Skip to main content

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Pánova cesta do Vrindávanu

Následující shrnutí sedmnácté kapitoly předkládá Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi. Poté, co se Śrī Caitanya Mahāprabhu zúčastnil slavnostní Ratha-yātry Pána Jagannātha, rozhodl se odejít do Vrindávanu. Śrī Rāmānanda Rāya se Svarūpou Dāmodarem vybrali jednoho brāhmaṇu jménem Balabhadra Bhaṭṭācārya, aby se stal osobním pomocníkem Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Časně ráno před východem slunce se Pán vydal do města Kataku. Severně od Kataku procházel hustým lesem, kde potkal mnoho tygrů a slonů, které zapojil do zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Pokaždé, když Pán narazil na nějakou vesnici, Balabhadra Bhaṭṭācārya vyžebral trochu rýže a zeleniny. Když nebyla žádná vesnice nablízku, Balabhadra Bhaṭṭācārya uvařil pro Pána k jídlu zbytek rýže a lesní špenát. Śrī Caitanya Mahāprabhu byl s chováním Balabhadry Bhaṭṭācāryi velmi spokojený.

Tak Pán prošel džunglí Džhárkhand, až nakonec došel do Váránasí. Po koupeli na tamním Manikarnika-ghátu se setkal s Tapanou Miśrou, který Ho vzal k sobě domů a s úctou Ho pohodlně ubytoval. Ve Váránasí Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi sloužil také Jeho starý přítel Vaidya Candraśekhara. Když jeden brāhmaṇa z Maháráštry viděl chování Śrī Caitanyi Mahāprabhua, řekl o tom Prakāśānandovi Sarasvatīmu, vůdci místních māyāvādských sannyāsīch. Prakāśānanda proti Pánu vznesl různá obvinění, což brāhmaṇu z Maháráštry nesmírně mrzelo, a tak o tom zpravil Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Zeptal se Ho také, proč māyāvādští sannyāsī nepronášejí svaté jméno Kṛṣṇy. Śrī Caitanya Mahāprabhu mu odpověděl, že jsou to rouhači a člověk by se s nimi neměl sdružovat. Tímto způsobem brāhmaṇovi požehnal.

Potom Śrī Caitanya Mahāprabhu prošel Prajágem a Mathurou a poobědval v domě jednoho brāhmaṇy z kasty Sanoḍiyā, žáka Mādhavendry Purīho. Požehnal brāhmaṇovi tím, že u něho poobědval. Dále Pán navštívil dvanáct vrindávanských lesů a naplnila Ho velká extatická láska. Při svých toulkách vrindávanskými lesy poslouchal zpěv papoušků a dalších ptáků.

Text 1:
Cestou do Vrindávanu procházel Śrī Caitanya Mahāprabhu lesem Džhárkhand, kde roztančil a rozezpíval tygry, slony, jeleny a ptáky. Všechna tato zvířata zpívala Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a byla přemožená extatickou láskou.
Text 2:
Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána!
Text 3:
Přišel podzim a Śrī Caitanya Mahāprabhu se rozhodl jít do Vrindávanu. O samotě se poradil s Rāmānandou Rāyem a Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm.
Text 4:
Pán Rāmānandu Rāye a Svarūpu Dāmodara požádal, aby Mu pomohli vydat se do Vrindávanu.
Text 5:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Časně ráno se vydám na cestu lesem, aniž by o tom kdokoliv věděl. Půjdu sám, nikoho s sebou nebudu brát.
Text 6:
„Pokud by někdo chtěl jít za Mnou, zastavte ho prosím. Nechci, aby se Mnou kdokoliv šel.“
Text 7:
„S radostí Mi prosím požehnejte a nebuďte nešťastní. Pokud budete šťastní, budu na své cestě do Vrindávanu šťastný i Já.“
Text 8:
Když to Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara uslyšeli, odpověděli: „Drahý Pane, jsi zcela nezávislý. Protože na nikom nezávisíš, uděláš to, co si budeš přát.“
Text 9:
„Drahý Pane, prosím vyslechni si naši prosbu. Už jsi řekl, že budeš šťastný, když my budeme šťastní. To jsou Tvá vlastní slova.“
Text 10:
„Velmi nás potěší, když laskavě přijmeš naši jedinou žádost.“
Text 11:
„Náš Pane, vezmi si s sebou prosím jednoho vznešeného brāhmaṇu. Bude pro Tebe vybírat almužny, vařit a podávat Ti prasādam, a cestou ponese Tvoji nádobu na vodu.“
Text 12:
„Až půjdeš džunglí, nebude tam žádný brāhmaṇa, od kterého bys mohl přijmout oběd. Dovol tedy prosím, aby s Tebou šel alespoň jeden čistý brāhmaṇa.“
Text 13:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Žádného ze svých společníků s sebou nevezmu, protože když někoho vyberu, všichni ostatní budou nešťastní.“
Text 14:
„Musí to být nový člověk a musí mít klidnou mysl. Pokud takového člověka dostanu, svolím, aby šel se Mnou.“
Text 15:
Svarūpa Dāmodara potom řekl: „Zde je Balabhadra Bhaṭṭācārya. Chová k Tobě velkou náklonnost, je čestný, učený a má pokročilé duchovní vědomí.
Text 16:
„Přišel s Tebou původně z Bengálska. Touží jít navštívit všechna svatá poutní místa.“
Text 17:
„Můžeš s sebou vzít ještě jednoho brāhmaṇu. Ten Ti bude po cestě sloužit a starat se o Tvé jídlo.“
Text 18:
„Pokud s sebou vezmeš i jeho, budeme velmi šťastní. Půjdou-li s Tebou džunglí dva lidé, jistě nenastanou žádné potíže nebo nepříjemnosti.“
Text 19:
„Ten druhý brāhmaṇa může nést Tvoje oblečení a nádobu na vodu. Balabhadra Bhaṭṭācārya bude vybírat almužny a vařit Ti.“
Text 20:
Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal žádost Svarūpy Dāmodara Paṇḍita a souhlasil, že s sebou Balabhadru Bhaṭṭācāryu vezme.
