Text 1:

S úctou se klaním Nejvyšší Osobnosti Božství (brahmaṇya-devovi), který se zjevil jako Sākṣi-gopāla, aby pomohl brāhmaṇovi. Pěšky cestoval sto dní napříč celou zemí, a proto jsou Jeho činnosti úžasné.

Text 2:

Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Śrī Advaitovi Prabhuovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3:

Śrī Caitanya Mahāprabhu šel a šel, až s celou skupinou došel do Jádžapuru na břehu řeky Vaitaraní. Tam navštívil chrám Varāhadevy, kterému složil své poklony.

Text 4:

Ve Varāhadevově chrámu Śrī Caitanya Mahāprabhu zpíval, tančil a pronášel modlitby. Strávil v tomto chrámu celou noc.

Text 5:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom šel do města Kataku, aby navštívil chrám svědka Gopāla. Když Božstvo Gopāla uviděl, velmi Ho potěšila Jeho krása.

Text 6:

Śrī Caitanya Mahāprabhu tam nějakou dobu zpíval a tančil a v extázi Gopālovi přednášel mnoho modliteb.

Text 7:

Té noci zůstal Śrī Caitanya Mahāprabhu v Gopālově chrámu a s velkou radostí vyslechl společně se všemi oddanými vyprávění o svědkovi Gopālovi.

Text 8:

Když dříve Nityānanda Prabhu cestoval po poutních místech celé Indie, přišel také do Kataku, aby zhlédl Sākṣi-gopāla.

Text 9:

Nityānanda Prabhu tehdy od místních lidí vyslechl příběh o Sākṣi-gopālovi a nyní ho znovu vyprávěl. Pán Caitanya Mahāprabhu s velkou radostí poslouchal.

Text 10:

Dříve žili ve Vidjánagaru v jižní Indii dva brāhmaṇové, kteří se vydali na dlouhou cestu po různých poutních místech.

Text 11:

Nejdříve navštívili Gaju, potom Káší a Prajág. Nakonec přišli s velkou radostí do Mathury.

Text 12:

Po příchodu do Mathury putovali skrze různé vrindávanské lesy a přišli také ke kopci Góvardhanu. Zhlédli všech dvanáct lesů (vanů) a nakonec dorazili do města Vrindávanu.

Text 13:

Ve vesnici Paňčakróší Vrindávanu, na místě, kde dnes stojí chrám Govindy, stál dříve velký chrám, ve kterém se honosně uctíval Gopāla.

Text 14:

Oba poutníci pak poté, co se v Jamuně vykoupali na různých k tomu určených místech, jako je Kéší-ghát a Kálíja-ghát, navštívili Gopālův chrám. V tomto chrámu si také odpočinuli.

Text 15:

Jejich mysli byly uchvácené krásou Gopālova Božstva a s pocity velkého štěstí tam zůstali dva nebo čtyři dny.

Text 16:

Jeden z těchto dvou brāhmaṇů byl starý muž a druhý byl mladík, který tomu starému pomáhal.

Text 17:

Mladý brāhmaṇa staršímu neustále sloužil a ten z něho měl radost, protože byl s jeho službou velice spokojený.

Text 18:

Starší muž řekl mladšímu: „Při všech našich cestách na poutní místa jsi mi různými způsoby sloužil a pomáhal.“

Text 19:

„Ani můj vlastní syn mi tak neslouží. Tvou milostí mě tato pouť vůbec neunavila.“

Text 20:

„Byl bych nevděčník, kdybych ti neprokázal žádnou úctu. Proto slibuji, že ti dám svoji dceru.“

Text 21:

Mladší brāhmaṇa odpověděl: „Drahý pane, prosím poslouchej. Říkáš něco velice zvláštního. Takové věci se nedějí.“

Text 22:

„Jsi velice urozený člověk, máš dobré vzdělání a velké bohatství. Já nejsem ani urozený, ani vzdělaný a žádné bohatství nemám.“

Text 23:

„Já nejsem vhodný manžel pro tvoji dceru. Sloužím ti jen proto, aby byl Kṛṣṇa spokojený.“

Text 24:

„Služba brāhmaṇům Pána Kṛṣṇu velice těší. A je-li Pán spokojený, bohatství naší oddané služby roste.“

