Člověk, který je velice nadšený ve válečnictví a je odborníkem v užívání různých druhů zbraní, se nazývá hrdinský.

Kršnovu odvahu v boji popisuje následující citát: „Můj drahý hubiteli nepřátel, jako slon při koupeli v jezeře zničí máváním svého chobotu ve vodě všechny lotosové stonky, tak Ty jsi pouhými pohyby svých paží, které jsou jako sloní choboty, zabil mnoho nepřátel, kteří byli jako stonky lotosů.“

Když Džarásandha a třináct divizí vojáků napadli Kršnovu armádu, nebyli schopni zasáhnout na Kršnově straně ani jediného vojáka. Byl to výsledek Kršnova dokonalého mistrovství při vystřelování zbraní, a v historii vojenského umění je to zcela ojedinělé.

Člověk, který není schopen snést utrpení druhého, se nazývá soucitný.

Kršnův soucit s trpícími se ukázal, když osvobodil všechny krále, které uvěznil Magadhéndra. Umírající praotec Bhíšma se modlil ke Kršnovi a popsal Ho jako slunce rozptylující temnotu. Uvěznění králové byli uvrženi do temných cel, ale když se tam objevil Kršna, temnota se okamžitě rozptýlila, jako kdyby vyšlo slunce. Magadhéndra dokázal uvěznit velké množství králů, ale když se objevil Kršna, byli všichni osvobozeni. Kršna krále osvobodil, protože s nimi měl soucit.

Kršnův soucit se také projevil, když praotec Bhíšma ležel na posteli ze šípů, kterými byl prostřílený. Když Bhíšma takto ležel, velice toužil Kršnu spatřit a Kršna se tam objevil. Kršna se díval na Bhíšmovo žalostné postavení a začal hovořit se slzami v očích. Nejenže ronil slzy, ale také ze soucitu zapomněl na své okolí. Místo toho, aby se Kršnovi oddaní klaněli Kršnovi přímo, klaní se Jeho soucitné povaze. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, a proto je velice obtížné se k Němu přiblížit. Oddaní však využívají Jeho soucitné povahy, kterou představuje Rádhárání, a vždy se k Ní modlí o Kršnův soucit.

Člověka, který projeví náležitou úctu duchovnímu mistrovi, bráhmanovi a starému člověku, bychom měli rozpoznat jako uctivého.

Když za Kršnou přišli nadřízení lidé, Kršna se ze všeho nejdříve poklonil svému duchovnímu mistrovi, pak svému otci a pak svému staršímu bratru Balarámovi. Takto byl Kršna s lotosovýma očima při svém chování zcela šťastný a čistý v srdci.

Člověk, který není domýšlivý ani pyšný, se nazývá laskavý.

Kršnovo laskavé chování vyšlo najevo, když přicházel k místu, kde Mahárádža Judhišthira, Kršnův starší strýc, pořádal oběť Rádžasúja. Mahárádža Judhišthira věděl, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, a chtěl sestoupit ze svého vozu, aby Kršnu přivítal, ale než se dostal dolů, Kršna sestoupil ze svého vozu a okamžitě padl ke královým nohám. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, ale přesto nikdy nezapomene zachovat při svém jednání společenskou etiketu.

Člověk, jehož chování je přirozeně velice mírné, se nazývá velkorysý.

Uddhava po krádeži drahokamu Sjamantaka potvrdil, že Kršna je tak laskavý a blahovolný, že když je Jeho služebník obviněn i z toho největšího přestupku, Kršna to ani nebere na vědomí. Bere na vědomí pouze službu, kterou Jeho oddaný prokazuje.

Člověk, v jehož chování je někdy vidět pokora a stud, se nazývá stydlivý.

Lalita-mádhava popisuje, jak se projevila Kršnova stydlivost, když malíčkem své levé ruky zvedl kopec Góvardhana. Všechny gópí se dívaly na Kršnův úžasný výkon a Kršna se při pohledu na gópí také usmíval. Když Kršna pohlédl na ňadra gópí, Jeho ruka se začala třást, a když pastevci pod kopcem viděli, že se Jeho ruka třese, poněkud je to rozrušilo. Pak se ozval burácivý zvuk a všichni se začali ke Kršnovi modlit, aby je zachránil. Při myšlence, že pastevce polekaly záchvěvy kopce Góvardhana, se tehdy začal Pán Balaráma usmívat. Když Kršna viděl Balarámův úsměv, pomyslel si, že Balaráma asi poznal Jeho úmysly při pozorování ňader gópí, a okamžitě se začal stydět.

Kršna je ochráncem všech odevzdaných duší.

Některé Kršnovy nepřátele povzbudila myšlenka, že se Kršny nemusí bát, protože když se Mu jednoduše odevzdají, Kršna jim poskytne veškerou ochranu. Kršna je někdy přirovnáván k měsíci, který se nezdráhá rozdávat své chladivé paprsky ani na domy čandálů a jiných nedotknutelných.

Člověk, který je neustále veselý a nedotčený strádáním, se nazývá šťastný.

