Kapitola 15.: Bhakti-jóga je vĕda, nikoliv sentiment

evaṁ prasanna-manaso
bhagavad-bhakti-yogataḥ
bhagavat-tattva-vijñānaṁ
mukta-saṅgasya jāyate

Človĕk, který se nachází v kvalitĕ ryzího dobra a jehož mysl byla osvícena stykem s oddanou službou Pánu, pak na úrovni dokonalého osvobození od hmoty obdrží pozitivní vĕdecké poznání o Osobnosti Božství.

Šrímad-Bhágavatam 1.2.20

V Bhagavad-gítĕ (7.3) se praví, že z mnoha tisíců obyčejných lidí jeden požehnaný človĕk usiluje o dokonalost v životĕ. Lidé jsou vĕtšinou ovládáni kvalitami vášnĕ a nevĕdomosti, a proto je neustále zamĕstnávají chtíč, touhy, žádostivost, nevĕdomost a spánek. Mezi mnoha takovými zvířaty v lidské podobĕ se ve skutečnosti najde jeden človĕk, který si je vĕdom zodpovĕdnosti lidského života, a proto se snaží přivést život k dokonalosti tak, že se řídí předepsanými povinnostmi. A z mnoha tisíců osob, jež takto dosáhly úspĕchu lidského života, může jeden vĕdecky znát Nejvyšší Osobnost Božství, Šrí Krišnu. V téže Bhagavad-gítĕ (18.55) se rovnĕž uvádí, že vĕdeckému poznání Šrí Krišny lze porozumĕt pouze prostřednictvím procesu oddané služby (bhakti-jógy).

Totéž se potvrzuje výše. Žádný obyčejný človĕk, ba ani ten, jenž dosáhl úspĕchu v lidském životĕ, nemůže znát vĕdecky či dokonale Osobnost Božství. Dokonalost lidského života nastává, když osoba dokáže porozumĕt tomu, že není výplodem hmoty, ale že je ve skutečnosti duší. A jakmile pochopí, že nemá s hmotou nic společného, okamžitĕ přestane se svým dychtĕním po hmotĕ a ožije jako duchovní bytost. Takové dosažení úspĕchu je možné tehdy, když se povznese nad kvality vášnĕ a nevĕdomosti nebo jinými slovy, když je na základĕ svých kvalifikací skutečným bráhmanou.

Bráhmana je symbolem sattva-guṇy, kvality dobra. Ostatní, kteří nejsou v kvalitĕ dobra, jsou buď kšatrijové, vaišjové, šúdrové nebo ménĕ než šúdrové. Bráhmanská úroveň je díky dobrým vlastnostem nejvyšším stavem lidského života. Nikdo tudíž nemůže být oddaným, dokud se nekvalifikuje alespoň na bráhmanu. Oddaný je bráhmanou již svým jednáním. Tím to však nekončí. Výše se poukazuje na to, že bráhmana se musí stát vaišnavou, aby se opravdu nacházel na transcendentální úrovni. Čistý vaišnava je osvobozená duše, a je transcendentální dokonce i postavení bráhmany. Na hmotné úrovni je dokonce i bráhmana podmínĕnou duší – přestože se totiž na bráhmanské úrovni realizuje pojetí Brahmanu nebo transcendence, chybí zde vĕdecké poznání Nejvyššího Pána. Za účelem poznání Osobnosti Božství, Krišny, je nutné překonat bráhmanskou úroveň a dosáhnout stádia vasudeva.

Vĕda o Osobnosti Božství je námĕtem duchovního studia postgraduálních studentů. Hloupí lidé nebo lidé s chabým poznáním neznají Nejvyššího Pána a vykládají si Krišnu podle svých vlastních rozmarů. Pravda je však ta, že nikdo nemůže pochopit vĕdu o Osobnosti Božství, dokud je znečištĕný hmotnými kvalitami, což platí i pro úroveň bráhmany. Když se způsobilý bráhmana skutečnĕ stane vaišnavou, může v tom povzneseném stavu osvobození poznat, kdo je doopravdy Osobnost Božství.