Text 25:

Starší brāhmaṇa na to řekl: „Můj drahý chlapče, nepochybuj o tom, co říkám. Svoji dceru ti dám. Už jsem se rozhodl.“

Text 26:

Mladý brāhmaṇa odpověděl: „Máš ženu a syny a také široký okruh příbuzných a přátel.“

Text 27:

„Není možné, abys mi daroval svoji dceru, pokud s tím nebudou souhlasit všichni tví přátelé a příbuzní. Vzpomeň si na příběh královny Rukmiṇī a jejího otce Bhīṣmaky.“

Text 28:

„Král Bhīṣmaka chtěl dát svoji dceru Rukmiṇī Kṛṣṇovi, ale Rukmī, jeho nejstarší syn, s tím nesouhlasil, a proto král nemohl své rozhodnutí uskutečnit.“

Text 29:

Starší brāhmaṇa řekl: „Moje dcera mi patří. Rozhodnu-li se někomu dát svoje vlastnictví, kdo mi v tom může zabránit?“

Text 30:

„Můj milý chlapče, dám ti svoji dceru, a co řeknou ostatní, mě nezajímá. Nepochybuj o tom a přijmi můj návrh.“

Text 31:

Mladší brāhmaṇa odpověděl: „Jestliže ses rozhodl dát mi svoji mladou dceru, pak to řekni před Gopālovým Božstvem.“

Text 32:

Starší brāhmaṇa předstoupil před Gopāla a řekl: „Můj drahý Pane, buď prosím svědkem toho, že tomuto chlapci dávám svoji dceru.“

Text 33:

Mladší brāhmaṇa oslovil Božstvo: „Můj drahý Pane, jsi mým svědkem. Pokud pak bude třeba, zavolám Tě, abys svědčil.“

Text 34:

Po tomto rozhovoru se oba brāhmaṇové vydali k domovu. Mladší brāhmaṇa doprovázel staršího jako předtím, jako kdyby to byl jeho guru (duchovní mistr), a různými způsoby mu sloužil.

Text 35:

Oba brāhmaṇové se po návratu do Vidjánagaru rozešli do svých domovů. Staršího brāhmaṇu začala po nějaké době trápit velká úzkost.

Text 36:

Uvažoval: „Na svatém místě jsem dal čestné slovo brāhmaṇovi, a co jsem slíbil, se zaručeně stane. Musím to teď říci své ženě, synům, dalším příbuzným a přátelům.“

Text 37:

Jednoho dne tedy starší brāhmaṇa svolal všechny své příbuzné a přátele a vyložil jim, co se před Gopālem odehrálo.

Text 38:

Jakmile členové rodinného kruhu vyslechli příběh starého brāhmaṇy, projevili hlasitě své zklamání a požádali ho, aby už víckrát takový slib nedával.

Text 39:

Všichni svorně prohlásili: „Dáš-li svou dceru do nízké rodiny, tvoje společenské postavení bude zničeno. Až se to lidé dozvědí, budou si z tebe dělat legraci.“

Text 40:

Starší brāhmaṇa řekl: „Jak mohu porušit slib daný na svatém poutním místě? Ať se stane cokoliv, svoji dceru mu musím dát.“

Text 41:

Příbuzní mu jednomyslně řekli: „Jestliže dáš svou dceru tomu chlapci, tak s tebou přerušíme veškeré styky.“ Jeho žena a synové navíc prohlásili: „Jestli to uděláš, otrávíme se.“

Text 42:

Starší brāhmaṇa řekl: „Pokud tomu mladému brāhmaṇovi svou dceru nedám, zavolá Śrī Gopālajīho jako svědka. Dceru si pak vezme násilím, a v takovém případě ztratí mé náboženské zásady význam.“

Text 43:

Jeho syn odpověděl: „Božstvo sice může být svědek, ale nachází se v daleké zemi. Jak tedy může přijít, aby proti tobě svědčilo? Proč si s tím děláš takové starosti?“

Text 44:

„Nemusíš přímo popírat, co jsi slíbil. Není nutné, abys takto lhal. Jednoduše prohlas, že si nevzpomínáš, co jsi říkal.“

Text 45:

„Ty jenom řekni ,Na nic si nevzpomínám,̀ a o ostatní se postarám já. Porazím toho mladého brāhmaṇu argumenty.“

Text 46:

Když to starší brāhmaṇa uslyšel, jeho mysl to velice rozrušilo, a tak s pocitem bezmocnosti upřel svoji pozornost na lotosové nohy Gopāla.