Ohledně Kršnova požitku se říká, že o ozdobách, které měli na těle Kršna a Jeho královny, se nesní ani Kuvérovi, strážci pokladů v nebeském království. Neustálý tanec přede dveřmi Kršnových paláců si nedokáží představit ani polobozi na nebeských planetách. V nebeském království se Indra neustále dívá na tančící dívky, ale ani on si nedokáže představit, jak nádherný byl tanec u bran Kršnových paláců. Gaurī znamená „bílá žena“, a Šivově manželce se říká Gaurí. Překrásné ženy, které žily v Kršnových palácích, byly Kršnovi neustále na očích a jejich pleť byla o tolik bělejší než pleť Gaurí, že byly přirovnávány k měsíčnímu svitu. Nikdo si proto nemůže užívat více než Kršna. Požitek je soustředěn kolem krásných žen, ozdob a bohatství. V Kršnových palácích bylo všeho tolik, že ani Kuvéra, Indra a Šiva si to nedovedou představit.

Kršny se nemůže dotknout ani nepatrné utrpení. Některé gópí šly jednou na místo, kde bráhmani prováděli oběti, a řekly: „Drahé manželky bráhmanů, musíte vědět, že Kršny se nemůže dotknout dokonce ani ten nejmenší náznak utrpení. Nebojí se a nezná ztrátu, zahanbení, úzkost ani pohromu. Kolem Něj jsou vradžské tanečnice a On se v jejich společnosti jednoduše raduje z tance rāsa.“

O Kršnových oddaných se říká, že když s láskou a oddaností Pánu Višnuovi nabídnou byť jen trochu vody nebo lístek tulasí, Pán Višnu je tak laskavý, že jim za to věnuje sám sebe.

Kršnova přízeň k Jeho oddaným vyšla najevo při Jeho boji s Bhíšmou. Když praotec Bhíšma ležel v okamžiku smrti na loži ze šípů, Kršna stál před ním a Bhíšma vzpomínal, jak k němu byl Kršna na bojišti laskavý. Kršna slíbil, že v bitvě na Kuruovském poli nepozvedne zbraň proti žádné straně; že zůstane nestranný. I když byl Ardžunovým vozatajem, slíbil, že Ardžunovi nebude pomáhat žádnou zbraní. Jednoho dne chtěl Bhíšma Kršnu donutit, aby svůj slib porušil, a s úžasným bojovým duchem zaútočil na Ardžunu tak skvěle, že Kršna musel sestoupit ze svého vozu. Kršna vzal do ruky rozbité kolo a běžel proti praotci Bhíšmovi jako lev proti slonu, aby ho zabil. Praotec Bhíšma na ten výjev vzpomínal a později Kršnu za Jeho přízeň k oddanému Ardžunovi velebil — Kršna dokonce riskoval, že poruší vlastní slib.

Kršna je svému oddanému zavázán, nikoliv za prokázanou službu, nýbrž za jeho láskyplný přístup. Kršna je úplný a soběstačný, a žádnou službu od oddaného nepotřebuje. Přitahuje Ho přístup oddaného, jeho láska a náklonnost. Pěkný příklad takového Kršnova chování byl vidět, když do Kršnova paláce přišel Sudámá Vipra. Sudámá Vipra byl Kršnův spolužák. Byl velice chudý a jeho žena ho přemluvila, aby šel Kršnu navštívit a požádat Ho o pomoc. Když dorazil do Kršnova paláce, Kršna ho velice pěkně přivítal a spolu se svou ženou mu umyli nohy, na důkaz úcty k bráhmanovi. Kršna vzpomínal na milé zážitky z dětství se Sudámou a začal při vítání ronit slzy.

Další příklad toho, jak je Kršna zavázán svému oddanému, je popsán v desátém zpěvu, deváté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí říká králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, když se matka Jašódá potila únavou při snaze svázat Kršnu provazem, Kršna nakonec dovolil, aby Ho svázala.“ Když byl Kršna dítě, zlobil matku svými nezbednostmi a ona Ho chtěla spoutat. Z domu přinesla provaz a snažila se Ho svázat, ale nemohla uvázat uzel, protože provaz byl krátký. Svázala mnoho provazů dohromady, ale i tak byl provaz stále příliš krátký. Po chvíli pocítila velkou únavu a začala se potit. Tehdy Kršna dovolil, aby Ho Jeho matka svázala. Jinými slovy — nikdo nemůže Kršnu spoutat jiným způsobem než láskou. Jediné, co Ho svazuje, jsou závazky k Jeho oddaným, kteří k Němu chovají extatickou lásku.

O člověku, který je vždy zaměstnán prospěšnými činnostmi pro blaho všech, je známo, že je blahodárný.

Po Kršnově odchodu z této planety začal Uddhava vzpomínat na Pánovy činnosti a řekl: „Kršna svými úžasnými zábavami uspokojil všechny velké světce. Překazil všechny démonské činnosti krutých vládců, ochránil zbožné lidi a na bojišti zabil všechny kruté bojovníky. Je proto blahodárný a prospěšný všem lidem.“

O člověku, který vždy může uvést své nepřátele do nesnází, se říká, že je mocný.

Když byl Kršna na této planetě, porazil všechny své nepřátele, kteří se rozprchli jako vosy a ukryli se před Jeho zraky, stejně jako mocné slunce donutí temnotu, aby se ukryla do jeskyní.

Člověk, který je dobře známý díky své bezúhonné povaze, se nazývá slavný.

