Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 24.331

Verš

mantra-adhikārī, mantra-siddhy-ādi-śodhana
dīkṣā, prātaḥ-smṛti-kṛtya, śauca, ācamana

Synonyma

mantra-adhikārī — kvalifikace pro zasvěcení do mantry; mantra-siddhi-ādi — dokonalost mantry a tak dále; śodhana — očištění; dīkṣā — zasvěcení; prātaḥ-smṛti-kṛtya — ranní povinnosti a vzpomínání na Nejvyššího Pána; śauca — čistota; ācamana — mytí úst a dalších částí těla.

Překlad

„Měl bys rozebrat vlastnosti potřebné k obdržení mantry, dokonalost mantry, očištění mantry, zasvěcení, ranní povinnosti, vzpomínání na Nejvyššího Pána, čistotu a mytí úst a dalších částí těla.“

Význam

Ohledně mantra-adhikārī, vlastností nutných pro přijetí zasvěcení do mantry, je v Hari-bhakti-vilāse (1.194) toto nařízení:

tāntrikeṣu ca mantreṣudīkṣāyāṁ yoṣitām api
sādhvīnām adhikāro ’sti
śūdrādīnāṁ ca sad-dhiyām

Śūdrové a cudné ženy zajímající se upřímně o pochopení Absolutní Pravdy jsou kvalifikovaní pro zasvěcení do pāñcarātrika-manter.“ To potvrzuje Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (9.32):

māṁ hi pārtha vyapāśrityaye ’pi syuḥ pāpa-yonayaḥ
striyo vaiśyās tathā śūdrās
te ’pi yānti parāṁ gatiṁ

„Ó synu Pṛthy, ti, kdo se ke Mně uchýlí, mohou dosáhnout nejvyššího cíle, i kdyby to byli lidé nižšího rodu, ženy, vaiśyové (obchodníci) a śūdrové (dělníci).“

Pokud chce někdo doopravdy sloužit Kṛṣṇovi, nehraje roli, je-li to śūdra, vaiśya, nebo dokonce žena. Ten, kdo upřímně dychtí po zpívání Hare Kṛṣṇa mantry nebo dīkṣā-mantry, je kvalifikovaný pro zasvěcení podle procesu pāñcarātriky. Podle védských zásad však může být zasvěcen jedině brāhmaṇa, který se plně věnuje svým předepsaným povinnostem. Śūdrům a ženám není dovoleno přijmout vaidika zasvěcení. Dokud člověk není podle úsudku duchovního mistra připravený, nemůže přijmout mantru z pāñcarātrika-vidhi ani z vaidika-vidhi. Když je připravený přijmout mantru, je zasvěcen buď v pāñcarātrika-vidhi, nebo ve vaidika-vidhi. Výsledek je v každém případě stejný.

Ohledně mantra-siddhy-ādi-śodhany neboli účinnosti mantry předkládá Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura šestnáct oddílů, které potvrzuje Hari-bhakti-vilāsa (počínaje veršem 1.204):

siddha-sādhya-susiddhāri-kramāj jñeyo vicakṣaṇaiḥ

Jsou to: (1) siddha, (2) sādhya, (3) susiddha a (4) ari. Tyto čtyři zásady se dělí dále: (1) siddha-siddha, (2) siddha-sādhya, (3) siddha-susiddha, (4) siddha-ari, (5) sādhya-siddha, (6) sādhya-sādhya, (7) sādhya-susiddha, (8) sādhya-ari, (9) susiddha-siddha, (10) susiddha-sādhya, (11) susiddha-susiddha, (12) susiddha-ari, (13) ari-siddha, (14) ari-sādhya, (15) ari-susiddha a (16) ari-ari.