Text 47:

Starší brāhmaṇa se modlil: „Můj drahý Pane Gopāle, přijal jsem útočiště u Tvých lotosových nohou, a proto Tě žádám, abys ochránil mé náboženské zásady a zároveň zabránil smrti mých příbuzných.“

Text 48:

Dalšího dne, právě ve chvíli, kdy starší brāhmaṇa o těchto věcech hluboce přemýšlel, přišel ten mladší do jeho domu.

Text 49:

Mladý brāhmaṇa k němu přistoupil, s úctou se mu poklonil a potom s velkou pokorou a se sepjatýma rukama promluvil.

Text 50:

„Slíbil jsi, že mi dáš svou dceru, ale nyní mlčíš. Jaký je tvůj závěr?“

Text 51:

Starší brāhmaṇa na to nic neřekl. Toho využil jeho syn a okamžitě vyšel ven s holí v ruce, aby mladíka uhodil.

Text 52:

Syn řekl: „Ty jsi tak pokleslý! Chceš se oženit s mou sestrou! Jsi jako trpaslík, který se snaží chytit měsíc!“

Text 53:

Když mladší brāhmaṇa uviděl v jeho ruce hůl, utekl. Druhého dne však shromáždil všechny lidi z vesnice.

Text 54:

Vesničané potom zavolali staršího brāhmaṇu a přivedli ho do shromáždění. Mladý brāhmaṇa pak přede všemi promluvil.

Text 55:

„Tento urozený muž mi slíbil svoji dceru, ale nyní svůj slib nechce dodržet. Zeptejte se ho prosím, proč tak jedná.“

Text 56:

Shromáždění lidé se staršího brāhmaṇy zeptali: „Pokud jsi mu svoji dceru již slíbil, proč teď neplníš svůj slib? Dal jsi mu své čestné slovo.“

Text 57:

Starší brāhmaṇa řekl: „Moji drazí přátelé, slyšte, co k tomu mohu říct. Já se nepamatuji, že bych něco takového slíbil.“

Text 58:

Jakmile to uslyšel syn staršího brāhmaṇy, okamžitě toho využil a začal manipulovat se slovy. Postavil se před shromáždění a promlouval nestoudné lži.

Text 59:

„Můj otec měl s sebou na poutní cestě hodně peněz. Když je tento ničema viděl, rozhodl se, že mu je ukradne.“

Text 60:

„Nikdo další tam s nimi nebyl a tento zloděj toho využil. Dal mému otci sníst drogu zvanou dhuturā a tak ho přivedl do stavu šílenství.“

Text 61:

„Poté, co tento darebák mého otce okradl, vymyslel si, že to byl nějaký zloděj, a teď ještě tvrdí, že mu můj otec slíbil svoji dceru.“

Text 62:

„Vy všichni zde shromáždění jste urození lidé. Posuďte tedy prosím, je-li vhodné tomuto chudému brāhmaṇovi darovat dceru mého otce.“

Text 63:

Když lidé vše vyslechli, byli na pochybách. Připadalo jim docela možné, že kvůli penězům člověk někdy poruší i náboženské zásady.

Text 64:

Mladý brāhmaṇa ale řekl: „Vážení, prosím poslouchejte. On lže, protože chce zvítězit ve sporu.“

Text 65:

„Tento brāhmaṇa byl spokojený s mou službou, a tak mi sám od sebe slíbil: ,Dám ti svoji dceru.̀“

Text 66:

„Já jsem mu to tehdy rozmlouval a říkal jsem mu: ,Ó nejlepší z brāhmaṇů, já nejsem vhodný manžel pro tvoji dceru.̀“

Text 67:

„,Zatímco ty jsi učenec a zámožný člověk urozeného původu, já jsem nevzdělaný chudák, který má k urozenosti daleko.̀“

Text 68:

