Text 1:

Klaním se Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi Mahāprabhuovi, který použil lest a pomocí provazů své bezpříčinné milosti vysvobodil Raghunātha dāse Gosvāmīho ze zarostlé studny opovrženíhodného rodinného života. Svěřil Raghunātha dāse Gosvāmīho do péče Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu a tak ho učinil jedním ze svých osobních společníků.

Text 2:

Sláva Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Śrī Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3:

Pán Gauracandra tak v Džagannáth Purí se svými společníky prováděl rozmanité zábavy, při kterých prožíval různé transcendentální radosti.

Text 4:

I když Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval bolest odloučení od Kṛṣṇy, neprojevoval tyto pocity navenek, neboť se bál, že z toho Jeho oddaní budou nešťastní.

Text 5:

Proměny, které Pán podstupoval, když projevoval hluboké neštěstí z odloučení od Kṛṣṇy, není možné popsat.

Text 6:

Ve chvílích, kdy Pán silně prožíval trýzně odloučení od Kṛṣṇy, Ho držely při životě jen vyprávění Rāmānandy Rāye o Kṛṣṇovi a sladké písně, které zpíval Svarūpa Dāmodara.

Text 7:

Během dne byla Pánova mysl díky společnosti různých oddaných do jisté míry rozptýlená, ale v noci se bolesti odloučení od Kṛṣṇy rychle zvětšovaly.

Text 8:

Dva lidé – Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī – zůstávali v Pánově společnosti, aby Ho uklidňovali přednášením různých veršů o Kṛṣṇových zábavách a zpíváním vhodných písní pro Jeho uspokojení.

Text 9:

Dříve, když byl Pán Kṛṣṇa osobně přítomný, Mu jeden z Jeho přátel, pasáček Subala, přinášel potěšení v Jeho pocitech odloučení od Rādhārāṇī. Podobně pomáhal Rāmānanda Rāya potěšit Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 10:

Dříve, když Śrīmatī Rādhārāṇī pociťovala trýzeň odloučení od Kṛṣṇy, Jí Její neustálá společnice Lalitā mnoha způsoby pomáhala udržet se naživu. Podobně, když Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval pocity Rādhārāṇī, pomáhal Mu zůstat naživu Svarūpa Dāmodara Gosvāmī.

Text 11:

Popsat šťastné postavení Rāmānandy Rāye a Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho je krajně obtížné. Byli známí jako důvěrní přátelé Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 12:

Tak si Pán užíval života se svými oddanými. Ó oddaní Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, nyní poslouchejte, jak se s Pánem setkal Raghunātha dāsa Gosvāmī.

Text 13:

Když Raghunātha dāsa ještě během svého rodinného života navštívil Śrī Caitanyu Mahāprabhua v Šántipuru, Pán mu ze své bezpříčinné milosti udělil užitečné pokyny.

Text 14:

Místo aby předstíral odříkání, vrátil se na Pánův příkaz domů a hrál roli požitkáře.

Text 15:

Raghunātha dāsa byl vnitřně zcela odříkavý, dokonce i v rodinném životě, ale navenek své odříkání neprojevoval a choval se jako obyčejný obchodník. Jeho otec i matka byli spokojení, když to viděli.

Text 16:

Jakmile se Raghunātha dāsa dozvěděl, že se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil z Mathury, snažil se dostat k Pánovým lotosovým nohám.

Text 17:

Tehdy v Saptagrámu vybíral daně jeden muslimský úředník.

Text 18:

Hiraṇya dāsa, strýc Raghunātha dāse, se s vládou domluvil na vybírání daní a muslimský výběrčí, který tak přišel o místo, vůči němu začal chovat krajní zášť.

Text 19:

Hiraṇya dāsa vybíral 2 000 000 mincí, a měl proto vládě odevzdávat 1 500 000. On však odevzdával pouze 1 200 000, čímž si vydělal dalších 300 000 navíc. Když to muslimský caudhurī, který byl Turek, viděl, stal se jeho protivníkem.

Text 20:

Caudhurī poslal do vládní pokladny tajné vyúčtování a přivolal příslušného ministra. Caudhurī chtěl Hiraṇyu dāse zatknout. Ten ale utekl, a tak místo něho zatkl Raghunātha dāse.

Text 21:

Muslim Raghunātha dāse každý den káral a říkal mu: „Přiveď svého otce a jeho staršího bratra, jinak budeš potrestán.“

Text 22:

Caudhurī ho chtěl zbít, ale při pohledu na Raghunāthovu tvář to nedokázal.

