Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 19.159
Verš
‘lābha’, ‘pūjā’, ‘pratiṣṭhādi’ yata upaśākhā-gaṇa
Synonyma
niṣiddha-ācāra — chování, které by nemělo být vidět u toho, kdo touží po dokonalosti; kuṭīnāṭī — diplomacie; jīva-hiṁsana — zbytečné zabíjení zvířat či duše; lābha — zisk podle světských měřítek; pūjā — obdiv získaný uspokojováním světských lidí; pratiṣṭha-ādi — stát se důležitým člověkem podle světských měřítek a tak dále; yata — to vše; upaśākhā-gaṇa — zbytečné rostliny.
Překlad
„Některé ze zbytečných rostlin, které rostou s rostlinkou bhakti, jsou rostliny chování nepřijatelného pro ty, kdo chtějí dosáhnout dokonalosti, rostliny diplomatického chování, zabíjení zvířat, usilování o světské zisky, světský obdiv a světskou důležitost. Všechny tyto rostliny jsou nežádoucí.“
Význam
Pro ty, kdo se skutečně chtějí stát dokonalými, je předepsán určitý způsob chování. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy své studenty nabádáme, aby nejedli maso, nehazardovali, vyhýbali se nedovolenému sexu a omamným látkám. Lidé, kteří holdují těmto činnostem, se nikdy dokonalými nestanou; proto jsou tyto usměrňující zásady určeny těm, kdo se zajímají o dokonalost a návrat zpátky k Bohu. Kuṭīnāṭī, diplomatické chování, ātmu neboli duši neuspokojí. Nemůže uspokojit dokonce ani tělo či mysl. Mysl člověka se špatným svědomím je vždy podezřívavá, proto by naše chování mělo být vždy přímé a schválené védskými autoritami. Pokud se k lidem chováme diplomaticky neboli neupřímně, bude to brzdit náš duchovní pokrok. Jīva-hiṁsana znamená zabíjení zvířat a zášť vůči jiným živým bytostem. K zabíjení ubohých zvířat zajisté dochází právě ze zášti vůči nim. Lidská podoba je určena k pochopení vědomí Kṛṣṇy (athāto brahma-jijñāsā), dotazování se na Nejvyšší Brahman. V lidské podobě má každý příležitost poznat Nejvyšší Brahman. Takzvaní vůdci lidské společnosti neznají skutečný cíl lidského života, a tak jsou zaneprázdnění ekonomickým rozvojem. To je scestné. Každý stát a každá společnost se snaží vylepšit kvalitu jedení, spaní, rozmnožování se a obrany. Tato lidská podoba je ale určena pro více než tyto čtyři zvířecí principy. Jedení, spaní, rozmnožování se a obranu nacházíme v říši zvířat a zvířata tyto problémy řeší bez nesnází. Proč by se tedy lidská společnost měla tak usilovně snažit je vyřešit? Potíž je v tom, že lidé nejsou vedeni k pochopení této jednoduché filosofie. Místo toho si myslí, že pokrok civilizace znamená vzrůstající smyslový požitek.
Je mnoho náboženských propagandistů, kteří nevědí, jak vyřešit konečné životní problémy, a i ti učí lidi nějaké podobě smyslového požitku. To je rovněž jīva-hiṁsana. Skutečného poznání se lidem nedostane a místo toho je náboženští vůdci svádějí na scestí. Co se týče hmotného zisku, je třeba vědět, že vše hmotné, co získáme, budeme muset v čase smrti opustit. Světští lidé naneštěstí nevědí nic o tom, že po smrti život pokračuje, a tak svůj čas promarňují hromaděním hmotných zisků, které tu budou muset v okamžiku smrti nechat. Tyto zisky žádný věčný prospěch nepřinesou. Být druhými obdivován je také bezcenné, protože po smrti musíme přijmout další tělo. Hmotný obdiv a tituly jsou ozdoby, které si s sebou do dalšího těla nevezmeme. V příštím životě se na všechno zapomene.
Všechny tyto překážky byly v tomto verši popsány jako nežádoucí rostliny. Pro skutečnou rostlinku, bhakti-latu, znamenají pouze zábrany. Měli bychom se proto všem těmto nežádoucím věcem pečlivě vyhýbat. Někdy tyto nežádoucí rostlinky vypadají přesně jako bhakti-latā. Vypadají stejně, co se týče velikosti a druhu, když rostou vedle rostlinky bhakti, avšak i přesto se jim říká upaśākhā. Čistý oddaný je schopen rostlinku bhakti od těch světských rozlišit a dává si velký pozor na to, aby je držel odděleně.