Skip to main content

KAPITOLA SEDMÁ

Setkání Śrī Caitanyi Mahāprabhua s Vallabhou Bhaṭṭou

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura předložil ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi následující shrnutí sedmé kapitoly. V této kapitole je popsáno setkání Śrī Caitanyi Mahāprabhua s Vallabhou Bhaṭṭou. Tyto dvě osobnosti spolu nejdříve trochu žertovaly a Śrī Caitanya Mahāprabhu nakonec Vallabhu Bhaṭṭu napomenul a soucitně od něho přijal pozvání. Ještě předtím si Śrī Caitanya Mahāprabhu všiml, že je Vallabha Bhaṭṭa velmi připoutaný ke Gadādharovi Paṇḍitovi, a tak předstíral, že je s Gadādharem Paṇḍitem nespokojený. Později, když se Vallabha Bhaṭṭa s Pánem důvěrněji sblížil, mu Pán poradil, aby od Gadādhara Paṇḍita přijal pokyny. Tím Pán vyjádřil své láskyplné cítění vůči Gadādharovi Paṇḍitovi.

Text 1:
S úctou se klaním oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pouhou bezpříčinnou milostí oddaných pohroužených v lízání medu z Jeho lotosových nohou se může i pokleslá duše stát věčně osvobozenou.
Text 2:
Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Śrī Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!
Text 3:
Další rok přišli všichni oddaní z Bengálska navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Pán se stejně jako předtím setkal s každým z nich.
Text 4:
Takto se Śrī Caitanya Mahāprabhu oddával zábavám se svými oddanými. Potom se do Džagannáth Purí přišel setkat s Pánem učenec jménem Vallabha Bhaṭṭa.
Text 5:
Vallabha Bhaṭṭa se po příchodu poklonil u Pánových lotosových nohou. Ten ho přijal jako velkého oddaného a obejmul ho.
Text 6:
Śrī Caitanya Mahāprabhu si Vallabhu Bhaṭṭu s velkou úctou posadil poblíž sebe a Vallabha Bhaṭṭa potom velmi pokorně promluvil.
Text 7:
„Můj Pane,“ řekl, „již dlouho Tě toužím spatřit. Nyní Pán Jagannātha mou touhu splnil, a proto Tě tu vidím.“
Text 8:
„Každý, kdo se s Tebou může setkat, má opravdu štěstí, protože jsi samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství.“
Text 9:
„Každý, kdo na Tebe vzpomíná, se očistí. Proč by tedy mělo být udivující, že se očiští každý, kdo Tě uvidí?“
Text 10:
„  ,Pouhým vzpomínáním na vznešené osobnosti je možné očistit celý dům, co říci o tom přímo je spatřit, dotknout se jejich lotosových nohou, umýt jejich nohy nebo jim nabídnout místo k sezení.̀  “
Text 11:
„Základním náboženstvím věku Kali je zpívání svatého jména Kṛṣṇy. Nikdo nemůže šířit toto saṅkīrtanové hnutí, aniž by ho k tomu nezplnomocnil Kṛṣṇa.“
Text 12:
„Toto saṅkīrtanové hnutí vědomí Kṛṣṇy jsi rozšířil Ty, a z toho je zřejmé, že máš zplnomocnění od Pána Kṛṣṇy. O tom není pochyb.“
Text 13:
„Ty jsi svaté jméno Kṛṣṇy vyjevil celému světu. Každý, kdo Tě vidí, je ihned pohroužený v extázi lásky ke Kṛṣṇovi.“
Text 14:
„Nikdo nemůže vykazovat známky extatické lásky ke Kṛṣṇovi, pokud ho k tomu Kṛṣṇa zvláště nezplnomocní, protože Kṛṣṇa je jediný, kdo dává extatickou lásku. To je výrok všech zjevených písem.“
Text 15:
„  ,Třebaže existuje mnoho po všech stránkách příznivých inkarnací Osobnosti Božství, kdo jiný než Pán Śrī Kṛṣṇa může odevzdaným duším udělit lásku k Bohu?̀  “
Text 16:
Śrī Caitanya Mahāprabhu na to řekl: „Můj drahý Vallabho Bhaṭṭo, ty jsi učenec. Poslouchej Mne prosím. Já jsem sannyāsī māyāvādské školy, a proto nemohu vědět, co je kṛṣṇa-bhakti.“
Text 17:
„Moje mysl se však očistila ve společnosti Advaity Ācāryi, který je přímo Nejvyšší Osobnost Božství.“
Text 18:
„Jemu se v pochopení všech zjevených písem a oddané služby Pánu Kṛṣṇovi nikdo nevyrovná, a proto se Mu říká Advaita Ācārya.“
Text 19:
„On je tak velká osobnost, že Jeho milostí mohou být k oddané službě Kṛṣṇovi přivedeni i pojídači masa (mlecchové). Kdo by tedy dokázal ohodnotit moc Jeho vaiṣṇavismu?“
