Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 17.104

Śrīpāda Prakāśānanda Sarasvatī byl māyāvādský sannyāsī a jeho vlastnosti jsou popsány v Caitanya-bhāgavatě (Madhya-khaṇḍě, třetí kapitole):

Ve dvacáté kapitole Madhya-khaṇḍy se uvádí:

Prakāśānanda Sarasvatī jako impersonalista vysvětloval, že Absolutní Pravda nemá ruce, nohy, ústa ani oči. Podváděl tak lidi popíráním Pánovy osobní podoby. Takový byl Prakāśānanda Sarasvatī hlupák; jeho jediným zájmem bylo dokázat, že Pán je neosobní a tak usekat Jeho končetiny. Pán má svou podobu, ale Prakāśānanda Sarasvatī se snažil Pánovy ruce a nohy useknout. Taková je snaha démonů. Védy říkají, že ti, kdo neuznávají Pánovu podobu, jsou darebáci. Pánova podoba je skutečná, protože Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (15.15) říká: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Kṛṣṇa říká aham neboli „Já jsem“, což znamená „Já, osoba“, a přidává slovo eva jako nezvratné potvrzení. Studiem vedāntské filosofie tedy musí člověk dospět k poznání Nejvyšší Osoby. Každý, kdo védské poznání popisuje jako neosobní, je démon. Uctíváním Pánovy podoby dosáhne člověk v životě úspěchu. Māyāvādští sannyāsī popírají Pánovu podobu, která osvobozuje všechny pokleslé duše. Māyāvādští démoni se tuto podobu v podstatě snaží rozsekat na kusy.

Osobnost Božství je uctívána vznešenými polobohy, jako jsou Pán Brahmā a Pán Śiva. První māyāvādský sannyāsī Śaṅkarācārya také přijal skutečnost, že Pánova podoba je transcendentální: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt. „Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, se nachází nad avyaktou, neprojevenou hmotnou energií.“ Avyaktād aṇḍa-sambhavaḥ: „Tento hmotný svět je stvořen z oné neprojevené hmotné energie.“ Nārāyaṇa má však svou věčnou podobu, která není výtvorem hmotné energie. Pouhým uctíváním Pánovy podoby se může každý očistit. Māyāvādští sannyāsī jsou neosobní filosofové a Pánovu podobu považují za māyu neboli neskutečnou. Jak by se mohl člověk očistit uctíváním něčeho neskutečného? Māyāvādští filosofové nemají pro své neosobní pojetí dostatek důvodů. Pouze slepě následují představu, kterou nelze podpořit rozumem či argumenty. Tak na tom byl i Prakāśānanda Sarasvatī, hlavní māyāvādský sannyāsī z Váránasí. Měl učit vedāntskou filosofii, ale protože neuznával Pánovu podobu, dostal lepru. Se svým hříšným jednáním neboli s popisováním Absolutní Pravdy jako neosobní však nepřestal. Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, neustále projevuje zábavy a činnosti, ale māyāvādští sannyāsī o nich tvrdí, že jsou neskutečné.

Někteří lidé mylně prohlašují, že Prakāśānanda Sarasvatī se později stal známým jako Prabodhānanda Sarasvatī. To však není pravda. Prabodhānanda Sarasvatī byl strýcem a duchovním mistrem Gopāla Bhaṭṭy Gosvāmīho. Prabodhānanda Sarasvatī žil jako gṛhastha ve Šrí Ranga-kšétře a patřil k vaiṣṇavské Rāmānuja-sampradāyi. Považovat Prakāśānandu Sarasvatīho a Prabodhānandu Sarasvatīho za stejnou osobu je omyl.