Skip to main content

Kapitola čtyřicátá druhá

Projevy přátelské lásky

Kršnův věk, Jeho krása, Jeho trubka, Jeho flétna, Jeho lastura a Jeho veselý přístup vzbuzují přátelskou lásku k Němu. Podnět k rozvinutí přátelské lásky ke Kršnovi dává oddaným také Jeho výjimečná schopnost žertovat, kterou někdy projevoval tím, že předstíral, že je šlechtický princ nebo dokonce Nejvyšší Osobnost Božství.

Vzdělaní učenci rozdělili Kršnův věk na tři období: věk do pátého roku se nazývá kaumāra, věk od šestého do desátého roku se nazývá paugaṇḍa a věk od jedenáctého do patnáctého roku se nazývá kaiśora. Ve věku kaumāra a paugaṇḍa Kršna trávil své dny jako pasáček. Ve věku kaiśora, když se objevil v Gókule, jednal jako pasáček, a když Mu bylo šestnáct, odejel do Mathury zabít Kansu.

Věk kaumāra je právě vhodný k výměnám lásky s matkou Jašódou. V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, ačkoliv Pán Kršna je nejvyšší poživatel a příjemce všech druhů obětních obřadů, přesto jídával se svými přáteli. Je to proto, že se tehdy bavil jako obyčejný chlapec s flétnu pod paží, rohem na pravé straně opasku a hůlkou. V levé ruce držel sousto rýžové pasty s jogurtem a v prstech měl pílu, královské ovoce. Když seděl mezi svými přáteli, vypadalo to, jako kdyby byl středem lotosového květu a přátelé, kteří Ho obklopovali, byli okvětními lístky. Těšili se ze vzájemných žertů a obyvatelé nebes strnuli údivem a jen na ten výjev upřeně hleděli.“

Kršnův věk paugaṇḍa může být rozdělen na tři další období — začáteční, prostřední a konečné. Na začátku věku paugaṇḍa se Jeho rty načervenale lesknou, Jeho břicho je velice hubené a na krku má kruhy podobné kruhům na lastuře. Někdy se návštěvníci odjinud vraceli do Vrndávany podívat se na Kršnu, a když Ho znovu spatřili, zvolali: „Můj drahý Mukundo, Tvá krása postupně narůstá jako list banyánovníku! Můj drahý Kršno s lotosovýma očima, na Tvém krku přibývají kruhy jako na lastuře. Tvé zuby a líce ozařuje měsíční svit a jsou uspořádány krásně jako drahokamy padmarāga. Jsem si jist, že pěkný rozvoj Tvého těla přináší velké potěšení Tvým přátelům.“

Kršna je v tomto věku ověnčen různými druhy květin. Nosí hedvábné šaty, obarvené různými druhy barviv. Takové půvabné ozdoby se považují za Kršnovy kosmetické přípravky. Tyto šaty Kršna nosil, když chodil do lesa pást krávy. Někdy tam zápasil se svými přáteli a někdy všichni společně v lese tancovali. To jsou některé ze zvláštních činností věku paugaṇḍa.

Kršnovi přátelé-pasáčci byli v Jeho společnosti tak šťastní, že vyjádřili své vnitřní transcendentální pocity takto: „Drahý Kršno, stále paseš krávy, které se rozutekly po celé překrásné Vrndávaně. Máš krásnou girlandu, malou lasturu, paví pero na turbanu, žlutě zbarvené hedvábné šaty, ozdoby z květin karṇikāra na uších a girlandu květů mallikā na krku. Když takto krásný jako herec předstíráš, že s námi bojuješ, přináší nám to nekonečnou transcendentální blaženost.“

Jakmile Kršna povyroste, uprostřed věku paugaṇda, jeho nehty se jemně zaostří a Jeho boubelaté tváře získají na lesku a zakulatí se. Na stranách nad pasem má tři zřetelné pruhy kůže, nazývané trivalī.