Proces bhakti-jógy není výmysl nebo spekulace. Je to vĕda. Tento verš prohlašuje: bhagavat-tattva-vijñānam: „človĕk obdrží vĕdecké poznání Osobnosti Božství.“ Vijñāna znamená „vĕda“. V matematice platí výrok „dva plus dva se rovná čtyřem“ za všech okolností. Nemůžete na základĕ svého rozmaru tvrdit, že dva plus dva se rovná pĕti. Ne. Matematika je vĕda, a proto ať jste v Americe, v Indii nebo v Anglii, zjistíte, že se všichni shodují na tom, že dva plus dva jsou čtyři. Ani Boha si nemůžete představovat, jak vás napadne. V dnešní dobĕ mnozí lidé hlásají: „Můžete si představovat svého Boha a já si mohu představovat svého.“ Ne, nepřipadá v úvahu, že bychom si ohlednĕ Boha mohli nĕco vymýšlet. Jak se uvádí na tomto místĕ, vĕdeckou pravdu o Bohu může pochopit jen osoba, která je mukta- saṅga, osvobozená od styku s hmotou. Tato osoba, transcendentální nižším kvalitám přírody, je osvícená a raduje se (prasanna-manasaḥ). Dokud podléháte kvalitám nevĕdomosti a vášnĕ, není možné hovořit o nĕjaké radosti či osvícení. Proto je třeba dospĕt na úroveň čistého dobra.

V předchozím verši stálo: ceta etair anāviddhaṁ sthitaṁ sattve prasīdati: „Jakmile se srdce osvobodí od vášnĕ a nevĕdomosti a spočine v dobru, človĕk začíná být šťastný.“ V té chvíli je schopen vidĕt, jak hloupé je, když lidé tĕžce pracují jako kočky a psi, a to jen kvůli hmotnému prospĕchu. Lidský život je určený pro pochopení Boha (athāto brahma-jijñāsā). Hloupá zvířata nemohou Bohu porozumĕt, ale lidské bytosti ano, neboť mají rozvinuté vĕdomí.

Abyste však to rozvinuté vĕdomí mohli správnĕ využít, musíte se povznést na úroveň dobra. Studiem přírody pak pochopíte, že kvůli tomu, aby človĕk získal hmotné nezbytnosti, nemusí příliš tĕžce pracovat. Ptáci i zvířata získávají jak jídlo tak partnery, mají i svůj způsob ochrany a hnízdo nebo díru, ve které spí. Dokonce i o mravence je postaráno. Když se posadíme na zahradĕ, všimneme si, že i mravenec má rodinu, domov, jídlo – zkrátka všechno. Všichni od mravence až po slona dostávají svoje životní nezbytnosti. Kdo jim je dodává?

Osoba v kvalitĕ dobra se otáže: „Dodává-li Bůh životní nezbytnosti všem 8 400 000 druhům, proč se ty takzvanĕ civilizované lidské bytosti kvůli tĕmto vĕcem tak tĕžce pachtí? My máme vĕtší inteligenci než zvířata, náš zápas o přežití by mĕl být tedy snazší než jejich. Navzdory tomu je náš zápas tĕžší. V jaké to žijeme civilizaci? To není civilizace. Každý chce mírumilovný, klidný život, ale moderní společnost místo toho všechny nutí pracovat jako osli ve dne v noci, jen aby mohli lidé uspokojit čtyři základní nezbytnosti života – jedení, spaní, rozmnožování a obranu. Ale ani pak nejsou tyto vĕci jisté. Když jsem před příjezdem do Ameriky žil v Indii, domníval jsem se, že Amerika je velmi bohatá zemĕ, a její obyvatelé tím pádem nemají potíže s jedením, spaním a tak dále. Američané však vytvořili civilizaci, v níž je jistá skupina populace donucená spát na ulici nebo v parku, nemá pořádné oblečení, dostatek jídla, ani ustálený pohlavní život. V takové „civilizaci“ jsou lidé neustále rozrušení a plní úzkosti. Jak potom mohou porozumĕt Bohu?

Pro porozumĕní Bohu je nutné nejprve dospĕt do stádia pokoje. Poté, až porozumíme Bohu, budeme prasanna-manasa, vždy plní radosti. Stát se šťastným je možné pouze praktikováním bhakti-jógy, žádným jiným procesem. Existuje také mnoho jiných jógových systémů – karma-jóga, gjána-jóga, dhjána-jóga, hatha-jóga. Každé úsilí o duchovní osvícení je určitým druhem jógy. Pravá jóga je nicménĕ bhagavad-bhakti-yoga, oddaná služba Nejvyššímu Pánu. Krišna tedy v Bhagavad-gítĕ (6.47) říká:

yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntar-ātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yuktatamo mataḥ

„Ze všech jógích je ten, který se ke Mnĕ neustále upíná s velkou vírou a v nitru myslí na Mĕ a který Mi vždy prokazuje transcendentální láskyplnou službu, se Mnou nejdůvĕrnĕji spojen jógou a stojí ze všech nejvýše. To je Můj názor.“ Prvotřídní jógí je oddaný, jenž neustále myslí na Krišnu ve svém srdci zpíváním Hare Krišna mantry – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. To je bhagavad-bhakti-yoga. A jestliže dĕlá oddaný pokrok a řídí se všemi pravidly, pak jednoho dne pozná Boha v pravdĕ a stane se prasanna-manasa, neboli osvíceným, radostným a osvobozeným od veškerého nářku a žádostivosti.