Text 21:
Předchozí noci Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil Pána Jagannātha a vyžádal si od Něho svolení. Nyní, ke konci noci, Pán vstal a nikým neviděn se ihned vydal na cestu.
Text 22:
Protože Pán odešel, oddaní Ho časně ráno nikde neviděli, a tak Ho začali s velkou úzkostí hledat.
Text 23:
Všichni oddaní hledali Pána, ale Svarūpa Dāmodara je zastavil. Jelikož znali mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua, všichni se utišili.
Text 24:
Pán se vyhnul známé veřejné cestě a šel jinou, vedlejší. Nechal tedy město Katak po pravé straně a vstoupil do lesa.
Text 25:
Cestou pustým lesem Pán zpíval svaté jméno Kṛṣṇy a tygři i sloni, kteří Ho viděli, uhýbali z cesty.
Text 26:
Když Pán ve velké extázi putoval džunglí, přicházely houfy tygrů, slonů, nosorožců a kanců a Pán procházel přímo mezi nimi.
Text 27:
Balabhadra Bhaṭṭācārya byl při pohledu na ně zděšený, ale všechna zvířata vlivem Śrī Caitanyi Mahāprabhua uhnula k jedné straně.
Text 28:
Jednoho dne ležel na cestě tygr, a když tam Śrī Caitanya Mahāprabhu šel ve své extázi lásky, dotkl se ho nohou.
Text 29:
Pán řekl: „Zpívej svaté jméno Kṛṣṇy!“ Tygr okamžitě vstal a začal tančit a zpívat „Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!“
Text 30:
Jindy se zase Śrī Caitanya Mahāprabhu koupal v řece, když se tam přišlo napít stádo zdivočelých slonů.
Text 31:
Zatímco se Pán koupal a odříkával Gāyatrī mantru, sloni se přiblížili až k Němu. Pán je hned postříkal vodou a vyzval je, ať zpívají jméno Kṛṣṇy.
Text 32:
Sloni, jejichž těl se dotkla voda stříknutá Pánem, začali zpívat „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa!“ a tančit v extázi.
Text 33:
Někteří ze slonů upadli na zem a jiní v extázi ryčeli. Balabhadra Bhaṭṭācārya to sledoval s naprostým úžasem.
Text 34:
Śrī Caitanya Mahāprabhu čas od času při cestě džunglí velice hlasitě zpíval. Všechny laně, které zaslechly Jeho sladký hlas, k Němu hned přiběhly.
Text 35:
Všechny laně naslouchaly Pánovu úžasnému hlasu a kráčely z obou stran za Ním. Pán s velkým zápalem recitoval jeden verš a přitom je hladil.
Text 36:
„  ,Všichni tito pošetilí jeleni jsou požehnaní, protože přišli za synem Mahārāje Nandy, který je nádherně oblečený a hraje na svou flétnu. Vždyť ty laně i jeleni uctívají Pána svými pohledy plnými lásky a náklonnosti.̀  “
Text 37:
Zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu procházel džunglí, přišlo k Němu pět až sedm tygrů. Přidali se k jelenům a následovali Pána.
Text 38:
Śrī Caitanya Mahāprabhu si při pohledu na tygry a jeleny, kteří Ho následovali, okamžitě vzpomněl na vrindávanskou zemi. Začal recitovat verš, který popisuje transcendentální povahu Vrindávanu.
Text 39:
„  ,Vrindávan je transcendentální sídlo Pána. Neexistuje tam hlad, hněv ani žízeň. I když jsou k sobě lidské bytosti a divá zvěř přirozeně nepřátelští, tam žijí společně ve vztahu transcendentálního přátelství.̀  “
Text 40:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Zpívejte ,Kṛṣṇa, Kṛṣṇa!̀  “ A tygři i jeleni začali zpívat „Kṛṣṇa!“ a tančit.
Text 41:
Balabhadra Bhaṭṭācārya jen žasl, když viděl, jak všichni tygři i jeleni tančí a skáčou.
Text 42:
Tygři a jeleni se dokonce začali objímat a dávat si polibky.
Text 43:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl celou tu zábavu, začal se smát. Nakonec zvířata opustil a pokračoval ve své cestě.
Text 44:
Śrī Caitanyu Mahāprabhua spatřili pávi a různí jiní ptáci a začali Jej za zpěvu a tance následovat. Všichni byli pobláznění ze svatého jména Kṛṣṇy.
Text 45:
I stromy a liány měly velkou radost, že slyší Pána hlasitě volat „Haribol!“
Text 46:
Všechny živé bytosti z džhárkhandského lesa – některé pohyblivé, jiné nehybné – se tak z poslechu svatých jmen Pána Kṛṣṇy, která zpíval Śrī Caitanya Mahāprabhu, pomátly na rozumu.
Text 47:
Ve všech vesnicích, kterými Pán procházel, a na všech místech, kde na své cestě odpočíval, byli všichni očištěni a probudila se jejich extatická láska k Bohu.
Text 48-49:
Když někdo slyšel zpěv svatého jména z úst Śrī Caitanyi Mahāprabhua a někdo další pak slyšel zpěv z úst této druhé osoby a někdo další zase od té třetí osoby, stali se všichni ve všech zemích skrze takovouto duchovní posloupnost vaiṣṇavy. Každý tak zpíval svaté jméno Kṛṣṇa a Hari, tančil, plakal a smál se.
Text 50:
Pán svoji extázi neprojevoval vždy. Skrýval ji, protože měl obavy z davů lidí.
Text 51:
I když Śrī Caitanya Mahāprabhu svoji přirozenou extatickou lásku neprojevoval, všichni se stali čistými oddanými už jen tím, že Ho zahlédli a zaslechli Jeho zpěv.
Text 52:
Śrī Caitanya Mahāprabhu tak osobně prošel Bengálsko, východní Bengálsko, Urísu i jižní státy a šířením vědomí Kṛṣṇy osvobodil lidi všeho druhu.
