Skip to main content

Kapitola třicátá šestá

Transcendentální náklonnost (služebnictví)

Šrídhara Svámí a další autority uznávají transcendentální náladu náklonnosti jako dokonalou úroveň oddanosti. Stojí hned nad náladou neutrálnosti a je nutná pro rozvoj služebnického postoje. Písma jako Náma-kamaudí a jiná uznávají tento stav za neustálou náklonnost neboli pouto ke Kršnovi. Autority jako Šukadéva považují tuto náklonnost za neutrální úroveň, ale v každém případě ji vychutnávají oddaní s různými transcendentálními chutěmi, a proto se jí obecně říká náklonnost neboli čistá náklonnost ke Kršnovi.

Oddaní, kteří jednají jako služebníci, jsou ke Kršnovi poutáni uctivou náklonností. Pouto některých obyvatel Gókuly (Vrndávany projevené na Zemi) ke Kršnovi je na úrovni uctivé náklonnosti. Obyvatelé Vrndávany říkávají: „Kršna je vždy před námi s pletí barvy namodralého mraku. V lotosových rukách drží svou podivuhodnou flétnu, je oblečen do žlutého hedvábí a na hlavě má paví pero. Když tak chodí v blízkosti kopce Góvardhana, všichni obyvatelé nebeských planet stejně jako obyvatelé Země cítí transcendentální blaženost a považují se za věčné služebníky Pána.“ Oddaného někdy naplní stejná úcta a respekt při zahlédnutí obrázku Višnua, který má stejné šaty jako Kršna a podobnou barvu pleti. Jediný rozdíl je, že Višnu má čtyři ruce, ve kterých drží lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Pána Višnua vždy zdobí mnoho drahokamů, jako candrakānta a sūryakānta.

V Lalita-mádhavě od Rúpy Gósvámího říká Dáruka (jeden z Kršnových služebníků): „Pán Višnu je velice krásný, s náhrdelníkem drahokamů kaustubha, čtyřma rukama držícíma lasturu, disk, kyj a lotosový květ a s krásnými zářivými šperky. Vypadá také velice krásně ve svém věčném postavení jako jezdec na zádech Garudy. Tentýž Višnu však nyní stojí zde jako nepřítel Kansy a Jeho osobní rysy způsobují, že zcela zapomínám na bohatství Vaikunthy.“

Další oddaný jednou řekl: „Nejvyšší Pán, z jehož pórů těla vycházejí milióny vesmírů, který je oceánem milosti, vlastníkem nepochopitelných energií, jehož zdobí všechny dokonalosti, jenž je původem všech inkarnací a upoutává pozornost všech osvobozených duší — tento Nejvyšší Pán je nejvyšším vládcem a je hoden toho, aby ho všichni uctívali. Je vševědoucí, zcela odhodlaný a dokonale bohatý. Je symbolem odpuštění a ochráncem odevzdaných duší. Je velkomyslný, věrný svému slibu, odborník, blahodárný, mocný a zbožný. Je přísný následovník písem, přítel oddaných, velkodušný, vlivný, vděčný, uznávaný, ctěný, silný a podřizuje se čisté lásce. Je jistě jediným útočištěm oddaných, které k Němu poutá služebnická náklonnost.“

Oddané Pána ve služebnickém vztahu rozdělujeme na čtyři skupiny: dosazení služebníci (jako Pán Brahmá a Pán Šiva, kteří jsou určeni, aby ovládali hmotné kvality vášně a nevědomosti), oddaní ve služebnickém vztahu, které Pán ochraňuje, neustálí společníci a oddaní, kteří pouze následují šlépěje Pána.

Dosazení služebníci

Džámbavatí, jedna z Kršnovým manželek, se v rozhovoru se svou přítelkyní Kálindí zeptala: „Kdo je ta osoba obcházející našeho Kršnu?“

Kálindí odpověděla: „To je Ambiká, vládkyně všech vesmírných záležitostí.“

Džámbavatí se pak optala: „Kdo je ta osoba, která se třese při pohledu na Kršnu?“

Kálindí: „To je Pán Šiva.“

Džámbavatí: „Kdo je ten modlící se člověk?“

Kálindí: „To je Pán Brahmá.“

Džámbavatí: „Kdo je ten člověk, který padl na zem a vzdává Kršnovi úctu?“

Kálindí: „To je Indra, král nebes.“

Džámbavatí: „Kdo je ten člověk, který přišel s polobohy a směje se s nimi?“

Kálindí: „To je můj starší bratr Jamarádža, vládce smrti.“

Tento rozhovor popisuje všechny polobohy včetně Jamarádži zaměstnané ve službách, které jim určil Pán. Říká se jim adhikṛta-devatā neboli polobozi dosazení k určitému druhu služby.

