KAPITOLA SEDMNÁCTÁ: Extatická láska

Provádění usměrněné oddané služby člověka skutečně povýší na transcendentální úroveň, mimo dosah kvalit hmotné přírody. Tehdy začne jeho srdce zářit jako slunce. Slunce je vysoko nad hvězdnými soustavami a žádný mrak ho nemůže zakrýt. Je-li oddaný také čistý jako slunce, z jeho čistého srdce se šíří extatická láska, která je slavnější než sluneční záře. Teprve tehdy je jeho pouto ke Kršnovi dokonalé. Oddaný ve své extatické lásce začne spontánně toužit po tom, aby sloužil Pánu. V tomto stavu je na úrovni uttama-adhikārī, dokonalé oddanosti. Takového oddaného nerozrušuje hmotná náklonnost a zajímá ho pouze služba Rádě a Kršnovi.

V předchozích kapitolách jsou vysvětleny příznaky oddané služby společně s pokyny, jak můžeme provádět oddanou službu se svými současnými smysly a postupně se povýšit na úroveň extáze spontánní lásky. Mluvili jsme o dvou druzích oddané služby—totiž o oddané službě podle usměrňujících zásad atd. a o službě spontánní láskou. Na úrovni usměrňujících zásad oddané služby existují dvě kategorie: exekutivní a efektivní. Efektivní neboli účinná část oddané služby se nazývá bhāva neboli extáze. Tantry v této souvislosti říkají, že extáze je prvním příznakem čisté lásky k Osobnosti Božství a že v tomto stavu se člověk někdy třese nebo mu tečou slzy. Takové příznaky se neprojevují vždy, ale jen příležitostně. Když Durvásá přivedl krále Ambaríšu do nesnází, král Ambaríša začal myslet na lotosové nohy Pána a na jeho těle se objevily určité změny a z očí mu tekly slzy. Tyto věci způsobuje extáze. Projeví se třesením těla a slzami. Vnější projevy extatických příznaků pak zůstanou stále v mysli a pokračování extáze se nazývá samādhi. Tento stav vědomí se stane příčinou budoucích láskyplných vztahů s Kršnou.

Do tohoto stavu je možné se povýšit dvěma způsoby. Jedním je neustálý styk s čistými oddanými, druhým je zvláštní milost Kršny nebo milost čistého oddaného Kršny. Obvykle se na extatickou životní úroveň člověk povýší prostřednictvím společnosti čistých oddaných; zvláštní milostí Kršny nebo Jeho oddaného je to velice vzácné. To znamená, že bychom měli oddaně sloužit ve společnosti oddaných, a tak se jistě dostaneme na extatickou úroveň. Ve zvláštních případech od Kršny zvláštní přízeň samozřejmě přichází a třebaže bychom ji měli očekávat neustále, neměli bychom nečinně sedět a pouze čekat, až dostaneme Kršnovu zvláštní milost. Musíme vykonávat pravidelné povinnosti. Je to jako v případě, že člověk je uznán jako velký učenec nebo dostane diplom a čestné tituly od významných univerzit, aniž kdy chodil do nějaké školy. To však neznamená, že bychom se měli škole vyhýbat a očekávat, že automaticky dostaneme diplom od nějaké univerzity. Podobně bychom měli upřímně dodržovat usměrňující zásady oddané služby a současně doufat v přízeň Kršny nebo Jeho oddaného.

Příkladem povýšení na úroveň extatické lásky dodržováním usměrňujících zásad oddané služby je životní příběh Nárady, který sám líčí Vjásadévovi ve Šrímad Bhágavatamu. Nárada vypráví o svém předchozím životě a o tom, jak pokročil na úroveň extatické lásky. Sloužil čistým oddaným a naslouchal jejich rozhovorům a písním. Jelikož mohl naslouchat zábavám a písním o Kršnovi z úst čistých oddaných, v jeho srdci se vyvinulo velké pouto. Velice toužil naslouchat těmto příběhům, a proto se v něm postupně rozvíjela extatická láska ke Kršnovi. Tato extatická láska předchází čisté lásce ke Kršnovi a v dalším verši Nárada potvrzuje, že pravidelným nasloucháním velkým světcům postupně vyvinul lásku k Bohu. V prvním zpěvu, páté kapitole, 28. verši Bhágavatamu Nárada dále říká: “Nejprve jsem pobýval ve společnosti velkých světců během období dešťů. Každé ráno a každý večer jsem je slyšel zpívat a odříkávat Haré Kršna mantru a tak se mé srdce postupně očistilo. Poslouchal jsem je s velkou pozorností, a tehdy vliv kvalit hmotné nevědomosti a vášně zmizel a já jsem se pevně ustálil v oddané službě Pánu.”