Text 53:
Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu na cestě do Mathury procházel Džhárkhandem, zjistil, že tamní lidé jsou téměř necivilizovaní a postrádají vědomí Boha.
Text 54:
Śrī Caitanya Mahāprabhu dal příležitost zpívat svaté jméno a dostat se tak na úroveň extatické lásky dokonce i Bhillům, čímž je všechny osvobodil. Kdo je schopen porozumět Pánovým transcendentálním zábavám?
Text 55:
Śrī Caitanya Mahāprabhu byl při své cestě Džhárkhandem přesvědčený, že je to Vrindávan, a když přecházel kopce, považoval je za Góvardhan.
Text 56:
Kdykoliv uviděl nějakou řeku, považoval ji za Jamunu. Po celou tu dobu v lese Ho tak naplňovala velká extáze lásky, tančil a s nářkem padal na zem.
Text 57:
Kdykoliv to bylo možné, Balabhadra Bhaṭṭācārya po cestě nashromáždil všelijaké druhy špenátu, kořínků a ovoce.
Text 58:
Kdykoliv Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil nějakou vesnici, přišlo pět nebo sedm brāhmaṇů a pozvali Ho k sobě.
Text 59:
Někdo přinesl obilí a dal je Balabhadrovi Bhaṭṭācāryovi. Jiní přinesli mléko a jogurt, a další zase ghí a cukr.
Text 60:
Ve vesnicích, kde žádní brāhmaṇové nebyli, přišli oddaní z nebráhmanských rodin a zvali Balabhadru Bhaṭṭācāryu.
Text 61:
Balabhadra Bhaṭṭācārya vařil všemožné druhy lesní zeleniny a Śrī Caitanya Mahāprabhu tato jídla s velkou radostí přijímal.
Text 62-63:
Balabhadra Bhaṭṭācārya s sebou nosil zásobu obilovin na dva až čtyři dny. V neobydlených oblastech vařil tyto obiloviny a k tomu připravoval zeleninu, špenát, kořínky a ovoce nasbírané v lese.
Text 64:
Pán jedl lesní zeleninu vždy s velkým potěšením a Jeho štěstí se ještě zvětšilo, když měl možnost zůstat na opuštěném místě.
Text 65:
Balabhadra Bhaṭṭācārya měl Pána tak rád, že Mu sloužil jako prostý služebník. Jeho brāhmaṇský pomocník nosil nádobu na vodu a oblečení.
Text 66:
Pán se třikrát denně koupal v teplé vodě vodopádů a ráno i večer se hřál u ohně rozdělaného z neomezeného množství dřeva.
Text 67:
Při cestě tímto liduprázdným lesem měl Śrī Caitanya Mahāprabhu velkou radost a pronesl následující výrok.
Text 68:
„Můj drahý Bhaṭṭācāryo, dlouho cestuji lesem, ale ani v nejmenším jsem se nesetkal s nějakými nesnázemi.“
Text 69:
„Kṛṣṇa je velice milostivý, a zvláště ke Mně. Svou milost Mi prokázal tím, že Mě přivedl na tuto lesní cestu. Udělal Mi tím velkou radost.“
Text 70:
„Předtím jsem se rozhodl, že půjdu do Vrindávanu a cestou zase jednou navštívím svou matku, Gangu a oddané.“
Text 71:
„Myslel jsem si, že se opět setkám se všemi oddanými a vezmu je s sebou do Vrindávanu.“
Text 72:
„Šel jsem tedy do Bengálska a byl jsem šťastný, že vidím svou matku, řeku Gangu a oddané.“
Text 73:
„Když jsem se však vydal na cestu do Vrindávanu, připojilo se ke Mně mnoho tisíců a miliónů lidí, kteří šli se Mnou.“
Text 74:
„Šel jsem tak do Vrindávanu s velkým davem, ale Kṛṣṇa Mě poučil skrze Sanātanova ústa. Postavil Mi do cesty určitou překážku a tak Mě přivedl na lesní cestu do Vrindávanu.“
Text 75:
„Kṛṣṇa je oceán milosti. Je zvláště milostivý k ubohým a pokleslým. Bez Jeho milosti není možné zažít štěstí.“
Text 76:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pak objal Balabhadru Bhaṭṭācāryu a řekl mu: „Je to jen tvou milostí, že jsem teď tak šťastný.“
Text 77:
Balabhadra Bhaṭṭācārya odpověděl: „Můj drahý Pane, Ty jsi samotný Kṛṣṇa, a proto jsi milostivý. Já jsem pokleslá živá bytost, ale Ty mi prokazuješ velkou přízeň.“
Text 78:
„Pane, já jsem nanejvýš pokleslý, ale Ty jsi mne vzal přesto s sebou. Prokazuješ mi velkou přízeň tím, že přijímáš jídlo, které vařím.“
Text 79:
„Učinil jsi mne svým nosičem Garuḍou, i když nejsem o nic lepší než ohavná vrána. Jsi proto nezávislá Osobnost Božství, původní Pán.“
Text 80:
„  ,Nejvyšší Osobnost Božství má podobu, která je sac-cid-ānanda-vigraha neboli plná transcendentální blaženosti, poznání a věčnosti. Klaním se Jemu, který mění němé ve výmluvné řečníky a chromému umožňuje překročit hory. Taková je milost Pána.̀  “
Text 81:
Balabhadra Bhaṭṭācārya takto přednesl Pánu své modlitby. Svou extatickou láskyplnou službou uklidnil Pánovu mysl.
Text 82:
Nakonec Pán s velkou radostí přišel na posvátné místo zvané Káší, kde se vykoupal na koupacím ghátu Manikarnika.
Text 83:
Tehdy se právě v Ganze koupal Tapana Miśra, a když tam uviděl Pána, užasl.
Text 84:
Tapana Miśra si myslel: „Slyšel jsem, že Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal stav odříkání.“ Jak o tom přemýšlel, pocítil v srdci velkou radost.
Text 85:
Potom uchopil lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a začal plakat. Pán jej zvedl a obejmul.
