Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 9.245

Verš

madhvācārya-sthāne āilā yāṅhā ‘tattvavādī’
uḍupīte ‘kṛṣṇa’ dekhi, tāhāṅ haila premonmādī

Synonyma

madhva-ācārya-sthāne — na místo, kde žil Madhvācārya; āilā — přišel; yāṅhā — kde; tattva-vādī — filosofové známí jako tattvavādī; uḍupīte — do Udupí; kṛṣṇa — Božstvo Pána Kṛṣṇy; dekhi — když viděl; tāhāṅ — tam; haila — stal se; prema-unmādī — šílený v extázi.

Překlad

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom přišel do Udupí, kde dříve žil Madhvācārya a kde sídlili filosofové známí jako tattvavādī. Tam uviděl Božstvo Pána Kṛṣṇy a šílel v extázi.

Význam

Śrīpāda Madhvācārya se narodil nedaleko Udupí, které se nachází v okrese jižní Kánára v jižní Indii západně od Sahjádri. Hlavní město oblasti jižní Kánára, Mangalúr, leží nedaleko od Udupí směrem na jih. Nedaleko města Udupí je místo zvané Pádžaká-kšétra, kde se Madhvācārya narodil v dynastii Śivallī-brāhmaṇů v roce 1040 Śakābdy (1118 n.l.) jako syn Madhyagehy Bhaṭṭy. Podle některých názorů se narodil v roce 1160 Śakābdy (1238 n.l.).

Madhvācārya se v dětství jmenoval Vāsudeva a vyprávějí se o něm úžasné příběhy. Říká se, že když se jednou jeho otci nahromadily dluhy, proměnil Madhvācārya tamarindová semínka v mince na jejich splacení. V pěti letech dostal posvátnou šňůru. Nedaleko jeho domu žil v podobě hada démon Maṇimān a Madhvācārya ho ve svých pěti letech zabil palcem levé nohy. Když byla matka jednou velice znepokojená, objevil se před ní jedním skokem. Již od dětství byl velkým učencem a navzdory nesouhlasu otce přijal ve dvanácti letech od Acyuta Prekṣi sannyās a dostal jméno Pūrṇaprajña Tīrtha. Potom, co procestoval celou Indii, nakonec hovořil o písmech s Vidyāśaṅkarou, vznešeným vůdcem Śṛṅgeri-maṭhu, jehož sláva v Madhvācāryově přítomnosti vybledla. V doprovodu Satya Tīrthy šel Madhvācārya do Badarikášramu, kde se potkal s Vyāsadevou, jemuž vyložil svůj komentář k Bhagavad-gītě. Tak se z něho stal studiem u Vyāsadevy velký učenec.

V době, kdy Madhvācārya na cestě z Badarikášramu dorazil do Ānanda Maṭhu, měl již svůj komentář k Bhagavad-gītě dokončený a jeho společník Satya Tīrtha ho celý zapsal. Po návratu z Badarikášramu šel Madhvācārya do Gaňdžámu na břehu Gódávarí. Tam se setkal se dvěma učenci, kteří se jmenovali Śobhana Bhaṭṭa a Svāmī Śāstrī. Tito učenci se později stali členy Madhvācāryovy učednické posloupnosti známými jako Padmanābha Tīrtha a Narahari Tīrtha. Po návratu do Udupí se občas koupal v oceánu a jednou při této příležitosti složil modlitbu o pěti kapitolách. Jednou zase seděl u moře pohroužený v meditaci o Pánu Śrī Kṛṣṇovi, když tu uviděl velkou loď se zbožím pro Dváraku, jak se ocitla v nebezpečí. Několika signály loď navedl ke břehu a tím ji zachránil. Majitelé lodi mu za to chtěli dát dar a on souhlasil, že si vezme nějaký gopī-candan. Dostal ho obrovskou hroudu, a když mu byla předána, rozlomila se a uvnitř se objevilo velké Božstvo Pána Kṛṣṇy s hůlkou v jedné ruce a trochou jídla ve druhé. Jakmile Madhvācārya tímto způsobem dostal Božstvo Kṛṣṇy, složil modlitbu. Božstvo bylo tak těžké, že Je ani třicet lidí nemohlo uzvednout. Madhvācārya Je však do Udupí odnesl sám. Osm z Madhvācāryových žáků-sannyāsīch se stalo představenými jeho osmi klášterů. Uctívání Božstva Pána Kṛṣṇy v Udupí stále pokračuje podle předpisů, které Madhvācārya zavedl.

Potom Madhvācārya podruhé navštívil Badarikášram. Když procházel Maháráštrou, místní král právě pro obecný prospěch hloubil velké jezero. Madhvācārya musel také při cestě touto oblastí i se svými žáky s kopáním pomoci. Po nějaké době Madhvācārya krále navštívil, zapojil do práce jeho a se svými žáky odešel.

V provincii Gángapradéš docházelo často k rozbrojům mezi hinduisty a muslimy. Hinduisté stáli na jedné straně řeky a muslimové na druhé. Kvůli tomuto napětí nebyla k sehnání loď, se kterou by se dalo přeplout na druhý břeh. Muslimští vojáci na druhém břehu každého cestujícího zastavovali, ale Madhvācārya na ně nedbal a stejně řeku překročil. Muslimští vojáci ho odvedli ke králi a ten s ním byl tak spokojený, že mu nabídl království a peníze. Madhvācārya však odmítl. Po cestě pak byl napaden lupiči, ale díky své tělesné síle je všechny zabil. Když na jeho společníka Satyu Tīrthu zaútočil tygr, Madhvācārya je svou velkou silou od sebe oddělil. Při setkání s Vyāsadevou od něho dostal śālagrāma-śilu jménem Aṣṭamūrti. Potom shrnul Mahābhāratu.