Říká se, že Kršnova sláva se šíří jako měsíční svit, který promění tmu ve světlo. Jinými slovy, bude-li se vědomí Kršny šířit po celém světě, temnota nevědomosti a úzkost hmotného bytí se přemění v zářivou čistotu, mírumilovnost a blahobyt.

Když velký mudrc Nárada opěvoval slávu Pána, modrá čára na Šivově krku zmizela. Když to uviděla Šivova manželka Gaurí, měla podezření, že se za Šivu vydává v převlečení někdo jiný, a ze strachu se okamžitě vzdálila z jeho společnosti. Když Pán Balaráma zaslechl zpívání Kršnova jména, všiml si, že Jeho šaty zbělely, ačkoliv měl obvykle ve zvyku nosit modré. Také vody Jamuny se přeměnily na mléko a pasačky je začaly stloukat na máslo. Rozšiřováním vědomí Kršny neboli Kršnovy slávy se všechno očistí a zbělá.

Člověk, který je velice drahý všem lidem, se nazývá oblíbený.

O Kršnově oblíbenosti se zmiňuje 9. verš jedenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu, který pojednává o Jeho návratu domů z hlavního města Hastinápury. Během bitvy na Kuruovském poli byl Kršna pryč z Dváraky a všichni tamní obyvatelé byli mrzutí. Když se pak do Dváraky vracel, všichni obyvatelé Ho radostně přivítali a řekli: „Drahý Pane, když jsi byl z města pryč, prožívali jsme své dny jako kdyby vládla temná noc. Za temné noci se každý okamžik zdá dlouhý jako věčnost, a stejně tak, když jsi byl pryč, každý okamžik nám připadal jako milióny let. Odloučení od Tebe pro nás bylo úplně nesnesitelné.“ Z toho můžeme usoudit, jak byl Kršna oblíbený po celé zemi.

Podobná věc se stala, když Kršna vstoupil do obětní arény, kde Ho chtěl král Kansa zabít. Jakmile přišel, všichni světci začali volat: „Džaja! Džaja! Džaja!“ (což znamená „vítězství!“). Kršna byl v té době ještě chlapec a všichni světci Mu udělili svá uctivá požehnání. Přítomní polobozi se začali ke Kršnovi modlit krásnými modlitbami a slečny a dívky projevovaly svou radost ze všech koutů. Znamená to, že tam nebyl nikdo, kdo by Kršnu neměl v oblibě.

Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a je ke všem nestranný. V Bhagavad-gítě však přesto říká, že je zvláštně nakloněný oddanému, který s láskou a oddaností uctívá Jeho jméno. Když byl Kršna na této planetě, jeden oddaný vyjádřil své pocity následovně: „Můj drahý Pane, kdyby ses nezjevil na této planetě, pak by asurové (démoni) a ateisté jistě působili nepokoje a bránili oddaným v činnosti. Nedokáži si představit rozsah škod, kterým jsi svou přítomností zabránil.“ Kršna byl od samého počátku svého zjevení největším nepřítelem všech démonských lidí, ačkoliv Jeho nepřátelství k démonům je ve skutečnosti srovnatelné s přátelstvím, které chová k oddaným. Je tomu tak proto, že každý démon, kterého Kršna zabije, obdrží okamžitě spasení.

Jakýkoliv člověk, který má nějaké výjimečné vlastnosti, začne být pro ženy okamžitě velice přitažlivý.

Jeden oddaný řekl o královnách Dváraky: „Jak jen vylíčím slávu královen Dváraky, které Pánovi osobně sloužily? Pán je tak úžasný, že všichni velcí světci jako Nárada mohou prožívat transcendentální blaženost pouhým zpíváním Jeho jména. Co potom říci o královnách, které Pána viděly neustále a sloužily Mu osobně?“ Kršna měl ve Dvárace 16 108 manželek a každou z nich přitahoval stejně tak, jako magnet přitahuje železo. Oddaný jednou řekl: „Můj drahý Pane, jsi jako magnet a vradžské dívky jsou jako železo: ať se pohybuješ jakýmkoliv směrem, následují Tě jako železo přitahované magnetickou silou.“

Člověk, kterého si váží a kterého uctívají všechny druhy lidí a polobohů, se nazývá sarvārādhya neboli uctívaný všemi.

Kršnu uctívají nejen všechny živé bytosti včetně velkých polobohů jako Šiva a Brahmá, ale také expanze Višnua (podoby Boha), jako Baladéva a Šéša. Baladéva je přímou expanzí Kršny, ale přesto Kršnu uctívá. Když se Kršna objevil na oběti Rádžasúja, kterou připravoval Mahárádža Judhišthira, stal se středem pozornosti pro všechny přítomné, včetně velkých světců a polobohů. Přitahoval všechny a každý Mu vzdával úctu.

Kršna má v plné míře všechny vznešené vlastnosti — totiž sílu, bohatství, slávu, krásu, poznání a odříkání. Když žil ve Dvárace, Jeho rodina, která je známá jako jaduovská dynastie, měla na 560 miliónů rodinných členů. Všichni byli Kršnovi poslušní a věrní. Jejich domovem bylo více než 900 000 velkých překrásných budov a všichni Kršnu respektovali a uctívali Ho. Pro oddané byl pohled na Kršnovo bohatství ohromující.