Ti, kdo jsou zasvěceni osmnáctislabičnou mantrou, výše zmíněných šestnáct oddílů nemusí brát v úvahu. Hari-bhakti-vilāsa (1.215, 219, 220) prohlašuje:

na cātra śātravā doṣānarṇasvādi-vicāraṇā
ṛkṣa-rāśi-vicāro vā
na kartavyo manau priye
nātra cintyo ’ri-śuddhyādirnāri-mitrādi-lakṣaṇam
siddha-sādhya-susiddhāri-rūpā nātra vicāraṇā

Existuje śodhana neboli očištění mantry, ale pro Kṛṣṇa mantru to neplatí. Balitvāt kṛṣṇa-mantrāṇāṁ saṁskārāpekṣaṇaṁ na hi – „Kṛṣṇa mantra je tak silná, že u ní śodhana nepřipadá v úvahu.“ (Hari-bhakti-vilāsa 1.235)

Co se týče dīkṣi, obraťte se na Madhya-līlu 15.108. Ten, kdo je zasvěcený podle pāñcarātrika-vidhi, již dosáhl postavení brāhmaṇy. To se prohlašuje v Hari-bhakti-vilāse (2.12):

yathā kāñcanatāṁ yātikāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena
dvijatvaṁ jāyate nṛṇām

„Stejně jako se zvonovina ve styku se rtutí přemění na zlato, dosáhne žák zasvěcený pravým guruem okamžitě postavení brāhmaṇy.

Co se týče doby přijetí dīkṣi (zasvěcení), vše závisí na postavení gurua. Jakmile člověk získá pravého duchovního mistra, ať shodou okolností, či cíleně, měl by okamžitě využít příležitosti získat zasvěcení. V knize s názvem Tattva-sāgara se uvádí:

durlabhe sad-gurūṇāṁ casakṛt-saṅga upasthite
tad-anujñā yadā labdhā
sa dīkṣāvasaro mahān
grāme vā yadi vāraṇyekṣetre vā divase niśi
āgacchati gurur daivād
yathā dīkṣā tad-ājñayā
yadaivecchā tadā dīkṣāguror ājñānurūpataḥ
na tīrthaṁ na vrataṁ hemo
na snānaṁ na japa-kriyā
dīkṣāyāḥ karaṇaṁ kintusvecchā-prāpte tu sad-gurau

„Jestliže někdo shodou okolností získá sad-gurua, není důležité, žije-li vchrámu, či lese. Pokud sad-guru neboli pravý duchovní mistr souhlasí, může být člověk zasvěcen okamžitě, bez vyčkávání na vhodný okamžik nebo vhodné místo.“

Ohledně prātaḥ-smṛti, ranního vzpomínání na Pána, člověk by měl vstát časně ráno (v čase zvaném brāhma-muhūrta) a okamžitě zpívat Hare Kṛṣṇa mantru nebo alespoň „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa, Kṛṣṇa“. Tak by měl vzpomínat na Kṛṣṇu. Měly by se také pronášet některé śloky či modlitby. Díky tomu je člověk okamžitě příznivý a transcendentální vůči nákaze hmotných kvalit. Zpívat svatá jména nebo vzpomínat na Kṛṣṇu bychom ve skutečnosti měli dvacet čtyři hodin denně nebo, co nejvíc je to možné.

smartavyaḥ satataṁ viṣṇurvismartavyo na jātucit
sarve vidhi-niṣedhāḥ syur
etayor eva kiṅkarāḥ

„Kṛṣṇa je původem Pána Viṣṇua. Měli bychom na Něho neustále vzpomínat a nikdy na Něho nezapomenout. Veškerá pravidla a zákazy śāster by měly být služebníky těchto dvou zásad.“ Toto je citát z Padma Purāṇy, části zvané Bṛhat-sahasra-nāma-stotra.

Slovo prātaḥ-kṛtya v tomto verši Caitanya-caritāmṛty znamená, že bychom se měli pravidelně ráno vyprázdnit a potom se vykoupat. Musíme si vypláchnout ústa (ācamana) a vyčistit si zuby (danta-dhāvana). To lze udělat buď větvičkami, nebo zubním kartáčkem – cokoliv je k mání. To vyčistí ústa. Potom bychom se měli vykoupat. Hospodáři a vānaprasthové by se měli koupat dvakrát denně (prātar-madhyādhnayoḥ snānaṁ vānaprastha-gṛhasthayoḥ). Sannyāsī by se měl koupat třikrát denně a brahmacārī může jen jednou. Kdykoliv se stane, že není voda, můžeme se vykoupat zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry. Je také třeba vykonávat sandhyādi-vandanu neboli pronášení své Gāyatrī mantry třikrát denně – ráno, v poledne a večer.