Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 19.149

Oddaný Pána Kṛṣṇy nechce nic jiného než sloužit Kṛṣṇovi. Dokonce i takzvaní osvobození lidé jsou plní tužeb. Ploduchtiví pracovníci touží po lepších životních podmínkách a jñānī chtějí splynout s Nejvyšším. Yogī touží po hmotných vymoženostech, jógových dokonalostech a magii. Všichni tito neoddaní jsou chtiví (kāmī). Nemohou dosáhnout klidu, protože po něčem touží.

Recept na klid a mír předkládá Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (5.29):

Ten, kdo jednoduše pochopí, že Kṛṣṇa je v celém vesmíru nejvyšším poživatelem a příjemcem všech druhů obětí a akeze, které by se měly vykonávat pouze za účelem dosažení oddané služby Jemu, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Bytostí, a je tudíž vlastníkem všech hmotných světů, a že Kṛṣṇa je jediným přítelem, který může vykonávat skutečné dobro pro všechny živé bytosti (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām) – ten, kdo chápe tyto tři pravdy o Kṛṣṇovi, se okamžitě zbaví všech tužeb (niṣkāma), a tak dosáhne klidu. Kṛṣṇa-bhakta ví, že jeho přítelem a ochráncem je ve všech ohledech Kṛṣṇa, který je pro svého oddaného připravený udělat cokoliv. Kṛṣṇa říká: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati – „Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.“ Protože Kṛṣṇa dává toto ujištění, oddaný žije v Kṛṣṇovi a netouží po ničem pro sebe. Pro oddaného je oporou nejvyšší dobro Osobně. Proč by tedy měl pro sebe chtít něco dobrého? Jeho jediným zájmem je potěšit Nejvyššího co největším množstvím služby. Kṛṣṇa-bhakta po vlastním prospěchu netouží. Nejvyšší mu poskytuje naprostou ochranu. Avaśya rakṣibe kṛṣṇa viśvāsa pālana. Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že nemá žádné touhy, protože Kṛṣṇa ho za každých okolností ochrání. To však neznamená, že od Kṛṣṇy očekává nějakou pomoc; jednoduše na Kṛṣṇovi závisí jako dítě závisí na svých rodičích. Dítě neví, jak si od rodičů nechat sloužit, přesto vždy dostává ochranu. Tomu se říká niṣkāma (nemít žádné touhy).

Karmī, jñānī a yogī nejsou nikdy spokojení, přestože se neustále snaží plnit si různými činnostmi svoje touhy. Karmī tvrdě pracuje, aby získal milión dolarů, ale jakmile je získá, chce další milión. Touhy karmīch neberou konce. Čím víc karmī dostane, tím víc chce. Jñānī nemohou být bez tužeb, protože se jejich inteligence opírá o špatné závěry. Chtějí splynout se září Brahmanu, ale i když se na tuto úroveň mohou povýšit, nemohou tam být spokojení. Je mnoho jñānīch či sannyāsīch, kteří přijali sannyās a vzdali se tohoto světa jako něčeho neskutečného, ale potom se do něho vracejí, aby se zapojili do politiky či lidumilství nebo otvírali školy a nemocnice. To znamená, že skutečného Brahmanu (brahma satyam) nedosáhli a musí sestoupit zpátky na hmotnou úroveň, aby se zapojili do lidumilných činností. Znovu tedy rozvíjejí touhy, a když je vyčerpají, touží po něčem jiném. Jñānī proto nemůže být niṣkāma neboli prostý tužeb. Ani yogī nemohou být bez tužeb, protože touží po jógových dokonalostech, aby mohli předvádět nějaká kouzla a získat popularitu. Lidé se okolo takových yogīch shromažďují, a ti touží po obdivu víc a víc. Protože svoji mystickou sílu zneužívají, poklesnou znovu na hmotnou úroveň, a proto není možné, aby byli niṣkāma neboli bez tužeb.

Závěr tedy je, že opravdu bez tužeb mohou být jedině oddaní, kteří jsou spokojení ve službě Pánu. Proto zde Caitanya Mahāprabhu říká: kṛṣṇa-bhakta niṣkāma. A protože je kṛṣṇa-bhakta, oddaný Kṛṣṇy, s Kṛṣṇou spokojený, není možné, aby poklesl.