Text 1:

Po přijetí sannyāsu chtěl jít Pán Caitanya Mahāprabhu kvůli silné lásce ke Kṛṣṇovi do Vrindávanu, ale omylem bloudil Rádhadéší. Později přišel do Šántipuru, kde si užíval ve společnosti svých oddaných. S úctou se klaním Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 2:

Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi! Sláva Advaitovi Prabhuovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi, v čele se Śrīvāsem!

Text 3:

Na konci dvacátého čtvrtého roku svého života, v měsíci Māgha, během dorůstajícího měsíce přijal Śrī Caitanya Mahāprabhu sannyās.

Text 4:

Z důvodu své silné lásky ke Kṛṣṇovi se Caitanya Mahāprabhu ihned po přijetí sannyāsu vydal do Vrindávanu. Omylem však v transu tři dny v kuse bloumal po Rádhadéši.

Text 5:

Śrī Caitanya Mahāprabhu chodil po Rádhadéši a v extázi recitoval následující verš.

Text 6:

„(Brāhmaṇa z Avantídéše řekl:) ,Nepřekonatelný oceán nevědomosti překročím tak, že se upevním ve službě lotosovým nohám Kṛṣṇy. To schvalují předchozí ācāryové, kteří byli zcela pohroužení v oddanosti Pánu, Paramātmě, Nejvyšší Osobnosti Božství.̀“

Text 7:

Śrī Caitanya Mahāprabhu obsah tohoto verše schvaloval, protože oddaný mnich byl odhodlaný sloužit Pánu Mukundovi. Svým souhlasem Pán naznačil, že se jedná o velmi dobrý verš.

Text 8:

Skutečným významem přijetí sannyāsu je odevzdat se službě Mukundovi. Sloužením Mukundovi se lze opravdu vysvobodit z pout hmotné existence.

Text 9:

Po přijetí sannyāsu se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozhodl odejít do Vrindávanu a v ústraní se zcela pohroužit do služby Mukundovi.

Text 10:

Cestou do Vrindávanu se u Śrī Caitanyi Mahāprabhua projevily veškeré extatické příznaky a On nevěděl, kterým směrem jde, ani zda je den, či noc.

Text 11:

Śrī Caitanyu Mahāprabhua na cestě do Vrindávanu doprovázeli Nityānanda Prabhu, Candraśekhara a Prabhu Mukunda.

Text 12:

Śrī Caitanya Mahāprabhu procházel Rádhadéší a všichni, kdo Ho spatřili, v extázi volali: „Hari! Hari!“ Díky takovému zpívání s Pánem se vytratilo veškeré jejich neštěstí z hmotné existence.

Text 13:

Všichni pasáčci, kteří viděli jít Śrī Caitanyu Mahāprabhua okolo, se k Němu přidali a začali hlasitě křičet: „Hari! Hari!“

Text 14:

Když Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, jak všichni pasáčci také zpívají „Hari! Hari!“, velice Ho to potěšilo. Přišel k nim, položil jim na hlavy svou dlaň a řekl: „Stále takto zpívejte.“

Text 15:

Śrī Caitanya Mahāprabhu jim tak všem požehnal a řekl jim, že jsou šťastné duše. Tím je pochválil a považoval se za velmi úspěšného, protože zpívali svaté jméno Pána Hariho.

Text 16:

Nityānanda Prabhu si zavolal pasáčky stranou a pověděl jim věrohodný příběh, na základě kterého jim dal následující pokyn.

Text 17:

„Jestli se vás Śrī Caitanya Mahāprabhu zeptá na cestu do Vrindávanu, ukažte Mu prosím tamhletu cestu po břehu Gangy.“

Text 18-19:

Když se Pán Caitanya Mahāprabhu zeptal pasáčků na cestu do Vrindávanu, ukázali mu cestu po břehu Gangy a Pán se po ní v extázi vydal.

Text 20:

Zatímco Pán pokračoval v cestě podél břehu Gangy, Śrī Nityānanda Prabhu požádal Ācāryaratnu (Candraśekhara Ācāryu), aby šel okamžitě do domu Advaity Ācāryi.

Text 21:

Śrī Nityānanda Gosvāmī mu řekl: „Já přivedu Śrī Caitanyu Mahāprabhua na břeh Gangy v Šántipuru a Advaita Ācārya ať tam u břehu pozorně čeká s lodí.“

Text 22:

Nityānanda Prabhu pokračoval: „Já potom půjdu do domu Advaity Ācāryi a ty bys měl jít do Navadvípu a přivést matku Śacī a všechny ostatní oddané.“

Text 23:

Śrī Nityānanda Prabhu poslal Ācāryaratnu do domu Advaity Ācāryi, sám předešel Caitanyu Mahāprabhua a oznámil, že Pán přichází.

Text 24:

Śrī Caitanya Mahāprabhu byl v extázi a ptal se Nityānandy Prabhua, kam jde. Nityānanda odpověděl, že jde s Ním do Vrindávanu.

Text 25:

Když se Pán Nityānandy Prabhua zeptal, jak je to do Vrindávanu daleko, Nityānanda řekl: „Jen se podívej, tady teče řeka Jamuna.“

Text 26:

Nityānanda Prabhu pak přivedl Śrī Caitanyu Mahāprabhua ke Ganze a Pán ve své extázi považoval Gangu za Jamunu.