Text 20:
„Pán Nityānanda Prabhu, avadhūta, je také přímo Nejvyšší Osobnost Božství. Neustále je omámený šílenstvím extatické lásky. Ve skutečnosti je oceánem lásky ke Kṛṣṇovi.“
Text 21:
„Sārvabhauma Bhaṭṭācārya dokonale ovládá šest filosofických tezí, a je proto ve výuce šesti filosofických cest duchovním mistrem celého světa. Je také nejlepším z oddaných.“
Text 22:
„Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Mi ukázal vrchol oddané služby. Pouze díky jeho milosti jsem pochopil, že oddaná služba Kṛṣṇovi je podstatou veškeré mystické yogy.“
Text 23:
„Śrīla Rāmānanda Rāya je největším znalcem transcendentálních nálad oddané služby Pánu Kṛṣṇovi. To on Mě naučil, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství.“
Text 24:
„Milostí Rāmānandy Rāye jsem pochopil, že extatická láska ke Kṛṣṇovi je nejvyšším životním cílem a že spontánní láska ke Kṛṣṇovi je nejvyšší dokonalostí.“
Text 25:
„Služebník, přítel, představený a milenec jsou útočišti transcendentálních nálad zvaných dāsya, sakhya, vātsalya a śṛṅgāra.“
Text 26:
„Existují dva druhy emocí (bhāvy). Emoce doprovázená pochopením Pánova úplného majestátu se nazývá aiśvarya-jñāna-yukta, zatímco čistá emoce se nazývá kevala. Útočiště u lotosových nohou Kṛṣṇy, syna Mahārāje Nandy, nelze dosáhnout pouhým pochopením Jeho majestátu.“
Text 27:
„  ,Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, syn matky Yaśody, je přístupný pro oddané, kteří se věnují spontánní láskyplné službě. Avšak ti, kdo se oddávají mentální spekulaci, ti, kdo usilují o seberealizaci přísnou askezí, nebo ti, kdo považují tělo za vlastní já, Ho tak snadno dosáhnout nemohou.̀  “
Text 28:
„Slovo ,ātma-bhūtà znamená ,osobní společnícì. Bohyně štěstí nebyla schopná skrze pochopení Pánova majestátu dosáhnout útočiště u Kṛṣṇy, syna Nandy Mahārāje.“
Text 29:
„  ,Když Pán Śrī Kṛṣṇa tančil s gopīmi během rāsa-līly, objímal je svými pažemi okolo krku. Takové transcendentální přízně se nikdy nedostalo bohyni štěstí ani jiným společnicím v duchovním světě. O něčem takovém se nikdy nesnilo ani těm nejkrásnějším dívkám z nebeských planet, jejichž tělesný lesk a vůně připomínají krásu a vůni lotosových květů. Co potom říci o pozemšťankách, které mohou být překrásné podle hmotných měřítek?̀  “
Text 30:
„Ve stavu čistého vědomí Kṛṣṇy přítel vyleze Kṛṣṇovi na ramena a matka Yaśodā Pána sváže.“
Text 31:
„S čistým vědomím Kṛṣṇy, prostým znalosti Pánova majestátu, oddaný považuje Kṛṣṇu za svého přítele či syna. Tento postoj oddanosti proto chválí i Śukadeva Gosvāmī a nejvyšší autorita, Vyāsadeva.“
Text 32:
„  ,Ti, kdo usilují o seberealizaci oceňováním Pánovy záře Brahmanu, ti, kdo oddaně slouží Nejvyšší Osobnosti Božství jako svému pánu, ani ti, kdo se nacházejí ve spárech māyi a považují Pána za obyčejnou osobu, nepochopí, že jisté vznešené osobnosti si poté, co nahromadily velké množství zbožných činností, nyní hrají s Pánem v přátelském vztahu jako pasáčci krav.̀  “
Text 33:
„  ,Když matka Yaśodā v Kṛṣṇových ústech spatřila všechny vesmíry, na chvíli užasla. Následovníci tří Véd Pána uctívají jako Indru a další polobohy nabízením obětí. Světci, kteří Jeho velikosti porozuměli studiem Upaniṣad, Ho uctívají jako neosobní Brahman, velcí filosofové, kteří analyticky studují vesmír, Ho uctívají jako puruṣu, velcí yogī jako všudypřítomnou Nadduši a oddaní jako Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Yaśodā však Pána považovala za svého syna.̀  “
Text 34:
„  ,Ó brāhmaṇo, jaké zbožné činnosti vykonal Nanda Mahārāja, že dostal Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇu za svého syna? A jaké zbožné skutky vykonala matka Yaśodā, že jí Absolutní Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa začal říkat ,maminkò a pil z jejích ňader?̀  “
