Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 11.176

Verš

sei ghara āmāke deha’ — āche prayojana
nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa

Synonyma

sei ghara — tuto místnost; āmāke deha' — dej Mi prosím; āche prayojana — je potřeba; nibhṛte — na osamělém místě; vasiyā — sedící; tāhāṅ — tam; kariba smaraṇa — budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.

Překlad

„Dejte Mi prosím tuto místnost, protože ji potřebuji. Na tomto osamělém místě se posadím a budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.“

Význam

Tento výrok Śrī Caitanyi Mahāprabhua je významný. Nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa: „Posadím se na tom osamělém místě a budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.“ Začátečníci by neměli toto sezení na osamělém místě a vzpomínání na Pána zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry napodobovat. Vždy musíme mít na paměti, že to byl samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, kdo chtěl takové osamělé místo, ať pro sebe, nebo pro Haridāse Ṭhākura. Nikdo nedokáže znenadání dosáhnout úrovně Haridāse Ṭhākura, sednout si na osamělém místě, zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a vzpomínat na lotosové nohy Pána. Tímto způsobem může jednat pouze vznešená osobnost, jako je Haridāsa Ṭhākura nebo Śrī Caitanya Mahāprabhu, který osobně ukazuje správné chování ācāryi.

V současnosti vidíme, že někteří členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy mají tendenci opustit svoje kazatelské činnosti, aby se usadili na nějakém odlehlém místě. To však není dobré znamení. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento postup, co se týče začátečníků, odsoudil. V jedné své písni dokonce říká: pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare, tava hari-nāma kevala kaitava: „Sezení na osamělém místě s úmyslem zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru se považuje za podvádění.“ Začátečník to v žádném případě nedokáže. Začínající oddaný musí velice usilovně pracovat pod vedením duchovního mistra a tak kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Sednout si na odlehlém místě a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, jak to dělal samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, může teprve tehdy, když ve své oddanosti dosáhne zralosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Osobnost Božství, ale aby nám ukázal správný příklad, cestoval nepřetržitě šest let po Indii a teprve potom se usadil v Džagannáth Purí. Dokonce i tam zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru na velkých shromážděních v Jagannāthově chrámu. Důležité tedy je nesnažit se na začátku svého transcendentálního života napodobovat Haridāse Ṭhākura. Nejdříve musíme ve své oddanosti zcela dozrát a tak dostat svolení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jedině tehdy se můžeme v klidu posadit na odlehlém místě, zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a vzpomínat na lotosové nohy Pána. Smysly jsou velmi silné, a pokud chce začátečník napodobovat Haridāse Ṭhākura, jeho nepřátelé (kāma, krodha, lobha, moha, mada a mātsarya) jej budou vyrušovat a unaví ho. Začátečník místo zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry jen tvrdě usne. Kazatelská práce je určena pokročilým oddaným, a když pokročilý oddaný na žebříčku oddanosti pokročí ještě dále, může se uchýlit na odlehlé místo a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru tam. Pokud ale někdo jen imituje pokročilé úrovně duchovního života, poklesne jako sahajiyové ve Vrindávanu.