdy, když prostuduje autoritativní písma, dodržuje morální zásady, je poctivý, snášenlivý a ovládá smysly. Lidé, kteří provádějí náboženské obřady pro uspokojení Kršny, jsou stálí v oddané službě, zatímco lidem, kteří se věnují náboženským obřadům bez záměru potěšit Kršnu, se říká pouze zbožní.

Nejlepší příklad dharma-víry je Mahárádža Judhišthira. Oddaný jednou řekl Kršnovi: “Můj drahý Kršno, ó hubiteli všech démonů, Mahárádža Judhišthira, nejstarší syn Mahárádži Pándua, vykonal všechny možné oběti jen proto, aby Tě potěšil. Vždy pozval nebeského krále Indru, aby se zúčastnil oběti. Jelikož král Indra byl tak často pryč, musela Sačídéví strávit mnoho dní naříkáním nad Indrovou nepřítomností s tvářemi v dlaních.”

Vykonávání různých obětí pro polobohy se považuje za uctívání údů Nejvyššího Pána. Polobozi se považují za různé části vesmírného těla Pána, a konečným účelem jejich uctívání je potěšit Pána částečným uctíváním Jeho různých údů. Mahárádža Judhišthira neměl žádnou takovou hmotnou touhu. Vykonal všechny oběti pod Kršnovým vedením; ne proto, aby z nich získal nějaké osobní výhody. Toužil jen potěšit Kršnu, a proto se mu říká nejlepší z oddaných. Neustále se nalézal v oceánu láskyplné služby.