Text 23:

Caudhurī se ve skutečnosti Raghunātha dāse bál vzhledem k tomu, že Raghunātha patřil ke komunitě kāyasthů. I když ho caudhurī slovy napadal, bál se ho zbít.

Text 24:

Raghunātha dāsa po celou tu dobu přemýšlel o nějaké lsti, aby mohl utéct. S pokorou tedy u nohou muslimského caudhurīho přednesl tuto žádost.

Text 25:

„Můj drahý pane, můj otec a jeho starší bratr jsou tvoji bratři. Všichni bratři spolu neustále kvůli něčemu soupeří.

Text 26:

„Někdy spolu bratři soupeří a jindy se k sobě chovají velmi přátelsky. Nikdo neví, kdy se to změní. Dnes spolu sice soupeříte, ale jsem si jistý, že zítra budete vy tři bratři sedět v klidu pohromadě.“

Text 27:

„Stejně jako jsem synem svého otce, jsem i tvým synem. Jsem tvůj chráněnec a ty jsi můj opatrovatel.“

Text 28:

„Není dobré, aby zaopatřovatel trestal svého chráněnce. Ty znáš všechna písma a ve skutečnosti jsi jako žijící světec.“

Text 29:

Když muslim slyšel prosebný hlas Raghunātha dāse, změklo mu srdce. Začal plakat a slzy mu stékaly po vousech.

Text 30:

Muslimský caudhurī Raghunāthovi dāsovi řekl: „Ode dneška jsi mým synem. Dnes nějakým způsobem zařídím tvoje osvobození.“

Text 31:

Caudhurī to oznámil ministrovi, Raghunātha dāse propustil a potom k němu s velkou náklonností promluvil.

Text 32:

„Starší bratr tvého otce je méně inteligentní,“ řekl. „Užívá si 800 000 mincí, ale já jsem také spolupodílníkem, a proto by mi měl část dát.“

Text 33:

„Nyní jdi a zařiď mi setkání s tvým strýcem. Ať udělá, co mu bude připadat nejlepší, a já se zcela podřídím jeho rozhodnutí.“

Text 34:

Raghunātha dāsa zařídil setkání svého strýce s caudhurīm. Celá věc se urovnala a byl zase klid.

Text 35:

Raghunātha dāsa takto strávil celý rok jako prvotřídní obchodník, ale v dalším roce se znovu rozhodl opustit domov.

Text 36:

Jedné noci vstal a utekl, ale jeho otec ho na vzdáleném místě chytil a přivedl zpět.

Text 37:

Tyto útěky byly takřka na denním pořádku. Raghunātha utíkal z domu a jeho otec ho vždy přiváděl nazpátek. Matka Raghunātha dāse si pak s otcem promluvila.

Text 38:

„Náš syn se zbláznil,“ řekla. „Spoutej ho provazy.“ Otec byl velmi nešťastný a odpověděl takto:

Text 39:

„Náš syn Raghunātha dāsa je bohatý jako Indra, král nebes, a jeho manželka je krásná jako anděl. Ani to však nedokázalo spoutat jeho mysl.“

Text 40:

„Jak ho tedy chceš udržet doma spoutaného provazy? Ani vlastní otec nedokáže zbavit člověka následků jeho minulých činů.“

Text 41:

„Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu mu v plné míře udělil svou milost. Kdo může takového Caitanyacandrova šílence udržet doma?“

Text 42:

Raghunātha dāsa o něčem v duchu uvažoval, a dalšího dne šel za Nityānandou Gosāñim.

Text 43:

Ve vesnici Pániháti se Raghunātha dāsa mohl setkat s Nityānandou Prabhuem, kterého doprovázel velký počet oddaných provádějících kīrtan, služebníků a dalších osob.

Text 44:

Pán Nityānanda seděl na kameni pod stromem na břehu Gangy a zářil jako statisíce vycházejících sluncí.

Text 45:

Na zemi okolo Něho sedělo mnoho oddaných. Raghunātha dāsa žasl, když viděl vliv Nityānandy Prabhua.

Text 46:

Raghunātha dāsa na vzdáleném místě padl na zem jako tyč, aby se poklonil, a služebník Nityānandy Prabhua na něho ukázal se slovy: „Tamhle se Ti klaní Raghunātha dāsa.“

Text 47:

Když to Pán Nityānanda Prabhu uslyšel, řekl: „Přišel jsi Mne navštívit, ty zloději? Pojď sem, pojď sem, dnes tě potrestám!“

Text 48:

Pán ho zavolal, ale Raghunātha dāsa k Pánu nepřišel. Pán ho násilím chytil a položil mu na hlavu své lotosové nohy.