Oddaní pod Pánovou ochranou

Jeden obyvatel Vrndávany řekl Kršnovi: „Můj drahý Kršno, radosti Vrndávany! Bojíme se hmotného bytí a odevzdali jsme se Ti, protože Ty nás můžeš ochránit! Jsme si dobře vědomi Tvé velikosti. Vzdali jsme se touhy po osvobození a zcela jsme se odevzdali Tvým lotosovým nohám. Od doby, kdy jsme uslyšeli o Tvé věčně narůstající transcendentální lásce, dobrovolně jsem se zaměstnali ve Tvé transcendentální službě.“ Tak mluví oddaný, který je pod ochranou Pána Kršny.

Když Kršna trestal Káliju a neustále ho při tanci na jeho hlavách kopal, černý had z Jamuny Kálija přišel k rozumu a přiznal: „Můj drahý Pane, dopustil jsem se proti Tobě tolika přestupků, ale Ty jsi přesto ke mně tak laskavý, že jsi poznačil mou hlavu svýma lotosovýma nohama.“ To je také příklad odevzdání se lotosovým nohám Kršny.

V Aparádha-bhaňdžaně vyjadřuje čistý oddaný své pocity: „Můj drahý Pane, stydím se před Tebou přiznat, že jsem vykonával nařízení svých pánů zvaných chtíč, hněv, chamtivost, iluze a závist. Někdy jsem plnil jejich příkazy nanejvýš odporným způsobem, ale přestože jsem jim sloužil tak věrně, nejsou spokojeni, ani nejsou natolik laskaví, aby mě ze své služby propustili. Ani se nestydí takto si ode mne nechat sloužit. Můj drahý Pane, vůdče jaduovské dynastie, nyní jsem přišel k rozumu a odevzdávám se Tvým lotosovým nohám. Prosím, zaměstnej mě Ty ve své službě.“ To je další příklad odevzdání se lotosovým nohám Kršny.

V různých védských spisech je mnoho příkladů lidí, kteří usilovali o osvobození pomocí spekulativního poznání, ale kteří tuto cestu opustili a zcela se odevzdali lotosovým nohám Kršny. Příkladem mohou být bráhmani v Naimišáranji v čele se Šaunakou. Vzdělaní učenci je přijímají jako oddané s dokonalou moudrostí. V Hari-bhakti-sudhódaji říkají velcí bráhmani a mudrci v čele se Šaunakou Ršim Sútovi Gósvámímu: „Ó velká duše, jen se podívej, jak je to úžasné! Jsme lidské bytosti a tudíž tolik poskvrněni hmotným bytím, ale při pouhém rozhovoru s tebou o Nejvyšší Osobnosti Božství nyní postupně zavrhujeme svou touhu po osvobození.“

* Jsou to bráhmani, kterým Súta Gósvámí přednášel Šrímad Bhágavatam, jak popisuje první zpěv, první část, první kapitola Šrímad Bhágavatamu.

V Padjávalí oddaný říká: „Lidé, které přitahuje spekulativní poznání v zájmu seberealizace, kteří došli k závěru, že nejvyšší pravda je mimo dosah meditace, a kteří se tak dostali do kvality dobra ať se pokojně věnují tomu, co dělají. A co se nás týče, nás přitahuje Nejvyšší Pán, který přináší veliké potěšení, má pleť namodralého mraku, žluté šaty a krásné lotosové oči. Chceme meditovat pouze o Něm.“

Ti, kteří jsou od samého počátku seberealizace poutáni k oddané službě,se nazývají sevā-niṣṭha. Sevā-niṣṭha znamená „jednoduše poután k oddané službě“. Nejlepšími příklady takových oddaných jsou Pán Šiva, král Indra, král Bahulášva, král Ikškváku, Šrutadéva a Pundaríka. Jeden oddaný řekl: „Můj drahý Pane, Tvé transcendentální vlastnosti přitahují i osvobozené duše a přenášejí je na shromáždění oddaných, kde se neustále opěvuje Tvá sláva. Dokonce i velké světce, kteří jsou navyklí žít na osamělých místech, přitahují písně o Tvé slávě. Při pohledu na všechny Tvé transcendentální vlastnosti jsem také začal být přitahován a rozhodl jsem se odevzdat svůj život láskyplné službě Tobě.“