Text 86:
Tapana Miśra vzal Śrī Caitanyu Mahāprabhua na návštěvu chrámu Viśveśvary. Když se odtamtud vraceli, zhlédli lotosové nohy Pána Bindu Mādhavy.
Text 87:
Tapana Miśra si s velkou radostí přivedl Śrī Caitanyu Mahāprabhua domů a sloužil Mu. Dal se z toho i do tance a mával přitom svým oděvem.
Text 88:
Omyl lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a použitou vodu potom s celou rodinou vypili. Uctil také Balabhadru Bhaṭṭācāryu a projevil mu úctu.
Text 89:
Tapana Miśra pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua domů na oběd a Balabhadru Bhaṭṭācāryu požádal, aby uvařil.
Text 90:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu po obědě odpočíval, Miśrův syn Raghu Mu masíroval nohy.
Text 91:
Celá rodina Tapana Miśry jedla zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Když se rozšířila zpráva o Pánově příchodu, přišel Ho navštívit Candraśekhara.
Text 92:
Candraśekhara byl přítel Tapany Miśry a Śrī Caitanya Mahāprabhu ho už dlouho znal jako svého služebníka. Byl kastou lékař a pracoval jako písař. V té době žil ve Váránasí.
Text 93:
Po příchodu Candraśekhara padl u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a začal plakat. Pán vstal a ze své bezpříčinné milosti ho objal.
Text 94:
Candraśekhara řekl: „Můj drahý Pane, udělil jsi mi svou bezpříčinnou milost, protože jsem Tvůj starý služebník. Dokonce jsi osobně přišel, abys mi umožnil se s Tebou setkat.“
Text 95:
„Kvůli svým minulým činům teď bydlím ve Váránasí, ale neslyším tady nic jiného než slova ,māyā̀ a ,brahmaǹ.“
Text 96:
Candraśekhara pokračoval: „Ve Váránasí se nehovoří o ničem jiném než o šesti filosofických tezích. Tapana Miśra je však ke mně nesmírně milostivý, protože mluví o tématech týkajících se Pána Kṛṣṇy.“
Text 97:
„Můj drahý Pane, my dva neustále myslíme na Tvoje lotosové nohy. A Ty, třebaže jsi vševědoucí Nejvyšší Osobnost Božství, jsi nám umožnil se s Tebou setkat.“
Text 98:
„Můj Pane, slyšel jsem, že jsi na cestě do Vrindávanu. Zůstaň prosím několik dní zde ve Váránasí a osvoboď nás, své dva služebníky.“
Text 99:
Tapana Miśra potom řekl: „Můj drahý Pane, dokud zůstaneš ve Váránasí, nepřijímej prosím jiná pozvání než moje.“
Text 100:
I když to Śrī Caitanya Mahāprabhu neměl v plánu, zůstal ve Váránasí deset dní, zavázán prosbami svých dvou služebníků.
Text 101:
Ve Váránasí žil jeden brāhmaṇa z Maháráštry, který každý den chodil navštěvovat Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Jen žasl, když viděl Pánovu krásu a Jeho extatickou lásku ke Kṛṣṇovi.
Text 102:
Když brāhmaṇové z Váránasí zvali Śrī Caitanyu Mahāprabhua na oběd, Pán jejich pozvání nepřijímal. Vždy odpověděl: „Už jsem pozvaný jinam.“
Text 103:
Śrī Caitanya Mahāprabhu každý den odmítal jejich pozvání, protože se obával společnosti māyāvādských sannyāsīch.
Text 104:
Byl tam jeden velký māyāvādský sannyāsī jménem Prakāśānanda Sarasvatī, který učil filosofii Vedānty velké shromáždění následovníků.
Text 105:
Jeden brāhmaṇa, který viděl úžasné chování Śrī Caitanyi Mahāprabhua, šel za Prakāśānandou Sarasvatīm a popsal mu Pánovy vlastnosti.
Text 106:
Tento brāhmaṇa Prakāśānandovi Sarasvatīmu řekl: „Z Džagannáth Purí přišel jeden sannyāsī, jehož úžasný vliv a slávu nedokážu ani popsat.“
Text 107:
„Vše je na Něm úžasné. Má dobře stavěné, mocné tělo a Jeho pleť má barvu přečištěného zlata.“
Text 108:
„Ruce Mu sahají až ke kolenům a oči má jako okvětní lístky lotosu. V Jeho osobě se nacházejí veškeré transcendentální příznaky Nejvyšší Osobnosti Božství.“
Text 109:
„Jakmile někdo vidí všechny tyto rysy, považuje Ho za samotného Nārāyaṇa. Každý, kdo Ho vidí, začne okamžitě zpívat svaté jméno Kṛṣṇy.“
Text 110:
„Ze Śrīmad-Bhāgavatamu jsme se dozvěděli o příznacích prvotřídního oddaného, a ty všechny jsou projevené v těle Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“
Text 111:
„Jeho jazyk stále zpívá Kṛṣṇovo svaté jméno a z Jeho očí neustále tečou slzy jako proud Gangy.“
Text 112:
„Někdy tančí, směje se, zpívá nebo pláče a někdy řve jako lev.“
Text 113:
„Jeho jméno, Kṛṣṇa Caitanya, je dokonale příznivé pro celý svět. Vše, co se Ho týká – Jeho jméno, podoba i vlastnosti –, nemá obdoby.“
Text 114:
„Každý, kdo Ho vidí, pochopí, že má veškeré vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Takové vlastnosti jsou zajisté neobvyklé. Kdo tomu uvěří?“
Text 115:
Prakāśānanda Sarasvatī se tomuto popisu vysmál. Častoval brāhmaṇu různými posměšky a takto promluvil.
