Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 8.138

Vṛndāvan je v Brahma-saṁhitě (5.56) popsán takto:

Duchovní oblast Vṛndāvanu je vždy duchovní. Jsou tam neustále přítomné bohyně štěstí a gopī. Ty jsou Kṛṣṇovi velmi drahé a jsou stejně duchovní jako Kṛṣṇa. Kṛṣṇa je ve Vṛndāvanu Nejvyšší Osobou a manželem všech gopī i bohyně štěstí. Stromy ve Vṛndāvanu plní všechna přání. Země je ze zázračného kamene a voda je nektar. Slova jsou hudební tóny a všechny pohyby jsou tancem. Flétna je Pánovou neustálou společnicí. Planeta Goloka Vṛndāvan září jako slunce a je plná duchovní blaženosti. Dokonalostí života je vychutnávat tuto duchovní existenci, a proto by měl každý rozvíjet poznání o ní. Duchovní krávy ve Vṛndāvanu neustále dávají duchovní mléko. Ani okamžik tam není ztracen, což znamená, že tam neexistuje minulost, současnost ani budoucnost. Nepromarní se tam ani zlomek sekundy. Oddaní v hmotném vesmíru uctívají toto transcendentální sídlo jako Goloku Vṛndāvan. Samotný Pán Brahmā řekl: „Uctívám duchovní zemi, ve které je přítomný Kṛṣṇa.“ Ti, kdo nejsou oddaní nebo seberealizované duše, tento transcendentální Vṛndāvan nevnímají, protože tento Vṛndāvan-dhām je zcela duchovní, stejně jako Pánovy zábavy, které se tam odehrávají. Žádná z nich není hmotná. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura se modlí (Prārthanā 1):

„Kdy mi dá Pán Nityānanda svou milost, abych si mohl uvědomit bezvýznamnost světského štěstí?“

„Kdy bude má mysl zbavená veškeré hmotné špíny, a já tak budu schopný vnímat přítomnost duchovního Vṛndāvanu?“

„Kdy mě budou přitahovat pokyny Gosvāmīch, abych mohl pochopit Rādhu, Kṛṣṇu a Vṛndāvan?“

Tyto verše naznačují, že člověk, který chce poznat Vṛndāvan, musí být nejdříve prostý všech hmotných tužeb a veškeré náklonnosti k plodonosným činnostem a spekulativnímu poznání.

Co se týče slov aprākṛta navīna madana, slovo aprākṛta se vztahuje na to, co je pravým opakem hmotného pojetí. Māyāvādī to považují za něco prázdného nebo neosobního, ale tak tomu není. Vše v hmotném světě je strnulé, kdežto v duchovním světě je vše živé. Touha po požitku je jak v Kṛṣṇovi, tak v Jeho nedílných částech, živých bytostech. V duchovním světě jsou takové touhy také duchovní, a nikdo by je neměl mylně považovat za hmotné. Má-li někdo v hmotném světě sklony k sexu a užívá si ho, užívá si něco dočasného. Jeho požitek za pár minut skončí. V duchovním světě může existovat stejný požitek, ale ten nikdy neskončí. Je možné si ho užívat neustále. V duchovním světě připadá tomu, kdo si užívá, že taková sexuální blaženost skýtá s každou svou novou podobou stále více požitku. V hmotném světě však sexuální požitek ztrácí již po několika minutách chuť a nikdy netrvá věčně. Protože Kṛṣṇa se jeví tak, že má velkou náklonnost k sexu, je v duchovním světě nazýván novým Amorem. Tato touha však neobsahuje žádnou hmotnou nedokonalost.

Gāyantaṁ trāyate yasmād gāyatrī tvaṁ tataḥ smṛtā – ten, kdo zpívá mantru Gāyatrī, je postupně vysvobozen ze spárů hmoty. Jinými slovy to, co nás vysvobodí z hmotného zapletení, se nazývá Gāyatrī. Vysvětlení mantry Gāyatrī se nachází ve verši 125 dvacáté první kapitoly Madhya-līly:

Kāma-gāyatrī mantra je jako védská mantra, ale je to samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Mezi Kāma-gāyatrī a Kṛṣṇou není rozdíl. Oba obsahují dvacet čtyři a půl transcendentálních slabik (viz Madhya 21.125–129). Mantra zobrazená pomocí písmen je také Kṛṣṇa a vychází jako měsíc. Díky tomu existuje v lidské společnosti a mezi všemi druhy živých bytostí zvrácený odraz touhy. V mantře klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no 'naṅgaḥ pracodayāt je Kṛṣṇa označen jako Kāma-deva, Puṣpa-bāṇa a Anaṅga. Kāma-deva je Madana-mohana, Božstvo ustanovující náš vztah s Kṛṣṇou; Puṣpa-bāṇa („ten, kdo nosí květinový šíp“) je Govinda, Osobnost Božství přijímající naši oddanou službu; a Anaṇga je Gopījana-vallabha, jenž přináší uspokojení všem gopīm a je konečným cílem života. Tato Kāma-gāyatrī (klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no 'naṅgaḥ pracodayāt) zkrátka nepatří do tohoto hmotného světa. Ten, kdo pokročí v duchovním chápání, může svými duchovně očištěnými smysly uctívat Nejvyšší Osobnost Božství a plnit tak Pánovy touhy.

„Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Tak ke Mně bezpochyby dospěješ. Slibuji ti to, protože jsi Můj velice drahý přítel.“ (Gītā 18.65)

V Brahma-saṁhitě (5.27–28) je řečeno:

„Potom byla Gāyatrī, matka Véd, projevena božským tónem Kṛṣṇovy flétny a vstoupila do lotosových úst samozrozeného Brahmy skrze jeho osm ušních dírek. Takto z lotosu zrozený Brahmā obdržel mantru Gāyatrī, která vychází z Kṛṣṇovy flétny, a stal se dvojzrozeným, který byl zasvěcený nejvyšším, původním učitelem, Bohem samotným. Brahmā byl osvícen soustředěním na tuto Gāyatrī, která je ztělesněním tří Véd, a tak se seznámil s rozsáhlým oceánem pravdy. Potom touto mantrou uctíval Śrī Kṛṣṇu, podstatu všech Véd.“

Tón Kṛṣṇovy flétny je původem védských manter. Pán Brahmā, jenž sedí na lotosovém květu, tento tón Kṛṣṇovy flétny slyšel, a tak byl zasvěcen mantrou Gāyatrī.