Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 19.150
Verš
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
sudurlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune
Synonyma
muktānām — těch, kdo jsou vysvobození z pout nevědomosti; api — dokonce; siddhānām — těch, kdo dosáhli dokonalosti; nārāyaṇa — Nejvyšší Osobnosti Božství; parāyaṇaḥ — oddaný; su-durlabhaḥ — velmi vzácný; praśānta-ātmā — zcela spokojený, bez tužeb; koṭiṣu — z mnoha miliónů; api — zajisté; mahā-mune — ó velký mudrci.
Překlad
„ ,Ó velký mudrci, z mnoha miliónů hmotně osvobozených lidí, kteří jsou prostí nevědomosti, a z mnoha miliónů siddhů, kteří téměř dosáhli dokonalosti, je stěží jeden čistým oddaným Nārāyaṇa. Jedině takový oddaný je skutečně zcela spokojený a klidný.̀ “
Význam
Tento verš je citát, který pochází ze Śrīmad-Bhāgavatamu (6.14.5). Nārāyaṇa-parāyaṇa, oddaný Pána Nārāyaṇa, je jediná blažená osoba. Ten, kdo se stane nārāyaṇa-parāyaṇou, je již vysvobozený z otroctví hmoty a vlastní již všechny dokonalosti yogy. Dokud člověk nedospěje na úroveň nārāyaṇa-parāyaṇa a nepřekoná úrovně bhukti-mukti-siddhi, nemůže být zcela spokojený. To je úroveň čisté oddanosti.
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
Ten, kdo nechce nic jiného než Kṛṣṇu a není ovlivněný procesem jñāna-mārgy (rozvoje poznání), se opravdu zbaví nevědomosti. Prvotřídní osobou je ten, kdo není pod vlivem karmy (plodonosných činností) nebo yogy (mystických sil). Pouze závisí na Kṛṣṇovi a je spokojený s oddanou službou. Śrīmad-Bhāgavatam (6.17.28) uvádí: nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati. Takový člověk se nikdy ničeho nebojí. Pro něho jsou nebe i peklo stejné. Darebáci postavení nārāyaṇa-parāyaṇy neznají, a tak mu závidějí. Oddaný v tomto světě milostí Nārāyaṇa zaujímá postavení toho nejbohatšího člověka. Darebáci Nārāyaṇovi a Jeho oddanému závidějí, ale oddaný se snaží potěšit jiného oddaného Nārāyaṇa, protože ví, že potěšením Nārāyaṇova zástupce člověk přímo těší Pána Nārāyaṇa. Oddaný proto svému duchovnímu mistrovi nabízí to největší pohodlí a ty nejlepší podmínky. Ostatní, kteří nemají o Nārāyaṇovi ponětí, závidějí jak Nārāyaṇovi, tak Jeho oddanému. Když potom vidí Nārāyaṇova oddaného oplývat bohatstvím, závidějí ještě více. Pokud však oddaný Nārāyaṇa takové hlupáky pozve, aby žili s ním ve stejně dobrých podmínkách, odmítnou, protože se nemohou vzdát nedovoleného sexu, jedení masa, omamných látek a hazardování. Materialista proto společnost nārāyaṇa-parāyaṇy odmítá, ale závidí mu jeho hmotné podmínky. Když v západních zemích obyčejní lidé jako obchodníci a dělníci vidí, že naši oddaní žijí a jedí přepychově, aniž by chodili do práce, hned se horlivě zajímají, kde na to berou peníze. Probouzí se v nich závist a ptají se: „Jak je možné, že si tak dobře žijete, a přitom nechodíte do práce? Jak to, že máte tolik aut, jasné tváře a hezké oblečení?“ Diví se tomu a někteří začnou i závidět, protože nevědí, že Kṛṣṇa se o své oddané stará.