Text 116:
Prakāśānanda Sarasvatī řekl: „Ano, slyšel jsem o Něm. Je to nějaký sannyāsī z Bengálska a je nesmírně sentimentální. Slyšel jsem také, že patří do Bhāratī-sampradāyi, protože je žákem Keśavy Bhāratīho. Je to však pouhý podvodník.“
Text 117:
Prakāśānanda Sarasvatī pokračoval: „Vím, že se jmenuje Caitanya a doprovází Ho mnoho sentimentalistů. Tančí se svými následovníky a cestuje ze země do země a z vesnice do vesnice.“
Text 118:
„Každý, kdo Jej vidí, Ho považuje za Nejvyšší Osobnost Božství. Má nějakou mystickou sílu, kterou lidi hypnotizuje, a každý, kdo Ho spatří, podlehne iluzi.“
Text 119:
„Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl velký učenec, ale slyšel jsem, že se ve společnosti toho Caitanyi také zbláznil.“
Text 120:
„Tenhle Caitanya je sannyāsī pouze jménem. Ve skutečnosti je to prvotřídní kouzelník. Každopádně však po Jeho sentimentalismu zde v Káší moc velká poptávka nebude.“
Text 121:
„Nechoď se na Něho dívat. Jen pokračuj v naslouchání Vedāntě. Pokud se budeš sdružovat s povýšenci, budeš ztracen v tomto i příštím světě.“
Text 122:
Brāhmaṇu velice zarmoutilo, když slyšel Prakāśānandu Sarasvatīho takto hovořit o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Okamžitě tedy odešel, se svatým jménem Kṛṣṇy na rtech.
Text 123:
Brāhmaṇova mysl již byla očištěná pohledem na Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Caitanyu Mahāprabhua. A proto šel za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a popsal, co se u māyāvādského sannyāsīho Prakāśānandy odehrálo.
Text 124:
Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl, lehce se pousmál. Brāhmaṇa potom k Pánu znovu promluvil.
Text 125:
Brāhmaṇa řekl: „Jakmile jsem před ním vyslovil Tvé jméno, okamžitě přiznal, že je zná.“
Text 126:
„Když Tě pomlouval, vyslovil Tvoje jméno třikrát: ,Caitanya, Caitanya, Caitanya.̀  “
Text 127:
„I když Tvé jméno vyslovil třikrát, nevyřkl jméno ,Kṛṣṇà. Velice mne zarmoutilo, že Tvé jméno vyslovoval s pohrdáním.“
Text 128:
„Proč nemohl Prakāśānanda vyslovit jména ,Kṛṣṇà a ,Harì? Jméno ,Caitanyà zopakoval třikrát. Co se mě týče, já chci zpívat svatá jména ,Kṛṣṇà a ,Harì, sotva Tě zahlédnu.“
Text 129:
Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Māyāvādští impersonalisté Pána Kṛṣṇu nesmírně urážejí, a proto opakují pouze slova ,Brahmaǹ, ,ātmā̀ a ,caitanyà.“
Text 130:
„Jelikož urážejí Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, který se neliší od svého svatého jména, svaté jméno ,Kṛṣṇà se v jejich ústech neobjeví.“
Text 131:
„Pánovo svaté jméno, podoba a osobnost jsou jedno a totéž. Není mezi nimi rozdíl. Protože jsou absolutní, jsou všechny transcendentálně blažené.“
Text 132:
„Mezi Kṛṣṇovým tělem a Jím samotným nebo mezi Jeho jménem a Jím samotným není rozdíl. V případě podmíněné duše se však její jméno liší od jejího těla, její původní podoby a tak dále.“
Text 133:
„  ,Svaté jméno Kṛṣṇy je transcendentálně blažené. Udílí všechna možná duchovní požehnání, protože je to samotný Kṛṣṇa, zdroj veškeré blaženosti. Kṛṣṇovo jméno je úplné a je ztělesněním všech transcendentálních nálad. Za žádných okolností se nejedná o hmotné jméno a není o nic méně mocné než samotný Kṛṣṇa. A jelikož Kṛṣṇovo jméno není znečištěné hmotnými kvalitami, nepřipadá v úvahu, že by mělo něco společného s māyou. Kṛṣṇovo jméno je vždy osvobozené a duchovní; nikdy není podmíněné zákony hmotné přírody. Je tomu tak proto, že se od sebe Kṛṣṇovo jméno a Kṛṣṇa samotný neliší.̀  “
Text 134:
„Kṛṣṇovo svaté jméno, Jeho tělo a Jeho zábavy nelze poznat tupými hmotnými smysly. Projevují se samy od sebe.“
Text 135:
„Kṛṣṇovo svaté jméno, transcendentální vlastnosti a transcendentální zábavy jsou na stejné úrovni jako Pán Kṛṣṇa samotný. Jsou duchovní a plné blaženosti.“
Text 136:
„  ,Hmotné smysly proto nemohou vnímat Kṛṣṇovo svaté jméno, podobu, vlastnosti a zábavy. Když se podmíněná duše probudí k vědomí Kṛṣṇy a slouží tím, že používá svůj jazyk ke zpěvu Pánova svatého jména a ochutnávání zbytků Pánova jídla, jazyk se očistí a člověk postupně pochopí, kdo Kṛṣṇa skutečně je.̀  “
Text 137:
„Nálady zábav Pána Kṛṣṇy, které jsou plné blaženosti, přitahují jñānīho pohrouženého v radosti z realizace Brahmanu a získají si ho.“
Text 138:
„  ,S úctou se klaním svému duchovnímu mistrovi, synovi Vyāsadevy, Śukadevovi Gosvāmīmu. Je to právě on, kdo poráží vše nepříznivé ve vesmíru. I když byl zpočátku pohroužený ve štěstí realizace Brahmanu a žil na odlehlém místě, vzdal se všech ostatních druhů vědomí a začaly ho přitahovat ty nejlíbeznější zábavy Pána Śrī Kṛṣṇy. Milostivě tedy vyslovil nejvznešenější Purāṇu známou jako Śrīmad-Bhāgavatam, která je jasným světlem Absolutní Pravdy a popisuje činnosti Pána Kṛṣṇy.̀  “
Text 139:
„Transcendentální vlastnosti Śrī Kṛṣṇy jsou zcela blažené a lahodné, a tak dokonce i mysli seberealizovaných osobností odlákávají od blaženosti seberealizace.“
Text 140:
„  ,Láskyplná oddaná služba Śrī Kṛṣṇovi, který má transcendentální vlastnosti a projevuje úžasné činnosti, přitahuje i osoby, které jsou vnitřně spokojené a jež nepřitahují vnější hmotné touhy. Hari, Osobnost Božství, se nazývá Kṛṣṇa pro své transcendentálně přitažlivé rysy.̀  “
Text 141:
„Kromě zábav Pána Kṛṣṇy přitahuje mysl seberealizovaných osob i vůně lístků tulasī obětovaných lotosovým nohám Śrī Kṛṣṇy.“
Text 142:
„  ,Jakmile vánek nesoucí vůni lístků tulasī a šafránu z lotosových nohou Osobnosti Božství, jež má oči jako lotosy, pronikl do nosních dírek těchto mudrců (Kumārů), pocítili změnu na těle i na mysli, přestože byli připoutáni k realizaci neosobního Brahmanu.̀  “
Text 143:
„Protože jsou māyāvādī velcí rouhači a ateističtí filosofové, z jejich úst nevychází svaté jméno Kṛṣṇy.“
Text 144:
„Přišel jsem do tohoto města Káší prodávat svá emocionální extatická rozpoložení, ale nenacházím žádné zákazníky. Pokud je neprodám, budu si je muset odnést zpátky domů.“
Text 145:
„Přinesl jsem do tohoto města těžký náklad, abych ho prodal. Nést ho zase zpátky je náročné, proto ho zde v Káší prodám i za pouhý zlomek ceny.“
Text 146:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil, přijal onoho brāhmaṇu jako svého oddaného. Druhý den Pán časně ráno vstal a vydal se do Mathury.