Pasáčci, Kršnovi přátelé, cítí velikou pýchu na to, že mají Jeho společnost. Špička Jeho nosu byla v té době krásnější než sezamové květy, Jeho tvář zářila více než perly a obě strany Jeho těla byly výjimečně krásné. Kršna v tomto věku nosil hedvábné šaty, které se třpytivě blýskaly, Jeho hlavu zdobil hedvábný turban se zlatým lemem a v ruce nosil tyčku padesát šest palců dlouhou.* Když jeden oddaný uviděl Kršnův jedinečně krásný oděv, oslovil svého přítele následujícím způsobem: „Můj drahý příteli, jen se podívej na Kršnu! Podívej, jak nosí v ruce tyč zakončenou nahoře a dole zlatými kroužky, jak se Jeho turban se zlatým lemem krásně leskne a jak Jeho oděv přináší Jeho přátelům nejvyšší transcendentální potěšení!“

* Zvláštní zábavy v tomto období se konají v lese, známém jako Bhándíravana, který spolu s jedenácti ostatními lesy stále existuje ve vrndávanské oblasti a oddaní, kteří obcházejí celou oblast Vrndávany, mohou poznat krásu těchto lesů dokonce i dnes.

Na konci Kršnova věku paugaṇḍa Mu vlasy někdy splývají k bokům a někdy se rozcuchají. Ramena se Mu v tomto věku zvednou a rozšíří a Jeho tvář neustále zdobí znamení tilaku. Když jsou jeho krásné vlasy rozcuchané na ramenou, vypadají, jako by Ho objímala bohyně štěstí, což Jeho přátelé velice vychutnávají. Subala Ho jednou oslovil: „Můj drahý Kéšavo, Tvůj oválný turban, lotosový květ v ruce, svislé znaky tilaku na Tvém čele, Tvé pižmo přibarvené kunkumou a všechny Tvé tělesné rysy mě dnes porážejí, ačkoliv jsem obyčejně silnější než Ty a ostatní Tvoji přátelé. Jelikož je tomu tak, nevím, proč by rysy Tvého těla nedokázaly zkrotit pýchu všech mladých dívek z Vrndávany. Když i já jsem poražen tou krásou, jakou možnost mají ti, kteří jsou přirozeně velice jednoduší a poddajní?“

V tomto věku přináší Kršnovi radost šeptání do uší svých přátel a námětem Jeho řečí je krása gópí, které jsou právě před nimi. Subala jednou řekl Kršnovi: „Můj drahý Kršno, jsi velice vychytralý. Poznáš myšlenky jiných, a proto Ti šeptám do ucha, že všech pět nejkrásnějších gópí upoutaly Tvé šaty. A věřím, že Amor je pověřil, aby Tě zdolaly.“ Jinými slovy, krása gópí mohla porazit Kršnu, třebaže Kršna porazil všechny vesmíry.

Příznaky věku kaiśora již byly popsány, a v tomto věku si oddaní Kršny váží nejvíce. Kršna je s Rádhárání uctíván jako Kišóra-kišórí. Kršna již dále než do podoby kaiśora nestárne a v Brahma-sanhitě je potvrzeno, že i když je nejstarší osobností a má nespočetně různých podob, Jeho původní podoba je vždy mladá. Na obrázku Kršny z Kuruovského bitevního pole vidíme, že je mladý, ačkoliv byl v té době dost starý na to, aby měl syny, vnuky i pravnuky. Kršnovi přátelé-pasáčci jednou řekli: „Drahý Kršno, nemáš zapotřebí zdobit své tělo tolika šperky. Tvé transcendentální rysy jsou samy o sobě tak krásné, že žádné zdobení nepotřebuješ.“ Jakmile Kršna v tomto věku začne hrát brzy ráno na flétnu, všichni Jeho přátelé hned vstanou z postelí, aby s Ním šli na pastviny. Jeden z přátel jednou řekl: „Moji drazí pasáčci, zvuk Kršnovy flétny od kopce Góvardhana nám říká, že Ho nemusíme hledat na břehu Jamuny.“

Párvatí, Šivova manželka, řekla svému muži: „Můj drahý Paňčamukho (ty, který máš pět tváří), jen se podívej na Pánduovce! Jakmile zaslechli zvuk Kršnovy lastury, známé jako Paňčadžanja, nabyli znovu sílu a jsou jako lvi.“

V tomto věku se jednou Kršna oblékl přesně tak, jako Rádhárání, aby pobavil své přátele. Vzal si zlaté náušnice, a protože byl načernalý, potřel si kunkumovou pastu celé tělo, aby byl světlý jako Ona. Kršnův přítel Subala se při pohledu na tyto šaty velice podivil.