Text 27:

Pán řekl: „Ó, jaké mám štěstí! Mohu nyní vidět řeku Jamunu.“ Caitanya Mahāprabhu si tedy myslel, že Ganga je Jamuna, a začal se k ní modlit.

Text 28:

„Ó řeko Jamuno, jsi blažená duchovní voda, která udílí lásku k synovi Nandy Mahārāje. Nelišíš se od vody z duchovního světa, protože můžeš odstranit všechny naše přestupky a hříchy, kterých jsme se v životě dopustili. Ty jsi ta, která tomuto světu přináší vše příznivé. Ó dcero boha Slunce, očisti nás prosím svými zbožnými činnostmi.“

Text 29:

Po recitování této mantry se Śrī Caitanya Mahāprabhu poklonil a vykoupal se v Ganze. Měl tehdy pouze jeden kus spodního prádla, protože jiné oblečení neměl.

Text 30:

Když tam tak Śrī Caitanya Mahāprabhu stál a neměl, do čeho by se převlékl, připlul na lodi Śrī Advaita Ācārya s novým spodním prádlem i svrchním oblečením.

Text 31:

Když Advaita Ācārya dorazil, předstoupil před Pána a složil Mu poklony. Jakmile Ho Pán uviděl, začal se nad celou situací podivovat.

Text 32:

Pán, stále ještě v extázi, se Advaity Ācāryi zeptal: „Proč jsi sem přijel? Jak jsi věděl, že jsem ve Vrindávanu?“

Text 33:

Advaita Ācārya vše prozradil, když Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Kdekoliv jsi Ty, tam je Vrindávan. Nyní mám velké štěstí, že jsi přišel ke břehu Gangy.“

Text 34:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Nityānanda Mě podvedl. Přivedl Mě ke Ganze a řekl Mi, že je to Jamuna.“

Text 35:

Śrī Caitanya Mahāprabhu nařkl Nityānandu z podvádění, ale Śrīla Advaita Ācārya odpověděl: „Nic z toho, co Ti Nityānanda Prabhu řekl, není lež. Nyní ses opravdu vykoupal v řece Jamuně.“

Text 36:

Advaita Ācārya potom vysvětlil, že na tomto místě tečou řeky Ganga i Jamuna společně; na západní straně Jamuna a na východní Ganga.

Text 37:

Advaita Ācārya potom navrhl, aby se Caitanya Mahāprabhu převlékl do suchých šatů, protože Jeho spodní prádlo bylo po koupeli v řece Jamuně mokré.

Text 38:

Advaita Ācārya řekl: „Už tři dny jsi ve své extázi lásky ke Kṛṣṇovi nejedl. Zvu Tě proto do Mého domu, kde můžeš milostivě přijmout almužnu. Pojď se Mnou do Mého obydlí.“

Text 39:

Advaita Prabhu pokračoval: „Uvařil jsem doma jen hrst rýže a zelenina je vždy velmi jednoduchá. Žádné přepychové vaření – jen trocha polévky a špenátu.“

Text 40:

Jakmile Śrī Advaita Ācārya domluvil, vzal Pána na loď a odvezl Jej do svého domu. Tam Pánovi umyl nohy, což Mu v nitru způsobilo velikou radost.

Text 41:

Žena Advaity Ācāryi nejdříve veškeré jídlo uvařila. Śrīla Advaita Ācārya sám potom vše obětoval Pánu Viṣṇuovi.

Text 42:

Veškeré uvařené jídlo bylo rozděleno na tři stejné části. Jedna z nich byla rozložena na kovovém tácu pro obětování Pánu Kṛṣṇovi.

Text 43:

Z těch tří částí byla jedna rozložena na železný tác a další dvě na banánové listy, které nebyly rozpůlené a pocházely ze stromu, jenž nesl alespoň třicet dva trsů banánů. Na těchto dvou talířích byly velmi vkusně naaranžovány pokrmy vyjmenované dále.

Text 44:

Dobře uvařená vybraná zrna tvořila kopec rýže se žlutým přepuštěným máslem z kravského mléka uprostřed. Okolo hromady rýže stály nádoby z kůry banánovníků a v nich byly různé druhy zeleninových jídel a mung dálu.

Text 45:

Vařená zelenina byly paṭoly, dýně, mānakacu, salát z kousků zázvoru a různé druhy špenátu.

Text 46:

Byla tam také sukhta, hořký meloun smíchaný s různými druhy zeleniny, který překonal chuť nektaru. Bylo tam pět druhů hořkých a ostrých sukht.

Text 47:

Mezi různými druhy zeleniny byly čerstvé listy nimbovníku smažené s baklažánem. Plod paṭoly byl osmažen s phulabaḍi, což je rozemletý dál usušený na slunci. Podávalo se také jídlo zvané kuṣmāṇḍa-mānacāki.

Text 48:

Jídlo z kokosové dřeně smíchané s tvarohem a cukrkandlem bylo velmi sladké. Bylo tam také velké množství kari z banánových květů a dýně vařené v mléce.

Text 49:

Následovaly malé koláčky ve sladké a kyselé omáčce a pět nebo šest druhů kyselých jídel. Zeleniny bylo připraveno tolik, aby prasādam mohli přijmout všichni přítomní.

Text 50:

Dále tam byly jemné koláčky s mung dálem, se zralými banány a s urad dálem, různé druhy sladkostí, kondenzované mléko s rýžovými koláčky, kokosová pochoutka a všechny druhy koláčků, které si kdo mohl přát.