„Tento brāhmaṇa však stále naléhal. Opakovaně mě prosil, abych jeho návrh přijal, a říkal: ,Dávám ti svou dceru, tak ji prosím přijmi.̀“

Text 69:

„Já jsem mu na to řekl: ,Poslouchej mě prosím, ty jsi učený brāhmaṇa. Tvoje žena, přátelé a příbuzní s tímto návrhem nebudou nikdy souhlasit.̀“

Text 70:

„,Můj drahý pane, nebudeš schopen dostát svému slibu a bude porušen.̀ On však svůj slib znovu a znovu opakoval.“

Text 71:

„,Dal jsem ti svou dceru, tak neváhej. Je to moje dcera a já ti ji dávám. Kdo mi v tom může zabránit?̀“

Text 72:

„Tehdy jsem se soustředěnou myslí požádal tohoto brāhmaṇu, aby mi to slíbil před Božstvem Gopāla.“

Text 73:

„Tento urozený muž potom před Božstvem Gopāla řekl: ,Můj drahý Pane, buď prosím svědkem toho, že tomuto brāhmaṇovi daruji svoji dceru.̀“

Text 74:

„Přijal jsem Božstvo Gopāla jako svého svědka a požádal u Jeho lotosových nohou o toto:“

Text 75:

„,Pokud se, můj drahý Pane, bude tento brāhmaṇa později zdráhat dát mi svoji dceru, povolám Tě jako svého svědka. Vezmi to prosím na vědomí.̀“

Text 76:

„Přizval jsem tedy k této domluvě velkou osobnost. Požádal jsem o svědectví Nejvyššího Pána. Slova Nejvyšší Osobnosti Božství přijímá celý svět.“

Text 77-78:

Starší brāhmaṇa využil této příležitosti a okamžitě potvrdil, že to je pravda. Řekl: „Pokud sem Gopāla osobně přijde jako svědek, pak tomu mladému brāhmaṇovi svoji dceru určitě dám.“

Text 79:

Starší brāhmaṇa si myslel: „Pán Kṛṣṇa je velice milostivý, a tak jistě přijde můj výrok potvrdit.“

Text 80:

Ateistický syn uvažoval: „Není možné, aby Gopāla přišel a svědčil.“ S tímto rozdílným pochopením tedy otec i syn došli ke shodě.

Text 81:

Mladý brāhmaṇa využil příležitosti a řekl: „Zapiš to prosím, ať to máme černé na bílém, abys svoje čestné slovo zase nezměnil.“

Text 82:

Všichni shromáždění se tak stali prostředníky. Dohodu zapsali na list papíru a dali ji oběma podepsat.

Text 83:

Mladý brāhmaṇa potom řekl: „Vážení, můžete mne ještě vyslechnout? Tento starší brāhmaṇa je jistě pravdomluvný a následuje náboženské zásady.“

Text 84:

„On svůj slib nechtěl porušit, ale měl strach, aby příbuzní nespáchali sebevraždu, a proto se odchýlil od pravdy.“

Text 85:

„Díky zbožnosti tohoto staršího brāhmaṇy zavolám Nejvyšší Osobnost Božství jako svědka. Tak zachovám pravdivost jeho slibu.“

Text 86:

Někteří ateisté ve shromáždění po vyslechnutí rozhodných slov mladého brāhmaṇy začali vtipkovat. Někdo jiný však řekl: „Pán je koneckonců milostivý, a jestli chce, tak může přijít.“

Text 87:

Poté, co se shromáždění rozešlo, se mladý brāhmaṇa vydal do Vrindávanu. Když tam přišel, nejdříve se poklonil Božstvu a potom o všem dopodrobna vyprávěl.

