Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 4.133

Zde je vysvětlen rozdíl mezi Absolutní a relativní pravdou. Pán Gopīnātha zde otevřeně přiznává, že je zloděj. Ukradl nádobu sladké rýže a nebylo to zatajováno, protože Jeho kradení je zdrojem velké transcendentální blaženosti. V hmotném světě je krádež trestným činem, ale v duchovním světě je Pánovo kradení zdrojem transcendentální blaženosti. Světští darebáci, kteří nechápou absolutní povahu Osobnosti Božství, někdy o Pánu Śrī Kṛṣṇovi říkají, že je nemorální, aniž by věděli, že Jeho zdánlivě nemorální činnosti, které nezůstávají v tajnosti, přinášejí oddaným velkou blaženost. Tito darebáci nechápou transcendentální chování Nejvyšší Osobnosti Božství a hanobí Pánův charakter, čímž se okamžitě řadí do kategorie nevěřících (kam patří darebáci, nejnižší z lidí, démoni a ti, jejichž poznání unesla iluzorní energie). Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (7.15) vysvětluje:

„Ničemové, kteří jsou naprosto hloupí, nejnižší z lidí, jejichž poznání unesla iluze a kteří mají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.“

Světští darebáci nechápou, že cokoliv Kṛṣṇa dělá, je díky své absolutní povaze vždy dobré. Tuto Pánovu vlastnost vysvětluje Śrīmad-Bhāgavatam (10.33.29). Někdo může považovat určité činnosti svrchovaně mocné osoby podle světských měřítek za zcela nemorální, ale to neodpovídá skutečnosti. Slunce například vysává vodu ze zemského povrchu, a to nejen z moří, ale také ze špinavých stok, obsahujících moč a další nečisté substance. Slunce se tím však neznečistí, ale naopak nečisté místo očistí. I když oddaný přistoupí k Pánu s nějakým nemorálním či nevhodným záměrem, přesto se očistí; Pán zůstává nedotčen. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.29.15) je řečeno, že když někdo přijde za Nejvyšším Pánem dokonce i na popud chtíče, hněvu nebo strachu (kāmaṁ krodhaṁ bhayaṁ), bude očištěn. Gopī jako mladé dívky přišly za Kṛṣṇou, protože to byl krásný mladý chlapec. Z vnějšího pohledu to vypadá, že je za Pánem poháněl chtíč, a Pán s nimi o půlnoci tančil. Ze světského pohledu se tyto činnosti mohou jevit jako nemorální, protože vdaná ani svobodná dívka nemůže opustit domov, aby se stýkala s nějakým mladíkem a tančila s ním. Přestože je to ze světského pohledu nemorální, činnosti gopī jsou uznávány jako nejvyšší forma uctívání, protože to byl Pán Kṛṣṇa, za kým se svými chtivými touhami uprostřed noci přišly.

Neoddaní však tyto věci nemohou pochopit. Kṛṣṇu je třeba poznat v tattvě (pravdě). Je třeba použít zdravý rozum a uvědomit si, že když pouhým zpíváním Kṛṣṇova svatého jména se člověk očistí, jak by potom mohl být Kṛṣṇa nemorální? Světští hlupáci jsou však naneštěstí uznáváni za představitele učenosti a jsou jim udílena vysoká místa, ze kterých učí širokou populaci bezbožné zásady. To je vysvětleno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.31): andhā yathāndhair upanīyamānāḥ. Slepci se snaží vést další slepce. Protože pochopení těchto darebáků je nezralé, obyčejní lidé by neměli Kṛṣṇovy zábavy s gopīmi rozebírat. Neoddaný by neměl rozebírat ani to, jak Pán krade sladkou rýži pro své oddané. Je zde varování, abychom na takové věci ani nemysleli. Kṛṣṇa je nejčistší z nejčistších, ale světští lidé se myšlením na Kṛṣṇovy zábavy, které se jeví jako nemorální, sami znečistí. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto o Kṛṣṇových činnostech s gopīmi nikdy veřejně nemluvil. Tyto vztahy rozebíral pouze se svými třemi důvěrnými přáteli. O rāsa-līle nikdy nemluvil veřejně, jak to dělají placení přednašeči, i když nerozumějí ani Kṛṣṇovi, ani povaze publika. Śrī Caitanya Mahāprabhu však doporučoval veřejné zpívání svatého jména ve velkém tolik hodin, kolik je jen možné.