Text 51:

Veškerá zelenina byla podávána v miskách z banánových listů, které pocházely ze stromů s alespoň třiceti dvěma trsy banánů. Misky byly velké, pevné, nestály nakřivo ani se nekývaly.

Text 52:

Všude okolo těch tří míst na jedení stálo sto nádob naplněných různými druhy zeleniny.

Text 53:

Po boku těch různých druhů zeleniny tam byla v nových hliněných nádobách sladká rýže smíchaná s ghí. Hliněné nádoby s dobře svařeným mlékem byly rozestavěny na třech místech.

Text 54:

Vedle dalších jídel tam byly i rýžové vločky s mlékem a banány a také bílá dýně vařená v mléce. Ve skutečnosti není možné všechna ta jídla popsat.

Text 55:

Na dvou místech stály nádoby s dalším jídlem z jogurtu, sandeśe (tvarohová sladkost) a banánů. Nejsem schopen to vše popsat.

Text 56:

Na hromadě vařené rýže i na všech zeleninových jídlech ležely květy tulasī. Byly tam také nádoby naplněné voňavou růžovou vodou.

Text 57:

Všechna tři sedátka byla pokryta jemnou látkou. Tak bylo veškeré jídlo obětováno Pánu Kṛṣṇovi a Pán je s velkým potěšením přijal.

Text 58:

Po obětování jídla se provádí bhoga-ārati. Advaita Prabhu požádal oba bratry, Pána Caitanyu Mahāprabhua a Nityānandu Prabhua, aby se na ārati přišli podívat. Oba Páni tedy šli se všemi ostatními přítomnými zhlédnout obřad ārati.

Text 59:

Poté, co bylo pro Božstva v chrámu provedeno ārati, byl Pán Kṛṣṇa uložen k odpočinku. Advaita Ācārya pak vyšel z chrámu, aby Pána Caitanyu Mahāprabhua o něco požádal.

Text 60:

Śrī Advaita Prabhu řekl: „Moji drazí Páni, prosím pojďte do této místnosti.“ Oba bratři, Caitanya Mahāprabhu a Nityānanda Prabhu, tedy šli přijmout prasādam.

Text 61:

Když se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu a Nityānanda Prabhu odebrali přijmout prasādam, zavolali Mukundu a Haridāse, aby šli s Nimi. Mukunda a Haridāsa však se sepjatýma rukama promluvili.

Text 62:

Mukunda řekl, když ho volali: „Můj drahý Pane, mám ještě něco na práci. Přijmu prasādam později. Vy dva nyní ale prosím jděte do této místnosti.“

Text 63:

Haridāsa Ṭhākura řekl: „Já jsem nejhříšnější a nejnižší z lidí. Počkám raději venku a sním si později svou hrstku prasādam tam.“

Text 64:

Advaita Ācārya zavedl Pána Nityānandu Prabhua a Pána Caitanyu Mahāprabhua do místnosti, kde uviděli rozložené prasādam, což především Śrī Caitanyu Mahāprabhua velice potěšilo.

Text 65:

Śrī Caitanya Mahāprabhu schválil všechny postupy použité při vaření a obětování jídla Kṛṣṇovi. Byl tak potěšený, že řekl: „Otevřeně prohlašuji, že život za životem budu na své hlavě držet lotosové nohy toho, kdo Kṛṣṇovi obětuje tak lahodná jídla.“

Text 66:

Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do místnosti, viděl, že je jídlo rozděleno na tři části, a věděl, že vše je určeno pro Kṛṣṇu. Nevěděl však, co Advaita Ācārya zamýšlel.

Text 67:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Posaďme se na tato tři místa a přijměme prasādam.“
Advaita Ācārya ale řekl: „Já ho budu rozdávat.“

Text 68:

Śrī Caitanya Mahāprabhu si myslel, že všechny tři porce jsou určeny k rozdávání, a tak požádal o další dva banánové listy a řekl: „Dáme si nepatrně zeleniny a rýže.“

Text 69:

Advaita Ācārya řekl: „Posaďte se na tato sedátka.“ Oba dva Je vzal za ruce a usadil.

Text 70:

Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: „Nehodí se, aby sannyāsī jedl tolik rozmanitých jídel. Jak by potom mohl ovládat své smysly?“

Text 71:

Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu zdráhal přijmout již připravené jídlo, Advaita Ācārya Mu řekl: „Přestaň se prosím ukrývat. Vím, kdo jsi, a znám také důvěrný význam Tvého přijetí sannyāsu.“

Text 72:

Advaita Ācārya tak Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby jedl a zanechal hry se slovy. Pán na to odpověděl: „Tolik jídla opravdu nemohu sníst.“

Text 73:

Advaita Ācārya Pána požádal, aby prasādam jednoduše bez přetvářky přijal, a pokud by je nemohl všechno sníst, může nechat zbytek na listu.

Text 74:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tolik jídla nedokážu sníst a sannyāsī není povinen nechávat zbytky.“

Text 75:

Advaita Ācārya však poukázal na to, jak Caitanya Mahāprabhu jí v Džagannáth Purí. Pán Jagannātha a Śrī Caitanya Mahāprabhu jsou jedna a táž osoba. Advaita Ācārya tedy řekl, že v Džagannáth Purí jí Caitanya Mahāprabhu čtyřiapadesátkrát za den a pokaždé sní několik set nádob jídla.