Text 35:
„Čistý oddaný neuzná Kṛṣṇův majestát, ani když ho vidí. Čisté vědomí je proto vznešenější než vědomí Pánova majestátu.“
Text 36:
„Rāmānanda Rāya si je v nejvyšší míře vědomý transcendentálních nálad a je neustále pohroužený ve štěstí extatické lásky ke Kṛṣṇovi. To on Mě toto všechno naučil.“
Text 37:
„Vliv a poznání Rāmānandy Rāye nelze popsat, protože jen jeho milostí jsem pochopil ryzí lásku obyvatel Vrindávanu.“
Text 38:
„Svarūpa Dāmodara je zosobnění transcendentálních nálad extatické lásky. Díky jeho společnosti jsem pochopil vrindávanské transcendentální nálady milostné lásky.“
Text 39:
„Ryzí láska gopī a Śrīmatī Rādhārāṇī je beze stopy hmotného chtíče. Jediným účelem této transcendentální lásky je uspokojit Kṛṣṇu. To je jejím kritériem.“
Text 40:
„  ,Ó milovaný! Tvé lotosové nohy jsou tak jemné, že když si je něžně pokládáme na svá ňadra, máme strach, abychom jim neublížily. Naše životy závisí pouze na Tobě. Naši mysl tedy neustále sužuje představa, že si při svých toulkách lesem poraníš své jemné nohy o kamínky na cestě.̀  “
Text 41:
„Gopī jsou tak posedlé čistou láskou, aniž by znaly Kṛṣṇův majestát, že Ho někdy kárají. To je příznak čisté extatické lásky.“
Text 42:
„  ,Ó drahý Kṛṣṇo, my gopī jsme neuposlechly příkazů našich manželů, synů, rodiny, bratrů a přátel, a opustily jsme je, abychom přišly za Tebou. Ty víš vše o našich touhách. Přišly jsme jen proto, že nás přitahuje dokonalá hudba Tvé flétny. Ty jsi ale velký podvodník, protože kdo jiný by se dokázal uprostřed noci vzdát společnosti mladých dívek, jako jsme my?̀  “
Text 43:
„Milostná láska gopī je tou nejvznešenější oddanou službou, která překonává všechny ostatní metody bhakti. Pánu Kṛṣṇovi proto nezbývá než říci: ,Mé drahé gopī, nedokáži se vám odvděčit, a jsem proto navěky vaším dlužníkem.̀  “
Text 44:
„  ,Ó gopī, ani v životě dlouhém, jako má Brahmā, vám nebudu schopen splatit dluh za vaši čistou službu. Vašim stykům se Mnou se nedá nic vytknout. Vždyť jste přeťaly i všechna rodinná pouta, kterých je tak těžké se vzdát, jen abyste Mne mohly uctívat. Nechť jsou vám tedy prosím odměnou vaše slavné činnosti samotné.̀  “
Text 45:
„Čistá láska ke Kṛṣṇovi se naprosto liší od lásky ke Kṛṣṇovi na úrovni majestátu a je na nejvyšší úrovni. Na zemském povrchu není většího oddaného, než je Uddhava.“
Text 46:
„Uddhava si chce dát na hlavu prach z lotosových nohou gopī. O všech těchto transcendentálních milostných poměrech Pána Kṛṣṇy jsem se naučil od Svarūpy Dāmodara.“
Text 47:
„  ,Gopī z Vrindávanu se vzdaly společnosti svých manželů, synů a dalších rodinných členů, kterých je nesmírně těžké se vzdát, a zavrhly cestu cudnosti, aby přijaly útočiště u lotosových nohou Mukundy, Kṛṣṇy, jež by všichni měli hledat pomocí védského poznání. Kéž bych měl to štěstí stát se jedním z keřů, popínavých rostlin či bylin ve Vrindávanu, protože na ně gopī šlapou a žehnají jim prachem ze svých lotosových nohou.̀  “
Text 48:
„Haridāsa Ṭhākura, učitel svatého jména, je tím nejvznešenějším ze všech čistých oddaných. Každý den zpívá 300 000 svatých jmen Pána.“
Text 49:
„O slávě svatého jména Pána jsem se učil od Haridāse Ṭhākura a jeho milostí jsem tuto slávu pochopil.“
Text 50-52:
„Ācāryaratna, Ācāryanidhi, Gadādhara Paṇḍita, Jagadānanda, Dāmodara, Śaṅkara, Vakreśvara, Kāśīśvara, Mukunda, Vāsudeva, Murāri a mnoho dalších oddaných sestoupilo do Bengálska, aby každému kázali o slávě svatého jména Kṛṣṇy a hodnotě lásky k Němu. Od nich jsem se dozvěděl o významu oddané služby Kṛṣṇovi.“
Text 53:
Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl těmito slovy naznačit, jak se učit o oddané službě, protože věděl, že srdce Vallabhy Bhaṭṭy je plné pýchy.