Madhvācāryova oddanost Pánu a jeho učenost si získaly věhlas po celé Indii, což rozčilovalo vůdce Śaṅkarācāryova Śṛṅgeri-maṭhu. Śaṅkarācāryovi následovníci se obávali Madhvācāryova vzrůstajícího vlivu, a tak začali různými způsoby ubližovat jeho žákům. Dokonce se snažili dokázat, že Madhvācāryova posloupnost není v souladu s védskými zásadami. Za Madhvācāryou přišel jistý Puṇḍarīka Purī, následovník Śaṅkarācāryovy māyāvādské filosofie, aby s ním diskutoval o śāstrāch. Je řečeno, že Madhvācāryovi byly ukradeny všechny knihy, ale záhy se s pomocí krále Jayasiṁhy, vládce Kumly, našly. Puṇḍarīka Purī byl Madhvācāryou v diskusi poražen. Madhvācāryovým žákem se stala velká osobnost Trivikramācārya, obyvatel Višnumangaly, a jeho syn se později stal Nārāyaṇācāryou, autorem knihy Śrī Madhva-vijaya. Mladší bratr Nārāyaṇācāryi přijal po smrti Trivikramācāryi sannyās a dostal jméno Viṣṇu Tīrtha.

Říkalo se, že tělesná síla Pūrṇaprajñi, Madhvācāryi, nemá hranic. Kaḍañjari byl člověk známý tím, že měl sílu třiceti mužů. Madhvācārya ho vyzval, aby palec jeho nohy odtrhl od země, ale to se tomuto silákovi ani po velkém úsilí nepovedlo. Śrīla Madhvācārya odešel z tohoto hmotného světa v osmdesáti letech, když psal komentář k Aitareya Upaniṣadě. Ti, kdo se chtějí o Madhvācāryovi dozvědět více, nechť si přečtou knihu Madhva-vijaya od Nārāyaṇācāryi.

Ācāryové Madhva-sampradāyi si zvolili Udupí za své hlavní středisko a tamní klášter byl známý jako Uttararāḍhī-maṭh. Seznam různých středisek Madhvācārya-sampradāyi se nachází v Udupí a vedoucími jejich maṭhů jsou (1) Viṣṇu Tīrtha (Śoda-maṭh), (2) Janārdana Tīrtha (Kṛṣṇapura-maṭh), (3) Vāmana Tīrtha (Kanura-maṭh), (4) Narasiṁha Tīrtha (Adamara-maṭh), (5) Upendra Tīrtha (Puttugī-maṭh), (6) Rāma Tīrtha (Śirura-maṭh), (7) Hṛṣīkeśa Tīrtha (Palimara-maṭh) a (8) Akṣobhya Tīrtha (Pejāvara-maṭh). Učednická posloupnost Madhvācārya-sampradāyi vypadá takto (data narození jsou v letopočtu Śakābda, pro přepočet do křesťanského letopočtu přidejte sedmdesát osm let): (1) Haṁsa Paramātmā; (2) Caturmukha Brahmā; (3) Sanakādi; (4) Durvāsā; (5) Jñānanidhi; (6) Garuḍa-vāhana; (7) Kaivalya Tīrtha; (8) Jñāneśa Tīrtha; (9) Para Tīrtha; (10) Satyaprajña Tīrtha; (11) Prājña Tīrtha; (12) Acyuta Prekṣācārya Tīrtha; (13) Śrī Madhvācārya, Śaka 1040; (14) Padmanābha, 1120; Narahari, 1127; Mādhava, 1136 a Akṣobhya 1159; (15) Jaya Tīrtha, 1167; (16) Vidyādhirāja, 1190; (17) Kavīndra, 1255; (18) Vāgīśa, 1261; (19) Rāmacandra, 1269; (20) Vidyānidhi, 1298; (21) Śrī Raghunātha, 1366; (22) Raghuvarya (který hovořil se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem), 1424; (23) Raghūttama, 1471; (24) Vedavyāsa, 1517; (25) Vidyādhīśa, 1541; (26) Vedanidhi, 1553; (27) Satyavrata, 1557; (28) Satyanidhi, 1560; (29) Satyanātha, 1582; (30) Satyābhinava, 1595; (31) Satyapūrṇa, 1628; (32) Satyavijaya, 1648; (33) Satyapriya, 1659; (34) Satyabodha, 1666; (35) Satyasandha, 1705; (36) Satyavara, 1716; (37) Satyadharma, 1719; (38) Satyasaṅkalpa, 1752; (39) Satyasantuṣṭa, 1763; (40) Satyaparāyaṇa, 1763; (41) Satyakāma, 1785; (42) Satyeṣṭa, 1793; (43) Satyaparākrama, 1794; (44) Satyadhīra, 1801; (45) Satyadhīra Tīrtha, 1808.

Po šestnáctém ācāryovi (Vidyādhirājovi Tīrthovi) následovala další učednická posloupnost, ke které patřili Rājendra Tīrtha, 1254; Vijayadhvaja; Puruṣottama; Subrahmaṇya a Vyāsa Rāya, 1470–1520. Devatenáctý ācārya, Rāmacandra Tīrtha, měl další učednickou posloupnost, k níž patřili Vibudhendra, 1218; Jitāmitra, 1348; Raghunandana; Surendra; Vijendra; Sudhīndra a Rāghavendra Tīrtha, 1545.

Dodnes pobývá v klášteře Udupí ještě čtrnáct sannyāsīch Madhvovy školy. Udupí leží u moře v jižní Kánáře asi padesát osm kilometrů severně od Mangalúru.

Většinu informací z tohoto významu uvádí South Kānāḍā Manual a Bombay Gazetteer.