Bilvamangala Thákura to potvrdil v Kršna-karnámrtě následovně: „Můj drahý Pane, co mohu říci o bohatství Tvojí Vrndávany? Pouhé ozdoby na nohách vrndávanských dívek znamenají více než cintāmaṇi a jejich šaty jsou stejně dobré jako páridžátové květy nebes. Krávy se zcela podobají kravám surabhi v transcendentálním světě, a proto je Tvé bohatství jako oceán, který nikdo nedokáže změřit.“

Člověk, který je vůdcem mezi všemi význačnými osobnostmi, se nazývá nejúctyhodnější.

Když žil Kršna ve Dvárace, chodívali Ho navštěvovat polobozi jako Šiva, Brahmá, král nebes Indra a mnoho jiných. Vrátný, který musel zvládnout příchod všech polobohů, jednoho velice rušného dne řekl: „Můj drahý Brahmo a Šivo, posaďte se prosím na lavičku a čekejte. Můj drahý Indro, přestaň prosím číst své modlitby, ruší to. Prosím, čekej v tichosti. Můj drahý Varuno, odejdi prosím. Moji drazí polobozi nemarněte zbytečně čas. Kršna je velice zaneprázdněný; nemůže vás přijmout!“

Jsou dva druhy vládců neboli pánů: ten, kdo je nezávislý, a ten, jehož nařízení nemůže nikdo porušit.

O Kršnově úplné nezávislosti a nadvládě se ve Šrímad Bhágavatamu říká, že i když se Kálija dopustil velkého přestupku, Kršna mu přesto projevil přízeň tím, že mu označil hlavu svýma lotosovýma nohama. Jeho přízeň přitom nedokázal získat ani Pán Brahmá, třebaže se ke Kršnovi modlil tolika krásnými verši.

Toto Kršnovo jednání přesně odpovídá Jeho postavení, neboť celá védská literatura Ho popisuje jako zcela nezávislého. Na začátku Šrímad Bhágavatamu je Pán popsán jako svarāṭ, což znamená „zcela nezávislý“. Takové je postavení Nejvyšší Absolutní Pravdy. Absolutní Pravda je nejen vědomá, nýbrž také zcela nezávislá.

O tom, že Kršnovo nařízení nemůže nikdo porušit, říká Uddhava Vidurovi ve třetím zpěvu, druhé kapitole, 21. verši Šrímad Bhágavatamu: „Kršna je pánem tří kvalit hmotné přírody. Užívá všeho bohatství, a proto Mu nikdo není roven a nikdo není větší než On.“ Všichni velcí králové a panovníci k Němu přicházeli, předávali Mu dary a vzdávali Mu úctu s helmicemi u Jeho nohou. Jeden oddaný řekl: „Můj drahý Kršno, když nařídíš Brahmovi: ,Nyní můžeš stvořit vesmír̀, a když nařídíš Šivovi: ,Nyní znič hmotné projevení̀, Ty sám tímto způsobem tvoříš a ničíš hmotné stvoření. Udržuješ vesmíry svými příkazy a pomocí své částečné reprezentace — Višnua. Ó Kršno, nepříteli Kansy, existuje mnoho Brahmů a Šivů, kteří pouze plní Tvé rozkazy.“

Kršna nemění své přirozené postavení ani když se zjeví ve hmotném světě. Přirozené duchovní postavení obyčejných živých bytostí je zakryté. Objevují se v rozmanitých tělech a jednají v různých tělesných pojetích života. Kršna však své tělo nemění. Zjevuje se ve svém vlastním těle a kvality hmotné přírody se Ho proto nedotýkají. V 38. verši jedenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká, že zvláštní výsadou nejvyššího vládce je, že Ho neovlivňují kvality hmotné přírody. Prakticky to dokazuje skutečnost, že hmotná příroda se nedotkne ani oddaných, kteří jsou pod Pánovou ochranou. Překonat vliv hmotné přírody je velice obtížné, ale oddaní neboli svatí lidé, kteří jsou pod ochranou Pána, ovlivněni nejsou. Což teprve Pán samotný? Pro vyjasnění uvedeme, že Pán se někdy zjevuje v tomto hmotném světě, ale přesto nemá s kvalitami hmotné přírody nic společného a jedná zcela nezávisle ve svém transcendentálním postavení. To je Pánova zvláštní vlastnost.

Člověk, který dokáže porozumět pocitům všech lidí a událostem na všech místech v jakémkoliv čase, se nazývá vševědoucí.

V prvním zpěvu, patnácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu je popsán pěkný příklad Pánovy vševědoucnosti v souvislosti s návštěvou Durvásy Muniho v domě Pánduovců. Durjódhana poslal podle svého vypočítaného plánu Durvásu Muniho a jeho deset tisíc žáků, aby navštívili v lese Pánduovce. Durjódhana zařídil, aby Durvásá a jeho lidé dorazili k Pánduovcům právě na konci oběda, a tak Pánduovce zastihli v situaci, kdy nebudou mít prostředky tak ohromný počet hostů nasytit. Kršna znal Durjódhanův plán, přišel k Pánduovcům a požádal jejich manželku Draupadí, jestli na dně nezbylo nějaké jídlo, které by Mu mohla nabídnout. Draupadí Mu nabídla poslední kousek zeleninového chodu a Kršna ho snědl. V té době se všichni světci, kteří doprovázeli Durvásu, koupali v řece a když se Kršna cítil uspokojen tím, co Mu Draupadí nabídla k jídlu, pocítili také oni uspokojení a jejich hlad zmizel. Durvásá a jeho lidé už víc jíst nemohli a tak odešli aniž se dostavili do domu Pánduovců. Takto byli Pánduovci zachráněni před Durvásovým hněvem. Durjódhana je za nimi poslal neboť věděl, že Pánduovci takové množství hostů nebudou schopni přijmout a Durvásá se na ně rozhněvá a Pánduovce prokleje. Kršna je před touto pohromou zachránil lstí a svou vševědoucností.

