Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 6.81

Gopīnātha Ācārya odpověděl: „Pravé poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství nelze získat žádnou logickou úvahou či argumenty.“

Jsou to zvláště māyāvādští filosofové, kteří vytvářejí určité hypotézy o Absolutní Pravdě. Říkají, že v tomto hmotném světě máme zkušenost s tím, že vše je stvořené. Budeme-li tedy sledovat historii čehokoliv, najdeme vždy nějakého stvořitele. Musí tedy existovat i stvořitel celého obrovského vesmírného projevu. Takovým uvažováním dospívají k závěru, že tento vesmírný projev byl stvořen nějakou vyšší silou. Māyāvādī nepřipustí, že by touto vyšší silou mohla být osoba. Jejich mozky nedokáží pojmout skutečnost, že by tento obrovský vesmírný projev mohl být stvořen osobou. Pochybují o tom, protože jakmile uvažují o osobě, představují si někoho v tomto hmotném světě, kdo má omezenou sílu. Māyāvādští filosofové někdy uznávají Pána Kṛṣṇu nebo Pána Rāmu jako Bhagavāna, ale myslí si, že Pán je osoba s hmotným tělem. Nechápou, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, má duchovní tělo. Uvažují o Kṛṣṇovi jako o velké osobnosti, lidské bytosti, ve které se nachází svrchovaná neosobní síla, Brahman. Docházejí tedy k závěru, že Nejvyšší je neosobní Brahman, nikoliv osobnost Kṛṣṇy. To je základ māyāvādské filosofie. Ze śāster se však dozvídáme, že záře Brahmanu sestává z paprsků vycházejících z Kṛṣṇova těla:

„Sloužím Nejvyšší Osobnosti Božství, Govindovi, původnímu Pánu, jehož tělesná záře je známá jako brahmajyoti. Tato neomezená, nepředstavitelná a všeprostupující brahmajyoti je příčinou stvoření neomezeného množství planet s různým podnebím a různými životními podmínkami.“ (Brahma-saṁhitā 5.40)

Māyāvādští filosofové sice studují védskou literaturu, ale nechápou, že konečnou úrovní realizace Absolutní Pravdy je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Uznávají sice skutečnost, že tento vesmírný projev má svého stvořitele, ale u nich je to anumāna (hypotéza). Māyāvādská logika je něco jako vidět na kopci kouř a z toho usoudit, že tam hoří. Když na vysokém kopci hoří les, je nejdříve vidět dým. A protože je známo, že dým pochází z ohně, lze na základě spatření dýmu na kopci dospět k závěru, že tam hoří. Podobně z toho, že vidíme tento vesmírný projev, docházejí māyāvādští filosofové k závěru, že musí existovat jeho stvořitel.

Žáci Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi chtěli důkaz, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je opravdu stvořitelem tohoto vesmírného projevu. Jedině tehdy by Ho přijali jako Nejvyšší Osobnost Božství, původní příčinu stvoření. Gopīnātha Ācārya odpověděl, že Nejvyšší Osobnost Božství nelze poznat pomocí dohadů. V Bhagavad-gītě (7.25) Kṛṣṇa říká:

„Nikdy se nezjevuji hloupým a méně inteligentním. Pro ně jsem zahalený svou věčnou tvořivou silou (yogamāyou). Celý svět je takto zmatený, a proto nezná Mě, jenž jsem nezrozený a nikdy neklesám.“ Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, si vyhrazuje právo nezjevovat se neoddaným. Poznat Ho mohou pouze praví oddaní. Jinde v Bhagavad-gītě (18.55) Pán Kṛṣṇa říká: bhaktyā mām abhijānāti – „Poznat Mě lze jedině oddanou službou.“ Ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty (4.3) Pán Kṛṣṇa říká: bhakto 'si me sakhā ceti rahasyaṁ hy etad uttamam. Pán Kṛṣṇa zde Arjunovi říká, že mu odhaluje tajemství Bhagavad-gīty, protože je Jeho oddaným. Arjuna nebyl sannyāsī, vedāntista ani brāhmaṇa. Byl však oddaný Kṛṣṇy. Závěrem tedy je, že Nejvyšší Osobnost Božství musíme poznat od oddaných. Śrī Caitanya Mahāprabhu sám říká: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja. (Caitanya-caritāmṛta Madhya 19.151)

Dalo by se citovat mnohem více důkazů, že bez milosti oddaného nebo milosti Kṛṣṇy nelze poznat, kdo Kṛṣṇa je a kdo je Nejvyšší Osobnost Božství. To potvrzuje další verš.