Text 54:
(Vallabha Bhaṭṭa si myslel:) „Jsem velký vaiṣṇava. Naučil jsem se všechny závěry vaiṣṇavské filosofie, takže velmi dobře chápu význam Śrīmad-Bhāgavatamu a stejně dobře ho dokážu i vysvětlit.“
Text 55:
Vallabha Bhaṭṭa měl tuto pýchu ve své mysli již dlouho, ale vyslechnutím slov Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla jeho pýcha pokořena.
Text 56:
Poté, co Vallabha Bhaṭṭa slyšel od Śrī Caitanyi Mahāprabhua o čistém vaiṣṇavismu všech těchto oddaných, chtěl je okamžitě vidět.
Text 57:
Vallabha Bhaṭṭa řekl: „Kde všichni tito vaiṣṇavové žijí a jak je mohu spatřit?“
Text 58:
Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Někteří z nich žijí v Bengálsku a další v jiných státech, ale všichni sem přišli na slavnost Ratha-yātry.“
Text 59:
„Nyní žijí všichni zde. Bydlí v různých čtvrtích, ale tady je všechny potkáš.“
Text 60:
Vallabha Bhaṭṭa poté s velkou podřízeností a pokorou pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua k sobě domů na jídlo.
Text 61:
Když se dalšího dne sešli všichni vaiṣṇavové v sídle Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Pán jim Vallabhu Bhaṭṭu představil.
Text 62:
Vallabha Bhaṭṭa jen žasl, když viděl jas jejich tváří. Sám mezi nimi vypadal jako světluška.
Text 63:
Vallabha Bhaṭṭa tehdy přinesl velké množství mahā-prasādam od Pána Jagannātha a bohatě Śrī Caitanyu Mahāprabhua i Jeho společníky nakrmil.
Text 64:
Všichni společníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua, kteří byli sannyāsī, v čele s Paramānandou Purīm, usedli a společně přijímali prasādam na jedné straně.
Text 65:
Śrī Caitanya Mahāprabhu seděl uprostřed oddaných. Vedle Něho seděli z jedné strany Advaita Ācārya a z druhé Pán Nityānanda. Ostatní oddaní seděli před Pánem a za Ním.
Text 66:
Oddaní z Bengálska, které nejsem schopen spočítat, seděli v řadách ve dvoře.
Text 67:
Když Vallabha Bhaṭṭa viděl všechny oddané Śrī Caitanyi Mahāprabhua, nestačil se divit a s oddaností se každému poklonil u jeho lotosových nohou.
Text 68:
Svarūpa Dāmodara, Jagadānanda, Kāśīśvara a Śaṅkara se společně s Rāghavou a Dāmodarem Paṇḍitem ujali rozdávání prasādam.
Text 69:
Vallabha Bhaṭṭa nechal přinést velké množství mahā-prasādam obětovaného Pánu Jagannāthovi. Všichni sannyāsī se tedy posadili, aby se najedli se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.
Text 70:
Vaiṣṇavové během přijímání prasādam zpívali „Hari! Hari!“ a zvuk svatého jména Hariho naplnil celý vesmír.
Text 71:
Potom, co všichni vaiṣṇavové dojedli, Vallabha Bhaṭṭa přinesl značné množství girland, santálové pasty, koření a betelových oříšků. S hlubokou vážností každého oddaného uctil a byl nesmírně šťastný.
Text 72:
V den slavnosti vozů započal Śrī Caitanya Mahāprabhu společné zpívání. Stejně jako dříve rozdělil oddané do sedmi skupin.
Text 73-74:
Sedm oddaných – Advaita, Nityānanda, Haridāsa Ṭhākura, Vakreśvara, Śrīvāsa Ṭhākura, Rāghava Paṇḍita a Gadādhara Paṇḍita – vytvořilo sedm skupin a začali tančit. Śrī Caitanya Mahāprabhu volal „Haribol!“ a přecházel od jedné skupiny ke druhé.
Text 75:
Jako doprovod k hlasitému společnému zpívání hrálo čtrnáct mṛdaṅg a v každé skupině byl jeden tanečník, jenž svým tancem v extázi lásky zaplavoval celý svět.
Text 76:
Vallabha Bhaṭṭa jen žasl, když to vše sledoval. Byl tak ohromený transcendentální blažeností, že se úplně zapomněl.
Text 77:
Śrī Caitanya Mahāprabhu poté zastavil tanec ostatních a stejně jako v minulosti začal tančit sám.