Text 76:

Śrī Advaita Ācārya řekl: „Množství jídla, které snědí tři lidé, pro Tebe není ani jedno sousto. Ve srovnání s tím toto jídlo nevydá ani na pět Tvých soust.“

Text 77:

Advaita Ācārya pokračoval: „Je Mým velkým štěstím, že jsi právě přišel do Mého domu. Proto Tě prosím, nehraj si se slovy. Přestaň mluvit a začni jíst.“

Text 78:

Když to Advaita Ācārya dořekl, podal oběma Pánům vodu, aby si mohli umýt ruce. Ti se poté s úsměvem posadili a začali jíst prasādam.

Text 79:

Nityānanda Prabhu řekl: „Celé tři dny jsem držel půst a doufal jsem, že ho dnes přeruším.“

Text 80:

Śrī Caitanya Mahāprabhu si myslel, že jídla bylo příliš, ale Nityānanda Prabhu to naopak nepovažoval ani za jedno sousto. Už tři dny držel půst a doufal, že ho v ten den přeruší. Řekl: „I když Mě Advaita Ācārya pozval k jídlu, dnes bude také půst. Taková troška jídla nenaplní ani polovinu Mého břicha.“

Text 81:

Advaita Ācārya odpověděl: „Pane, Ty jsi žebravý mnich navštěvující poutní místa. Někdy jíš ovoce nebo kořínky a někdy se prostě postíš.“

Text 82:

„Jsem chudý brāhmaṇa a Ty jsi přišel do Mého domu. Spokoj se tedy s tím malým množstvím jídla, které jsi dostal, a vzdej se prosím své chamtivosti.“

Text 83:

Pán Nityānanda Prabhu odpověděl: „Ať jsem kdokoliv, Ty jsi Mě pozval, a proto Mi musíš dát tolik jídla, kolik sním.“

Text 84:

Když Jeho Božská Milost Advaita Ācārya vyslechl Nityānandu Prabhua, využil příležitosti, která se nabízela díky Jeho žertovným slovům, a promluvil k Němu takto.

Text 85:

Advaita Ācārya řekl: „Jsi zavržený paramahaṁsa a stav odříkání jsi přijal jen proto, aby sis naplnil břicho. Je Mi jasné, že rád působíš nepříjemnosti brāhmaṇům.“

Text 86:

Advaita Ācārya řekl Nityānandovi Prabhuovi vyčítavě: „Ty dokážeš sníst deset až dvacet mān rýže. Já jsem chudý brāhmaṇa, kde tolik rýže vezmu?“

Text 87:

„Sněz, prosím Tě, co jsi dostal, i když je to pouhá hrstka rýže, a odejdi. Neukazuj, jaký jsi blázen, a nerozhazuj zbytky jídla okolo.“

Text 88:

Tak Nityānanda Prabhu a Pán Caitanya Mahāprabhu jedli a přitom žertovali s Advaitou Ācāryou. Śrī Caitanya Mahāprabhu snědl polovinu z každého zeleninového jídla, které Mu bylo nabídnuto, zbytek nechal a začal jíst další.

Text 89:

Jakmile byla polovina zeleniny v nádobě snědena, Advaita Ācārya ji znovu doplnil. Pán tak vždy snědl polovinu nějakého jídla a Advaita Ācārya je znovu a znovu doplňoval.

Text 90:

Když Advaita Ācārya doplnil zeleninu v nádobě, žádal Je, aby jedli víc, a Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kolik toho ještě mohu sníst?“

Text 91:

Advaita Ācārya řekl: „Nenechávej prosím nic z toho, co už jsem Ti dal. Z toho, co Ti dávám nyní, můžeš jednu polovinu sníst a druhou nechat.“

Text 92:

Advaita Ācārya tak různými pokornými žádostmi přiměl Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Pána Nityānandu, aby jedli. Caitanya Mahāprabhu tedy splnil všechny touhy Advaity Ācāryi.

Text 93:

Nityānanda Prabhu znovu zažertoval: „Moje břicho stále ještě není plné. Odnes si prosím to svoje jídlo, ani jsem se ho nedotkl.“

Text 94:

Potom vzal Nityānanda Prabhu hrst rýže a hodil ji před sebe na zem, jako kdyby se zlobil.

Text 95:

Dvě nebo čtyři zrnka odhozené rýže se dotkla těla Advaity Ācāryi, a ten začal s rýží stále přilepenou na těle různými způsoby tančit.

Text 96:

Advaita Ācārya se cítil očištěn rýží, která se dotkla Jeho těla, když po něm Paramahaṁsa Nityānanda hodil své zbytky, a proto se pustil do tance.

Text 97:

Advaita Ācārya žertem řekl: „Můj milý Nityānando, nyní sklízím odplatu za to, že jsem Tě pozval. Není známý Tvůj rod ani kasta a máš povahu blázna.“

Text 98:

„Ty zbytky jídla jsi po Mně hodil jenom proto, abys ze Mě udělal stejného šílence, jako jsi Ty sám. Nebál ses ani skutečnosti, že jsem brāhmaṇa.“

Text 99:

Nityānanda Prabhu odpověděl: „Toto jsou zbytky jídla Pána Kṛṣṇy. Jestliže je považuješ za obyčejné zbytky, dopouštíš se přestupku.“

Text 100:

Śrīla Nityānanda Prabhu pokračoval: „Pokud do svého domu pozveš alespoň sto sannyāsīch a všem jim dáš dosyta najíst, Tvůj přestupek bude odstraněn.“

Text 101:

Advaita Ācārya odpověděl: „Už nikdy žádného sannyāsīho do svého domu nepozvu, protože to byl právě sannyāsī, kdo zničil všechny Mé brāhmaṇské zásady, předepsané ve smṛti-śāstrāch.“

Text 102:

Advaita Ācārya potom pro oba Pány zařídil, aby si mohli umýt ruce a ústa. Potom Je zavedl k pěknému lůžku a uložil Je k odpočinku.

