Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 20.397

Toto komplikované vysvětlení Kṛṣṇových zábav objasňuje Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura. Kṛṣṇovy zábavy jsou v hmotném světě přítomné vždy v jednom z mnoha vesmírů. Tyto zábavy se ve vesmírech zjevují jedna za druhou, stejně jako slunce prochází oblohou a odměřuje čas. V jedné chvíli se může Kṛṣṇovo zjevení projevit v tomto vesmíru, a hned po Jeho narození se tato zábava projeví v dalším vesmíru. Poté, co v tomto vesmíru proběhne zabití Pūtany, proběhne ihned v dalším vesmíru. Všechny Kṛṣṇovy zábavy tak věčně existují jak na původní planetě Goloce Vṛndāvanu, tak v hmotných vesmírech. Kṛṣṇa žil podle výpočtů z hlediska naší sluneční soustavy sto dvacet pět let, ale pro Něho je to pouze okamžik. V jednom okamžiku jsou tyto zábavy projevené v jednom vesmíru a v dalším okamžiku jsou v jiném vesmíru. Vesmírů je nekonečně mnoho a Kṛṣṇovy zábavy jsou ve všech projevené v každém okamžiku. Tento cyklus je vysvětlen na příkladu slunce pohybujícího se oblohou. Kṛṣṇa přichází a odchází v nesčetném množství vesmírů, stejně jako každý den vychází a zapadá slunce. I když se zdá, že slunce vychází a zapadá, ve skutečnosti neustále někde na zemi svítí. I když se zdá, že se Kṛṣṇovy zábavy objevují a mizí, ve skutečnosti neustále existují v té či oné brahmāṇḍě (vesmíru). Kṛṣṇovy līly jsou tak zároveň přítomné v nesčetném množství vesmírů. Našimi omezenými smysly to však nemůžeme postihnout, a proto je pro nás těžké Kṛṣṇovy věčné zábavy pochopit. Ve své snaze je pochopit bychom měli vycházet z pochopení příkladu se sluncem. I když se Pán neustále zjevuje v hmotných vesmírech, Jeho zábavy jsou věčně přítomny na původní Goloce Vṛndāvanu, a proto se jim říká nitya-līlā (věčně přítomné zábavy). Jelikož nejsme schopni vidět, co se děje v jiných vesmírech, je pro nás trochu těžké pochopit, jak Kṛṣṇa věčně projevuje své zábavy. V jednom Brahmově dni se vystřídá čtrnáct Manuů, a to samé platí i pro ostatní vesmíry. Kṛṣṇovy zábavy se projeví předtím, než těchto čtrnáct Manuů zemře. I když je trochu nesnadné tímto způsobem Kṛṣṇovým věčným zábavám porozumět, musíme přijmout závěry védské literatury.

Existují dva druhy oddaných – sādhaka, připravující se na dokonalost, a siddha, který už dokonalý je. O těch dokonalých Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (4.9) říká: tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna – „Po opuštění tohoto hmotného těla přijde takový oddaný ke Mně.“ Po opuštění hmotného těla se dokonalý oddaný narodí z lůna některé gopī na planetě, kde se právě odehrávají Kṛṣṇovy zábavy. Kṛṣṇovi věční společníci jdou všude tam, kde Kṛṣṇa projevuje své zábavy. Může to být v tomto či jiném vesmíru. Toto tvrzení pochází z Ujjvala-nīlamaṇi, ke které napsal komentář Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura. Po dosažení dokonalosti je oddaný přemístěn do vesmíru, ve kterém probíhají Kṛṣṇovy zábavy. Jak už bylo řečeno, nejdříve se zjeví Kṛṣṇův otec a matka, a potom ostatní společníci. Po opuštění svého hmotného těla se jde dokonalý oddaný také sdružovat s Kṛṣṇou a Jeho společníky.