Kršna si někdy hrál se svými důvěrnými přáteli tak, že spolu bojovali nebo zápasili, někdy si hráli s míčem a někdy hráli šachy. Někdy nosili jeden druhého na ramenou a někdy ukazovali, jak dovedně dokáží roztáčet kmeny. Pasáčci dělali Kršnovi radost, když s Ním seděli na pohovce nebo na houpačkách, když spolu leželi na postelích, když spolu žertovali a když se koupali v jezírku. Všem těmto činnostem se říká anubhāva. Kdykoliv se všichni přátelé sešli dohromady v Kršnově společnosti, okamžitě se začali věnovat všem těmto hrám, zvláště společnému tanci. Ohledně zápasení se jeden přítel jednou Kršny zeptal: „Můj drahý příteli, ó hubiteli démona Aghy, velice pyšně chodíš sem a tam mezi svými přáteli a snažíš se předvést, že Tvé paže jsou velice silné. Děláš to proto, že mi závidíš? Vím, že mě nemůžeš v zápase porazit a také vím, že jsi tak dlouho nečinně seděl proto, že nemáš naději, abys mě porazil.“

Všichni přátelé byli velice odvážní a riskovali by jakékoliv potíže, protože si byli jisti, že Kršna jim pomůže zvítězit ve všech dobrodružstvích. Sedávali pohromadě a jeden druhému radili, co dělat, a někdy se navzájem nabádali k činnostem pro blaho druhých. Někdy jeden druhému nabízeli betelové oříšky, zdobili si vzájemně tváře tilakem nebo si vzájemně potírali čandanovou pastu po těle. Někdy si pro zábavu zdobili tváře nezvyklými způsoby. A každý z přátel chtěl Kršnu porazit. Někdy Ho chytili za šaty, nebo Mu vytrhli květiny z rukou. Někdy se snažili druhého přimět, aby mu on zdobil tělo, a když neuspěli, byli vždy připraveni bojovat a vzájemně se vyzývali na souboj v zápase. To jsou některé obvyklé činnosti Kršny a Jeho přátel.

Další důležitou zábavou Kršnových přátel bylo, že sloužili jako poslové ke gópím a od nich: představovali gópí Kršnovi a pěli na Kršnu chválu. Když se gópí s Kršnou nepohodly, přátelé v Jeho přítomnosti podporovali Kršnovu stranu, ale když Kršna přítomen nebyl, podporovali stranu gópí. Tímto způsobem někdy podporovali jednu stranu a někdy druhou, mluvili velice důvěrně a často šeptali do uší, třebaže nic nebylo příliš vážné.

Kršnovi služebníci někdy trhali květiny, zdobili Jeho tělo drahými ozdobami a šperky, tančili před Ním, zpívali, pomáhali Mu starat se o krávy, masírovali Mu tělo, připravovali květinové girlandy a někdy Jeho tělo ovívali. To jsou některé základní povinnosti služebníků Kršny. Přátelé a Kršnovi služebníci se při sloužení spojili dohromady a všechny jejich činnosti jsou známé jako anubhāva.

Když Kršna vyšel po ztrestání Kálijanágy z Jamuny, Šrídámá Ho chtěl nejprve obejmout, ale pak nemohl pro velikou úctu zvednout ruce.

Když Kršna hrál na flétnu, znělo to jako hřmot mraků na obloze v konstelaci Svátí. Když prší v konstelaci hvězdy Svátí, podle astronomických výpočtů každý déšť padající na moře vytváří perly a déšť padající na hady vytváří drahokamy. Když Kršnova flétna zněla jako bouřkový mrak v konstelaci Svátí, pot na Šrídámově těle připomínal perly.

Když se Kršna a Subala vzájemně objímali, Šrímatí Rádhárání začala závidět a skrývajíc svůj vroucí temperament, řekla: „Můj drahý Subalo, jsi velice šťastný, protože ani v přítomnosti nadřízených se s Kršnou nezdráháte položit si ruce vzájemně na ramena. Myslím, že je třeba uznat, že jsi ve svých předešlých životech uspěl v mnoha druzích odříkání.“ Položit své paže na Kršnova ramena měla ve zvyku Rádhárání, ale nemohla to udělat v přítomnosti svých nadřízených, zatímco Subala tak mohl učinit otevřeně. Rádhárání proto chválila jeho příznivý osud.