Text 103:

Aby měli oba Páni v ústech příjemnou chuť, nabídl jim Śrī Advaita Ācārya hřebíček a kardamom smíchaný s květy tulasī.

Text 104:

Śrī Advaita Ācārya pak potřel Jejich těla santálovou pastou a na hruď Jim dal voňavé květinové girlandy.

Text 105:

Když si Pán lehl na lůžko, Advaita Ācārya Mu chtěl masírovat nohy. Pán však váhal a promluvil k Němu.

Text 106:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Advaito Ācāryo, přiměl jsi Mě, abych tu všelijak tančil. Nyní už toho nech a jdi s Mukundou a Haridāsem poobědvat.“

Text 107:

Advaita Ācārya pak s Mukundou a Haridāsem přijal prasādam a najedli se tolik, kolik si jen přáli.

Text 108:

Jakmile se lidé ze Šántipuru doslechli o přítomnosti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, všichni hned přišli zhlédnout Jeho lotosové nohy.

Text 109:

Lidé byli blažení, a tak začali hlasitě volat svatá jména Pána: „Hari! Hari!“ Přitom žasli nad Pánovou krásou.

Text 110:

Viděli tělo Śrī Caitanyi Mahāprabhua s velmi světlou barvou pleti a Jeho jasnou záři, která překonávala svit slunce. Nad tím vším se skvěla krása šafránově zbarvených šatů, třpytících se na Jeho těle.

Text 111:

Lidé s velkou radostí přicházeli a odcházeli. Nikdo by nemohl spočítat, kolik lidí se tam do konce toho dne shromáždilo.

Text 112:

Jakmile nastal večer, Advaita Ācārya zahájil společné zpívání. Začal dokonce sám tančit a Pán se díval.

Text 113:

Když začal tančit Advaita Ācārya, Nityānanda Prabhu se pustil do tance za ním, a to samé učinil i šťastný Haridāsa Ṭhākura.

Text 114:

Advaita Ācārya řekl: „,Moji drazí přátelé, co k tomu mám říci? Dnes jsem získal nejvyšší transcendentální blaženost. Pán Kṛṣṇa je po mnoha dnech opět v Mém domě.̀“

Text 115:

Advaita Ācārya vedl saṅkīrtanovou skupinu a s velkou radostí zpíval tento verš. V extázi se u Něho projevovalo pocení, třesení, ježení chlupů, slzení a občas hřímání a řev.

Text 116:

Advaita Ācārya se při tanci občas zatočil dokola a uchopil lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Potom k Němu takto promluvil.

Text 117:

Śrī Advaita Ācārya říkal: „Po mnoho dní jsi Mi díky svým klamům unikal. Nyní Tě ale mám doma a spoutaného si Tě tu nechám.“

Text 118:

Poté, co Advaita Ācārya takto promluvil, s velkou radostí té noci po celé tři hodiny zpíval a tančil společně s ostatními.

Text 119:

Když takto Advaita Ācārya tančil, Pán Caitanya pociťoval extatickou lásku ke Kṛṣṇovi a kvůli odloučení od Něho se vlny a plameny lásky zvětšovaly.

Text 120:

Najednou Śrī Caitanya Mahāprabhu, rozrušený extází, upadl na zem. Jakmile to Advaita Ācārya uviděl, ihned zastavil tanec.

Text 121:

Když Mukunda viděl tuto extázi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, okamžitě pochopil Jeho pocity a začal zpívat mnoho veršů, které sílu Pánovy extáze ještě umocnily.

Text 122:

Advaita Ācārya Śrī Caitanyu Mahāprabhua zvedal, aby Mu pomohl tančit, ale jakmile Pán zaslechl verše zpívané Mukundou, nebylo možné Ho kvůli Jeho tělesným příznakům udržet.

Text 123:

Z očí Mu tekly slzy a třásl se po celém těle. Měl zježené chlupy, silně se potil a hlas se Mu zajíkal. Chvíli stál, někdy upadl a někdy naříkal.

Text 124:

Mukunda zpíval: „,Moje drahá přítelkyně! Co se Mi to nestalo! Moje tělo i mysl jsou obětí silného jedu lásky ke Kṛṣṇovi.̀“

Text 125:

„,Moje pocity jsou takové: Má mysl hoří ve dne v noci a nenacházím oddechu. Kdyby existovalo místo, kde bych mohla potkat Kṛṣṇu, okamžitě bych tam odletěla.̀“

Text 126:

Mukunda sice tento verš zpíval velice sladkým hlasem, ale jakmile ho Caitanya Mahāprabhu zaslechl, Jeho mysl se roztříštila na kusy.

Text 127:

Transcendentální extatické příznaky, jako jsou zklamání, zasmušilost, radost, neklid, pýcha a pokora, spolu všechny začaly v Pánovi bojovat jako vojáci.