Neustálí společníci

Ve Dvárace jsou následující oddaní známí jako Kršnovi blízcí společníci: Uddhava, Dáruka, Sátjaki, Šrutadéva, Šatrudžit, Nanda, Upananda a Bhadra. Všichni zůstávají s Pánem jako Jeho sekretáři, ale někdy Mu slouží i osobně. V kuruovské dynastii jsou Bhíšma, Mahárádža Paríkšit a Vidura také známí jako blízcí služebníci Pána Kršny. Říká se: „Všichni Kršnovi společníci mají zářivé tělesné rysy a jejich oči jsou jako lotosové květy. Mají dostatečnou moc porazit polobohy a jejich zvláštním rysem je, že neustále nosí cenné ozdoby.“

Když byl Kršna v hlavním městě Indraprasthě, jeden člověk řekl: „Můj drahý Pane, Tvoji osobní společníci v čele s Uddhavou neustále očekávají Tvé příkazy, a tak stojí u vstupní brány Dváraky. Dívají se většinou se slzami v očích a jsou tak nadšení ve své službě, že se nebojí ani Šivova pustošivého ohně. Jsou to duše jednoduše odevzdané Tvým lotosovým nohám.“

Z mnoha blízkých společníků Pána Kršny je Uddhava považován za nejlepšího. Jeho popis je následující: „Jeho tělo je tmavé jako barva řeky Jamuny a je podobně chladné. Neustále ho zdobí květinové girlandy, které předtím nosil Pán Kršna, a je oblečen do žlutých hedvábných šatů. Jeho paže jsou silné jako závory u dveří, oči má jako lotosové květy a je nejdůležitějším oddaným mezi všemi společníky Pána. Hluboce se pokloňme Uddhavovým lotosovým nohám.“

Uddhava popsal transcendentální vlastnosti Kršny následovně: „Šrí Kršna, který je naším pánem a uctívaným Božstvem, vládcem Šivy a Brahmy a také vládcem celého vesmíru, přijal rozkazy svého děda Ugrasény. Vlastní milióny vesmírů, ale přesto prosil oceán o trochu země, a ačkoliv je jako oceán moudrosti, někdy mě žádá o radu. Je ohromný a velkodušný, ale přesto se věnuje různým činnostem úplně jako obyčejný člověk.“

Následovníci Pána

Ten, kdo je neustále zaměstnán osobní službou Pánu, se nazývá anuga neboli následovník. Příklady takových následovníků jsou Sučandra, Mandana, Stamba a Sutamba. Jsou to všechno obyvatelé města Dváraky a jsou oblečeni a ozdobeni jako ostatní společníci. Jejich služby jsou rozmanité a každému je svěřena nějaká zvláštní. Mandana neustále nosí deštník nad Kršnovou hlavou. Sučandra Ho ovívá bílou čámarou, vějířem z ohonu, a Sutamba nosí betelové oříšky. Všichni jsou velcí oddaní a jsou neustále činní v transcendentální láskyplné službě Pánu.

Nejen ve Dvárace, ale také ve Vrndávaně je mnoho následovníků (anuga). Jejich jména jsou: Raktaka, Patraka, Patrí, Madhukantha, Madhuvrata, Rasála, Suvilása, Prémakanda, Marandaka, Ánanda, Čandrahása, Pajóda, Bakula, Rasada a Šárada.

Tělesné rysy následovníků ve Vrndávaně popisuje následující úryvek: „Skláníme se v hluboké úctě před stálými společníky syna Mahárádži Nandy. Neustále setrvávají ve Vrndávaně a jejich těla zdobí perlové girlandy a zlaté náramky a nákotníčky. Mají barvu černých včel a zlatého měsíce a jejich oblečení se přesně hodí k zvláštním tělesným rysům každého z nich. Jejich zvláštním povinnostem můžeme porozumět z řeči matky Jašódy: ,Bakulo, prosím vyčisti Kršnovy žlutavé šaty. Váriko, navoň vodu ke koupeli vůní aguru. Rasálo, připrav betelové oříšky. Vidíte všichni, že Kršna už přichází. Prach je zvířený a krávy jsou na dohled.̀“