Text 49:

Pán Nityānanda měl velice milostivou a veselou povahu. A jelikož byl milostivý, promluvil k Raghunāthovi dāsovi následovně.

Text 50:

„Jsi jako zloděj, protože místo abys přišel blíž, stojíš daleko. Nyní jsem tě ale chytil a potrestám tě.“

Text 51:

„Uspořádej slavnost a nasyť všechny Mé společníky jogurtem a rýžovými vločkami.“ Když to Raghunātha dāsa slyšel, velice se zaradoval.

Text 52:

Raghunātha dāsa okamžitě poslal své lidi do vesnice, aby nakoupili veškeré potřebné potraviny a přinesli je zpět.

Text 53:

Raghunātha dāsa přinesl rýžové vločky, jogurt, mléko, sladkosti, cukr, banány a další potraviny a naskládal je všude okolo.

Text 54:

Jakmile se dozvěděli, že se má konat slavnost, začali se scházet brāhmaṇové a další urození lidé. Nebylo možné spočítat, kolik jich bylo.

Text 55:

Když Raghunātha dāsa viděl, jak se dav zvětšuje, nechal přinést více potravin z dalších vesnic. Přinesl také dvě stě až čtyři sta velkých kulatých hliněných nádob.

Text 56:

Nechal také přinést pět až sedm zvláště velkých hliněných nádob, ve kterých jeden brāhmaṇa začal pro potěšení Pána Nityānandy namáčet rýžové vločky.

Text 57:

Na jednom místě byly v každé z velkých nádob namáčeny rýžové vločky do horkého mléka. Potom jich byla polovina smíchána s jogurtem, cukrem a banány.

Text 58:

Druhá půlka byla smíchána s kondenzovaným mlékem a zvláštním druhem banánů zvaných cāṅpā-kalā, cukrem, ghí a kafrem.

Text 59:

Nityānanda Prabhu se převlékl do nových šatů, posadil se na vyvýšené místo a brāhmaṇa před Něho postavil sedm obrovských nádob.

Text 60:

Na tom vyvýšeném místě seděli v kruhu okolo Pána Nityānandy Prabhua všichni Jeho nejdůležitější společníci a také další důležité osobnosti.

Text 61:

Byli mezi nimi Rāmadāsa, Sundarānanda, Gadādhara dāsa, Murāri, Kamalākara, Sadāśiva a Purandara.

Text 62:

Byl tam rovněž Dhanañjaya, Jagadīśa, Parameśvara dāsa, Maheśa, Gaurīdāsa a Hoḍa Kṛṣṇadāsa.

Text 63:

Na vyvýšeném místě seděl s Nityānandou Prabhuem také Uddhāraṇa Datta Ṭhākura a mnoho dalších osobních společníků Pána. Nikdo by je všechny nespočítal.

Text 64:

Jakmile se o slavnosti doslechli nejrůznější učenci, brāhmaṇové a kněží, vydali se tam. Pán Nityānanda Prabhu je uctil a usadil na vyvýšené místo vedle sebe.

Text 65:

Každý dostal dvě hliněné nádoby. Jedna byla naplněná rýžovými vločkami s kondenzovaným mlékem a druhá rýžovými vločkami s jogurtem.

Text 66:

Všichni ostatní lidé seděli ve skupinách kolem toho vyvýšeného stupínku. Nikdo by nedokázal spočítat, kolik lidí tam bylo.

Text 67:

Každý z nich dostal dvě hliněné nádoby –  jednu s rýžovými vločkami namočenými v jogurtu a druhou s rýžovými vločkami namočenými v kondenzovaném mléku.

Text 68:

Někteří brāhmaṇové se již na stupínek nevešli, a tak si šli se svými dvěma hliněnými nádobami namáčet rýžové vločky na břeh Gangy.

Text 69:

Ti, kteří se nevešli ani na břeh Gangy, si se svými dvěma druhy rýžových vloček sedli do vody a začali je jíst tam.

Text 70:

Někteří tedy seděli na vyvýšeném místě, někteří pod ním a někteří na břehu Gangy. Dvacet mužů rozdávalo jídlo, každému do dvou nádob.

Text 71:

Tehdy tam přišel Rāghava Paṇḍita. Když uviděl celou tu scénu, udiveně se rozesmál.

Text 72:

Přinesl mnoho druhů jídla připraveného na ghí a obětovaného Pánu. Nejdříve toto prasādam položil před Pána Nityānandu a potom ho rozdával oddaným.