Milióny oddaných na Kršnu neustále vzpomínají a neustále zpívají Jeho jméno, ale nikdy nejsou nasyceni. Místo aby je tyto činnosti omrzely, dostávají nové a nové podněty k tomu, aby ve zpívání a v myšlení na Kršnu pokračovali. Kršna je proto neustále svěží. Nejen samotný Kršna, ale také Kršnovo poznání je neustále svěží. Bhagavad-gítá byla přednesena před pěti tisíci lety, a přesto ji mnoho lidí stále znovu čte a nachází v ní stále nové a nové světlo. Kršna, Jeho jméno, sláva, vlastnosti — vše, co je s Ním spojené — je neustále svěží.

Všechny královny Dváraky byly bohyně štěstí. V 33. verši jedenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká, že bohyně štěstí jsou velice vrtkavé a nestálé a nikdo není schopen je pevněji upoutat. Štěstí člověka se tak vždy po čase mění. Když však bohyně štěstí sídlily s Kršnou ve Dvárace, nemohly Ho opustit ani na okamžik. To znamená, že pouto ke Kršnovi je neustále svěží. Dokonce ani bohyně štěstí nemohou opustit Jeho společnost.

Rádhárání popisuje v Lalita-mádhavě neustálou svěžest Kršnových přitažlivých rysů a přirovnává Kršnu k nejlepšímu sochaři, protože je odborníkem v otesávání cudnosti žen. Cudné ženy mohou dodržovat pravidla a příkazy védských zásad, aby byly věčně věrné svým manželům, ale Kršna dovede zlomit jejich skálopevnou cudnost dlátem své krásy. Kršnovy přítelkyně byly většinou vdané, ale jelikož byl jejich přítelem již před svatbou, nemohly na Jeho přitažlivé rysy, které je vždy okouzlovaly, zapomenout ani po svatbě.

Kršnovo transcendentální tělo je věčné, plné poznání a blaženosti. Sat znamená existující věčně ve všech dobách a na všech místech; jinými slovy, všepronikající v čase a prostoru. Cit znamená plný poznání. Kršna nemá, co by se od koho učil. Je nezávisle plný poznání. Ānanda znamená zdroj veškeré radosti. Impersonalisté touží splynout se září Brahmanu, září věčnosti a poznání, ale vyhýbají se hlavní části absolutní radosti, která je v Kršnovi. Když se člověk oprostí od veškeré hmotné iluze, falešného ztotožňování, připoutanosti, odpoutanosti a pohrouženosti do hmoty, může okusit transcendentální blaženost ze splynutí se září Brahmanu. To jsou předběžné vlastnosti člověka, který může realizovat Brahman. V Bhagavad-gítě se říká, že člověk musí být plný radosti, ale tohle ještě není radost — je to jen oproštění se od veškeré úzkosti. Osvobození ode všech úzkostí může být prvním základem radosti, ale skutečná radost to ještě není. Ti, kteří realizovali vlastní já — dosáhli stavu brahma-bhūta — se pouze připravují pro úroveň radosti. Radosti může člověk skutečně dosáhnout pouze tehdy, dostane-li se do styku s Kršnou. Vědomí Kršny je tak úplné, že zahrnuje i transcendentální radost získanou z neosobní realizace Brahmanu. Osobní Kršnova podoba známá jako Šjámasundara přitahuje dokonce i impersonalisty.

V Brahma-sanhitě je potvrzeno, že záři Brahmanu tvoří Kršnovy tělesné paprsky — tato záře je pouhým projevem Kršnovy energie. Samotný Kršna v Bhagavad-gítě potvrzuje, že je zdrojem záře Brahmanu. Z toho můžeme dojít k závěru, že neosobní rys Absolutní Pravdy není konečným rysem. Konečným rysem Absolutní Pravdy je Kršna.

Stoupenci vaišnavské školy se proto na své cestě k duchovní dokonalosti nikdy nesnaží splynout se září Brahmanu. Přijímají Kršnu jako konečný cíl seberealizace. Kršna je proto nazýván Parabrahman (Nejvyšší Brahman) nebo Paraméšvara (Nejvyšší vládce). Šrí Jamunáčárja se modlil: „Můj drahý Pane, vím, že ohromný vesmír a ohromný prostor a čas ve vesmíru pokrývá deset vrstev hmotných prvků a každá vrstva je desetkrát větší nežli ta předcházející. Tři kvality hmotné přírody, Garbhódakašájí Višnu, Kšíródakašájí Višnu, Mahá-Višnu a nad nimi duchovní nebe a duchovní planety známé jako Vaikunthy, a zář Brahmanu v duchovní obloze — to vše dohromady není nic jiného než malá ukázka pouhé části Tvé energie.“

Existuje mnoho měřítek dokonalosti. Nejvyšších hmotných dokonalostí, kterých mohou jógíni dosáhnout, je osm: stát se nejmenším z nejmenších, stát se největším z největších a podobně. Na Kršnově osobnosti můžeme vidět zároveň všechny hmotné i duchovní dokonalosti.