Existují praktické příklady toho, jak se může člověk pouhou společností čistých oddaných pozvednout na úroveň extatické lásky. Je proto nezbytné, abychom se neustále stýkali s čistými oddanými, kteří ráno a večer zpívají Haré Kršna mantru. Člověk tím dostane možnost očistit své srdce a rozvíjet extatickou čistou lásku ke Kršnovi.

Ve třetím zpěvu, dvacáté páté kapitole, 25. verši Šrímad Bhágavatamu to Pán Kapila potvrzuje: “Má drahá matko, stýká-li se člověk skutečně s čistými oddanými, může okusit vznešenou sílu Mojí oddané služby.” Mluví-li čistý oddaný, jeho slova budou působit na srdce posluchačů. Jaké je tajemství naslouchání a zpívání? Profesionální přednašeč nemůže v srdcích posluchačů vzbudit transcendentální extázi. Mluví-li však realizovaná duše oddaně sloužící Pánu, má sílu přinést posluchačům duchovní život. Měli bychom proto vyhledávat společnost čistých, ryzích oddaných a v této společnosti začínající oddaný jistě vyvine pouto, lásku a oddanost k Nejvyšší Osobnosti Božství.

V Padma Puráně je příběh o začínající oddané, která se chtěla povznést na extatickou úroveň a tančila celou noc, aby si vyprosila Pánovu milost.

Někdy se však stane, že se u člověka oddanost ke Kršnovi objeví znenadání, aniž se podroboval procesu oddanosti. Měli bychom vědět, že tento náhlý rozvoj oddaného přístupu je zvláštní milostí Kršny nebo Jeho oddaného. Zdánlivě náhodný rozvoj extatických pocitů díky bezpříčinné milosti Kršny můžeme rozdělit na tři skupiny: pouhou řečí (slovy), pouhým pohledem a pouhým přáním dobrého.

V Náradíja Puráně se píše o rozvoji extatické lásky pouhou řečí. Pán Kršna říká Náradovi: “Ó nejlepší z bráhmanů, přeji si, abys mohl vyvinout Mou ryzí oddanou službu, která je plná transcendentální blaženosti a příznivá po všech stránkách.

Skanda Purána hovoří o rozvinutí extatické lásky ke Kršnovi pouhým pohledem: “Když obyvatelé provincie Džángala zahlédli Kršnu, Osobnost Božství, zmocnily se jich takové pocity, že z Něj nemohli spustit oči.”

A o srdečném přání říká Nárada v Šuka-sanhitě Šrílovi Vjásadévovi: “Máš syna, který je největším oddaným Osobnosti Božství, a vidím, že aniž dodržoval usměrňující zásady oddané služby, provází ho již mnoho příznaků dosažených oddanou službou po mnoha a mnoha zrozeních.”

V sedmém zpěvu, čtvrté kapitole, 36. verši Šrímad Bhágavatamu říká Nárada o extatické lásce ke Kršnovi králi Judhišthirovi: “Můj drahý králi, je velice těžké popsat Prahládovu povahu. Vyvinul přirozené pouto ke Kršnovi a cokoliv o jeho povaze řeknu, bude pouhé seskupení slov; jeho povahu není možné vylíčit.” Znamená to, že samotný Nárada uznal, že Prahládova extatická láska se vyvinula Kršnovou milostí.

Prahládovo přirozené pouto ke Kršnovi vzniklo čistě milostí Nárady. Když byl Prahláda Mahárádža v lůně své matky, Nárada ji soucitně učil vědu oddané služby a přál si, aby dítě v jejím lůně mohlo také využít jeho pokynů. Jelikož Nárada, autorizovaný oddaný a velký společník Osobnosti Božství, si přál dobro Prahlády Mahárádži, vyvinuly se v něm všechny vlastnosti vznešeného oddaného. Říká se tomu přirozené pouto, a jeho příčinou je zvláštní milost Osobnosti Božství nebo zvláštní milost velkého oddaného, jako je Nárada.

Parvata Muni ve Skanda Puráně Náradovi říká: “Můj drahý Nárado, mezi světci jsi velký a slavný a jen díky tvému přání se z nízko narozeného lovce stal velký oddaný Pána Kršny.”

Extatická láska ke Kršnovi může být rozdělena na pět oddílů, které Šrí Rúpa Gósvámí později vysvětlí.