Text 73:

Rāghava Paṇḍita řekl Pánu Nityānandovi: „Pane, obětoval jsem pro Tebe jídlo Božstvu, ale protože se tady účastníš slavnosti, zůstalo tam ležet nedotčené.“

Text 74:

Pán Nityānanda Prabhu řekl: „Nech Mě přes den jíst zde toto jídlo a v noci budu jíst u tebe doma.“

Text 75:

„Patřím mezi pasáčky krav, a proto jich mám obvykle hodně s sebou. Jsem šťastný, když takto společně jíme na písčitém břehu řeky.“

Text 76:

Pán Nityānanda Rāghavu Paṇḍita usadil a nechal i jemu přinést dvě nádoby, ve kterých byly namočené dva druhy rýžových vloček.

Text 77:

Když už měl rýžové vločky každý, Pán Nityānanda Prabhu v meditaci přivedl Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 78:

Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel, Pán Nityānanda Prabhu vstal a společně se dívali, jak si všichni pochutnávají na rýžových vločkách s jogurtem a kondenzovaným mlékem.

Text 79:

Pán Nityānanda Prabhu vzal jedno sousto rýžových vloček z každé nádoby a žertovně ho strčil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi do úst.

Text 80:

Také Śrī Caitanya Mahāprabhu vzal s úsměvem sousto jídla, strčil je do úst Nityānandovi a smál se, když je Pán Nityānanda na Jeho popud jedl.

Text 81:

Takto Pán Nityānanda chodil mezi skupinami hodujících, a všichni vaiṣṇavové, kteří tam stáli, celou tu zábavu sledovali.

Text 82:

Nikdo netušil, co Nityānanda Prabhu dělá, když tak chodil z místa na místo. Někteří však měli to velké štěstí, že viděli i Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 83:

Pán Nityānanda Prabhu se potom s úsměvem posadil. Po své pravici měl čtyři nádoby rýžových vloček, které nebyly z vařené rýže.

Text 84:

Pán Nityānanda nabídl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi místo, na které Ho usadil. Potom spolu oba bratři začali jíst rýžové vločky.

Text 85:

Pán Nityānanda Prabhu z velké radosti, že vedle sebe vidí jíst Pána Caitanyu Mahāprabhua, projevil různé druhy extatické lásky.

Text 86:

Pán Nityānanda Prabhu nařídil: „Všichni jezte a volejte u toho svaté jméno Hariho.“ V okamžiku celý vesmír naplnil zvuk svatých jmen „Hari, Hari“.

Text 87:

Když tak všichni vaiṣṇavové při jídle volali svatá jména „Hari, Hari“, vzpomínali, jak Kṛṣṇa a Balarām jedli se svými přáteli pasáčky krav na břehu Jamuny.

Text 88:

Śrī Caitanya Mahāprabhu a Pán Nityānanda Prabhu jsou nesmírně milostiví a šlechetní. Raghunātha dāsa byl požehnaný velkým štěstím, když to vše přijali.

Text 89:

Kdo dokáže pochopit vliv a milost Pána Nityānandy Prabhua? Je tak mocný, že přiměl Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, aby přišel a na břehu Gangy jedl rýžové vločky.

Text 90:

Všichni důvěrní oddaní, kteří byli pasáčci vedení Śrī Rāmadāsem, se pohroužili do extatické lásky. Mysleli si, že břeh Gangy je břeh Jamuny.

Text 91:

Jakmile se o slavnosti dozvěděli obchodníci z mnoha dalších vesnic, přišli tam prodávat rýžové vločky, jogurt, sladkosti a banány.

Text 92:

Raghunātha dāsa od nich veškeré potraviny koupil a později je stejným jídlem pohostil.

Text 93:

Každý, kdo se na tuto legraci přišel podívat, dostal také najíst rýžových vloček, jogurtu a banánů.

Text 94:

Pán Nityānanda Prabhu dojedl, umyl si ruce a ústa a dal Raghunāthovi dāsovi jídlo, které zbylo ve čtyřech velkých nádobách.

Text 95:

Jídlo zbylé v dalších třech velkých nádobách Pána Nityānandy rozdal jeden brāhmaṇa všem oddaným tak, že každý dostal sousto.

Text 96:

Jiný brāhmaṇa potom přinesl květinovou girlandu, kterou pověsil Pánu Nityānandovi na krk, a celé Jeho tělo potřel santálovou pastou.

Text 97:

Když služebník přinesl betelové oříšky a nabídl je Pánu Nityānandovi, Pán se usmál a začal je žvýkat.