Text 78:
Při pohledu na krásu Śrī Caitanyi Mahāprabhua a probuzení Jeho extatické lásky dospěl Vallabha Bhaṭṭa k závěru: „Zde je bezpochyby samotný Pán Kṛṣṇa.“
Text 79:
Takto Vallabha Bhaṭṭa zhlédl slavnost vozů a byl jednoduše unesen vlastnostmi Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 80:
Jednoho dne po skončení slavnosti šel Vallabha Bhaṭṭa za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a přednesl žádost u Jeho lotosových nohou.
Text 81:
„Napsal jsem nějaký komentář ke Śrīmad-Bhāgavatamu,“ řekl. „Byl bys Pane tak laskavý a poslechl si ho?“
Text 82:
Pán odpověděl: „Já Śrīmad-Bhāgavatamu nerozumím. Nejsem ta pravá osoba k naslouchání o jeho významu.“
Text 83:
„Já jen sedím a snažím se zpívat svatá jména Kṛṣṇy. A přestože to dělám celý den a noc, nejsem schopný dokončit svůj předepsaný počet kol.“
Text 84:
Vallabha Bhaṭṭa řekl: „Pokusil jsem se obšírně popsat význam Kṛṣṇova svatého jména. Prosím, poslechni si mé vysvětlení.“
Text 85:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Já různé výklady svatého jména Kṛṣṇy nepřijímám. Vím jen to, že Pán Kṛṣṇa je Śyāmasundara a Yaśodānandana. To je vše, co vím.“
Text 86:
„  ,Jediným významem svatého jména Kṛṣṇy je, že má tmavě modrou barvu pleti jako tamālový strom a že je synem matky Yaśody. To je závěr všech zjevených písem.“
Text 87:
„Můj konečný závěr a poznání jsou tato dvě jména, Śyāmasundara a Yaśodānandana. Žádným jiným významům nerozumím, ani nemám schopnost jim porozumět.“
Text 88:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je vševědoucí, a tak věděl, že výklady Vallabhy Bhaṭṭy týkající se Kṛṣṇova jména i Śrīmad-Bhāgavatamu jsou na nic. Vůbec Ho proto nezajímaly.
Text 89:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu nesmlouvavě odmítl poslouchat jeho vysvětlení, vrátil se Vallabha Bhaṭṭa rozmrzele domů. Jeho víra v Pána a oddanost vůči Němu se změnily.
Text 90:
Vallabha Bhaṭṭa šel potom do domu Gadādhara Paṇḍita. Přicházel tam a zase odcházel, různými způsoby projevoval svoji náklonnost a tak s ním udržoval vztah.
Text 91:
Protože Śrī Caitanya Mahāprabhu nebral Vallabhu Bhaṭṭu příliš vážně, nikdo z lidí v Džagannáth Purí nechtěl slyšet žádné jeho vysvětlení.
Text 92:
Zahanbený, uražený a nešťastný šel Vallabha Bhaṭṭa ke Gadādharovi Paṇḍitovi.
Text 93:
Vallabha Bhaṭṭa za ním přišel s velkou pokorou a řekl: „Milý pane, přijímám u tebe útočiště. Buď ke mně prosím milostivý a zachraň můj život.“
Text 94:
„Vyslechni si prosím mé vysvětlení významu jména Pána Kṛṣṇy. Tak bude smyto bláto zahanbení, které na mne padlo.“
Text 95:
Paṇḍita Gosāñi tím byl uveden do rozpaků a měl takové pochyby, že se sám nedokázal rozhodnout, co má dělat.
Text 96:
Vallabha Bhaṭṭa začal velice důrazně číst svůj komentář, přestože ho Gadādhara Paṇḍita Gosāñi nechtěl poslouchat.
Text 97:
Protože byl Vallabha Bhaṭṭa učený brāhmaṇa, Gadādhara Paṇḍita mu to nemohl zakázat. Začal proto myslet na Pána Kṛṣṇu se žádostí: „Můj drahý Pane Kṛṣṇo, prosím ochraň mě v tomto nebezpečí. Přijímám u Tebe útočiště.“
Text 98:
„Śrī Caitanya Mahāprabhu je přítomný v srdcích všech a jistě zná mou mysl. Jeho se proto nebojím. Ale Jeho společníci jsou velice kritičtí.“
Text 99:
I když to vůbec nebyla chyba Gadādhara Paṇḍita, někteří ze společníků Śrī Caitanyi Mahāprabhua vůči němu projevili láskyplný hněv.
Text 100:
Vallabha Bhaṭṭa chodil každý den za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a vedl tam zbytečné dohady s Advaitou Ācāryou a dalšími velkými osobnostmi, jako byl Svarūpa Dāmodara.
Text 101:
Veškeré závěry, které Vallabha Bhaṭṭa dychtivě předkládal, osobnosti jako Advaita Ācārya vyvrátily.
Text 102:
Kdykoliv Vallabha Bhaṭṭa vstoupil do společnosti oddaných v čele s Advaitou Ācāryou, byl jako volavka ve společnosti bílých labutí.
