Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 1.41

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī tyto knihy popisuje. Bhakti-rasāmṛta-sindhu je rozsáhlá kniha pokynů, jak rozvinout oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi a jak následovat tento transcendentální proces. Byla dokončena v roce 1463 Śakābdy (1541 n.l.). Je rozdělena na čtyři části: pūrva-vibhāga (východní část), dakṣiṇa-vibhāga (jižní část), paścima-vibhāga (západní část) a uttara-vibhāga (severní část). V části pūrva-vibhāga je uveden popis trvalého rozvoje oddané služby. Jsou tam vylíčeny obecné zásady oddané služby, vykonávání oddané služby, extáze v oddané službě a nakonec dosažení lásky k Bohu. V této části oceánu nektaru oddanosti se tedy nacházejí čtyři laharī (vlny).

Dakṣiṇa-vibhāga (jižní část) obsahuje obecný popis nálady či vztahu zvaného bhakti-rasa, pocházejícího z oddané služby. Je tam také popis stavů známých jako vibhāva, anubhāva, sāttvika, vyabhicarī a sthāyi-bhāva, které se nacházejí na této vysoké úrovni oddané služby. V části dakṣiṇa-vibhāga je tedy pět vln. V západní části (paścima-vibhāga) se objevuje popis hlavních transcendentálních nálad pocházejících z oddané služby, čemuž se říká mukhya-bhakti-rasa-nirūpaṇa neboli dosažení hlavních nálad či pocitů při vykonávání oddané služby. V této části je popsána oddaná služba na neutrální úrovni, další rozvoj lásky a náklonnosti (zvaný služebnický vztah), dále pak rozvoj v přátelství, v rodičovskou lásku a nakonec milostná láska mezi Kṛṣṇou a Jeho oddanými. V západní části se tedy nachází také pět vln.

V severní části (uttara-vibhāga) je uveden popis nepřímých nálad oddané služby, což je oddaná služba se smíchem, úžasem, rytířskostí, lítostí, hněvem, hrůzou a děsem. Existují také různé vhodné a nevhodné směsi těchto nálad. V této části je tedy devět vln. Toto je pouze stručný přehled Bhakti-rasāmṛta-sindhu.

Vidagdha-mādhava je divadelní hra o zábavách Pána Kṛṣṇy ve Vrindávanu. Śrīla Rūpa Gosvāmī tuto knihu dokončil v roce 1454 Śakābdy (1532 n.l.). První část této hry má název Veṇu-nāda-vilāsa, druhá část Manmatha-lekha, třetí část Rādhā-saṅga, čtvrtá část Veṇu-haraṇa, pátá část Rādhā-prasādana, šestá část Śarad-vihāra a sedmá a poslední část Gaurī-vihāra.

Další knihou je Ujjvala-nīlamaṇi, transcendentální popis milostných vztahů, zahrnující metafory, analogie a vyšší cítění bhakti. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je oddaná služba s milostnou láskou popsána pouze v krátkosti, ale v Ujjvala-nīlamaṇi se o ní pojednává obšírně. Jsou tam popsány různé druhy milenců, jejich pomocníků a těch, kdo jsou Kṛṣṇovi velmi drazí. Je tam také popis Śrīmatī Rādhārāṇī a dalších milenek a také vedoucích osobností různých skupin. Jsou tam popsáni i poslíčkové, stálí společníci a další z těch, jež má Kṛṣṇa nesmírně rád. V této knize se také mluví o tom, jak se probouzí láska ke Kṛṣṇovi, a popisuje se tam extatické rozpoložení, stav oddanosti, nepřetržitá extáze, rušená extáze, vyrovnaná extáze, umístění různých druhů oblečení, pocity odloučení, předběžné zalíbení, láskyplný hněv, různé milostné vztahy, odloučení od milovaného, setkání s milovaným a přímý i nepřímý požitek mezi milencem a milenkou. To vše je popsáno velmi podrobně.