Text 128:

Celé tělo Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua se pod náporem různých extatických příznaků začalo potácet. Následkem toho upadl na zem a téměř přestal dýchat.

Text 129:

Všichni oddaní měli obavy, když viděli, v jakém stavu se Pán nachází. Pán však najednou vstal a začal vydávat burácivé zvuky.

Text 130:

Pán se postavil a řekl: „Mluv dál! Mluv dál!“ Zaplavený radostí pak začal tančit. Nikdo tyto mocné vlny extáze nechápal.

Text 131:

Pán Nityānanda šel s Caitanyou Mahāprabhuem, aby dohlédl na to, že neupadne. Advaita Ācārya a Haridāsa Ṭhākura šli za Nimi a tančili.

Text 132:

Takto Pán tančil alespoň tři hodiny. Chvílemi bylo vidět příznaky extáze jako radost, zasmušilost a mnoho dalších vln extatické emocionální lásky.

Text 133:

Pán se předtím tři dny postil a po této době se vydatně najedl. Tančení a skákání do výšky Ho proto poněkud unavilo.

Text 134:

Jelikož byl plně pohroužený v lásce k Bohu, nebyl si své únavy vědom. Nityānanda Prabhu Jej však chytil a tak Jeho tanec ukončil.

Text 135:

I když byl Pán unavený, Nityānanda Prabhu Ho pevně držel. Advaita Ācārya tehdy přerušil zpívání a vykonáním různých služeb uložil Pána k odpočinku.

Text 136:

Deset dní po sobě pořádal Advaita Ācārya večerní hostiny a zpívání. Takto Pánu sloužil bez jakékoliv změny.

Text 137:

Ráno posadil Candraśekhara Śacīmātu do nosítek a s mnoha oddanými ji přinesli z jejího domu.

Text 138:

Přišli tam všichni lidé z města Nadie, včetně všech žen, chlapců a starců, čímž se dav rozrostl.

Text 139:

Ráno, po ukončení pravidelných povinností, když Pán zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, lidé doprovodili Śacīmātu do domu Advaity Ācāryi.

Text 140:

Jakmile se objevila matka Śacī, Caitanya Mahāprabhu před ní padl na zem jako tyč. Matka Śacī se rozplakala a posadila si Pána na klín.

Text 141:

Oba byli dojatí z toho, že se zase vidí. Matku Śacī velice rozrušilo, když spatřila Pánovu hlavu bez vlasů.

Text 142:

Z lásky začala hladit Pánovo tělo a občas Ho políbila na tváře. Snažila se na Něho pozorně dívat, ale oči měla zalité slzami, takže nic neviděla.

Text 143:

Śacīmātā pochopila, že Pán přijal stav odříkání, a s pláčem Mu řekla: „Můj milý Nimāii, nebuď krutý jako Tvůj starší bratr Viśvarūpa.“

Text 144:

Matka Śacī pokračovala: „Viśvarūpa už se mi po tom, co přijal sannyās, nikdy nepřišel ukázat. Jestli uděláš totéž, bude to jistě má smrt.“

Text 145:

Pán odpověděl: „Moje drahá matko, poslouchej Mě prosím. Toto tělo je tvoje, Mně nepatří nic.“

Text 146:

„Toto tělo jsi vychovala ty a z tebe také pochází. Tento dluh ti nemohu splatit ani za milión životů.“

Text 147:

„Ať už vědomě či nevědomě, přijal jsem tento stav odříkání, ale nikdy k tobě nebudu lhostejný.“

Text 148:

„Moje drahá matko, zůstanu tam, kde budeš chtít, a udělám cokoliv, co Mi nařídíš.“

Text 149:

Když to Pán dořekl, znovu a znovu se své matce klaněl. Matka Śacī byla spokojená a opakovaně si Ho brala na klín.

Text 150:

Advaita Ācārya potom vzal matku Śacī do domu. Pán byl okamžitě připravený setkat se se všemi oddanými.

Text 151:

Pán uvítal všechny oddané jednoho po druhém. Každému z nich se podíval do obličeje a pevně ho obejmul.

Text 152:

I když byli oddaní nešťastní z toho, že nevidí Pánovy vlasy, pohled na Jeho krásu jim přinášel velké štěstí.

Text 153-155:

Přišli tam Śrīvāsa, Rāmāi, Vidyānidhi, Gadādhara, Gaṅgādāsa, Vakreśvara, Murāri, Śuklāmbara, Buddhimanta Khāṅ, Nandana, Śrīdhara, Vijaya, Vāsudeva, Dāmodara, Mukunda, Sañjaya a všichni ostatní, kolik jich jen mohu vyjmenovat – vždyť tam byli všichni obyvatelé Navadvípu – a Pán je přivítal úsměvy a milostivými pohledy.

Text 156:

Každý zpíval svatá jména Hariho a tančil. Ze sídla Advaity Ācāryi se tak stalo Śrī Vaikuṇṭha Purī.

Text 157:

Lidé přišli navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua z různých nedalekých vesnic a také z Navadvípu.

Text 158:

Každému, kdo za Pánem přišel z okolních vesnic, a zvláště z Navadvípu, poskytl Advaita Ācārya ubytování a veškeré potraviny na mnoho dní. O vše se náležitě postaral.

Text 159:

Zásoby Advaity Ācāryi byly naprosto nevyčerpatelné a nezničitelné. Kolik zboží a surovin spotřeboval, tolik se znovu objevilo.