Text 103:
Jednoho dne Vallabha Bhaṭṭa řekl Advaitovi Ācāryovi: „Každá živá bytost je ženského rodu (prakṛti) a považuje Kṛṣṇu za svého manžela (patiho).“
Text 104:
„Povinností cudné ženy, oddané manželovi, je nevyslovovat manželovo jméno, ale vy všichni pronášíte jméno Kṛṣṇy. Jak to lze nazývat náboženskou zásadou?“
Text 105:
Advaita Ācārya odpověděl: „Před tebou je Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, zosobnění náboženských zásad. Zeptej se Jeho, protože On ti dá patřičnou odpověď.“
Text 106:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu to slyšel a řekl: „Můj drahý Vallabho Bhaṭṭo, ty neznáš náboženské zásady. První povinností ctnostné ženy totiž je plnit nařízení svého manžela.“
Text 107:
„Kṛṣṇův pokyn je, abychom neustále pronášeli Jeho jméno. Proto ten, kdo je ctnostný a poslušný svému manželovi Kṛṣṇovi, musí pronášet Pánovo jméno, protože nemůže odmítnout příkaz svého manžela.“
Text 108:
„Čistý oddaný Pána Kṛṣṇy tuto náboženskou zásadu vždy ctí, a proto neustále zpívá svaté jméno. Jako výsledek obdrží plod extatické lásky ke Kṛṣṇovi.“
Text 109:
Když to Vallabha Bhaṭṭa slyšel, nezmohl se ani na slovo. Nešťastný se vrátil domů a uvažoval následovně:
Text 110-111:
„Každý den mě v tomto shromáždění porážejí. Kdybych však náhodou jednoho dne vyhrál, znamenalo by to pro mě velké štěstí a zadostiučinění. Jaké mám ale přijmout prostředky, abych prosadil své výroky?“
Text 112:
Dalšího dne, když přišel do shromáždění Śrī Caitanyi Mahāprabhua, se Pánu poklonil, posadil se a s velkou pýchou něco řekl.
Text 113:
„Ve svém komentáři ke Śrīmad-Bhāgavatamu jsem vyvrátil výklady Śrīdhara Svāmīho,“ prohlásil. „Nemohu je přijmout.“
Text 114:
„Cokoliv Śrīdhara Svāmī čte, vysvětluje podle okolností. Je proto ve svých výkladech nedůsledný a nelze ho uznat za autoritu.“
Text 115:
Śrī Caitanya Mahāprabhu s úsměvem odpověděl: „Toho, kdo neuznává svāmīho (manžela) jako autoritu, považuji za prostitutku.“
Text 116:
Po těchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu zvážněl. Všichni přítomní oddaní byli velmi spokojení, když slyšeli Jeho výrok.
Text 117:
Śrī Caitanya Mahāprabhu sestoupil pro dobro celého světa. Mysl Vallabhy Bhaṭṭy proto dobře znal.
Text 118:
Pán Śrī Caitanya, Nejvyšší Osobnost Božství, různými náznaky a odmítavými postoji Vallabhu Bhaṭṭu napravil, podobně jako Kṛṣṇa zkrotil falešnou pýchu Indry.
Text 119:
Nevědomá živá bytost nepozná, co je v jejím skutečném zájmu. Pod vlivem nevědomosti a hmotné pýchy někdy uvažuje o zisku či ztrátě, ale když je její pýcha rozdrcena, pak opravdu vidí, co je pro ni prospěšné.
Text 120:
Když se Vallabha Bhaṭṭa té noci vracel domů, uvažoval: „Tehdy v Prajágu ke mně byl Śrī Caitanya Mahāprabhu velmi laskavý.“
Text 121:
„Spolu s ostatními oddanými přijal mé pozvání a byl ke mně milý. Proč se teď tady v Džagannáth Purí tolik změnil?“
Text 122:
„Kvůli pýše na svou učenost si myslím: ,Já zvítězím.̀ Śrī Caitanya Mahāprabhu se mne však snaží rozdrcením mé falešné pýchy očistit, protože je přirozenou vlastností Nejvyšší Osobnosti Božství, že jedná ve prospěch všech.“
Text 123:
„Jsem bezdůvodně nafoukaný a prohlašuji se za učence. Śrī Caitanya Mahāprabhu mě proto uráží, aby mi prokázal přízeň a tuto falešnou pýchu rozdrtil.“
Text 124:
„On ve skutečnosti jedná v můj prospěch, i když si to vykládám jako útoky na moji osobu. Je to stejné jako příběh, ve kterém Pán Kṛṣṇa zkrotil pýchu Indry, velkého nadutého hlupáka, aby ho napravil.“
Text 125:
Po těchto úvahách šel Vallabha Bhaṭṭa příští den ráno za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, s velkou pokorou přednesl mnoho modliteb, a tak přijal útočiště u lotosových nohou Pána a odevzdal se Mu.