Bůh není tak laciný. „Jen pojďte,“ lákají nás podvodníci, „já vám ukáži Boha. Nemusíte následovat žádná pravidla.“ Lidé, kteří chtĕjí Boha lacinĕ, se tedy nechají snadno podvést a existuje mnoho podvodníků, kteří toho využijí. Skutečný proces poznání Boha je vĕda. Dejme tomu, že nĕkdo prohlásí: „Já tĕ naučím chemii za pouhou sekundu. Dej mi peníze.“ Nebo: „Já tĕ bĕhem chviličky naučím matematiku. Zaplať mi.“ Budete s takovými nemožnými návrhy souhlasit? Proč je tedy tĕmto darebákům dovoleno klamat lidi, kteří pak vĕří, že mohou Boha pochopit tak laciným způsobem? Bhakti-jóga je vĕda, ne sentiment.

Rúpa Gósvámí nás učí:

śruti-smṛti-purāṇādi-
pañcarātra-vidhiṁ vinā
aikāntikī harer bhaktir
utpātāyaiva kalpate

Mnoho darebáků působí ve společnosti rozruch, jelikož předstírají, že porozumĕli Bohu, aniž by se přitom opírali o védskou literaturu, zjevená písma. Tato zahrnují śruti, jako jsou čtyři Védy a Upanišady, smṛti, jako je Bhagavad-gítá, Purány jako Šrímad-Bhágavatam, a pañcarātry jako Nárada-paňčarátra. Porozumĕt Bohu je velká vĕda. Jak můžete ignorovat autoritativní knihy poznání a vymýšlet si proces poznání Boha?

Každé náboženství bez opravdu vĕdeckého, filosofického porozumĕní Bohu je proto pouhý sentiment. Není to náboženství. A filosofie bez náboženství je pouze mentální spekulace. Jinými slovy, filosofie, jež neodpovídá na konečné otázky – Co je Absolutní Pravda? Co je Bůh? – je k ničemu. Náboženství a filosofie by mĕly jít ruku v ruce, abychom mohli vĕdecky pochopit, kdo je Bůh, jaký s Ním máme vztah, jaká je naše povinnost vůči Nĕmu a tak dále.

Šrímad-Bhágavatam od počátku zavrhuje všechna podvodná „náboženství“ a představuje bhagavat-tattva-vijñānu, pravou vĕdu o Bohu. Je nezbytné ji studovat, uvést do praxe a zrealizovat ji. Toto vĕdecké pochopení představujeme jako vĕdomí Krišny. Není určené pro sentimentalisty, ale pro ty, kteří opravdu chtĕjí přivést své životy k dokonalosti.

Dosáhnout dokonalosti a porozumĕt Šrí Krišnovi není snadné. Šrí Krišna sám uvádí v Bhagavad-gítĕ (4.3):

manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

„Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z tĕch, kteří dokonalosti dosáhli, Mĕ stĕží jeden zná v pravdĕ.“ Navzdory tomu se však Krišna, jelikož je soucitný k podmínĕným duším tohoto vĕku, zjevil jako Pán Čaitanja a sám sebe volnĕ rozdával. To je Jeho výsadní právo. Když se chce Krišna volnĕ rozdávat, je to Jeho právo, a tím se celý proces velmi usnadňuje. Jinak není vůbec lehké Krišnovi porozumĕt. Vydĕlat milión dolarů například není zrovna snadné, nicménĕ jestliže máte štĕstí a potkáte nĕkoho, kdo vám tuto částku jen tak daruje, je to nĕco jiného.

Rúpa Gósvámí proto oslavoval Pána Čaitanju jako nejvelkodušnĕjší inkarnaci:

namo mahā-vadānyāya
kṛṣṇa-prema-pradāya te
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-
nāmne gaura-tviṣe namaḥ

„Skládám uctivé poklony Nejvyššímu Pánu, Šrí Krišnovi Čaitanjovi, jenž je velkodušnĕjší než všichni ostatní avatárové, dokonce více než Samotný Krišna, neboť volnĕ rozdává to, co nikdo jiný předtím – čistou lásku ke Krišnovi.“ Budeme-li následovat Rúpu Gósvámího, můžeme porozumĕt Pánu Čaitanjovi. A s přízní Pána Čaitanji můžeme velmi snadno porozumĕt Krišnovi.