Text 98:

Pán Nityānanda Prabhu poté vlastníma rukama všem oddaným rozdal veškeré květinové girlandy, santálovou pastu a betelové oříšky, které zbyly.

Text 99:

Ze zbytků jídla Pána Nityānandy Prabhua, které dostal, Raghunātha dāsa něco snědl sám a něco rozdal svým společníkům.

Text 100:

Takto jsem popsal zábavy Pána Nityānandy Prabhua v souvislosti s proslulou slavností rýžových vloček a jogurtu.

Text 101:

Nityānanda Prabhu si po zbytek dne odpočinul, a na konci dne odešel do chrámu Rāghavy Paṇḍita, kde začal se společným zpíváním svatého jména Pána.

Text 102:

Pán Nityānanda Prabhu nejprve roztančil všechny oddané a nakonec začal tančit sám. Celý svět tak zaplavil extatickou láskou.

Text 103:

Tanec Pána Nityānandy Prabhua sledoval i Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu. Nikdo jiný než Nityānanda Prabhu to však neviděl.

Text 104:

Tanec Pána Nityānandy Prabhua stejně jako tanec Śrī Caitanyi Mahāprabhua nemá v těchto třech světech obdoby.

Text 105:

Sladkost tance Pána Nityānandy nedokáže nikdo náležitě popsat. Śrī Caitanya Mahāprabhu přichází osobně, aby ho viděl.

Text 106:

Po tanci si Pán Nityānanda odpočinul a Rāghava Paṇḍita Ho požádal, aby se navečeřel.

Text 107:

Pán Nityānanda Prabhu se spolu se svými společníky posadil k večeři a po své pravici připravil místo pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 108:

Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel a posadil se tam. Když to Rāghava Paṇḍita sledoval, jeho srdce překypovalo štěstím.

Text 109:

Rāghava Paṇḍita před oba bratry položil prasādam a potom je rozdal všem ostatním vaiṣṇavům.

Text 110:

Byly tam různé druhy koláčků, sladká rýže i prvotřídní vařená rýže, které překonaly chuť nektaru, a také různé druhy zeleniny.

Text 111:

Jídlo, které připravoval Rāghava Paṇḍita a obětoval Božstvu, bylo jako esence nektaru. Śrī Caitanya Mahāprabhu tam opakovaně chodil toto prasādam jíst.

Text 112:

Když Rāghava Paṇḍita po vaření obětoval jídlo Božstvu, připravoval vždy pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua zvláštní porci.

Text 113:

Śrī Caitanya Mahāprabhu jedl v domě Rāghavy Paṇḍita každý den a někdy se mu i ukázal.

Text 114:

Rāghava Paṇḍita oběma bratrům přinášel prasādam, velice pozorně Je obsluhoval a Oni všechno snědli, takže nic nezbylo.

Text 115:

Nosil takové množství chodů, že je nikdo ani pořádně neznal. V domě Rāghavy Paṇḍita ve skutečnosti vařila sama nejvyšší matka, Śrīmatī Rādhārāṇī.

Text 116:

Śrīmatī Rādhārāṇī dostala od Durvāsy Muniho požehnání, že vše, co uvaří, bude sladší než nektar. To je zvláštní rys Jejího vaření.

Text 117:

Jídlo krásně vonělo a bylo příjemné na pohled a představovalo esenci veškeré sladkosti. Oba bratři, Pán Caitanya Mahāprabhu i Pán Nityānanda Prabhu, je proto jedli s velkou radostí.

Text 118:

Všichni přítomní oddaní žádali Raghunātha dāse, aby si sedl a najedl se také, ale Rāghava Paṇḍita jim řekl: „On přijme prasādam později.“

Text 119:

Všichni oddaní jedli prasādam a naplnili se až po krk. Potom za zpěvu svatého jména Hariho vstali a umyli si ruce i ústa.

Text 120:

Také oba bratři si po jídle umyli ruce a ústa. Rāghava Paṇḍita přinesl květinové girlandy a santálovou pastu a ozdobil Je.

Text 121:

Rāghava Paṇḍita Jim nabídl betelové oříšky a uctíval Jejich lotosové nohy. Betelové oříšky, květinové girlandy a santálovou pastu rozdal i oddaným.

Text 122:

Rāghava Paṇḍita byl k Raghunāthovi dāsovi velice milostivý, a tak mu dal nádoby se zbytky jídla obou bratrů.

