Skip to main content

Kapitola čtyřicátá čtvrtá

Oddaná služba v milostné lásce

Pouto čistého oddaného ke Kršnovi v milostné lásce se nazývá oddaná služba v milostné lásce. Třebaže taková milostná cítění nejsou ani trochu hmotná, existují určité podobnosti mezi duchovní láskou a hmotnými činnostmi. Lidé, kteří se zajímají pouze o hmotné činnosti, proto nejsou schopni porozumět duchovní milostné lásce a tato opětování lásky a oddanosti jim připadají velice záhadná. Rúpa Gósvámí proto popisuje milostnou lásku velice krátce.

Podněty k milostné lásce jsou Kršna a Jeho nejmilejší družky jako Rádhárání a Její nejbližší společnice. Pán Kršna nemá soupeře: nikdo Mu není roven a nikdo není větší než On. Jeho krása také nemá sobě rovna, a protože předčí všechny ostatní v zábavách milostné lásky, je původním objektem milostné lásky.

V Gíta-góvindě od Džajadévy Gósvámího jedna gópí řekla své přítelkyni: „Kršna je zdrojem veškeré radosti v tomto vesmíru. Jeho tělo je jemné jako lotosový květ a Jeho uvolněné chování s gópími, které vypadá úplně stejně jako chování mladého chlapce k mladým dívkám, je námětem transcendentální milostné lásky.“ Čistý oddaný následuje šlépěje gópí a uctívá je následovně: „Klaním se v hluboké úctě všem mladým pasačkám, jejichž tělesné rysy jsou tak přitažlivé. Uctívají Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu, jednoduše svými krásnými přitažlivými rysy.“ Ze všech mladých gópí je Šrímatí Rádhárání ta nejpřednější.

Krása Šrímatí Rádhárání je vylíčena následovně: „Její oči mají půvabnější rysy než oči ptáka cakorī. Když člověk zahlédne tvář Rádhárání, okamžitě se mu zprotiví krása měsíce. Barva Její pleti je nádhernější než zlato. Pohleďme tedy všichni na transcendentální krásu Šrímatí Rádhárání!“ Své pouto k Rádhárání popisuje Kršna samotný: „Když vytvořím nějaké žertovné slovní obraty, abych se radoval z krásy Rádhárání, poslouchá tato žertovná slova s velkou pozorností, ale svými tělesnými rysy a významově neurčitými slovy Mě odmítne. A Já mám bezmeznou radost z toho, že Mě odmítla, protože o tolik zkrásní, že Mi přináší stokrát větší potěšení.“ Podobně se v Gíta-góvindě říká, že když nepřítel Kansy, Šrí Kršna, objímá Šrímatí Rádhárání, okamžitě se zamiluje a opustí společnost všech ostatních gópí.

V Padjávalí Rúpa Gósvámí uvádí, že když gópí zaslechnou zvuk Kršnovy flétny, okamžitě zapomenou na všechny výčitky starších členů rodiny. Zapomenou na hanobení a hrubé jednání svých manželů. Jedinou jejich myšlenkou je jít ven a hledat Kršnu. Když se gópí s Kršnou setkají, jejich vzájemným pohledům a také jejich žertovnému a veselému chování se říká anubhāva neboli podextáze v milostné lásce.

V Lalita-mádhavě Rúpa Gósvámí vysvětluje, že pohyby Kršnova obočí jsou jako pohyby Jamuny a smích Rádhárání je jako měsíční svit. Když Jamuná a měsíční svit přijdou na břehu řeky do styku, voda chutná jako nektar a když se jí člověk napije, přinese mu to velké uspokojení. Chladí jako sněhové závěje. V Padjávalí jedna stálá společnice Rádhárání říká: „Má drahá Rádhárání, s tváří nádhernou jako měsíc, celé Tvé tělo vypadá velice spokojeně, a přesto se zdá, že máš v očích slzy. Tvůj hlas se chvěje a Tvá hruď se také zvedá s námahou. Z toho všeho chápu, že jsi jistě zaslechla Kršnovu hru na flétnu a následkem toho Tvé srdce teď měkne.“

V Padjávalí je též následující popis, který je brán jako příznak zklamání v milostné lásce. Šrímatí Rádhárání řekla: „Můj drahý Pane Amore, prosím, nerozrušujte Mě vystřelováním svých šípů na Mé tělo. Drahý Pane Vzduchu, nerozrušujte Mě prosím s vůní květin. Nyní jsem ztratila milostný poměr s Kršnou a jaký má za daných podmínek smysl udržovat toto zbytečné tělo? Takové tělo nepotřebuje žádná živá bytost.“ To je příklad zklamání v extatické lásce ke Kršnovi.

V Dána-kéli-kaumudí Šrímatí Rádhárání ukazuje na Kršnu a říká: „Tento vychytralý chlapec z lesa je krásný jako namodralý lotosový květ a umí připoutat všechny mladé dívky ve vesmíru. Nyní Mně dal ochutnat krásy svého transcendentálního těla a probudil Mé touhy, a to je víc, než mohu snášet. Cítím se teď jako slonice, kterou uchvátil sloní samec!“ To je příklad radosti v extatické lásce ke Kršnovi.