Kršna je přítomen všude, nejen v tomto vesmíru, nejen v srdcích všech živých bytostí, ale také v každém atomu. V modlitbách královny Kuntí najdeme zmínku o Kršnových nepochopitelných silách. Zatímco Kršna mluvil s Kuntí, současně vstoupil do lůna Uttary, které hrozilo nebezpečí od jaderné zbraně Ašvatthámy. Kršna dokáže omámit dokonce i Brahmu a Šivu a může ochránit všechny odevzdané oddané před následky hříšných činností. To jsou některé příklady Jeho nepochopitelných energií.

Šríla Rúpa Gósvámí vzdává Kršnovi svou úctu slovy: „Kršna je zde přítomen jako lidská bytost a celá hmotná příroda je Jeho pouhým stínem. Expandoval se na mnoho krav, telat a pasáčků a ve všech se znovu projevil jako čtyřruký Nárájana. Učil milióny Brahmů seberealizaci a je hoden toho, aby Ho uctívali nejen vůdcové všech vesmírů, ale i všichni ostatní. Budu Ho proto vždy přijímat jako Nejvyšší Osobnost Božství.“

Když Kršna porazil Indru v bitvě o páridžátové květy z nebes, potkal ho Nárada a odsuzoval ho: „Ó Indro, velký králi nebes, Kršna již porazil Brahmu a Šivu. Jak může být řeči o tak bezvýznamném polobohu, jako jsi ty?“ Nárada Muni samozřejmě odsuzoval Indru žertem a Indra z toho měl zábavu. Nárada potvrdil, že Kršna byl schopen oklamat dokonce i Brahmu a Šivu, a samozřejmě i Indru. Není pochyb o tom, že Kršna měl sílu působit stejně i na nižší živé bytosti.

Brahma-sanhitá popisuje Kršnovy schopnosti zmenšit utrpení hříšných reakcí následujícím způsobem: „Velkým králem nebes počínaje a mravencem konče je každý vystaven následkům svých předešlých činů. Kršnův oddaný je však od těchto následků Kršnovou milostí oproštěn.“ Kršna to jasně potvrdil, když se odebral k sídlu pána smrti Jamarádži, aby přivedl zpět mrtvého syna svého učitele. Kršnův učitel Ho požádal, aby mu přivedl zpět jeho mrtvého syna, a Kršna se odebral k Jamarádžovi a vyžadoval duši, kterou sem Jamarádža přivedl a držel pod svou nadvládou. Kršna mu okamžitě nařídil: „Budiž požehnán Mým rozkazem a vrať Mi tuto duši!“ Z této události vyplývá, že i člověk, kterého ovládají usměrňující zákony přírody a který je hoden Jamarádžova trestu, může získat Kršnovou milostí naprostou ochranu.

Šukadéva Gósvámí popsal Kršnovy nepochopitelné energie následovně: „Kršna mate mou inteligenci, protože se zjevil jako syn Nandy Mahárádži, přestože je nezrozený. Je všepronikající, ale přesto leží v Jašódině náruči. Je všeprostupující, ale přesto Ho omezila Jašódina láska. Má nespočetné podoby, ale přesto běhá jako Kršna před svým otcem a matkou, Nandou a Jašódou.“ V Brahma-sanhitě se říká, že třebaže Kršna žije věčně ve svém transcendentálním sídle Gólóce Vrndávaně, je přesto přítomný všude, dokonce i v atomech.

V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu Brahmá říká: „Můj drahý Pane, falešné ego, inteligence, mysl, obloha, vzduch, oheň, voda a země jsou hmotné složky vesmíru, které můžeme přirovnat k ohromné nádobě. V této nádobě má moje tělo zanedbatelné rozměry a ačkoliv jsem stvořil jeden z mnoha vesmírů, z pórů Tvého těla vycházejí nespočetné vesmíry jako nepatrné částečky třpytící se na slunečním světle. Myslím si, že ve srovnání s Tebou jsem naprosto bezvýznamný, a proto Tě žádám o odpuštění. Prosím, buď ke Mně milostivý.“

Vezmeme-li v úvahu pouze jediný vesmír, najdeme v něm mnoho rozmanitých a úžasných věcí, neboť je v něm nespočetně hvězd, obyvatel a sídel polobohů. Průměr vesmíru je čtyři bilióny mil a zaplňuje ho mnoho temných oblastí známých jako Pátály neboli nižší hvězdné soustavy. Kršna je původcem všeho, ale přesto je vždy vidět ve Vrndávaně a projevuje své nepochopitelné energie. Kdo je schopen náležitě uctívat všemocného Pána, který vlastní tak nepochopitelné síly?