Text 123:

Řekl: „Toto jídlo jedl Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu. Když sníš, co po Něm zbylo, zbavíš se pout ke své rodině.“

Text 124:

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, neustále pobývá v srdci nebo v domě oddaného. A protože je zcela nezávislý, je tato skutečnost někdy skrytá a někdy projevená.

Text 125:

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je všeprostupující, a proto sídlí všude. Každý, kdo o tom pochybuje, bude zničen.

Text 126:

Ráno, po koupeli v Ganze, se Nityānanda Prabhu se svými společníky posadil pod stejný strom, pod kterým seděl předtím.

Text 127:

Přišel tam Raghunātha dāsa a uctil lotosové nohy Pána Nityānandy. Skrze Rāghavu Paṇḍita potom vyjevil svoji touhu.

Text 128:

„Jsem ten nejnižší z lidí, nejhříšnější, nejpokleslejší a nejzavrženíhodnější. Nicméně toužím získat útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 129:

„Jako trpaslík, který chce chytit měsíc, jsem se o to již mnohokrát snažil, jak jsem jen mohl, ale nikdy jsem neuspěl.“

Text 130:

„Pokaždé, když jsem se snažil odejít a přetrhnout rodinné svazky, mě otec i matka bohužel drželi v poutech.“

Text 131:

„Bez Tvé milosti ochranu Śrī Caitanyi Mahāprabhua nikdo nezíská. Budeš-li však milostivý, mohou útočiště u Jeho lotosových nohou získat i ti nejnižší z lidí.“

Text 132:

„Žádám Tě i přesto, že jsem k tomu nezpůsobilý a bojím se tuto žádost přednést. Pane, projev mi zvláštní milost a poskytni mi útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 133:

„Polož mi prosím své lotosové nohy na hlavu a tak mi požehnej, abych mohl bez potíží získat ochranu Śrī Caitanyi Mahāprabhua. To je požehnání, o které se k Tobě modlím.“

Text 134:

Pán Nityānanda se po vyslechnutí prosby Raghunātha dāse usmál a řekl všem oddaným: „Hmotné štěstí Raghunātha dāse se vyrovná štěstí nebeského krále Indry.“

Text 135:

„Díky milosti, jíž ho obdařil Śrī Caitanya Mahāprabhu, se Raghunāthovi dāsovi toto jeho hmotné štěstí vůbec nezamlouvá. Buďte k němu tedy všichni milostiví a požehnejte mu, ať brzy získá útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 136:

„Ten, kdo ucítí vůni lotosových nohou Pána Kṛṣṇy, nepovažuje za hodnotné ani štěstí dostupné na nejvyšší planetě Brahmaloce. Co potom říci o nebeském štěstí?“

Text 137:

„  ,Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je opěvován vznešenými poetickými modlitbami těch, kdo se snaží získat Jeho přízeň. Proto je známý jako Uttamaśloka. Král Bharata tolik dychtil po společnosti Pána Kṛṣṇy, že se již v rozkvětu mládí vzdal své přitažlivé manželky, milujících dětí, drahých přátel a bohatého království stejně, jako se člověk vzdá výkalů poté, co se vyprázdní.̀  “

Text 138:

Pán Nityānanda potom zavolal Raghunātha dāse k sobě, položil mu na hlavu své lotosové nohy a promluvil.

Text 139:

„Můj drahý Raghunāthe dāsi,“ řekl, „Śrī Caitanya Mahāprabhu sem přišel jen proto, aby ti prokázal svou milost, protože jsi zařídil hostinu na břehu Gangy.“

Text 140:

„Ze své bezpříčinné milosti jedl rýžové vločky s mlékem. V noci se po zhlédnutí tance oddaných navečeřel.“

Text 141:

„Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, Gaurahari, sem osobně přišel tě osvobodit. Nyní si buď jistý, že všechny překážky, které tě poutaly, jsou pryč.“

Text 142:

„Śrī Caitanya Mahāprabhu tě přijme a předá do péče svého tajemníka Svarūpy Dāmodara. Staneš se tak jedním z nejdůvěrnějších z okruhu blízkých služebníků a získáš útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 143:

„Buď si tím vším zcela jistý a vrať se domů. Velmi brzy bez překážek získáš útočiště u lotosových nohou Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 144:

Pán Nityānanda pobídl všechny oddané, aby Raghunāthovi dāsovi požehnali, a Raghunātha dāsa jim zas vzdal úctu u jejich lotosových nohou.

Text 145:

Śrī Raghunātha dāsa si od Pána Nityānandy Prabhua a pak i od všech vaiṣṇavů vyžádal svolení, že může odejít. V ústraní se potom radil s Rāghavou Paṇḍitem.

