Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 15.99

Verš

guṇarāja-khāṅna kaila śrī-kṛṣṇa-vijaya
tāhāṅ eka-vākya tāṅra āche premamaya

Synonyma

guṇarāja-khāṅna — Guṇarāja Khān; kaila — sepsal; śrī-kṛṣṇa-vijaya — knihu jménem Śrī Kṛṣṇa-vijaya; tāhāṅ — v ní; eka-vākya — jedna věta; tāṅra — z toho; āche — je; prema-maya — plná lásky ke Kṛṣṇovi.

Překlad

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl: „Guṇarāja Khān z Kulína-grámu sepsal knihu jménem Śrī Kṛṣṇa-vijaya, ve které se nachází věta vyjevující autorovu extatickou lásku ke Kṛṣṇovi.“

Význam

Śrī Kṛṣṇa-vijaya je básnická sbírka považovaná za vůbec první knihu poezie napsanou v bengálštině. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvádí, že tuto knihu začal autor psát v roce 1395 Śakābdy (1473 n.l.) a dokončil ji za sedm let (v roce 1402 Śakābdy). Kniha byla napsána jednoduchým jazykem a mohli ji číst a pochopit i napůl vzdělaní Bengálci a ženy. Mohli ji číst a chápat dokonce i obyčejní lidé, kteří ani dostatečně neznali abecedu. Její jazyk není příliš ozdobný a její poezie občas není na poslech nijak sladká. Podle pravidel psaní sonetu by měl každý řádek obsahovat čtrnáct písmen, ale v jeho verších je jich někdy šestnáct, dvanáct či třináct. Mnoho tehdy používaných slov znali pouze místní obyvatelé, ale tato kniha je dodnes tak populární, že nemůže chybět v žádném knihkupectví. Pro ty, kdo chtějí udělat pokrok v rozvoji vědomí Kṛṣṇy, má tato kniha velkou hodnotu.

Śrī Guṇarāja Khān byl jedním z největších vaiṣṇavů. Přeložil desátý a jedenáctý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu tak, aby mu porozuměli i obyčejní lidé. Knihu Śrī Kṛṣṇa-vijaya Śrī Caitanya Mahāprabhu velmi vychvaloval a pro všechny vaiṣṇavy je velmi cenná. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvádí rodokmen a rodinnou historii Guṇarāje Khāna. Když poprvé z Kánjakubdži neboli Kánaudže přišel bengálský vládce Ādiśūra, přivedl s sebou pět brāhmaṇů a pět kāyasthů. Protože král by s sebou měl mít společníky, doprovázeli ho brāhmaṇové, aby mu pomáhali ve vyšších duchovních otázkách. Kāyasthové měli vykonávat další služby. Ve výše položených severoindických oblastech jsou kāyasthové považováni za śūdry, ale v Bengálsku jsou řazeni mezi vyšší třídy. Skutečností je, že kāyasthové přišli do Bengálska ze severní Indie, konkrétně z Kánjakubdži neboli Kánaudže. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že kāyasthové, kteří přišli z Kánjakubdži, byli lidé náležící k vyšším třídám. Mezi nimi byl velkou osobností Daśaratha Vasu a do třináctého pokolení jeho rodiny patřil Guṇarāja Khān.

Jeho skutečné jméno znělo Mālādhara Vasu, ale bengálský vládce mu udělil titul Khān, a tak začal být známý jako Guṇarāja Khān. Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvádí tento rodokmen Guṇarāje Khāna: (1) Daśaratha Vasu; (2) Kuśala; (3) Śubhaśaṅkara; (4) Haṁsa; (5) Śaktirāma (Bāgāṇḍā), Muktirāma (Māinagara) a Alaṅkāra (Baṅgaja); (6) Dāmodara; (7) Anantarāma; (8) Guṇīnāyaka a Vīṇānāyaka. Ve dvanáctém pokolení byl i Bhagīratha a ve třináctém Mālādhara Vasu neboli Guṇarāja Khān. Śrī Guṇarāja Khān měl čtrnáct synů, z nichž druhý, který se jmenoval Lakṣmīnātha Vasu, dostal titul Satyarāja Khān. Jeho synem byl Śrī Rāmānanda Vasu, který tedy patřil do patnáctého pokolení. Guṇarāja Khān byl velmi známý a bohatý člověk. Jeho palác, pevnost a chrámy dodnes existují a podle nich můžeme usoudit, že bohatství Guṇarāje Khāna bylo opravdu velké. Śrī Guṇarāja Khān se nikdy nestaral o umělou aristokracii, kterou zaváděl Ballāl Sena.