Text 147:
Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu vydal na cestu do Mathury, všichni tři oddaní vyšli s Ním. Pán jim však zakázal Ho doprovázet a z dálky je požádal, aby se vrátili domů.
Text 148:
Kvůli odloučení od Pána se tito tři setkávali a opěvovali Pánovy svaté vlastnosti. Tak byli pohroužení v extatické lásce.
Text 149:
Śrī Caitanya Mahāprabhu potom šel do Prajágu, kde se vykoupal na soutoku Gangy a Jamuny. Pak navštívil chrám Veṇī Mādhavy, ve kterém zpíval a tančil v extázi lásky.
Text 150:
Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu uviděl řeku Jamunu, skočil do ní. Balabhadra Bhaṭṭācārya Pána rychle chytil a opatrně Ho vytáhl.
Text 151:
Pán zůstal v Prajágu tři dny a rozdával tam svaté jméno Kṛṣṇy spolu s extatickou láskou. Osvobodil tak mnoho lidí.
Text 152:
Kdekoliv se Pán na cestě do Mathury zastavil, aby si odpočinul, rozdával svaté jméno Kṛṣṇy a extatickou lásku ke Kṛṣṇovi. Přiměl tak lidi k tanci.
Text 153:
Během své cesty jižní Indií Pán osvobodil mnoho lidí a podobně i na své cestě západní oblastí obrátil mnoho lidí na vaiṣṇavismus.
Text 154:
Na cestě do Mathury Pán několikrát překračoval řeku Jamunu a pokaždé, když ji uviděl, do ní okamžitě skočil. Ve vodě upadal v extázi lásky ke Kṛṣṇovi do bezvědomí.
Text 155:
Jakmile se přiblížil k Mathuře a uviděl město, okamžitě padl na zem a v přílivu extatické lásky se poklonil.
Text 156:
Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do města Mathury a vykoupal se na Višrám-ghátu. Potom navštívil Kṛṣṇovo rodiště a zhlédl Božstvo Keśavajīho, kterému se s úctou poklonil.
Text 157:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu zpíval, tančil a hlasitě vykřikoval, všichni lidé při pohledu na Jeho extatickou lásku žasli.
Text 158:
Jeden brāhmaṇa padl k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua a pak s Ním začal tančit ve stavu extatické lásky.
Text 159:
Oba dva tančili v extázi lásky a navzájem se objímali. Zvedali ruce nad hlavu a říkali: „Zpívejte svatá jména Hariho a Kṛṣṇy!“
Text 160:
Všichni lidé potom začali volat „Hari! Hari!“ a nastalo velké pozdvižení. Kněz sloužící Pánu Keśavovi daroval Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi girlandu.
Text 161:
Když lidé viděli, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu tančí a zpívá, žasli a říkali: „Taková transcendentální láska není nikdy obyčejná věc.“
Text 162:
Lidé si povídali: „Při pouhém pohledu na Śrī Caitanyu Mahāprabhua všichni šílí láskou ke Kṛṣṇovi. Každý se směje, pláče, tančí, zpívá a bere si svaté jméno Kṛṣṇy.“
Text 163:
„Śrī Caitanya Mahāprabhu je zcela jistě ve všech ohledech inkarnací Pána Kṛṣṇy a nyní přišel do Mathury, aby každého osvobodil.“
Text 164:
Śrī Caitanya Mahāprabhu si potom vzal onoho brāhmaṇu stranou, sedli si v ústraní a Pán se ho začal ptát.
Text 165:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Jsi starší brāhmaṇa, upřímný a pokročilý v duchovním životě. Odkud jsi získal toto transcendentální bohatství extatické lásky ke Kṛṣṇovi?“
Text 166:
Brāhmaṇa odpověděl: „Śrīla Mādhavendra Purī přišel během svých cest do Mathury.“
Text 167:
„Během pobytu v Mathuře Śrīpāda Mādhavendra Purī navštívil můj dům a přijal mne za svého žáka. Dokonce v mém domě i poobědval.“
Text 168:
„Śrīla Mādhavendra Purī instaloval Božstvo Gopāla a poté Mu sloužil. Toto Božstvo se na Góvardhanu uctívá dodnes.“
Text 169:
Jakmile Caitanya Mahāprabhu uslyšel o vztahu Mādhavendry Purīho k tomuto brāhmaṇovi, okamžitě se poklonil u jeho nohou. Brāhmaṇu to vylekalo a také okamžitě padl Pánovi k nohám.