Text 88:

Řekl: „Můj Pane, jsi ochránce brāhmaṇské kultury a jsi také velice milostivý. Prokaž proto prosím svoji velkou milost tím, že ochráníš náboženské zásady nás dvou brāhmaṇů.“

Text 89:

„Můj drahý Pane, nehledám štěstí v tom, že dostanu jeho dceru za ženu. Trápí mě jen, že tento brāhmaṇa porušil svůj slib.“

Text 90:

Mladý brāhmaṇa pokračoval: „Můj drahý Pane, jsi velice milostivý a víš všechno. Buď proto prosím v tomto případě svědkem. Ten, kdo ví, jak se věci mají, a přesto nesvědčí, se zaplétá do hříšných činností.“

Text 91:

Pán Kṛṣṇa odpověděl: „Můj drahý brāhmaṇo, vrať se domů a svolej všechny lidi. Až budou pohromadě, snaž se na Mě vzpomínat.“

Text 92:

„Já se tam jistě zjevím a svým svědectvím potvrdím daný slib, abych ochránil čest vás dvou brāhmaṇů.“

Text 93:

Mladý brāhmaṇa odpověděl: „Můj drahý Pane, i kdyby ses tam zjevil jako čtyřruké Božstvo Viṣṇua, nikdo z těch lidí nebude Tvým slovům věřit.“

Text 94:

„Jen pokud tam přijdeš v této podobě Gopāla a ta slova vyjdou z Tvé překrásné tváře, všichni lidé Tvé svědectví vyslechnou.“

Text 95:

Pán Kṛṣṇa řekl: „Nikdy jsem neslyšel, že by Božstvo chodilo z místa na místo.“

Text 96:

„Můj drahý Pane, Ty nejsi socha; jsi přímo syn Nandy Mahārāje. Nyní bys mohl pro toho starého brāhmaṇu udělat něco, co jsi dosud ještě nikdy neudělal.“

Text 97:

Śrī Gopālajī se usmál a řekl: „Poslouchej, Můj drahý brāhmaṇo, půjdu s tebou, ale tak, že budu kráčet za tebou.“

Text 98:

Pán pokračoval: „Nesnaž se otáčet, aby ses na Mě podíval, protože jakmile Mě spatříš, zastavím se a na tom místě už zůstanu.“

Text 99:

„Že za tebou jdu, poznáš podle zvuku Mých nákotníčků.“

Text 100:

„Každý den uvař kilo rýže a obětuj Mi ji. Budu jíst tuto rýži a půjdu za tebou.“

Text 101:

Dalšího dne brāhmaṇa požádal Gopāla o svolení a vydal se na cestu do své země. Gopāla ho krok za krokem následoval.“

Text 102:

Jak Gopāla šel za mladým brāhmaṇou, bylo slyšet cinkání Jeho nákotníčků. Brāhmaṇa měl velkou radost a vařil pro Gopāla k jídlu prvotřídní rýži.

Text 103:

Mladý brāhmaṇa takto šel a šel, až nakonec dorazil do své země. Když se blížil ke své vesnici, uvažoval.

Text 104:

„Nyní už jsem ve své vesnici. Půjdu domů a povím všem, že přišel svědek.“

Text 105:

Brāhmaṇa si říkal, že pokud lidé neuvidí Božstvo Gopāla na vlastní oči, neuvěří, že přišel. „I kdyby však Gopāla zůstal tady,“ myslel si, „není se čeho bát.“

Text 106:

S těmito myšlenkami se brāhmaṇa ohlédl a uviděl Gopāla, Nejvyšší Osobnost Božství, jak tam stojí s úsměvem na tváři.

Text 107:

Pán brāhmaṇovi řekl: „Nyní můžeš jít domů. Já zůstanu tady a nikam neodejdu.“

Text 108:

Mladý brāhmaṇa pak odešel do města a oznámil všem Gopālův příchod. Lidé žasli, když to slyšeli.

Text 109:

Všichni lidé z města se šli na svědka Gopāla podívat, a když viděli, že tam Pán opravdu stojí, všichni se Mu s úctou poklonili.

Text 110:

Byli blažení z pohledu na Jeho krásu a překvapení, když slyšeli, že tam Gopāla opravdu přišel.

Text 111:

Starší brāhmaṇa potom s velkou radostí předstoupil před ostatní a okamžitě padl před Gopālem na zem jako tyč.

Text 112:

Před všemi měšťany tak Pán Gopāla dosvědčil, že starší brāhmaṇa daroval svoji dceru mladému brāhmaṇovi.

Text 113:

Po vykonané svatbě Pán oběma brāhmaṇům řekl: „Vy dva brāhmaṇové jste zrození za zrozením Mými věčnými služebníky.“

Text 114:

Pán pokračoval: „Svou pravdomluvností jste Mě velice potěšili. Teď můžete požádat o nějaké požehnání.“ Oba brāhmaṇové si tedy s velkou radostí vyžádali požehnání.

