Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Madhya » KAPITOLA TŘETÍ

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 3.98

Verš

āpanāra sama more karibāra tare
jhuṭhā dile, vipra bali’ bhaya nā karile

Synonyma

āpanāra sama — jako jsi Ty; more — Mě; karibāra tare — abys udělal; jhuṭhā — zbytky jídla; dile — dal jsi; vipra bali' — považující za brāhmaṇu; bhaya — strach; nā karile — neměl jsi.

Překlad

„Ty zbytky jídla jsi po Mně hodil jenom proto, abys ze Mě udělal stejného šílence, jako jsi Ty sám. Nebál ses ani skutečnosti, že jsem brāhmaṇa.“

Význam

Slova āpanāra sama naznačují, že Advaita Ācārya se považoval za smārta-brāhmaṇu a že Nityānandu Prabhua viděl na stejné transcendentální úrovni jako čisté vaiṣṇavy. Pán Nityānanda dal Advaitovi Ācāryovi svoje zbytky proto, aby Ho dostal na stejnou úroveň a aby z Něho udělal čistého a ryzího vaiṣṇavu neboli paramahaṁsu. Výrok Advaity Ācāryi naznačuje, že paramahaṁsa vaiṣṇava je na transcendentální úrovni. Čistý vaiṣṇava nepodléhá usměrňujícím zásadám smārta-brāhmaṇů. Z toho důvodu Advaita Ācārya řekl: āpanāra sama more karibāra tare – „Abys Mě pozvedl na svoji úroveň.“ Čistý vaiṣṇava neboli paramahaṁsa považuje zbytky jídla (mahā-prasādam) za duchovní, a ne za něco hmotného pro uspokojení smyslů. Nevidí mahā-prasādam jako obyčejný dál nebo rýži, ale jako duchovní substanci. Prasādam není znečištěné, dokonce ani když se dotkne úst caṇḍāly, a co říci o zbytcích po čistém vaiṣṇavovi. Stále si ponechává svoji duchovní hodnotu. Jedení či dotyk takového prasādam proto brāhmaṇu nedegraduje, a o znečištění dotykem takových zbytků nemůže být ani řeči. Jedení takového mahā-prasādam ve skutečnosti člověka osvobozuje od znečištění hmotným prostředím. To je výrok śāster.