Džajadéva Gósvámí ve své Gíta-góvindě zpívá: „Pán zachránil Védy ve své podobě ryby a v podobě želvy nesl na svých zádech celý vesmír. V podobě kance vyzvedl z vody planetu Zemi. V podobě Nrsinhy zabil démona Hiranjakašipua. V podobě Vámany oklamal Mahárádži Baliho. V podobě Parašurámy pozabíjel celé dynastie kšatrijů. V podobě Pána Rámy zabil všechny démony. V podobě Balarámy nosí velký pluh. V podobě Kalkiho zabil všechny ateistické lidi a v podobě Buddhy zachránil všechna ubohá zvířata.“* To jsou některé popisy inkarnací Kršny a ze Šrímad Bhágavatamu je patrno, že z Kršnova těla neustále vycházejí nespočetné inkarnace jako vlny oceánu. Nikdo nedokáže spočítat, kolik je vln v moři, a podobně nikdo nespočítá, kolik inkarnací vychází z Kršnova těla.

Další název spasení je apavarga. Protikladem je pavarga neboli různé strastiplné podmínky hmotného bytí. Slovo pa-varga naznačuje sloučení pěti sanskrtských písmen: pa, pha, ba, bha a ma. Jsou to první písmena slov, která označují různé podmínky. První písmeno pa pochází ze slova parābhava, což znamená „porážka“. V hmotném zápase o přežití se setkáváme pouze s porážkou. Chceme přemoci narození, nemoc, stáří a smrt, a jelikož všechny strastiplné podmínky není možné překonat, následkem iluze máji se jednoduše setkáváme pouze s porážkou (parābhava). Další písmeno pha pochází ze slova phena. Phena je pěna, kterou vidíme na ústech člověka, který je velice unaven (můžeme ji často vidět také u koní). Písmeno ba pochází ze slova bandha, které znamená připoutanost. Bha pochází ze slova bhīti znamenající strach. Ma pochází ze slova mṛti, což znamená smrt. Slovo pavarga naznačuje náš zápas o existenci a naše setkání s porážkou, vyčerpáním, připoutaností, strachem a nakonec se smrtí. Apavarga označuje to, co může všechny tyto hmotné podmínky odstranit. Říká se, že Kršna je ten, kdo dává apavargha — cestu osvobození.

Pro impersonalisty a Kršnovy nepřátele znamená osvobození splynutí s Nejvyšším. Démoni a impersonalisté se o Kršnu nezajímají, ale Kršna je tak laskavý, že udělí osvobození i svým nepřátelům a impersonalistům. Váže se k tomu následující citát: „Ó Murári (Kršno)! Jak je úžasné, že démoni, kteří vždy záviděli polobohům, nebyli nikdy schopni proniknout Tvými vojenskými šiky, ale přesto pronikli do oblasti mitra, Slunce.“ Slovo mitra je použito obrazně. Mitra znamená „Slunce“ a také „přítel“. Démoni, kteří se Kršnovi postavili jako nepřátelé, chtěli proniknout Jeho vojenskými šiky, ale namísto toho v bitvě zemřeli, následkem čehož pronikli na planetu Mitra neboli Slunce. Jinými slovy vstoupili do záře Brahmanu. Příklad se Sluncem je zde použit proto, že Slunce neustále září jako duchovní obloha, ve které se nachází nespočetné množství zářících vaikunthských planet. Kršnovi nepřátelé padli a místo aby pronikli Kršnovými šiky, pronikli do přátelského ovzduší duchovní záře. Je to Kršnova milost, a proto je znám také jako vysvoboditel svých nepřátel.

Existuje mnoho příkladů, že Kršna přitahoval i velké osvobozené duše jako Šukadévu Gósvámího nebo Kumáry. Kumárové o tom řekli: „Jak je to úžasné — ačkoliv jsme naprosto osvobození, prostí tužeb a na úrovni paramahaṁsa, přesto toužíme okusit zábavy Rádhy a Kršny.“

V Brhad-vámana Puráně Pán říká: „Mých okouzlujících radovánek je mnoho, avšak kdykoliv pomyslím na rása-lílu, které se věnuji s gópími, znovu po ní zatoužím.“

Jeden oddaný řekl: „Vím o Nárájanovi, manželovi bohyně štěstí, a znám také mnoho dalších inkarnací Pána. Všechny jejich zábavy zajisté vzrušují mou mysl, ale rāsa-līlā, které se věnuje Pán Kršna osobně, úžasně zvětšuje mé transcendentální potěšení.“

Když mluvíme o Kršnovi, Kršna není nikdy sám. „Kršna“ znamená Jeho jméno, Jeho vlastnosti, Jeho sláva, Jeho přátelé, Jeho příslušenství, okolí — to vše zároveň. Mluvíme-li o králi, rozumíme tím, že je obklopen ministry, sekretáři, vojenskými veliteli a mnoha jinými lidmi. Podobně i Kršna není neosobní. Zvláště ve svých vrndávanských radovánkách Ho obklopují gópí, pasáčci, Jeho otec, matka a všichni obyvatelé Vrndávany.

V desátém zpěvu, třicáté první kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu gópí naříkají: „Můj drahý Kršno, když jdeš ve dne se svými kravami do vrndávanského lesa, každý okamžik trvá dvanáct let a čekání je pro nás velice těžké. Když na konci dne opět přijdeš, díváme se na Tvůj krásný obličej a tak nás přitahuje, že od Tebe nejsme schopny odvrátit zrak. Když při tom naše oči občas mrkají, odsuzujeme stvořitele Brahmu jako hlupáka, protože neví, jak stvořit dokonalé oči!“ Gópí rušilo mrkání očí, protože jejich oči se při něm na okamžik zavřely a nemohly vidět Kršnu. Znamená to, že láska gópí ke Kršnovi byla tak velká a extatická, že je rozrušila jedna jediná chvilka bez Něj. A když Kršnu viděly, byly rozrušeny také. Je to paradox.