Text 146:

Poté, co se poradili, dal potají pokladníkovi Pána Nityānandy sto zlatých mincí a asi sedm tol zlata.

Text 147:

Raghunātha dāsa pokladníka upozornil: „Nityānandovi Prabhuovi o tom nyní neříkej. Řekni Mu prosím o tomto daru, až se vrátí domů.“

Text 148:

Rāghava Paṇḍita vzal poté Raghunātha dāse k sobě domů, kde mu ukázal Božstvo a dal mu girlandu a santálovou pastu.

Text 149:

Dal také Raghunāthovi dāsovi na cestu zpět domů velké množství prasādam. Potom Raghunātha dāsa k Rāghavovi Paṇḍitovi znovu promluvil.

Text 150:

Řekl: „Chci dát peníze na uctívání lotosových nohou všech velkých oddaných, služebníků i podřízených Pána Nityānandy Prabhua.“

Text 151:

„Podle svého uvážení dej každému z nich dvacet, patnáct, dvanáct, deset nebo pět mincí.“

Text 152:

Raghunātha dāsa napsal částku, která se má rozdat, a předal to Rāghavovi Paṇḍitovi. Ten potom vyhotovil seznam, ze kterého bylo zřejmé, kolik má každý oddaný dostat.

Text 153:

Raghunātha dāsa s velkou pokorou složil před Rāghavou Paṇḍitem pro všechny ostatní oddané sto zlatých mincí a asi dvě toly zlata.

Text 154:

Raghunātha dāsa přijal prach z nohou Rāghavy Paṇḍita a vrátil se domů. Cítil se velmi zavázaný Pánu Nityānandovi Prabhuovi, protože od Něho získal milostivé požehnání.

Text 155:

Od toho dne již nevkročil do vnitřních částí domu, a spal na Durgā-maṇḍapě (místě, kde se uctívala matka Durgā).

Text 156:

Tam však bděli strážci, aby ho hlídali. Raghunātha dāsa přemýšlel o různých možnostech, jak jejich dozoru uniknout.

Text 157:

Tehdy všichni oddaní z Bengálska odcházeli do Džagannáth Purí navštívit Pána Caitanyu Mahāprabhua.

Text 158:

Raghunātha dāsa však s nimi nemohl jít, protože byli tak známí, že by ho strážci hned chytili.

Text 159-160:

Raghunātha dāsa tedy hluboce přemýšlel o tom, jak utéct. Jedné noci, když spal na Durgā-maṇḍapě, čtyři daṇḍy před úsvitem vstoupil do domu kněz Yadunandana Ācārya.

Text 161:

Yadunandana Ācārya byl knězem a duchovním mistrem Raghunātha dāse. I když se narodil v brāhmaṇské rodině, přijal milost Vāsudevy Datty.

Text 162:

Yadunandana Ācārya byl formálně zasvěcený od Advaity Ācāryi, a proto byl pro něho Pán Caitanya vším.

Text 163:

Když Yadunandana Ācārya vstoupil do domu Raghunātha dāse a stál ve dvoře, Raghunātha dāsa k němu přišel a padl na zem, aby se mu poklonil.

Text 164:

Jeden ze žáků Yadunandany Ācāryi uctíval Božstvo, ale pak této služby zanechal. Yadunandana Ācārya chtěl, aby ho Raghunātha dāsa přiměl znovu se té služby ujmout.

Text 165:

Yadunandana Ācārya požádal Raghunātha dāse: „Přiměj prosím tohoto brāhmaṇu, aby se vrátil ke své službě, protože tu není jiný brāhmaṇa, který by ji mohl zastat.“

Text 166:

Yadunandana Ācārya potom vyšel ven a Raghunātha dāse vzal s sebou. Protože byla noc u konce, všichni hlídači tvrdě spali.

Text 167:

Dům Yadunandany Ācāryi se nacházel východně od domu Raghunātha dāse. Cestou k domu spolu hovořili.

Text 168:

V půli cesty Raghunātha dāsa řekl u lotosových nohou svého duchovního mistra: „Půjdu za tím brāhmaṇou, přemluvím ho, aby se vrátil, a pošlu ho k tobě domů.“

Text 169:

„Můžeš jít v klidu domů. Já toho brāhmaṇu na tvůj pokyn přemluvím.“ Raghunātha dāsa požádal o svolení a rozhodl se pod touto záminkou odejít.

