Šríla Rúpa Gósvámí popsal různé Kršnovy vznešené vlastnosti a nyní pokračuje v popisu transcendentální krásy a následujících vlastností Pána: ozdobený, radující se, příjemný, spolehlivý, neochvějný a vládnoucí. Popisuje Kršnu jako znalce pečlivého oblékání a velkomyslnou osobnost. To jsou vlastnosti, které se všeobecně považují za vlastnosti velkých osobností.

Říká se, že člověk je velký, zdobí-li ho vlastnosti jako milostivost k nešťastnému, velká síla, nadřazenost, rytířskost, nadšení, odborná znalost a pravdivost. Tyto vlastnosti se v Kršnově charakteru projevily během Jeho zábavy govardhana-līlā. V té době byla celá vrndávanská oblast narušena Indrovými dešti, jak je vylíčeno jinde. Kršna si nejdříve myslel: „Oplatím Indrovu pomstu tím, že zničím jeho nebeské království“, avšak později, když pomyslel na bezvýznamnost krále nebes, změnil své plány a pocítil k Indrovi soucit. Nikdo nemůže Kršnově hněvu odolat. Namísto aby Indrovi oplácel, projevil soucit se svými přáteli ve Vrndávaně tím, že zvedl celý kopec Góvardhana, a tím je ochránil.

Když je člověk neustále šťastný a mluví zpravidla s úsměvem, považujeme ho za člověka v radostné náladě. Tento rys jsme mohli vidět u Kršny, když se objevil při oběti krále Kansy. Píše se, že Kršna s lotosovýma očima přišel mezi zápasníky velice zdvořile, pohlédl na ně s odhodláním a připadal jim jako slon napadající nějaké rostliny. Dokonce i když k nim mluvil, neustále se usmíval, a statečně stál na zápasnickém pódiu.

Má-li člověk velice sladké a žádoucí vlastnosti, říká se mu příjemný. Příklad Kršnovy příjemné povahy podává Šrímad Bhágavatam: „Jednoho dne, když Kršna čekal na břehu Jamuny na příchod Šrímatí Rádhárání, začal navlékat girlandu z květů kadamba. Mezitím se tam Šrímatí Rádhárání objevila a v té chvíli se na Ní Murári (Kršna, nepřítel Mury), velice sladce podíval.“

Člověk, na kterého je spolehnutí za každých okolností, se nazývá spolehlivý. Rúpa Gósvámí k tomu řekl, že na Kršnu se spoléhali dokonce i démoni, neboť si byli jisti tím, že Kršna je nikdy nenapadne bez patřičného důvodu. S důvěrou žili s dveřmi dokořán otevřenými. Polobozi se démonů báli, ale přesto byli přesvědčeni o Kršnově ochraně, a proto se i uprostřed nebezpečí věnovali rozmarným hrátkám. Lidé, kteří se nikdy nepodrobili védským očistným obřadům, věřili, že Kršna přijímá pouze víru a oddanost, a tak se zapojili do vědomí Kršny a byli zbaveni veškeré úzkosti. Všichni lidé — od polobohů až k nekulturním — se mohou spoléhat na bezpříčinnou milost Nejvyššího Pána.

Člověk, kterého nerozruší ani situace plná převratů, se nazývá neochvějný. Kršnovu neochvějnost můžeme vidět, když trestal démona, známého pod jménem Bána. Démon Bána měl mnoho rukou a Kršna je jednu po druhé usekával. Bána byl velký oddaný Šivy a bohyně Durgy, a tak když byl potrestán, Šiva a Durgá se na Kršnu velice rozzuřili. Kršna však na ně nedbal.

Člověk, který může ovlivnit mysl všech, se nazývá vládnoucí. O Kršnově vládnutí pojednává desátý zpěv, čtyřicátá třetí kapitola, 17. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí popisuje Kršnu králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, Kršna je bleskem pro zápasníky, pro obyčejného člověka je nejkrásnější lidskou bytostí, pro mladé dívky je jako bůh lásky, pro pastevce a pasačky je nejdůvěrnějším příbuzným, pro bezbožné krále je nejvyšším vladařem, pro své rodiče Nandu a Jašódu je pouhé dítě, pro bhódžského krále Kansu je zosobněná smrt, pro tupé a nechápavé je jako kámen, pro jógíny je Nejvyšší Absolutní Pravdou a pro Vršniovce je Nejvyšší Osobností Božství. V tomto vládnoucím postavení se Kršna objevil spolu se svým starším bratrem Balarámou.“ Když byl Kršna, který je jako oceán všech nálad, přítomen v Kansově aréně, různým lidem, kteří k Němu byli poutáni různými vztahy, se jevil odlišně. V Bhagavad-gítě stojí, že každému se Pán zjevuje podle toho, jaký má k Němu vztah.

Učenci někdy poukazují na to, že slovo „vládnoucí“ označuje člověka, který nedokáže snášet, je-li přehlížen. Tuto Kršnovu zvláštní vlastnost jsme mohli vidět, když Kansa urážel Mahárádžu Nandu. Vasudéva žádal Kršnu, aby mu pomohl Kansu zabít a Kršna se díval na Kansu toužebnýma očima jako prostitutka a chystal se na krále skočit.

Člověk, který se velice rád obléká, se nazývá lalita neboli ten, kdo se umí pečlivě oblékat. U Kršny se tato vlastnost projevuje dvěma způsoby: někdy zdobil různými znaky Šrímatí Rádhárání a jindy, když se připravoval zabít démony jako je Arištásura, si s pečlivostí velice pěkně upravil svůj opasek.

Člověk, který umí dát sebe samého komukoli, se nazývá velkorysý. Nikdo nemůže být velkorysejší než Kršna, protože je vždy připraven dát svému oddanému sebe samého. Kršna je v podobě Šrí Čaitanji připraven dát sebe samotného a udělit osvobození dokonce i tomu, kdo oddaný není.

Kršna nezávisí na nikom, ale i přesto ze své bezpříčinné milosti závisí na Gargovi Ršimu, aby obdržel náboženské pokyny, v učení se vojenskému umění závisí na Sátjakim a pro dobré rady závisí na svém příteli Uddhavovi.