Skip to main content

Kapitola čtyřicátá pátá

Extáze smíchu

Ve čtvrté části Bhakti-rasámrta-sindhu Šríla Rúpa Gósvámí popisuje sedm druhů nepřímých extází oddané služby, které jsou známé jako smích, údiv, rytířství, soucit, hněv, obavy a hrůza. Šríla Rúpa Gósvámí v této části dále popisuje tyto extatické pocity oddanosti s tím, že některé jsou slučitelné a některé vzájemně neslučitelné. Když se jeden druh extatické oddané služby s druhým překrývá rozporným způsobem, říká se tomuto stavu rasābhāsa neboli zvrácený projev nálad.

Experti a učenci říkají, že smích se obvykle vyskytuje u mladistvých nebo ve styku starších lidí s malými dětmi. Extatický láskyplný smích je někdy vidět i u lidí, kteří jsou povahou velice vážní. Jednou přišel ke dveřím domu matky Jašódy starý potulný mnich a Kršna Jašódě řekl: „Má drahá matko, nechci se přiblížit k tomuto hubenému bídákovi. Když tam půjdu, může mě strčit do svého pytle na žebrání a odnést Mě od tebe pryč!“ Tímto způsobem se Kršna, úžasné dítě, začal dívat na svou matku, zatímco potulný mnich, který stál ve dveřích, se neúspěšně snažil zakrýt svůj smějící se obličej. Okamžitě dal svůj smích najevo. To je příklad, kdy je předmětem smíchu samotný Kršna .

Kršnovi Jeho přítel jednou řekl: „Můj drahý Kršno, když otevřeš pusu, dám Ti dobrý cukrkandl smíchaný s jogurtem.“ Kršna hned otevřel ústa, ale přítel Mu do nich místo cukrkandlu s jogurtem dal květ. Když Kršna květ ochutnal, znechuceně zkřivil obličej, a když to viděli všichni Jeho přátelé, kteří stáli kolem, začali se velmi hlasitě smát.

Jednou přišel do domu Nandy Mahárádži člověk, který uměl věštit z ruky, a Nanda Mahárádža se ho zeptal: „Můj drahý mudrci, podíval by ses laskavě na ruku mého syna Kršny? Řekni mi, kolik let bude žít a zdali se stane pánem tisíců krav.“ Když to věštec uslyšel, začal se smát a Nanda Mahárádža se ho zeptal: „Můj drahý pane, proč se směješ a proč zakrýváš svou tvář?“

Při takové láskyplné extázi smíchu je příčinou smíchu Kršna nebo něco, co se Ho týká. Při tomto druhu oddané službě se objevují příznaky radosti, lenosti, skrývaných pocitů a podobných zdánlivě rušivých prvků.

Podle Šríly Rúpy Gósvámího lze smích v extatické lásce rozdělit na šest druhů. Podle stupňů smíchu se v sanskrtském jazyku nazývají smita, hasita, vihasita, avahasita, apahasita a atihasita. Těchto šest druhů smíchu lze roztřídit na hlavní a vedlejší. K hlavním patří smích smita, hasita a vihasita a k vedlejším smích avahasita, apahasita a atihasita.

Když se někdo směje aniž mu jsou vidět zuby, můžeme jasně postřehnout určitou změnu na očích a na tvářích. To je smích smita. Když Kršna jednou kradl jogurt, správkyně domu Džaratí to poznala a rychle se za Ním rozběhla. Kršna se tehdy začal Džaratí velice bát a šel za svým starším bratrem Baladévou. Řekl: „Můj drahý bratře, ukradl jsem jogurt! Jen se podívej — Džaratí se kvapem blíží a chce Mě chytit!“ Když Kršna hledal ochranu u Baladévy, protože Ho honila Džaratí, všichni velcí světci na nebeských planetách se začali usmívat. Takovému smíchu se říká smita.