Text 115:

Brāhmaṇové řekli: „Zůstaň prosím tady, aby lidé na celém světě věděli, jak jsi milostivý ke svým služebníkům.“

Text 116:

Pán Gopāla zůstal a oba brāhmaṇové Mu sloužili. Mnoho lidí z různých zemí se o tomto příběhu dozvědělo a přicházelo Gopāla navštívit.

Text 117:

Nakonec ten úžasný příběh uslyšel i král a také se přišel na Gopāla podívat, což ho velmi uspokojilo.

Text 118:

Král postavil hezký chrám, ve kterém probíhala pravidelná služba. Gopāla se proslavil pod jménem Sākṣi-gopāla (svědek Gopāla).

Text 119:

Sākṣi-gopāla tak zůstal ve Vidjánagaru a dlouhou dobu zde přijímal službu.

Text 120:

Po čase došlo k bitvě a tuto zemi dobyl král Puruṣottama-deva z Urísy.

Text 121:

Tento král porazil krále Vidjánagaru a zmocnil se jeho trůnu, zvaného Māṇikya-siṁhāsana, vykládaného mnoha drahokamy.

Text 122:

Král Puruṣottama-deva byl velký oddaný a velmi kultivovaný Árja. Modlil se u Gopālových lotosových nohou: „Přijď prosím do mého království.“

Text 123:

Když král Gopāla žádal, aby přišel do jeho království, Gopāla jeho modlitbu přijal, protože mu byl zavázaný za jeho oddanou službu. Král tedy Božstvo vzal a odvezl do Kataku.

Text 124:

Poté, co se král Puruṣottama-deva zmocnil trůnu Māṇikya, vzal ho do Džagannáth Purí, kde ho daroval Pánu Jagannāthovi. Mezitím také v Kataku zavedl pravidelné uctívání Božstva Gopāla.

Text 125:

Po instalaci Božstva Gopāla v Kataku Ho přišla navštívit královna Puruṣottama-devy a s velkou oddaností Mu darovala různé ozdoby.

Text 126:

Královna měla na nose drahocennou perlu, kterou chtěla dát Gopālovi. Přemýšlela takto:

Text 127:

„Kdyby mělo Božstvo propíchnutý nos, mohla bych Mu tuto perlu darovat.“

Text 128:

S těmito myšlenkami se královna Gopālovi poklonila a vrátila se do svého paláce. Té noci se jí ve snu zjevil Gopāla a promluvil k ní.

Text 129:

„Když jsem byl malý, matka Mi propíchla nos a s velkou námahou tam upevnila perlu.“

Text 130:

„Ta dírka tam stále je a ty do ní můžeš upevnit perlu, kterou jsi Mi chtěla dát.“

Text 131:

Jakmile se královna probudila, vyprávěla o svém snu králi. Oba manželé potom šli s perlou do chrámu.

Text 132:

V nose Božstva uviděli dírku, do které perlu umístili. A protože z toho měli nesmírnou radost, uspořádali velkou slavnost.“

Text 133:

Od té doby Gopāla přebývá ve městě Kataku a je pořád známý jako Sākṣi-gopāla.

Text 134:

Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl příběh o Gopālových skutcích. Jeho samotného i Jeho blízké oddané to velice potěšilo.

Text 135:

Jak Śrī Caitanya Mahāprabhu seděl před Božstvem Gopāla, všichni oddaní viděli, že On i Božstvo mají jednu a tu samou podobu.

Text 136:

Oba měli stejnou barvu pleti a obrovská těla. Oba měli na sobě šafránově zbarvené šaty a oba byli velmi vážní.

Text 137:

Oddaní viděli, že Pán Caitanya Mahāprabhu i Gopāla oslnivě září a mají oči jako lotosy. Oba byli pohroužení v extázi a Jejich tváře připomínaly měsíce v úplňku.

Text 138:

Když Pán Nityānanda takto viděl Božstvo Gopāla a Śrī Caitanyu Mahāprabhua, vyměňoval si s oddanými různé poznámky a všichni se smáli.