Text 170:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Ty jsi na úrovni Mého duchovního mistra a Já jsem tvůj žák. Protože jsi Můj duchovní mistr, nepřísluší ti, aby ses Mi klaněl.“
Text 171:
Jakmile to brāhmaṇa uslyšel, vylekal se a řekl: „Proč říkáš takové věci? Jsi přece sannyāsī.“
Text 173:
„Tento druh extatické lásky může zakusit jedině ten, kdo má vztah s Mādhavendrou Purīm. Bez něho nemůže být po takové transcendentální extatické lásce ani stopy.“
Text 173:
“This kind of ecstatic love can be experienced only when one has a relationship with Mādhavendra Purī. Without him, even a scent of such transcendental ecstatic love is impossible.”
Text 174:
Balabhadra Bhaṭṭācārya potom vysvětlil vztah mezi Mādhavendrou Purīm a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Když to brāhmaṇa uslyšel, měl z toho velkou radost a začal tančit.
Text 175:
Brāhmana pak vzal Śrī Caitanyu Mahāprabhua do svého domu a různými způsoby Pánu sloužil podle touhy svého srdce.
Text 176:
Požádal Balabhadru Bhaṭṭācāryu, aby pro Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua uvařil oběd. Tehdy Pán s úsměvem promluvil.
Text 177:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tady u tebe již obědval Mādhavendra Purī, proto můžeš uvařit a dát Mi najíst. To je Můj pokyn.“
Text 178:
„  ,Cokoliv dělá velký člověk, obyčejní lidé následují a vzor, který svým příkladem stanoví, si pak osvojí celý svět.̀  “
Text 179:
Tento brāhmaṇa patřil ke společenství Sanoḍiyā brāhmaṇů a od takového brāhmaṇy sannyāsī jídlo nepřijímá.
Text 180:
I když tento brāhmaṇa patřil do společenství Sanoḍiyā, Śrīla Mādhavendra Purī jej přijal za svého žáka, protože u něho viděl vaiṣṇavské chování. Mādhavendra Purī také přijímal jídlo, které uvařil.
Text 181:
Śrī Caitanya Mahāprabhu ho proto rád o jídlo požádal a brāhmaṇa, který pociťoval přirozenou pokoru, začal hovořit následovně:
Text 182:
„Je pro mne velké štěstí, že Ti mohu nabídnout jídlo. Ty jsi Nejvyšší Pán, a protože jsi transcendentální, nepodléháš žádnému omezení.“
Text 183:
„Hlupáci Tě budou pomlouvat, ale já nebudu slova těchto zlomyslných lidí tolerovat.“
Text 184:
Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Védy, Purāṇy a velcí učení mudrci spolu nejsou vždy za jedno, a proto existují různé náboženské zásady.“
Text 185:
„Oddaný svým chováním ustanovuje skutečný význam náboženských zásad. Chování Mādhavendry Purīho Gosvāmīho je jejich podstatou.“
Text 186:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Suché argumenty nevedou k žádným závěrům. Velká osobnost, jejíž názor se neliší od názorů druhých, není považována za významného mudrce. Védy jsou rozmanité a pouhým studiem se nelze dobrat správné cesty vedoucí k pochopení náboženských zásad. Skutečná pravda o náboženských zásadách je ukrytá v srdci ryzí, seberealizované osoby. Proto je třeba, jak potvrzují śāstry, přijmout takovou cestu pokroku, jakou zastávají mahājanové.“
Text 187:
Po tomto rozhovoru předložil brāhmaṇa Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi oběd a poté přišli Pána navštívit všichni lidé z Mathury.
Text 188:
Lidé přicházeli po statisících a nikdo je nemohl spočítat. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto vyšel z domu, aby se jim ukázal.
Text 189:
Śrī Caitanya Mahāprabhu před shromážděnými lidmi zvedl ruce nad hlavu a vykřikl „Haribol!“ Lidé Pánu odpověděli a upadli do extáze. Tančili jako šílení a volali transcendentální jméno „Hari!“
Text 190:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se vykoupal na dvaceti čtyřech ghátech podél Jamuny a brāhmaṇa Mu ukázal všechna poutní místa.
Text 191:
Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil všechna posvátná místa nacházející se na březích Jamuny, mezi nimi i místa jako Svajambhu, Višrám-ghát, Dírgha Višnu, Bhútéšvar, Mahávidja a Gókarn.
Text 192:
Když chtěl Śrī Caitanya Mahāprabhu vidět různé lesy Vrindávanu, vzal toho brāhmaṇu s sebou.
Text 193:
Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil různé lesy včetně Madhuvanu, Tálavanu, Kumudavanu a Bahulávanu. Všude, kam přišel, se ve velké extázi lásky vykoupal.
Text 194:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu procházel Vrindávanem, spatřila Ho stáda pasoucích se krav. Okamžitě Ho obklopily a hlasitě bučely.
Text 195:
Když Pán viděl, jak k Němu přicházejí ta stáda, ztuhl v extázi lásky. Krávy Mu z velké náklonnosti začaly olizovat celé tělo.
Text 196:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se uklidnil a začal krávy hladit. Ty se nedokázaly vzdát Jeho společnosti, a tak šly s Ním.
Text 197:
Pastevcům dalo velkou práci krávy udržet. Když Pán zpíval, Jeho příjemný hlas uslyšeli jeleni a přispěchali za Ním.
Text 198:
Jakmile jeleni a laně přišli blíž a uviděli Pánovu tvář, začali olizovat Jeho tělo. Vůbec se Ho nebáli a doprovázeli Ho po cestě.
Text 199:
Čmeláci a ptáci, jako jsou papoušci a kukačky, se hlasitě rozezpívali v pátém tónu a pávi se před Pánem dali do tance.
Text 200:
Vrindávanské stromy a popínavé rostliny jásaly, když viděly Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Měly zježené větvičky a ronily slzy extáze v podobě medu.
Text 201:
Větve stromů i popínavé rostliny padaly přetížené ovocem a květy k lotosovým nohám Pána a vítaly Ho různými dárky, jako kdyby byli přátelé.