Jedna gópí se Kršnovi svěřovala: „Když se s Tebou v noci setkáváme, považujeme noc za velice krátkou. Cožpak jenom tuhle noc, dokonce i Brahmovu noc* bychom považovaly za malou chviličku!“ O Brahmově dni si můžeme udělat představu z verše Bhagavad-gíty (8.17.): „Podle lidských měřítek tvoří tisíc cyklů jug po sobě jeden Brahmův den, a právě taková je délka jeho noci.“ Gópí říkaly, že i kdyby noc mohla být tak dlouhá, stejně by to pro jejich setkání s Kršnou bylo málo.

V desátém zpěvu, třicáté páté kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu říkají gópí matce Jašódě: „Když Tvůj syn hraje na flétnu, zmate to i Šivu, Brahmu a Indru, přestože jsou pokládáni za největší vzdělané učence a osobnosti. Při zaslechnutí zvuku Kršnovy flétny se i tyto velké osobnosti pokloní a zvážní, neboť studují zvukovou vibraci.“

Šrí Rúpa Gósvámí ve své knize Vidaghda-mádhava popisuje zvuk Kršnovy flétny: „Zvuková vibrace vytvořená Kršnovou flétnou podivuhodně zastavila Šrí Šivu v jeho hře na buben ḍiṇḍima a tatáž flétna vyrušila čtyři Kumáry z jejich meditace. Udivila Brahmu, který seděl na lotosovém květu nežli začal tvořit, a Anantadéva, který klidně držel všechny planety na své hadí hlavě, se hýbal ze strany na stranu v rytmu transcendentální vibrace Kršnovy flétny, která pronikla obaly vesmíru a dospěla do duchovního nebe.“

Ve třetím zpěvu, druhé kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu říká Uddhava Vidurovi: „Můj drahý pane, Kršnova podoba byla ze všeho nejkrásnější, když se zjevil na této planetě a ukázal schopnosti své vnitřní energie. Během svých zábav na této planetě zde byl přítomen ve své nejpřitažlivější podobě a svou vnitřní energií ukázal své bohatství, které ohromí každého. Jeho osobní krása byla tak velká, že neměl zapotřebí nosit na těle ozdoby. Popravdě řečeno, místo aby ozdoby zkrášlovaly Kršnu, Kršnova krása zkrášlovala je.“

V desátém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu říkají gópí Kršnovi o tom, jak přitažlivá je Jeho tělesná krása a zvukové vibrace Jeho flétny : „Náš vztah k Tobě připomíná milostné pletky s milencem, ale nemůžeme se než divit, jak nějaká žena může zachovat svou cudnost, když zaslechne zvuk Tvé flétny. Nejen ženy, ale také muži tvrdého srdce při zvuku Tvé flétny klesají ze svého postavení. Viděly jsme, jak ve Vrndávaně dokonce i krávy, srnce, ptáky, stromy — všechny — okouzlil sladký zvuk Tvé flétny a fascinující krása Tvé osobnosti.“

Rúpa Gósvámí ve své Lalita-mádhavě říká: „Jednou se stalo, že Kršna zahlédl svůj zrcadlící se odraz na nádvoří s drahokamy. Když uviděl odraz svého těla, vyjádřil své pocity: ,Jak podivuhodné, že jsem nikdy neviděl tak krásnou postavu! Je to Má vlastní podoba, ale přesto se ji stejně jako Rádhárání snažím obejmout a užívat nebeské blaženosti.̀“ Ukazuje to, jak jsou Kršna a Jeho odraz jednotní a totožní. Mezi Kršnou a Jeho odrazem není rozdíl, a stejně tak není rozdíl mezi Kršnou a Jeho obrázkem. Takové je Kršnovo transcendentální postavení.

Výše zmíněné citáty popisují některé z úžasných zdrojů radosti v Kršnovi a zároveň také transcendentální vlastnosti Jeho osobnosti. Kršnovy transcendentální vlastnosti lze přirovnat k oceánu: nikdo nedokáže odhadnout délku a šířku oceánu. Ale když prozkoumáme jednu kapku, poznáme, co celý oceán obsahuje. Stejně tak tyto citáty nám umožňují porozumět Kršnovu transcendentálnímu postavení a vlastnostem.

V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 7. verši Šrímad Bhágavatamu Pán Brahmá říká: „Můj drahý Pane, nepochopitelné vlastnosti, krása a činnosti, které jsi vyjevil za své přítomnosti na této planetě, nelze odhadnout žádným hmotným měřením. Dokonce i když se budeme snažit představit si: ,Kršna může být asi takový̀, nebude to možné. Materialistický vědec může po mnoha narozeních nebo mnoha letech jednoho dne odhadnout atomické složení celého světa nebo spočítat elementární částečky prostupující oblohu či může poskytnout odhad počtu všech atomů ve vesmíru, ale přesto nebude schopen spočítat transcendentální vlastnosti Tvé osobnosti — oceánu transcendentální blaženosti.“