Když Kršna skočil do Kálijova jezera, Jeho důvěrné přátele to tak rozrušilo, že jejich pleť vybledla a všichni vydávali hrůzné hrdelní zvuky. Všichni tehdy spadli na zem jako v bezvědomí. Také když došlo k lesnímu požáru, všichni Kršnovi přátelé nedbali na svou vlastní ochranu a obklopili Kršnu ze všech stran, aby Ho ochránili před plameny. Takové chování přátel ke Kršnovi popisují učení básníci jako vyabhicārī. V extatické lásce ke Kršnovi vyabhicārī se někdy dostaví šílenství, obratnost, strach, lenost, jásání, pýcha, závratě, meditace, nemoc, zapomnětlivost a pokora. To jsou některé obecné příznaky úrovně vyabhicārī extatické lásky ke Kršnovi.

Když Kršna a Jeho přátelé spolu jednají zcela prosti jakýchkoliv pocitů úcty a vycházejí jeden s druhým na stejné úrovni, takové extatické lásce v přátelství se říká sthāyī. Je-li člověk s Kršnou v tomto důvěrném přátelském vztahu, ukáží se příznaky lásky jako přitažlivost, náklonnost, příbuznost a připoutanost. Příkladem sthāyī bylo, když Ardžuna* řekl Akrúrovi: „Můj drahý synu Gándiní, zeptej se prosím Kršny, kdy Ho budu moci obejmout.“

* Tento Ardžuna žijící ve Vrndávaně se liší od přítele stejného jména, kterému byla přednesena Bhagavad-gítá.

Když si je oddaný plně vědom Kršnovy nadřazenosti, a přesto v jednání s Ním v přátelských vztazích nejsou ani stopy uctivosti, takové úrovni se říká náklonnost. Zde je velmi jasný příklad: Když polobozi v čele s Šivou skládali Kršnovi uctivé modlitby a popisovali slávu a vznešenost Pána, Ardžuna před Ním stál s rukami na Jeho ramenou a čistil prach z Jeho pavího pera.

Když Durjódhana vyhnal Pánduovce a byli nuceni žít v lese inkognito, nikdo nemohl zjistit, kde se zdržují. Velký mudrc Nárada se v té době setkal s Pánem Kršnou a řekl: „Můj drahý Mukundo, přestože jsi Nejvyšší Osobnost Božství, všemocná osoba, díky přátelství s Tebou přišli Pánduovci o své zákonné právo na světové království — a navíc nyní žijí v lese v nepoznání. Někdy musejí pracovat jako obyčejní pomocníci v cizím domě. To vše vypadá z hmotného hlediska velice nepříznivě, ale krásné je, že Pánduovci neztratili svou víru a lásku k Tobě ani přes všechny útrapy. Ve skutečnosti na Tebe myslí neustále a zpívají Tvé jméno v extatickém přátelství.“

Další příklad silné připoutanosti ke Kršnovi podává desátý zpěv, patnáctá kapitola, 18. verš Šrímad Bhágavatamu. Na pastviskách se Kršna cítil trochu unaven a chtěl si odpočinout, a tak si lehl na zem. Tehdy se tam sešlo mnoho pasáčků a s velkou náklonností začali zpívat takové písně, aby se Kršnovi pěkně odpočívalo.

Pěkný je příklad přátelství mezi Kršnou a Ardžunou na Kuruovském bitevním poli. V průběhu boje napadl Ašvatthámá, syn Drónáčárji, bez okolků Kršnu, ačkoliv podle stávajících rytířských pravidel by vozataj neměl být nikdy napaden. Ašvatthámá jednal ohavně mnohokrát a nezdráhal se napadnout Kršnu, třebaže Kršna jednal pouze jako Ardžunův vozataj. Když Ardžuna viděl, že Ašvatthámá vystřeluje různé šípy na Kršnu, okamžitě se postavil před Kršnu, aby všechny zachytil. Třebaže byl Ardžuna poraněn šípy, cítil extatickou lásku ke Kršnovi a šípy mu připadaly jako spršky květin.