Smích, při kterém jsou zuby nepatrně viditelné, se nazývá hasita. Jednoho dne se Abhimanju, takzvaný manžel Rádhárání, vracel domů a nevěděl, že v jeho domě je Kršna. Kršna se hned převlékl tak, že vypadal přesně jako Abhimanju, šel za Abhimanjovou matkou Džatilou a oslovil ji následovně: „Má drahá matko, Já jsem tvůj opravdový syn Abhimanju, ale podívej se — Kršna sem k tobě přichází oblečený přesně tak jako Já!“ Džatilá, Abhimanjuova matka, Kršnovi okamžitě uvěřila, že je její syn, a tak se na svého skutečného syna, který přicházel domů, velice rozhněvala. Začala ho odhánět a Abhimanju na ni volal: „Matko! Matko! Co to děláš?“ Když to všechny přítomné přítelkyně Rádhárání uviděly, začaly se usmívat a bylo vidět část jejich zubů. To je příklad smíchu hasita.

Když jsou zuby při úsměvu znatelně vidět, říká se tomuto smíchu vihasita. Jednoho dne, když Kršna kradl máslo a jogurt v domě Džatily, ujišťoval své přátele: „Moji drazí přátelé, vím, že tato stará paní spí velmi hluboce, protože velice těžce dýchá. Ukradneme máslo a jogurt v tichosti aniž budeme nějak rušit.“ Stará paní Džatilá však nespala; nemohla udržet smích a okamžitě bylo zřetelně vidět její zuby. To je příklad smíchu vihasita.

Když při smíchu naběhne nos a zúží se oči, takovému smíchu se říká avahasita. Jednou brzy ráno, když se Kršna vrátil domů po tanci rāsa, matka Jašódá se Mu podívala do tváře a oslovila Ho: „Můj drahý synu, proč Tvé oči vypadají, jako by byly namazané nějakým kysličníkem? Oblékl ses do modrých šatů Baladévy?“ Když matka Jašódá toto říkala Kršnovi, přítelkyně, která byla nedaleko, se začala smát s naběhlým nosem a přivřenýma očima. To je příklad smíchu avahasita. Gópí věděla, že Kršna si užíval v tanci rāsa, a že matka Jašódá nemohla odhalit činnosti svého syna či porozumět, že byl pomazán líčidly gópí. Její smích byl druhu avahasita.

Když při smíchu tečou slzy z očí a třesou se ramena, říká se mu apahasita. Když malý Kršna tancoval podle zpěvu staré služebnice Džaratí, Nárada byl ohromen. Nejvyšší Pán, který ovládá veškeré pohyby velkých polobohů jako je Brahmá nyní tančil podle staré služebnice. Nárada se díval na tu zábavu a začal také tancovat, jeho ramena se třásla a oči se mu hýbaly. Při smíchu mu byly vidět zuby a díky oslnivé záři jeho zubů se mraky na obloze obarvily do stříbrna.

Když smějící se člověk tleská rukama a skáče do vzduchu, takový smích je druhu atihasita neboli plný smích. Příklad smíchu atihasita se projevil při následující události. Kršna jednou oslovil Džaratí: „Drahá dobrá ženo, kůži na tváři máš nyní vrásčitou a tvůj obličej přesně připomíná tvář opice. Král opic Balímukha si tě proto vybral za svou důstojnou manželku.“ Když Kršna tímto způsobem škádlil Džaratí, odpověděla, že si je zajisté vědoma skutečnosti, že se s ní král opic chce oženit, avšak ona že se již odevzdala Kršnovi, hubiteli mnoha mocných démonů, a proto se již rozhodla provdat místo za krále opic za Kršnu. Když všechny přítomné mladé pastevkyně uslyšely tuto sarkastickou odpověď výřečné Džaratí, začaly se velice hlasitě smát a tleskat rukama. Tento smích doprovázený tleskáním rukou se nazývá atihasita.

Nepřímé sarkastické poznámky také někdy vedou ke smíchu atihasita. Příkladem jedné takové poznámky je řeč jedné mladé pastevkyně ke Kutile, dceři Džatily a sestře Abhimanjua, takzvaného manžela Rádhárání. Následující slova Kutilu nepřímo urážela: „Má drahá Kutilo, dcero Džatily, tvá ňadra jsou protáhlá jako fazolové lusky — vyschlá a dlouhá. Tvůj nos je tak nádherný, že předčí krásu nosů žab, a tvé oči jsou krásnější než oči psů. Tvé rty předčí žhavé uhlíky ohně a tvé břicho je krásné jako velký buben. Drahá krásná Kutilo, jsi nejkrásnější ze všech mladých vrndávanských pastevkyň, a myslím, že pro tvou výjimečnou krásu na tebe sladká hra Kršnovy flétny jistě nemá vliv!“