Lalita-mādhava je zase popisem Kṛṣṇových zábav ve Dvárace. Tyto zábavy byly zpracovány jako divadelní hra, která byla dokončena v roce 1459 Śakābdy. První část pojednává o večerních radovánkách, druhá o zabití Śaṅkhacūḍy, třetí o šílenství Śrīmatī Rādhārāṇī, čtvrtá o tom, jak Śrīmatī Rādhārāṇī přistupuje ke Kṛṣṇovi, pátá o tom, čeho dosáhla Candrāvalī, šestá o úspěších Lality, sedmá o setkání v Nava-vrindávanu, osmá o radovánkách v Nava-vrindávanu, devátá o prohlížení obrázků a desátá o naprostém uspokojení mysli. Celé představení je tedy rozděleno do deseti částí.

Laghu-bhāgavatāmṛta je rozdělena na dvě části. První má název „Nektar Kṛṣṇy“ a druhá „Nektar oddané služby“. V první části je zdůrazněna důležitost védských důkazů, a hned potom následuje popis původní podoby Nejvyšší Osobnosti Božství jako Śrī Kṛṣṇy a popis Jeho zábav a expanzí svāṁśa (osobních podob) a vibhinnāṁśa. Podle svých zaměření se inkarnace nazývají āveśa a tad-ekātma. První inkarnace se rozdělují na tři puruṣāvatāry, jimiž jsou Mahā-Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Potom jsou zde tři inkarnace kvalit přírody, tedy Brahmā, Viṣṇu a Maheśvara (Śiva). Veškeré vybavení používané ve službě Pánu je transcendentální, mimo vliv tří kvalit tohoto hmotného světa. Je tam popsáno i dvacet pět līlā-avatārů, kterými jsou Catuḥsana (Kumārové), Nārada, Varāha, Matsya, Yajña, Nara-nārāyaṇa Ṛṣi, Kapila, Dattātreya, Hayagrīva, Haṁsa, Pṛśnigarbha, Ṛṣabha, Pṛthu, Nṛsiṁha, Kūrma, Dhanvantari, Mohinī, Vāmana, Paraśurāma, Dāśarathi, Kṛṣṇa-dvaipāyana, Balarāma, dále Vāsudeva, Buddha a Kalki. Existuje také čtrnáct manvantara-avatārů: Yajña, Vibhu, Satyasena, Hari, Vaikuṇṭha, Ajita, Vāmana, Sārvabhauma, Ṛṣabha, Viṣvaksena, Dharmasetu, Sudāmā, Yogeśvara a Bṛhadbhānu. Ve čtyřech yugách se zjevují čtyři inkarnace a jejich barvy jsou popsány jako bílá, červená, načernalá a černá (někdy žlutá, jako v případě Pána Caitanyi Mahāprabhua). Existují různé věky a inkarnace pro každý z nich. Kategorie zvané āveśa, prābhava, vaibhava a para představují různé umístění pro různé inkarnace. Jména jsou obdařena duchovní silou podle určitých zábav. Je také popsán rozdíl mezi energií a jejím zdrojem a nepochopitelné činnosti Nejvyššího Pána.

Śrī Kṛṣṇa je původní Nejvyšší Osobnost Božství a nikdo Ho nepředčí. Je zdrojem všech inkarnací. V Laghu-bhāgavatāmṛtě se objevují popisy Jeho částečných inkarnací, neosobní záře Brahmanu (což je ve skutečnosti tělesná záře Śrī Kṛṣṇy), výjimečnosti zábav Śrī Kṛṣṇy v podobě obyčejné lidské bytosti se dvěma rukama a tak dále. Neexistuje nic, k čemu by se dala Pánova dvouruká podoba přirovnat. V duchovním světě (vaikuṇṭha-jagat) není rozdílu mezi vlastníkem těla a tělem samotným. V hmotném světě se vlastníku těla říká duše a tělu se říká hmotný projev. Ve světě Vaikuṇṭhy však takový rozdíl neexistuje. Pán Śrī Kṛṣṇa je nezrozený a jako inkarnace se zjevuje neustále. Kṛṣṇovy zábavy se dělí na dvě části, a to projevené a neprojevené. Když se například Kṛṣṇa narodí v tomto hmotném světě, považují se Jeho zábavy za projevené. Jakmile však odejde, neměli bychom si myslet, že nastal Jeho konec, protože Jeho zábavy pokračují v neprojevené podobě. Různorodosti nálad si ovšem oddaní s Pánem Kṛṣṇou užívají během Jeho projevených zábav. Jeho zábavy v Mathuře, Vrindávanu a Dvárace jsou nakonec věčné a neustále se odehrávají někde v některé části vesmíru.