Text 139:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu tak s velkou radostí strávil tu noc v chrámu. Ráno se po zhlédnutí maṅgala-ārati opět vydal na cestu.

Text 140:

Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura (ve své knize Caitanya-bhāgavata) obšírně popsal místa, která Pán navštívil cestou do Bhuvanéšvaru.

Text 141:

Když Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do Kamalapuru, vykoupal se v říčce Bhárgínadí a svoji tyč sannyāsīho zanechal v rukou Pána Nityānandy.

Text 142-143:

Mezitím, co se Pán Caitanya Mahāprabhu šel podívat do chrámu Pána Śivy známého jako Kapoteśvara, zlomil Nityānanda Prabhu Jeho tyč sannyāsīho, o kterou se měl starat, na tři části a hodil ji do řeky Bhárgínadí. Tato řeka později začala být známá pod jménem Danda-bhángá-nadí.

Text 144:

Když Śrī Caitanya Mahāprabhu uviděl zdálky Jagannāthův chrám, okamžitě upadl do extáze. Poté, co se chrámu poklonil, začal tančit v extázi lásky k Bohu.

Text 145:

Všichni oddaní byli ve společnosti Pána Caitanyi nadšení. Jak šli po hlavní cestě, tančili a zpívali, pohroužení v lásce k Bohu.

Text 146:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se smál, naříkal, tančil a vydával mnoho extatických výkřiků a zvuků. Chrám byl pouhých deset kilometrů daleko, ale Jemu to připadalo jako tisíce kilometrů.

Text 147:

Takto Pán šel a šel, až došel na místo známé jako Átháranála. Tam se probral k vnějšímu vědomí a promluvil ke Śrī Nityānandovi Prabhuovi.

Text 148:

Poté, co se Pán Caitanya Mahāprabhu probral k vnějšímu vědomí, požádal Pána Nityānandu Prabhua: „Vrať Mi prosím Moji tyč.“

Text 149:

Nityānanda Prabhu řekl: „V extázi jsi upadl, ale Já jsem Tě zachytil. Oba jsme však spadli na Tvou tyč.“

Text 150:

„Tyč se pod Námi rozlámala, a kam se poděly ty kusy, to opravdu nevím.“

Text 151:

„Je to jistě kvůli Mému přestupku, že se Tvá tyč polámala. Nyní Mě za to můžeš potrestat, jak uznáš za vhodné.“

Text 152:

Když Pán vyslechl příběh o tom, jak se Jeho tyč polámala, s trochou lítosti a trochou hněvu promluvil.

Text 153:

Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tím, že jste Mě přivedli do Níláčaly, jste Mi všichni moc prospěli. Neuhlídali jste však tyč, která byla Mým jediným vlastnictvím.“

Text 154:

„Jděte tedy všichni navštívit Pána Jagannātha přede Mnou nebo za Mnou. Já s vámi nepůjdu.“

Text 155:

Mukunda Datta řekl Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Můj Pane, měl bys kráčet před námi a my Tě budeme následovat. Nepůjdeme s Tebou.“

Text 156:

Śrī Caitanya Mahāprabhu šel tedy velmi rychle před ostatními oddanými. Co bylo skutečným záměrem dvou Pánů, Caitanyi Mahāprabhua a Nityānandy Prabhua, nikdo nechápal.

Text 157:

Oddaní nechápali, proč Nityānanda Prabhu tyč zlomil, proč Mu to Śrī Caitanya Mahāprabhu dovolil, ani proč se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozzlobil, když Mu předtím dovolil tyč zlomit.

Text 158:

Tato zábava se zlomenou tyčí je velmi hluboká. Pochopit ji může jedině ten, kdo je obdařen neochvějnou oddaností lotosovým nohám těchto dvou Pánů.

Text 159:

Sláva Pána Gopāla, jenž je milostivý k brāhmaṇům, je nesmírná. Příběh o Sākṣi-gopālovi vyprávěl Nityānanda Prabhu a Śrī Caitanya Mahāprabhu byl posluchačem.

Text 160:

Ten, kdo poslouchá toto vyprávění o Pánu Gopālovi s vírou a láskou, velice brzy dosáhne lotosových nohou Pána Gopāla.

Text 161:

Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.