Text 160:

Ode dne, kdy Śacīmātā přišla do domu Advaity Ācāryi, se ona ujala vaření a Śrī Caitanya Mahāprabhu jedl ve společnosti všech oddaných.

Text 161:

Každý, kdo přišel během dne, viděl Pána Caitanyu Mahāprabhua a přátelské chování Advaity Ācāryi. V noci zase byla příležitost vidět Pánovo tančení a slyšet Jeho zpěv.

Text 162:

Při kīrtanu Pán projevoval veškeré transcendentální příznaky. Navenek ztuhl, chvěl se, ježily se Mu chlupy na těle a selhával Mu hlas. Tekly Mu slzy a prožíval zničení.

Text 163:

Pán se každou chvíli zhroutil na zem, a když to viděla matka Śacī, rozplakala se.

Text 164:

Śrīmatī Śacīmātā si myslela, že se Nimāiovo tělo při pádu na zem rozlámalo, a tak volala „Běda!“ a naléhavě prosila Pána Viṣṇua.

Text 165:

„Můj drahý Pane, prosím Tě, dej mi toto požehnání jako výsledek veškeré služby, kterou jsem pro Tebe od dětství udělala.“

Text 166:

„Prosím Tě, aby Nimāi, kdykoliv upadne na zem, nepocítil žádnou bolest.“

Text 167:

Štěstí, strach, pokora a další tělesné příznaky úplně změnily matku Śacī, jež byla přemožena mateřskou láskou k Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 168:

Jelikož Advaita Ācārya dával Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi milodary a jídlo, ostatní oddaní v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem Mu také chtěli dát milodary a pozvat Ho na oběd.

Text 169:

Když matka Śacī slyšela návrhy ostatních oddaných Pána, řekla jim: „Kolikrát budu mít ještě možnost Nimāie vidět?“

Text 170:

Śacīmātā řekla: „Co se vás týče, vy se můžete s Nimāiem (Śrī Caitanyou Mahāprabhuem) setkat mnohokrát někde jinde, ale jakou šanci mám já? Budu muset zůstat doma, a sannyāsī se domů nikdy nevrací.“

Text 171:

Matka Śacī všechny oddané prosila, aby jí dali tento milodar: Dokud bude Śrī Caitanya Mahāprabhu v domě Advaity Ācāryi, bude Mu dávat jídlo pouze ona.

Text 172:

Když to oddaní uslyšeli, všichni se matce Śacī poklonili a řekli: „Souhlasíme se vším, co si matka Śacī přeje.“

Text 173:

Dychtivost Jeho matky Śrī Caitanyu Mahāprabhua trochu zneklidnila. Shromáždil proto všechny přítomné oddané a promluvil k nim.

Text 174:

Śrī Caitanya Mahāprabhu jim všem řekl: „Snažil jsem se jít do Vrindávanu bez vašeho nařízení. Objevila se však nějaká překážka a musel jsem se vrátit.“

Text 175:

„Moji drazí přátelé, ačkoliv jsem náhle přijal tento stav odříkání, přesto vím, že k vám nikdy nebudu lhostejný.“

Text 176:

„Moji drazí přátelé, dokud setrvám projevený, nikdy se vás nevzdám. Ani své matky se nedokáži vzdát.“

Text 177:

„Sannyāsī nesmí po přijetí sannyāsu zůstat ve svém rodišti, obklopený svými příbuznými.“

Text 178:

„Zařiďte, abych vás nemusel opustit a zároveň aby Mě lidé nepomlouvali, že po přijetí sannyāsu zůstávám u svých příbuzných.“

Text 179:

Poté, co oddaní vyslechli slova Pána Caitanyi, v čele s Advaitou Ācāryou šli za matkou Śacī.

Text 180:

Jakmile jí přednesli vyjádření Pána Caitanyi, matka Śacī, která je matkou celého vesmíru, začala hovořit.

Text 181:

Śacīmātā řekla: „Budu nesmírně šťastná, pokud tady Nimāi (Śrī Caitanya Mahāprabhu) zůstane. Zároveň budu velice nešťastná, pokud Ho bude někdo pomlouvat.“

Text 182:

Matka Śacī řekla: „To je správná úvaha. Myslím si, že když Nimāi zůstane v Džagannáth Purí, nikoho z nás neopustí a zároveň může jako sannyāsī žít stranou. Tak budou splněny oba záměry.“

Text 183:

„Džagannáth Purí a Navadvíp jsou důvěrně spojená města, jako dvě místnosti v jednom domě, a tak lidé z Navadvípu často chodí do Džagannáth Purí a naopak. To mi umožní mít o Pánu Caitanyovi stále čerstvé zprávy.“

Text 184:

„Vy všichni oddaní budete moci chodit sem i tam a On může také někdy přijít, aby se tady vykoupal v Ganze.“

Text 185:

„Moje vlastní štěstí či neštěstí mě nezajímá. Chci jen, aby On byl šťastný. Jeho štěstí je ve skutečnosti mým štěstím.“

Text 186:

Jakmile oddaní slyšeli Śacīmātu, začali ji velebit. Ujistili ji, že její nařízení jsou jako nařízení Véd a nelze je neuposlechnout.

Text 187:

Všichni oddaní potom šli za Pánem Caitanyou a řekli Mu, jak Śacīmātā rozhodla. Pán z toho měl velikou radost.