Mezi všemi následovníky (anuga) je Raktaka považován za vůdce. Popis jeho tělesných rysů je následující: „Nosí žluté šaty a barva jeho těla je jako čerstvě vyrostlá tráva. Krásně zpívá a neustále se věnuje službě synovi Mahárádži Nandy. Všichni následujme Raktaku v tom, jak prokazuje transcendentální láskyplnou službu Kršnovi.“ Jaké pouto cítil Raktaka k Pánu Kršnovi můžeme vidět na tom, co řekl Rasadovi: „Poslouchej prosím! Chtěl bych mít neustálou možnost sloužit Pánu Kršnovi, který se nyní proslavil jako ten, kdo zvedl kopec Góvardhana.“

Kršnovi oddaní, zaměstnaní v Jeho osobní službě, jsou vždy velice opatrní, protože vědí, že stát se osobními služebníky Pána Kršny není obyčejná věc. Člověk, který vzdá úctu dokonce i mravenci, zaměstnanému ve službě Pánu, získá věčné štěstí, a což teprve ten, kdo prokáže Kršnovi přímou službu? Raktaka si jednou pro sebe řekl: „Kršna je můj Pán, ale Kršnovy přítelkyně gópí jsou stejně hodné mé úcty a mých služeb. A nejen gópí, ale také každý, kdo se věnuje službě Pánu. Vím, že musím být velice opatrný, abych příliš nezpyšněl, že jsem jeden ze služebníků a oddaných Pána.“ Z citátů vidíme, že čistí oddaní, kteří jsou skutečně zaměstnáni ve službě Pánu, jsou neustále velice opatrní a nikdy nejsou na svou službu příliš pyšní.

Mentalita přímého služebníka Kršny se nazývá dhūrya. Na základě odborných analytických studií přímých společníků Pána je Šríla Rúpa Gósvámí dělí na tři skupiny — jmenovitě dhūrya, dhīra a vīra. Raktaka patří do skupiny dhūrya neboli těch, kteří jsou neustále poutáni ke službě nejmilovanějším gópím.

Jeden Kršnův společník ze skupiny dhīra je synem chůvy Satjabhámy. Satjabhámá je jedna z Kršnových královen ve Dvárace, a když se provdala za Kršnu, syn její chůvy měl dovoleno jít s ní také, protože spolu žili od dětství jako bratr a sestra. Tento šlechetný muž, syn Satjabháminy chůvy, žil s Kršnou jako Jeho bratranec a někdy jako bratranec s Kršnou žertoval. Jednou Kršnu oslovil: „Můj drahý Kršno, nikdy jsem se nesnažil získat přízeň bohyně štěstí, která je za Tebe provdána, ale přesto se mi dostalo takového štěstí, že jsem považován za jednoho z Tvého domu, za bratra Satjabhámy.“

Jeden společník ze skupiny vīra vyjádřil svou pýchu: „Pán Baladéva je možná velkým nepřítelem Pralambásury, ale já se Ho bát nemusím. A co se týče Pradjumny, nemám, co bych si od něj vzal, protože je to pouze chlapec. Neočekávám proto nic od nikoho. Očekávám jen Kršnův laskavý pohled, a tak se nebojím ani Satjabhámy, která je Kršnovi tak drahá.“

Ve čtvrtém zpěvu, dvacáté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu král Prthu oslovuje Pána slovy: „Můj drahý Pane, může se stát, že bohyně štěstí nebude spokojena s mou prací nebo mezi námi může dojít k nějakému nedorozumění, ale mně to vadit nebude, protože Ti plně důvěřuji. Ke svým služebníkům jsi vždy bezpříčinně milostivý, a považuješ i jejich prostou službu za velice pokročilou. Jsem si jist, že mou skromnou službu přijmeš, třebaže je bezvýznamná. Můj drahý Pane, jsi soběstačný. Můžeš udělat cokoliv chceš bez pomoci kohokoliv jiného. Dokonce i když bohyně štěstí se mnou nebude spokojena, vím, že Ty mé služby přesto vždy přijmeš.“

Oddané připoutané k transcendentální láskyplné službě Pánu můžeme označit buď za odevzdané duše, za duše pokročilé v poznání oddanosti nebo za duše zcela zaměstnané v transcendentální láskyplné službě. Říká se jim (v tomto pořadí) začátečníci, dokonalí a věčně dokonalí.