Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 20.117

Verš

kṛṣṇa bhuli’ sei jīva anādi-bahirmukha
ataeva māyā tāre deya saṁsāra-duḥkha

Synonyma

kṛṣṇa bhuli' — zapomínající na Kṛṣṇu; sei jīva — tato živá bytost; anādi — od nepaměti; bahir-mukha — přitahovaná vnějším rysem; ataeva — proto; māyā — iluzorní energie; tāre — jí; deya — dává; saṁsāra-duḥkha — utrpení hmotné existence.

Překlad

„Živá bytost již od nepaměti zapomíná na Kṛṣṇu a je přitahovaná vnějším rysem. Iluzorní energie (māyā) jí proto v její hmotné existenci udílí utrpení všeho druhu.“

Význam

Jakmile živá bytost zapomene na své přirozené postavení věčného služebníka Kṛṣṇy, okamžitě ji uchvátí iluzorní, vnější energie. Původně je živá bytost nedílnou částí Kṛṣṇy, a je proto Kṛṣṇovou vyšší energií. Je vybavena trochou nepochopitelné energie, která nepochopitelně jedná v jejím těle. Na svoje postavení však zapomíná a je umístěna do hmotné energie. Živá bytost se nazývá okrajovou energií, protože je svou povahou duchovní, ale kvůli svému zapomnění se nachází v hmotné energii. Má tedy sílu žít v hmotné i duchovní energii, a z toho důvodu se nazývá okrajová energie. Jelikož se nachází v okrajovém postavení, je někdy upoutána vnější, iluzorní energií, a to je začátek jejího hmotného života. Po vstupu do hmotné energie podléhá třem rozměrům času – minulosti, současnosti a budoucnosti. Minulost, současnost a budoucnost patří pouze do hmotného světa; v duchovním světě neexistují. Živá bytost je věčná a existovala i před stvořením tohoto hmotného světa. Naneštěstí však zapomněla na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou. Zapomnění živé bytosti je zde popsáno jako anādi, což vyjadřuje, že existuje již od nepaměti. Je třeba pochopit, že živá bytost přichází do hmotné existence na základě své touhy soupeřit v požitku s Kṛṣṇou.