Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 19.202

Verš

tasyāḥ su-duḥkha-bhaya-śoka-vinaṣṭa-buddher
hastāc chlathad-valayato vyajanaṁ papāta
dehaś ca viklava-dhiyaḥ sahasaiva muhyan
rambheva vāta-vihatā pravikīrya keśān

Synonyma

tasyāḥ — jejího; su-duḥkha-bhaya — z velkého neštěstí a strachu; śoka — a nářku; vinaṣṭa — ztracená; buddheḥ — inteligence; hastāt — z ruky; ślathat — uvolněné; valayataḥ — náramky; vyajanam — vějíř; papāta — upadl; dehaḥ — tělo; ca — také; viklava — ochromené strachem; dhiyaḥ — jejíž pochopení; sahasā eva — najednou; muhyan — poté, co omdlela; rambhā iva — jako banánovník; vāta-vihatā — sražený prudkým větrem; pravikīrya — poté, co se rozcuchaly; keśān — vlasy.

Překlad

„  ,Když Kṛṣṇa ve Dvárace žertoval s Rukmiṇī, zmocnilo se jí neštěstí, strach a nářek, a také ztratila veškerou inteligenci. Z rukou jí spadly náramky, upustila vějíř, kterým ovívala Pána, a s rozcuchanými vlasy upadla v bezvědomí na zem jako banánovník sražený prudkým větrem.̀  “

Význam

Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.60.24) pochází z Kṛṣṇova rozhovoru s Rukmiṇī v Jeho ložnici. Aby vyzkoušel její upřímnost, hovořil o sobě jako o ubohém a neschopném muži, který není hoden být jejím milencem. Rukmiṇī však nepochopila, že to je pouze žert, vzala Ho vážně a myslela si, že ji chce opustit. Byla z toho nesmírně nešťastná, a to se projevilo i na celém jejím těle. Její vějíř a náramky spadly na zem a ona se také zhroutila, jako banánovník sražený prudkým větrem.