Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 23.105
Verš
śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila
Synonyma
Překlad
Śrī Caitanya Mahāprabhu pak poučil Sanātanu Gosvāmīho o správném odříkání podle dané situace a ve všech ohledech zakázal suché odříkání a spekulativní poznání.
Význam
To je způsob, jak porozumět tomu, co znamená śuṣka-vairāgya a yukta-vairāgya. V Bhagavad-gītě (6.17) stojí:
yukta-ceṣṭasya karmasu
yukta-svapnāvabodhasya
yogo bhavati duḥkha-hā
„Ten, kdo je umírněný v jedení, spaní, odpočinku i práci, může praktikováním systému yogy zmírnit všechny hmotné bolesti.“ Pro šíření vědomí Kṛṣṇy je třeba zjistit možnosti odříkání podle země, času a uchazeče. Zájemce o vědomí Kṛṣṇy v západních zemích je třeba poučit o zříkání se hmotné existence, ale uchazeče ze země, jako je Indie, je třeba poučit jiným způsobem. Učitel (ācārya) musí brát v úvahu čas, uchazeče a zemi. Musí se vyhnout zásadě niyamāgraha – snažit se o nemožné. Co je možné v jedné zemi, nemusí být možné jinde. Povinností ācāryi je přijmout podstatu oddané služby. Co se týče yukta-vairāgyi (správného odříkání), zde se může tu a tam udělat malá změna. Suché odříkání Śrī Caitanya Mahāprabhu zakazuje, a my jsme se to samé naučili od našeho duchovního mistra, Jeho Božské Milosti, Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura Gosvāmīho Mahārāje. V úvahu je třeba vzít podstatu oddané služby, ne její vnější prostředky.
Sanātana Gosvāmī napsal své vaiṣṇavské smṛti, Hari-bhakti-vilāsu, zvláště pro Indii, která v těch dnech následovala víceméně zásady smārta-vidhi. Śrīla Sanātana Gosvāmī s tím musel držet krok a myslet na to při sestavování Hari-bhakti-vilāsy. Podle smārta-brāhmaṇů se člověk, který se nenarodil v brāhmaṇské rodině, nemohl povýšit na úroveň brāhmaṇy. Sanātana Gosvāmī nicméně v Hari-bhakti-vilāse (2.12) říká, že procesem zasvěcení může být na úroveň brāhmaṇy povýšen každý:
kāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena
dvijatvaṁ jāyate nṛṇām
„Tak jako se alchymistickým procesem ze zvonoviny stane zlato přimícháním rtuti, stane se ten, kdo je správně vycvičen a zasvěcen pravým duchovním mistrem, okamžitě brāhmaṇou.“
Mezi procesy smārtů a gosvāmīch je rozdíl. Podle smārtů se člověk nemůže stát brāhmaṇou, dokud se nenarodí v brāhmaṇské rodině. Podle gosvāmīch, Hari-bhakti-vilāsy a Nārada-pañcarātry, se brāhmaṇou může stát každý, kdo je řádně zasvěcen pravým duchovním mistrem. Totéž tvrdí i Śukadeva Gosvāmī ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.4.18):
ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ
ye 'nye ca pāpā yad-apāśrayāśrayāḥ
śudhyanti tasmai prabhaviṣṇave namaḥ
„Kirātové, Hūṇové, Āndhrové, Pulindové, Pulkaśové, Ābhīrové, Śumbhové, Yavanové, příslušníci ras Khasa a i jiní lidé propadlí hříšným činnostem mohou být očištěni přijetím útočiště u oddaných Pána, neboť Pán představuje svrchovanou moc. Skládám Mu proto uctivé poklony.“
Pokud vaiṣṇava následuje usměrňující zásady dané jeho pravým duchovním mistrem, je okamžitě očištěný. Není nezbytně nutné, aby usměrňující zásady následované v Indii byly stejné jako ty v Evropě, Americe a dalších západních zemích. Pouhé bezvýsledné napodobování se nazývá niyamāgraha. Nenásledovat usměrňující zásady a žít marnotratně je také niyamāgraha. Slovo niyama znamená „usměrňující zásady“ a slovo āgraha znamená „dychtivost“. Slovo agraha znamená „nepřijímat“. Usměrňující zásady bychom neměli následovat bezúčelně, ani bychom je neměli zanedbávat. Nutné je přijmout určitou metodu podle země, času a uchazeče. Pokud nemáme souhlas duchovního mistra, neměli bychom se snažit o napodobování. Tato zásada je doporučena zde: śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila. Takto velkomyslně Śrī Caitanya Mahāprabhu představuje učení o oddané službě. Neměli bychom nic zavádět podle svého rozmaru, aniž by to schválil pravý duchovní mistr. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tyto body vysvětluje citováním dvou veršů Śrī Rūpy Gosvāmīho (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255–256):
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
mumukṣubhiḥ parityāgo vairāgyaṁ phalgu kathyate
„Nelpí-li člověk na ničem, ale zároveň přijímá vše ve vztahu ke Kṛṣṇovi, je správně umístěný nad vlastnickými pocity. Na druhou stranu ten, kdo vše odmítá, aniž by věděl, jaký to má vztah ke Kṛṣṇovi, není ve svém odříkání tak úplný.“ Kdo chce kázat učení bhakti, musí tyto verše vzít vážně v úvahu.