Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 3.181
Verš
tāṅ’ra nindā haya yadi, seha mora duḥkha
Synonyma
Překlad
Śacīmātā řekla: „Budu nesmírně šťastná, pokud tady Nimāi (Śrī Caitanya Mahāprabhu) zůstane. Zároveň budu velice nešťastná, pokud Ho bude někdo pomlouvat.“
Význam
Matka je velmi šťastná, pokud syn neodejde z domu hledat Kṛṣṇu, ale zůstane s ní. Zkušení světci však zároveň budou syna, který nehledá Kṛṣṇu a zůstává doma, hanět. Matce pak takové pomluvy zajisté způsobí velkou bolest. Pokud skutečná matka chce, aby její syn dělal duchovní pokrok, měla by mu raději dovolit, aby šel hledat Kṛṣṇu. Matka chce přirozeně synovo blaho. Jestliže mu však nedovolí hledat Kṛṣṇu, nazývá se mā, což ukazuje na māyu. Śacīmātā tedy učí všechny matky světa tím, že svému synovi dovolila, aby odešel jako sannyāsī a hledal Kṛṣṇu. Dává tím najevo, že by se všichni synové měli stát skutečnými oddanými Kṛṣṇy a že by neměli zůstávat doma v péči starostlivé matky. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.18):
pitā na sa syāj jananī na sā syāt
daivaṁ na tat syān na patiś ca sa syān
na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum
„Duchovním mistrem – ani příbuzným, otcem, matkou, uctívaným Božstvem nebo manželem – by se neměl stát nikdo, kdo není schopen pomoci druhým uniknout z cesty, kde bezprostředně hrozí smrt.“ Každá živá bytost bloudí vesmírem pod vládou zákona karmy a převtěluje se z jednoho těla do druhého, z jedné planety na druhou. Celý védský proces je tedy určen k záchraně bloudících živých bytostí ze spárů māyi – zrození, smrti, nemoci a stáří. To znamená ukončit koloběh zrození a smrti, a to je možné jedině uctíváním Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě (4.9) Pán říká:
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
„Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno!“
Pro ukončení koloběhu zrození a umírání je třeba poznat Kṛṣṇu takového, jaký je. Pouhým poznáním Kṛṣṇy lze zastavit proces opětovného rození se do tohoto hmotného světa. Jednáním s vědomím Kṛṣṇy je možné se vrátit k Bohu. Nejvyšší dokonalostí života otce, matky, duchovního mistra, manžela nebo kteréhokoliv jiného člena rodiny je pomoci druhým vrátit se domů, zpátky k Bohu. To je ta nejpřednější dobročinnost ve prospěch příbuzných. Proto Śacīmātā, přestože byla matkou Nimāie Paṇḍita, Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zvážila všechny skutečnosti a rozhodla se dovolit svému synovi jít hledat Kṛṣṇu. Zároveň učinila jistá opatření, aby mohla dostávat zprávy o všech Jeho činnostech.