CC Madhya 20.359

janmādy asya yato 'nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ svarāṭ
tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye muhyanti yat sūrayaḥ
tejo-vāri-mṛdāṁ yathā vinimayo yatra tri-sargo 'mṛṣā
dhāmnā svena sadā nirasta-kuhakaṁ satyaṁ paraṁ dhīmahi
Překlad slovo od slova: 
janma-ādi — stvoření, udržování a zničení; asya — tohoto (vesmíru); yataḥ — od koho; anvayāt — přímo, skrze duchovní spojení; itarataḥ — nepřímo, bez styku s hmotou; ca — také; artheṣu — ve všech ohledech; abhijñaḥ — dokonale vĕdomý; sva-rāṭ — nezávislý; tene — sdĕlil; brahma — Absolutní Pravdu; hṛdā — skrze srdce; yaḥ — kdo; ādi-kavaye — Pánu Brahmovi; muhyanti — jsou zmateni; yat — v kom; sūrayaḥ — velké osobnosti jako Pán Brahmā a další polobozi nebo velcí brāhmaṇové; tejaḥ-vāri-mṛdām — ohnĕ, vody a vzduchu; yathā — jako; vinimayaḥ — zámĕna; yatra — v nĕmž; tri-sargaḥ — hmotné stvoření tří kvalit; amṛṣā — skutečné; dhāmnā — se sídlem; svena — svým vlastním; sadā — vždy; nirasta-kuhakam — prostým iluze; satyam — pravdĕ; param — absolutní; dhīmahi — meditujme o.
Překlad: 
„  ,Ó můj Pane, Śrī Kṛṣṇo, synu Vasudevy, ó všudypřítomná Osobnosti Božství, s úctou se Ti klaním. Medituji o Śrī Kṛṣṇovi, neboť On je Absolutní Pravda a původní příčina všech příčin stvoření, udržování a ničení projevených vesmírů. Je si přímo i nepřímo vĕdom všech projevů a je nezávislý, protože nad Ním žádná jiná příčina není. Byl to právĕ On jediný, kdo předal védské poznání do srdce Brahmy, původní živé bytosti. To On způsobuje, že i velcí svĕtci a polobozi podléhají iluzi jako človĕk zmatený klamnou vidinou vody v ohni nebo pevniny na vodĕ. Pouze díky Nĕmu se hmotné vesmíry, dočasnĕ projevené třemi kvalitami hmotné přírody, zdají být skutečné, i když skutečné nejsou. Medituji proto o Nĕm, Pánu Śrī Kṛṣṇovi, který vĕčnĕ přebývá ve svém transcendentálním sídle, které je vĕčnĕ prosté klamných projevů hmotného svĕta. Medituji o Nĕm, protože On je Absolutní Pravda.“
Význam: 

Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.1) spojuje Śrīmad-Bhāgavatam s Vedānta-sūtrou slovy janmādy asya yataḥ. Je řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva, je Absolutní Pravda nad tímto hmotným stvořením. Všichni ācāryové to uznávají. Dokonce i Śaṅkarācārya, nejvznešenĕjší impersonalista, na začátku svého komentáře k Bhagavad-gītĕ říká: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt. Ve stavu, kdy ještĕ hmotné stvoření není projeveno z mahat-tattvy, se nazývá avyakta, a po projevení z úhrnu energie se nazývá vyakta. Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, se nachází nad touto projevenou a neprojevenou (vyakta-avyakta) hmotnou přírodou. To je hlavní kvalifikací Nejvyšší Osobnosti Božství, když sestoupí jako určitá inkarnace. Kṛṣṇa říká Arjunovi, že oba se již mnohokrát předtím narodili, a On, Kṛṣṇa, si na vše o svých předešlých zjeveních pamatuje, kdežto Arjuna ne. Jelikož se Kṛṣṇa nachází nad tímto vesmírným projevem, má vznešené postavení, kdy si dokáže pamatovat vše, co se stalo v minulosti. Vše v tomto hmotném stvoření má své hmotné tĕlo, ale Kṛṣṇa je nad tímto hmotným vesmírným stvořením, a proto má vždy tĕlo duchovní. Do Brahmova srdce vložil védské poznání. Přestože je Brahmā nejdůležitĕjší a nejvznešenĕjší osobností v tomto vesmíru, nedokázal si vzpomenout, co dĕlal ve svém minulém životĕ, a Kṛṣṇa mu to musel ze srdce připomenout. S touto inspirací byl potom schopen stvořit celý vesmír. Schopnost pamatovat si vše z minulosti a inspirování Brahmy k tvoření jsou jasné příklady znaků zvaných svarūpa-lakṣaṇa a taṭastha-lakṣaṇa.