CC Madhya 20.117

kṛṣṇa bhuli' sei jīva anādi-bahirmukha
ataeva māyā tāre deya saṁsāra-duḥkha
Překlad slovo od slova: 
kṛṣṇa bhuli' — zapomínající na Kṛṣṇu; sei jīva — tato živá bytost; anādi — od nepamĕti; bahir-mukha — přitahovaná vnĕjším rysem; ataeva — proto; māyā — iluzorní energie; tāre — jí; deya — dává; saṁsāra-duḥkha — utrpení hmotné existence.
Překlad: 
„Živá bytost již od nepamĕti zapomíná na Kṛṣṇu a je přitahovaná vnĕjším rysem. Iluzorní energie (māyā) jí proto v její hmotné existenci udílí utrpení všeho druhu.“
Význam: 

Jakmile živá bytost zapomene na své přirozené postavení vĕčného služebníka Kṛṣṇy, okamžitĕ ji uchvátí iluzorní, vnĕjší energie. Původnĕ je živá bytost nedílnou částí Kṛṣṇy, a je proto Kṛṣṇovou vyšší energií. Je vybavena trochou nepochopitelné energie, která nepochopitelnĕ jedná v jejím tĕle. Na svoje postavení však zapomíná a je umístĕna do hmotné energie. Živá bytost se nazývá okrajovou energií, protože je svou povahou duchovní, ale kvůli svému zapomnĕní se nachází v hmotné energii. Má tedy sílu žít v hmotné i duchovní energii, a z toho důvodu se nazývá okrajová energie. Jelikož se nachází v okrajovém postavení, je nĕkdy upoutána vnĕjší, iluzorní energií, a to je začátek jejího hmotného života. Po vstupu do hmotné energie podléhá třem rozmĕrům času – minulosti, současnosti a budoucnosti. Minulost, současnost a budoucnost patří pouze do hmotného svĕta; v duchovním svĕtĕ neexistují. Živá bytost je vĕčná a existovala i před stvořením tohoto hmotného svĕta. Naneštĕstí však zapomnĕla na svůj vĕčný vztah s Kṛṣṇou. Zapomnĕní živé bytosti je zde popsáno jako anādi, což vyjadřuje, že existuje již od nepamĕti. Je třeba pochopit, že živá bytost přichází do hmotné existence na základĕ své touhy soupeřit v požitku s Kṛṣṇou.