Text 126:
Vallabha Bhaṭṭa přiznal: „Jsem velký hlupák a také jsem se jako hlupák choval, když jsem se Ti snažil předvádět svoji učenost.“
Text 127:
„Můj drahý Pane, Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Tím, že jsi mne urážel, abys rozdrtil mou falešnou pýchu, jsi mi prokázal milost, přesně jak náleží Tvému postavení.“
Text 128:
„Jsem nevědomý hlupák, protože to, co je určeno pro můj prospěch, si vykládám jako urážku. Jsem tedy jako král Indra, který se z nevědomosti snažil předčít Kṛṣṇu, Nejvyššího Pána.“
Text 129:
„Můj drahý Pane, potřel jsi mé oči balzámem své milosti, a tak jsi vyléčil mou slepotu z falešné pýchy. Udělil jsi mi tak velkou milost, že moje nevědomost je nyní pryč.“
Text 130:
„Můj drahý Pane, dopustil jsem se přestupků. Prosím odpusť mi. Odevzdávám se Ti. Buď ke mně prosím milostivý a polož mi na hlavu své lotosové nohy.“
Text 131:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Jsi vysoce vzdělaný učenec i velký oddaný zároveň. Kdekoliv jsou tyto dvě vlastnosti, tam nemůže být hora falešné pýchy.“
Text 132:
„Opovážil ses pomlouvat Śrīdhara Svāmīho a začal jsi psát svůj vlastní komentář ke Śrīmad-Bhāgavatamu, aniž bys uznal jeho autoritu. To je tvá falešná pýcha.“
Text 133:
„Śrīdhara Svāmī je duchovním mistrem celého světa, protože jeho milostí můžeme pochopit Śrīmad-Bhāgavatam. Proto ho přijímám jako duchovního mistra.“
Text 134:
„Vše, co bys mohl napsat z falešné pýchy, ve snaze předčít Śrīdhara Svāmīho, by neslo opačný význam. Nikdo by tomu proto nevěnoval pozornost.“
Text 135:
„Ten, kdo Śrīmad-Bhāgavatam komentuje a následuje přitom vzoru Śrīdhara Svāmīho, bude uznán a všichni ho přijmou.“
Text 136:
„Předlož své vysvětlení Śrīmad-Bhāgavatamu a kráčej přitom ve šlépějích Śrīdhara Svāmīho. Vzdej se své falešné pýchy a uctívej Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu.“
Text 137:
„Přestaň se dopouštět přestupků a zpívej Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, svatá jména Pána. Velmi brzy potom dosáhneš útočiště u lotosových nohou Kṛṣṇy.“
Text 138:
Vallabha Bhaṭṭa Ācārya Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal: „Pokud jsi se mnou opravdu spokojený, přijmi prosím znovu mé pozvání.“
Text 139:
Śrī Caitanya Mahāprabhu, který sestoupil, aby osvobodil celý vesmír, přijal pozvání od Vallabhy Bhatty jen proto, aby ho potěšil.
Text 140:
Śrī Caitanya Mahāprabhu neustále dychtí, aby byl každý v hmotném světě šťastný. Někdy tedy někoho trestá jen proto, aby očistil jeho srdce.
Text 141:
Když tedy Vallabha Bhaṭṭa pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua i s Jeho společníky, Pán s ním byl velice spokojený.
Text 142:
Čistá extatická láska, kterou Jagadānanda Paṇḍita choval ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, byla nesmírně hluboká. Dá se přirovnat k lásce Satyabhāmy, která se s Pánem Kṛṣṇou neustále hádala.
Text 143:
Jagadānanda Paṇḍita často s Pánem vyvolával láskyplné hádky. Vždy mezi nimi byly nějaké neshody.
Text 144:
Čistá extatická láska Gadādhara Paṇḍita ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi byla také nesmírně hluboká. Byla jako láska Rukmiṇīdevī, která je vůči Kṛṣṇovi vždy obzvláště poslušná.
Text 145:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl někdy vidět láskyplný hněv Gadādhara Paṇḍita, ale ten si byl vědom Pánova majestátu, a tak se nikdy nerozzlobil.
Text 146:
Z toho důvodu Śrī Caitanya Mahāprabhu někdy projevil svůj zdánlivý hněv. Když se o tom Gadādhara Paṇḍita dozvěděl, v jeho srdci se probudil strach.
Text 147:
Dříve, když Pán Kṛṣṇa v kṛṣṇa-līle laškoval s Rukmiṇīdevī, ona Jeho slova vzala vážně a v její mysli se probudil strach.
Text 148:
Vallabha Bhaṭṭa uctíval Pána Kṛṣṇu v podobě dítěte. Byl proto zasvěcen do Bāla-gopāla mantry a tak uctíval Pána.