Zde je další příklad přátelské extatické lásky ke Kršnovi: Jednou když pasáček jménem Vršabha trhal květiny v lese na girlandu pro Kršnu, slunce dosáhlo nadhlavníku, a ačkoliv sluneční zář pálila, Vršabha ji cítil jako chladivou zář měsíce. To je způsob, jakým prokazovat transcendentální láskyplnou službu Pánu; když se oddaní dostanou do velkých potíží — dokonce i do takových, v jakých byli Pánduovci — cítí, že všechny nepříznivé podmínky jim dávají velké možnosti ke službě Pánu.

Další příklad Ardžunova přátelství líčí Nárada, který Kršnovi připomíná: „Když se Ardžuna učil umění vystřelování šípů, nemohl Tě po mnoho dnů spatřit, ale jakmile jsi tam dorazil, přestal se vším a ihned Tě objal.“ Znamená to, že ačkoliv se Ardžuna učil vojenskému umění, nezapomněl na Kršnu ani na okamžik, a jakmile byla příležitost se s Kršnou setkat, Ardžuna Ho okamžitě objal.

Kršnův služebník jménem Patrí Ho jednou oslovil: „Můj drahý Pane, ochránil jsi pasáčky před hladem démona Aghásury a zachránil jsi je před jedem hada Káliji. Také jsi je zachránil před prudkým lesním požárem. Trpím však z odloučení od Tebe, které je hrůznější než Aghásurův hlad, jed Kálijova jezera a žár lesního požáru. Proč mě neochráníš před útrapami z odloučení?“ Jiný přítel jednou řekl Kršnovi: „Můj drahý nepříteli Kansy, od té doby, co jsi nás opustil, žár odloučení neobvykle vzrostl. Cítíme ho bolestněji, když víme, že v Bhándíravaně Tě občerstvují vlny chladící řeky, známé jako Bhánu-tanajá (Rádhárání).“ Vysvětlení je takové, že když se Kršna věnoval Rádhárání, pasáčci vedeni Subalou cítili velké odloučení a to pro ně bylo nesnesitelné.

Další přítel oslovil Kršnu: „Můj drahý Kršno, ó hubiteli Aghásury, když jsi opustil Vrndávanu a odjel jsi zabít krále Kansu do Mathury, všichni pasáčci přišli o čtyři prvky bhūta. (Prvek se nazývá bhūta a jsou to země, voda, oheň a prostor.) Pátý bhūta, vzduch, proudil velice rychle v jejich nosních dírkách.“ Když Kršna odejel do Mathury, aby zabil krále Kansu, všichni pasáčci cítili takové odloučení, že téměř zemřeli. Když člověk zemře, říká se, že se vzdal pěti prvků, neboť tělo se opět smísí s pěti prvky, ze kterých bylo vytvořené. V tomto případě byly čtyři prvky — země, voda, oheň a éter — již pryč, ale zbývající prvek, vzduch, byl i nadále velice význačný a divoce proudil v jejich chřípí. Jinými slovy, když Kršna opustil Vrndávanu, pasáčci byli neustále neklidní při myšlence, co se stane, až bude bojovat s králem Kansou.

Jiný přítel jednou řekl Kršnovi: „Když jeden z Tvých přátel cítil od Tebe velké odloučení, jeho lotosové oči byly zakryté slzami, což odradilo černé trubce spánku před proniknutím do jeho očí a tak odletěli.“ Do lotosového květu přilétají černí trubci sbírat med. Oči Kršnova přítele se přirovnávají k lotosovému květu, a protože byly plné slz, černí trubci spánku z nich nemohli sbírat med, a proto odletěli. Jinými slovy — jelikož byl příliš zarmoucený, měl oči plné slz a nemohl spát. To je příklad noční nespavosti kvůli odloučení od Kršny.

Následující citát popisuje příklad bezmocnosti: „Když Kršna odejel z Vrndávany do Mathury, Kršnovi nejdražší pasáčci cítili, že jejich mysli jsou bezvýznamně lehké. Byly jako útržky bavlny, lehčí než vzduch a poletovaly ve vzduchu bez místa, kam by se mohly uchýlit.“ Jinak řečeno, mysli pasáčků se kvůli odloučení od Kršny téměř vyprázdnily. Když Kršna odejel do Mathury, na pasáčcích byl vidět také příklad netrpělivosti. Ze žalu z odloučení se všichni pasáčci zapomněli starat o pastvu a snažili se zapomenout všechny melodické písně, které na pastvinách obvykle zpívali. Odloučeni od Kršny nakonec již netoužili žít dále.