Text 188:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vzdal úctu všem oddaným z Navadvípu i dalších měst a promluvil k nim.

Text 189:

„Moji drazí přátelé, všichni jste Mými důvěrnými společníky. Nyní vás chci o něco požádat. Prosím, udělejte to pro Mě.“

Text 190:

Pán Caitanya Mahāprabhu je všechny požádal, aby se vrátili domů a začali společné zpívání svatého jména. Poprosil je také, aby uctívali Kṛṣṇu, zpívali Jeho svaté jméno a hovořili o Jeho svatých zábavách.

Text 191:

Poté, co Pán dal oddaným tyto pokyny, požádal je o svolení k cestě do Džagannáth Purí. Ujistil je, že občas přijde a setká se nimi.

Text 192:

Śrī Caitanya Mahāprabhu tak všem oddaným vzdal patřičnou úctu a s milým úsměvem se s nimi rozloučil.

Text 193:

Jakmile Pán požádal všechny oddané, aby se vrátili domů, rozhodl se odejít do Džagannáth Purí. Haridāsa Ṭhākura tehdy začal naříkat a žalostně promluvil.

Text 194:

Haridāsa Ṭhākura řekl: „Ty jdeš do Džagannáth Purí a to je v pořádku. Kam ale půjdu já? Nemám sílu jít do Džagannáth Purí.“

Text 195:

„Protože jsem nejnižší z lidí, nebudu mít možnost Tě vidět. Jak budu moci udržovat svůj hříšný život?“

Text 196:

Pán Haridāsovi Ṭhākurovi odpověděl: „Zanech prosím své pokory. Když ji vidím, rozrušuje to Moji mysl.“

Text 197:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu Haridāse Ṭhākura ujistil, že Pánu Jagannāthovi přednese prosbu a že ho do Džagannáth Purí jistě vezme s sebou.

Text 198:

Advaita Ācārya potom s veškerou úctou Pána Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby Mu projevil svou milost a zdržel se tam ještě dva nebo čtyři dny.

Text 199:

Caitanya Mahāprabhu nikdy žádnou prosbu Advaity Ācāryi neodmítl, a tak do Džagannáth Purí neodešel hned a zůstal v Jeho domě.

Text 200:

Rozhodnutí Pána Caitanyi přijal Advaita Ācārya, matka Śacī i všichni oddaní s nadšením. Advaita Ācārya slavil každý den pořádáním velké slavnosti.

Text 201:

Ve dne hovořili oddaní o tématech týkajících se Kṛṣṇy a v noci probíhal v domě Advaity Ācāryi velký festival společného zpívání.

Text 202:

Matka Śacī s velkou radostí vařila a Śrī Caitanya Mahāprabhu společně s ostatními oddanými blaženě přijímal prasādam.

Text 203:

Takto bylo veškeré bohatství Advaity Ācāryi – Jeho víra, oddanost, dům, majetek a vše ostatní – úspěšně použito při uctívání Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 204:

Matka Śacī neustále viděla tvář svého syna a dávala Mu najíst, což zvětšovalo její štěstí, které bylo díky tomu úplné.

Text 205:

Takto se v domě Advaity Ācāryi sešli všichni oddaní a strávili spolu několik dní v radostné náladě.

Text 206:

Dalšího dne Pán Caitanya Mahāprabhu požádal všechny oddané, aby se vrátili do svých domovů.

Text 207:

Śrī Caitanya Mahāprabhu je také požádal, aby ve svých domovech společně zpívali svaté jméno Pána, a ujistil je, že se s Ním opět setkají.

Text 208:

Śrī Caitanya Mahāprabhu jim řekl: „Někdy vy přijdete do Džagannáth Purí a někdy přijdu Já sem, abych se vykoupal v Ganze.“

Text 209-210:

Śrī Advaita Ācārya poslal s Pánem jako doprovod čtyři osoby – Pána Nityānandu, Jagadānandu Paṇḍita, Dāmodara Paṇḍita a Mukundu Dattu. Śrī Caitanya Mahāprabhu uklidnil matku Śacīmātu a přednesl modlitby u jejích lotosových nohou.

Text 211:

Když bylo vše připraveno, Pán Caitanya Mahāprabhu svou matku uctivě obešel a vydal se na cestu do Džagannáth Purí. V domě Advaity Ācāryi propukl hlasitý nářek.

Text 212:

Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal nedotčený. Rychle odešel a Advaita Ācārya šel s pláčem za Ním.

Text 213:

Když Śrī Caitanya Mahāprabhu ušel jistou vzdálenost, pronesl se sepjatýma rukama k Advaitovi Ācāryovi následující sladká slova.

Text 214:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pravil: „Uklidni prosím všechny oddané a Mou matku. Budeš-li rozrušený i Ty, nikdo z nich nedokáže zůstat naživu.“

Text 215:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Advaitu Ācāryu obejmul a nedovolil Mu jít dál. Sám pak bez úzkosti pokračoval do Džagannáth Purí.

Text 216:

Pán šel se svými čtyřmi průvodci podél břehu Gangy cestou do Čhatrabhógy vstříc Níládri, Džagannáth Purí.

Text 217:

Pánovu cestu do Džagannáth Purí obšírně popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura ve své knize Caitanya-maṅgala (Caitanya-bhāgavata).

Text 218:

Ten, kdo slyší o Pánových činnostech v domě Advaity Ācāryi, jistě velmi brzy získá bohatství lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 219:

Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.