Stálá extáze milostné lásky je původní příčinou tělesného požitku. V Padjávalí je popsána původní příčina spojení, když Rádhárání říká jedné ze svých stálých společnic: „Má drahá přítelkyně, kdo je ten chlapec, jehož neustále tančící oční víčka zkrášlila Jeho tvář a probudila Mou touhu po milostné lásce? Jeho uši zdobí poupata květů aśoka a oblékl se do žlutých šatů. Zvukem své flétny Mě tento chlapec zbavuje trpělivosti.“

Milostná láska Rádhá-Kršny není nikdy rozrušována žádným jiným osobním ohledem. Nenarušená povaha milostné lásky mezi Rádhou a Kršnou je popsána takto: „Jen kousek od Kršny byla matka Jašódá a obklopovali Ho všichni Jeho přátelé. Přímo před Jeho očima byla Čandrávalí a na kraji Vradži stál na velkém kameni démon známý jako Vršásura. Avšak i za takových podmínek, když Kršna uviděl Rádhárání stát za křovím, Jeho krásné obočí se jako zablýsknutí okamžitě pohnulo směrem k Ní.“

Další příklad je popsán následovně: „Na jedné straně dvora leželo mrtvé tělo Šankhásury obklopené mnoha šakaly. Na druhé straně byli učení bráhmani, schopní dokonale se ovládat. Skládali pěkné modlitby, které přinášely úlevu jako studený vánek v létě. Před Kršnou stál Pán Baladéva a působil chladivě, ale lotosový květ extatické milostné lásky, kterou Kršna cítil k Rádhárání, nemohl povadnout ani za těchto uklidňujících a rozrušujících okolností.“ Láska Kršny k Rádhárání se často přirovnává k rozkvétajícímu lotosu — jediný rozdíl je, že Kršnova láska stále nabývá na kráse.

Milostná láska se rozděluje na dvě části: vipralambha neboli milostná láska v odloučení a sambhoga neboli milostná láska v přímém styku. Vipralambha, odloučení, má tři pododdělení, známá jako: (1) pūrva-rāga neboli prvotní přitažlivost, (2) māna neboli zdánlivý hněv a (3) pravāsa neboli odloučení způsobené vzdáleností.

Když milovník a milovaná začnou zřetelně pociťovat, že se spolu nesetkali, nazývá se tento stav pūrva-rāga neboli prvotní přitažlivost. V Padjávalí říká Rádhárání své společnici: „Má drahá přítelkyně, šla jsem právě na břeh Jamuny a znenadání se před Mýma očima objevil pěkný chlapec, jehož barva pleti byla jako barva tmavomodrého mraku. Pohlédl na Mne způsobem, který nemohu popsat, a od té doby již nejsem schopna zaměstnávat svou mysl domácími povinnostmi.“ To je příklad předběžné přitažlivosti ke Kršnovi. V desátém zpěvu, padesáté třetí kapitole, 2. verši Šrímad Bhágavatamu řekl Kršna bráhmanskému poslu, který přišel od Rukminí: „Můj drahý bráhmane, stejně jako Rukminí, ani Já nemohu v noci spát a neustále na ni myslím. Vím, že její bratr Rukmí je proti Mně, a že na jeho naléhání byla Má svatba s ní překažena.“ To je další příklad prvotní přitažlivosti.

V Gíta-góvindě je popsána následující událost popisující hněv (māna): „Když Šrímatí Rádhárání uviděla, že se Kršna raduje ve společnosti několika ostatních gópí, začala poněkud žárlit, protože to zmenšovalo Její zvláštní prestiž. Proto okamžitě odešla a schovala se do pěkného květinového keře, kde bzučeli černí trubci. Schovaná mezi rostlinami pak začala jedné ze svých společnic vyjevovat svou lítost.“ To je příklad zdánlivé neshody.

Příklad odloučení způsobeného žitím na vzdáleném místě (pravāsa) je v Padjávalí: „Ode dne, kdy Kršna odešel do Mathury, si Šrímatí Rádhárání opírá hlavu o jednu ze svých dlaní a neustále roní slzy. Její tvář je nyní neustále vlhká, a proto nemůže usnout ani na okamžik.“ Když tvář zvlhne, člověk ztrácí sklon ke spánku. Když tedy Rádhárání neustále naříkala pro Kršnu v odloučení, nemohla ani na chvíli usnout. V Prahláda-sanhitě říká Uddhava: „Nejvyšší Osobnost Božství, Góvinda, stižen bolestí, že byl prostřelen šípy Amora, na vás (gópí) neustále myslí, nejí ani svůj pravidelný oběd a nedostává se Mu náležitého spánku.“

Když se milovaný a milovaná spolu setkají a těší se vzájemně v přímém styku, tomuto stavu se říká sambhoga. V Padjávalí se píše: „Kršna objal Šrímatí Rádhárání tak dovedným způsobem, že to vypadalo, že slaví taneční obřad pávů.“

Šrí Rúpa Gósvámí tak zakončuje pátou vlnu svého Oceánu nektaru oddanosti. Hluboce se klaní Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který se zjevil jako Gópála (věčná podoba Pána).

Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie třetí části Bhakti-rasámrta-sindhu, pojednávající o pěti základních vztazích s Kršnou.