Příklad mlčenlivosti popisuje Kršnův přítel, který Mu v Mathuře řekl, že všichni pasáčci začali být jako bezlisté stromy na vrcholcích hor. Vypadali téměř jako nazí, byli hubení a slabí a nenosili žádné ovoce ani květiny. Řekl Kršnovi, že všichni pasáčci, žijící ve Vrndávaně, byli tiší jako stromy na vrcholcích kopců. Někdy se cítili z odloučení od Kršny nemocní a velice zklamaní se bez cíle toulali po březích Jamuny.

Je zde také příklad šílenství způsobeného odloučením od Kršny. Když byl Kršna pryč z Vrndávany, všichni pasáčci začali být zmatení, zanechali všech činností a zdálo se, že se zbláznili a zapomněli na své každodenní povinnosti. Někdy leželi na zemi, někdy se váleli v prachu, někdy se smáli a někdy velice svižně běhali. To vše způsobovalo, že vypadali jako blázni. Jeden Kršnův přítel Ho kritizoval slovy: „Můj drahý Pane, zabil jsi Kansu a stal ses králem Mathury a to jsou pro nás velice dobré zprávy. Ve Vrndávaně však všichni obyvatelé oslepli z nepřetržitého pláče nad Tvou nepřítomností. Jsou naplnění úzkostí, a to, že ses stal králem Mathury, je vůbec neutěšilo.“

Z odloučení od Kršny se také někdy objevily příznaky smrti. Kršnovi bylo jednou řečeno: „Můj drahý nepříteli Kansy, z odloučení od Tebe pasáčci příliš trpí a nyní leží v údolích, a jen slabě dýchají. Dokonce i lesní přátelé, srnci s chlapci soucítí a roní slzy.“

Ve Skanda Puráně, v kapitole Mathurá-khanda je popis Kršny a Balarámy obklopených všemi pasáčky, jak neustále pečují o krávy a telata. Když Kršna potkal Ardžunu v hrnčířském obchodě ve městě Drupada-nagara, viděli, že mají velice podobné tělesné rysy, a důvěrně se spřátelili. To je příklad přátelství způsobeného přitažlivostí podobných těl.

V desátém zpěvu, sedmdesáté první kapitole, 27. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když Kršna dorazil do města Indraprasthy, Bhíma dostal takovou radost, že svého bratrance z matčiny strany okamžitě objal se slzami v očích a úsměvem na tváři. Následovali ho jeho mladší bratři Nakula a Sahadéva spolu s Ardžunou, a pohled na Kršnu je tak dojal, že objali Pána, který je znám jako Ačjuta (ten, který nikdy nepoklesne), s plným uspokojením. Podobná zpráva je o pasáčcích z Vrndávany: Když byl Kršna na Kuruovském bitevním poli, všichni pastevci se za ním přišli podívat s drahými náušnicemi na uších. Rozradostnění roztáhli paže a objali Kršnu jako svého starého přítele. To jsou příklady plného uspokojení v přátelství s Kršnou.

V desátém zpěvu, dvanácté kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že velcí mystičtí jógíni mohou jen stěží dosáhnout prachu lotosových nohou Kršny, i poté, co se podrobili přísnému odříkání a pokání a řídili se zásadami jógy, avšak Kršna, tatáž Osobnost Božství, je snadno dosažitelný zrakům obyvatel Vrndávany. Znamená to, že velké štěstí a příznivý osud těchto oddaných se nedá k ničemu přirovnat. Přátelský vztah pasáčků s Kršnou je určitým druhem duchovní extáze, který se téměř podobá extázi milostné lásky. Extázi láskyplných vztahů mezi pasáčky a Kršnou je velice obtížné vysvětlit. Velice znalí oddaní, jako je Rúpa Gósvámí, vyjadřují údiv nad nepochopitelnými pocity Kršny a Jeho přátel pasáčků.

Tento druh extatické lásky, který sdílí Kršna se svými důvěrnými přáteli, se dále vyvíjí v rodičovskou lásku, a pak se může dále vyvinout v lásku milostnou, nejvznešenější náladu extatické lásky mezi Kršnou a Jeho oddanými.