Určitý druh extatického pocitu lásky, který se vyvíjí v srdci oddaného, označujeme vibhāva, a výsledné projevy, jako je pohyb obočí, strach, údiv a úsměvy, které jsme dříve vysvětlili, se nazývají anubhāva. Anubhāva a vibhāva mají různé příčiny rozvoje, které se nazývají setrvávající extáze neboli sañcāri-bhāva.

Kdykoliv se přednáší poezie nebo hraje divadelní představení o různých zábavách Kršny, u lidí v obecenstvu se rozvine určitý druh transcendentální láskyplné služby Pánu. Těší se z různých druhů vibhávy, anubhávy a saňčári-bhávy.

Žádný člověk, který se nachází na hmotné úrovni, by neměl rozmlouvat o různých popisech bhávy a anubhávy citováním různých výroků v transcendentálních písmech. Jsou to projevy Pánovy transcendentální energie blaženosti. Člověk by se měl pouze snažit pochopit, že na duchovní úrovni existuje při výměně lásky mnoho rozmanitostí. Takové láskyplné výměny bychom nikdy neměli považovat za hmotné. V Mahábháratě, Udjama-parvě, je varování, že věci, které jsou nepochopitelné, by neměly být předmětem polemiky. Činnosti duchovního světa jsou pro nás v našem současném stavu skutečně nepochopitelné. Velké osvobozené duše jako Rúpa Gósvámí a jiní se nám pokusili nějak naznačit transcendentální činnosti v duchovním světě, ale celkově pro nás toto jednání zůstane v současnosti nepochopitelné. Pochopit výměny transcendentální láskyplné služby s Kršnou je možné pouze tehdy, je-li člověk opravdu ve styku s energií blaženosti Nejvyššího Pána.

V této souvislosti dává Šrí Rúpa Gósvámí příklad mraků na obloze. Mraky na obloze pocházejí z oceánu, a když se z mraků opět stane voda a spadne na zem, stečou do oceánu zpátky. Kršnova energie blaženosti se tedy přirovnává k oceánu. Čistý oddaný je jako blažený mrak, a když je naplněn transcendentální láskyplnou službou, může udělit svou milost jako liják deště — a energie blaženosti se vrátí do oceánu Kršny.

Transcendentální radost získanou z oddané služby můžeme rozdělit na dvě skupiny: přímá oddaná služba a nepřímá oddaná služba. Přímou oddanou službu můžeme rozdělit do pěti transcendentálních nálad neboli příchutí a nepřímou oddanou službu do sedmi transcendentálních nálad. Přímé oddané služby jsou následující: neutrálnost, služebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska. K nepřímé oddané službě patří smích, soucit, hněv, rytířství, obavy, údiv a hrůza. Oddaná služba může být tedy rozdělena na dvanáct druhů, z čehož každý má odlišnou barvu. Jsou to: bílá, mnohobarevná, oranžová, červená, světle zelená, šedá, žlutá, šedobílá, kouřová, růžová, černá a mlhavá. Dvanáct různých druhů transcendentálních nálad ovládají různé inkarnace Boha, a to Kapila, Mádhava, Upéndra, Nrsinha, Nanda-nandana, Balaráma, Kúrma, Kalki, Rághava, Bhárgava, Varáha a Matsja.

Zachování, projevení, expanze, odražení a naříkání je pět viditelných příznaků ve výměnách extatické lásky. Oddanou službu můžeme tedy rozpoznat podle těchto pěti příznaků. V neutrální oddané službě je zachování, v rytířské oddané službě je rozšíření, v soucitné oddané službě je odražení, v hněvivé oddané službě je naříkání atd.

Zdánlivě nepříznivé podmínky v oddané službě mohou nezkušenému studentu připadat bolestné, ale zkušení oddaní považují pocity oddaného v žalostných podmínkách za extatické. Příběh Rámájany může být například považován za žalostný a smutný, ale ve skutečnosti tomu tak není. Rámájana líčí, jak otec poslal Pána Rámu do lesa právě když měl být korunován. Po Rámově odchodu Jeho otec, Mahárádža Dašaratha, zemřel. Jeho manželku Sítu unesl v lese Rávana a vypukla velká válka. Když byla Sítádéví nakonec osvobozena z Rávanových spárů, celá Rávanova rodina, jeho království a Rávana samotný byli zničeni. Když Sítádéví přišla domů, prošla zkouškou ohněm a po několika dnech byla znovu vyhnána do lesa. Všechny tyto události Rámájany se zdají být velice smutné a tomu, kdo je vypráví, mohou připadat sužující, ale ve skutečnosti takové nejsou. Proč by potom Hanumán, velký oddaný Šrí Rámačandry, denně četl z Rámájany o činnostech Šrí Rámačandry? Ve skutečnosti je ve všech výše zmíněných dvanácti transcendentálních náladách oddané služby vše transcendentálně blažené.

Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti litoval lidi, kteří jsou v ohni falešného odříkání, suchého spekulativního návyku, a kteří opomíjejí oddanou službu. Lidé, kteří jsou připoutaní k obřadům doporučeným ve Védách a k neosobnímu Brahmanu, nemohou vychutnat transcendentální blaženost oddané služby. Šrí Rúpa Gósvámí proto radí, aby oddaní, kteří již ochutnali nektar oddanosti, velice opatrně chránili oddanou službu před těmito suchými spekulanty, lidmi zajímajícími se o povýšení prostřednictvím obřadů a o neosobní spasení. Oddaní by měli ochraňovat svůj cenný drahokam duchovní lásky před spáry zlodějů a lupičů. Jinými slovy, čistý oddaný by neměl vyprávět o oddané službě a popisovat její aspekty suchým spekulantům a těm, kteří si falešně odříkají.

Lidé, kteří nejsou oddaní, nikdy nemohou dosáhnout prospěchu oddané služby. Jim jsou náměty oddané služby vždy velice těžko pochopitelné. Pouze lidé, kteří odevzdali své životy lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, mohou ochutnat skutečný nektar oddanosti.

Když člověk transcenduje úroveň extatické lásky a tak se dostane na nejvyšší úroveň čistého dobra, rozumí se, že již očistil srdce od všeho hmotného znečištění. Očištěný potom může ochutnat nektar a této schopnosti se odborně říká rasa neboli transcendentální nálada.

Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie druhé části Bhakti-rasámrta-sindhu, která pojednává o obecné oddané službě.