Text 202:
Všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti ve Vrindávanu tedy měly nesmírnou radost, že vidí Pána. Bylo to, jako když se přátelé radují, že vidí jiného přítele.
Text 203:
Pán byl dojat extatickou láskou, když viděl jejich náklonnost. Začal si s nimi hrát, jako si spolu hrají přátelé, a tak se jimi dobrovolně nechal ovládat.
Text 204:
Śrī Caitanya Mahāprabhu začal objímat každý strom i popínavou rostlinu a ty zase jako by v meditaci nabízely své plody a květy.
Text 205:
Pánovo tělo bylo neklidné a objevily se u Něho slzy, chvění i jásot. Hlasitě volal: „Zpívej ,Kṛṣṇa!̀ Zpívej ,Kṛṣṇa!̀  “
Text 206:
Všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti začaly zpívat transcendentální jména Hare Kṛṣṇa, jako kdyby tvořily ozvěnu hlubokého hlasu Caitanyi Mahāprabhua.
Text 207:
Pán potom chytal jeleny okolo krku a plakal. Na tělech jelenů byla vidět velká radost a v očích měli slzy.
Text 208:
Když se ve větvích jednoho stromu objevil pár papoušků, Pán je spatřil a chtěl je slyšet mluvit.
Text 209:
Oba papoušci pak přistáli Pánovi na ruce a On poslouchal, jak opěvují Kṛṣṇovy transcendentální vlastnosti.
Text 210:
Papoušek zpíval: „Opěvování Pána Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, přináší prospěch každému ve vesmíru. Jeho krása přemáhá gopī z Vrindávanu a pokořuje jejich trpělivost. Bohyně štěstí žasne nad Jeho zábavami a Jeho síla dělá z kopce Góvardhanu malý míček na hraní. Jeho bezchybné vlastnosti jsou neomezené a Jeho chování každého uspokojuje. Všichni jsou k Pánu Kṛṣṇovi přitahováni. Nechť náš Pán udržuje celý vesmír!“
Text 211:
Poté, co samička vyslechla papouškův popis Pána Kṛṣṇy, začala popisovat Śrīmatī Rādhārāṇī.
Text 212:
Samička řekla: „Citová náklonnost Śrīmatī Rādhārāṇī, Její dokonalá krása a dobré chování, Její umělecký tanec a zpěv a Její básně jsou tak přitažlivé, že okouzlují mysl Kṛṣṇy, který přitahuje mysl každého ve vesmíru.“
Text 213:
Papoušek potom řekl: „Kṛṣṇa okouzluje i mysl Amora.“ A začal recitovat další verš.
Text 214:
Papoušek pokračoval: „Moje drahá śārī (papouščí samičko), Śrī Kṛṣṇa nosí flétnu a okouzluje srdce všech žen ve vesmíru. Zvláště se těší z překrásných gopī a také okouzluje Amora. Nechť je oslavován!“
Text 215:
Samička pak začala v žertu promlouvat k papouškovi. Śrī Caitanyi Mahāprabhua se zmocnila úžasná extáze lásky, když slyšel její slova.
Text 216:
Samička řekla: „Když je Pán Śrī Kṛṣṇa s Rādhārāṇī, dokáže okouzlit Amora. O samotě je však sám okouzlený erotickými pocity, i když okouzluje celý vesmír.“
Text 217:
Oba papoušci potom odletěli zpět na větev stromu a Śrī Caitanya Mahāprabhu začal se zvědavostí sledovat tanec pávů.
Text 218:
Jakmile Pán uviděl modré paví krky, vzpomněl si okamžitě na Kṛṣṇu a v extázi lásky upadl na zem.
Text 219:
Když brāhmaṇa uviděl Śrī Caitanyu Mahāprabhua v bezvědomí, společně s Balabhadrou Bhaṭṭācāryou se o Něho postaral.
Text 220:
Rychle Pána pokropili vodou a začali Ho ovívat Jeho svrchním kusem oděvu.
Text 221:
Pak Pánovi do ucha zpívali svaté jméno Kṛṣṇy. Pán se probral a začal se válet po zemi.
Text 222:
Jak se Pán válel po zemi, Jeho tělo poranily ostré trny. Balabhadra Bhaṭṭācārya si Ho proto vzal na klín a uklidnil Ho.
Text 223:
Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua blouznila v extázi lásky ke Kṛṣṇovi. Okamžitě se postavil a říkal: „Zpívejte! Zpívejte!“ Potom sám začal tančit.
Text 224:
Na pokyn Pána začali Balabhadra Bhaṭṭācārya s brāhmaṇou zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Pán tančil a pokračoval dále po cestě.
Text 225:
Brāhmaṇa žasl, když viděl příznaky extatické lásky Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a toužil Pána chránit.
Text 226:
V Džagannáth Purí byla mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua pohroužená do extatické lásky, ale na cestě do Vrindávanu se tato láska ještě stokrát zvětšila.
Text 227:
Pánova extatická láska se zvětšila tisíckrát, když navštívil Mathuru, ale při putování po lesích Vrindávanu vzrostla stotisíckrát.
Text 228-229:
Když byl Śrī Caitanya Mahāprabhu někde jinde, stačilo ke zvětšení Jeho extatické lásky pouhé jméno Vrindávanu. Nyní, když cestoval Vrindávanem, byla Jeho mysl dnem i nocí pohroužená ve velké extázi lásky. Jedl a koupal se jen ze zvyku.
Text 230:
Takto jsem popsal extatickou lásku Pána Caitanyi projevenou na jednom z míst, která navštívil při svých cestách dvanácti lesy Vrindávanu. Popsat, co prožíval všude, by nebylo možné.
Text 231:
Pán Ananta dopodrobna líčí v miliónech knih proměny extatické lásky zakoušené Śrī Caitanyou Mahāprabhuem ve Vrindávanu.
Text 232:
A protože samotný Pán Ananta nedokáže popsat ani zlomek těchto zábav, já pouze ukazuji směr.
Text 233:
Celý svět byl stržen záplavou zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Každý může v této vodě plavat, nakolik mu síly stačí.
Text 234:
Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.