Text 149:
Ve společnosti Gadādhara Paṇḍita se jeho mysl změnila a zaměřil ji na uctívání Kiśora-gopāla, Kṛṣṇy jako mladíka.
Text 150:
Vallabha Bhaṭṭa chtěl dostat od Gadādhara Paṇḍita zasvěcení, ale ten odmítl a řekl: „Nemohu jednat jako duchovní mistr.“
Text 151:
„Jsem zcela závislý. Mým Pánem je Gauracandra, Śrī Caitanya Mahāprabhu. Nic nemohu dělat nezávisle, bez Jeho nařízení.“
Text 152:
„Můj drahý Vallabho Bhaṭṭo, to, že sem za mnou chodíš, se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi vůbec nelíbí. Někdy mě proto kárá.“
Text 153-154:
Uplynulo několik dní, a když byl nakonec Śrī Caitanya Mahāprabhu s Vallabhou Bhaṭṭou spokojený, přijal jeho pozvání. Tehdy poslal Svarūpu Dāmodara, Jagadānandu Paṇḍita a Govindu, aby zavolali Gadādhara Paṇḍita.
Text 155:
Cestou Svarūpa Dāmodara Gadādharovi Paṇḍitovi řekl: „Śrī Caitanya Mahāprabhu tě přehlížel, protože tě chtěl vyzkoušet.“
Text 156:
„Proč jsi Ho za to také nepokáral? Proč jsi Jeho kritiku ustrašeně snášel?“
Text 157:
Gadādhara Paṇḍita řekl: „Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je naprosto nezávislý. Je nejvyšší vševědoucí osobou. Kdybych s Ním mluvil jako rovný s rovným, nevypadalo by to z mé strany dobře.“
Text 158:
„Snesu, cokoliv řekne, a ponesu to na své hlavě. Až zváží mé přednosti i nedostatky, bude ke mně přirozeně milostivý.“
Text 159:
Poté, co Gadādhara Paṇḍita takto promluvil, přišel za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a s pláčem padl k Jeho lotosovým nohám.
Text 160:
Pán ho s lehkým úsměvem obejmul a sladce k němu promluvil tak, aby to slyšeli i ostatní.
Text 161:
Pán řekl: „Chtěl jsem Tě vyvést z míry, ale ty jsi zůstal klidný. Neřekl jsi nic hněvivého, a naopak jsi všechno snášel.“
Text 162:
„Tvoje mysl nebyla Mými úskoky rozrušená a zachoval sis svoji neochvějnou upřímnost. Tím sis Mne koupil.“
Text 163:
Vlastnosti a extatickou lásku, kterými oplývá Gadādhara Paṇḍita, nedokáže nikdo popsat. Dalším jménem Śrī Caitanyi Mahāprabhua je proto Gadādhara-prāṇanātha, „život a duše Gadādhara Paṇḍita“.
Text 164:
Nikdo nedokáže vyjádřit, jak je Pán ke Gadādharovi Paṇḍitovi milostivý, ale lidé o Pánu mluví jako o Gadāira Gaurāṅgovi neboli „Pánu Gaurāṅgovi Gadādhara Paṇḍita.“
Text 165:
Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua nedokáže nikdo pochopit. Jsou jako Ganga, protože z pouhé jedné z Jeho činností vytékají stovky a tisíce ramen.
Text 166:
Gadādhara Paṇḍita je po celém světě oslavován pro své jemné chování, své brāhmaṇské vlastnosti a svou neochvějnou lásku ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.
Text 167:
Vallabhu Bhaṭṭu Pán zbavil bláta falešné pýchy a tím ho očistil. Těmito činnostmi poučil i ostatní.
Text 168:
Śrī Caitanya Mahāprabhu byl ve skutečnosti v srdci neustále milostivý, ale navenek své oddané někdy přehlížel. Jeho vnějšími rysy bychom se však neměli příliš zabývat, protože to by byl náš konec.
Text 169:
Zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou nesmírně hluboké. Kdo jim dokáže porozumět? Porozumět jim mohou jedině ti, kdo mají neochvějnou, hlubokou oddanost Jeho lotosovým nohám.
Text 170:
Dalšího dne pozval Gadādhara Paṇḍita Śrī Caitanyu Mahāprabhua na oběd. Pán u něho doma přijal prasādam se svými osobními společníky.
Text 171:
Vallabha Bhaṭṭa tam dostal od Pána Caitanyi Mahāprabhua svolení a jeho touha být zasvěcen Gadādharem Paṇḍitem se tak splnila.
Text 172:
Takto jsem popsal Pánovo setkání s Vallabhou Bhaṭṭou. Nasloucháním tomuto příběhu lze získat poklad lásky ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.
Text 173:
Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.