Text 170:

Raghunātha dāsa uvažoval: „Toto je vynikající příležitost k útěku, protože se mnou nejsou žádní služebníci ani hlídači.“

Text 171:

S těmito myšlenkami rychle vyrazil na východ. Čas od času se otočil a díval se zpátky, ale nikdo za ním nešel.

Text 172:

S myšlenkami na lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pána Nityānandy Prabhua sešel z hlavní cesty a spěchal cestou, kterou málokdy někdo používal.

Text 173:

Se srdcem i duší upřenými na lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua se vyhýbal hlavní cestě spojující vesnice a procházel džunglí.

Text 174:

Za jeden den ušel přibližně padesát kilometrů a večer ulehl ve chlévě nějakého mlékaře.

Text 175:

Mlékař si všiml, že Raghunātha dāsa nic nejí, a tak mu dal trochu mléka. Raghunātha dāsa mléko vypil a uložil se ke spánku.

Text 176:

Protože služebník s hlídačem Raghunātha dāse nikde v domě nenašli, šli se na něho okamžitě zeptat jeho duchovního mistra, Yadunandany Ācāryi.

Text 177:

Yadunandana Ācārya řekl: „Požádal mne o svolení odejít a vrátil se domů.“ Nato se strhl povyk a všichni křičeli: „Raghunātha odešel!“

Text 178:

Otec Raghunātha dāse řekl: „Všichni oddaní z Bengálska nyní odešli do Džagannáth Purí za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.“

Text 179:

„Raghunātha dāsa utekl s nimi. Ať se ho okamžitě deset mužů vydá chytit a přivedou ho nazpátek.“

Text 180:

Otec Raghunātha dāse napsal dopis Śivānandovi Senovi, ve kterém ho s velkou pokorou žádal: „Prosím vrať mi mého syna.“

Text 181:

U Džhánkary těchto deset mužů dostihlo skupinu vaiṣṇavů, kteří byli na cestě do Níláčaly.

Text 182:

Předali Śivānandovi Senovi dopis a ptali se ho na Raghunātha dāse. Śivānanda Sena jim však odpověděl: „On sem nepřišel.“

Text 183:

Těch deset mužů se vrátilo domů a otce i matky Raghunātha dāse se zmocnila úzkost.

Text 184:

Raghunātha dāsa přespal v domě mlékaře a časně ráno vstal. Místo na východ se však obrátil na jih a pokračoval v cestě.

Text 185:

Prošel přes Čhatrabhógu, ale místo po hlavní cestě šel vedlejší cestou skrze různé vesnice.

Text 186:

Cestoval celý den, aniž by se staral o jídlo. Hlad pro něho nebyl žádnou překážkou, protože jeho mysl byla soustředěná na dosažení útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 187:

Někdy žvýkal smažené obilí, někdy vařil a někdy pil mléko. Tak se udržoval při životě čímkoliv, co bylo k dostání tam, kde právě byl.

Text 188:

Do Džagannáth Purí došel po dvanácti dnech, ale najíst se mohl po cestě jen třikrát.

Text 189:

Ve chvíli, kdy se Raghunātha dāsa setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, seděl Pán uprostřed svých společníků, vedených Svarūpou Dāmodarem.

Text 190:

Raghunātha dāsa zůstal na vzdáleném konci dvora, kde se poklonil. Mukunda Datta potom řekl: „Tamhle je Raghunātha.“

Text 191:

Jakmile to Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel, okamžitě Raghunātha dāse přivítal slovy: „Pojď sem.“ Raghunātha dāsa uchopil Pánovy lotosové nohy, ale Pán ze své bezpříčinné milosti vstal a obejmul ho.

Text 192:

Raghunātha dāsa se modlil k lotosovým nohám všech oddaných v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm. A když viděli výjimečnou milost, kterou Raghunāthovi dāsovi Śrī Caitanya Mahāprabhu udělil, objali ho také.

Text 193:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kṛṣṇova milost je silnější než cokoliv jiného. Pán tě proto vysvobodil z jámy materialistického života, která je jako jáma na výkaly.“

Text 194:

Raghunātha dāsa v mysli odpověděl: „Já nevím, kdo je Kṛṣṇa. Vím jen, že mě z mého rodinného života zachránila Tvá milost, ó Pane.“

Text 195:

Pán pokračoval: „Tvůj otec a jeho starší bratr jsou jako bratři Mého děda Nīlāmbary Cakravartīho. Považuji je proto za své dědy.“

Text 196:

„Jelikož tvůj otec a jeho starší bratr jsou mladšími bratry Nīlāmbary Cakravartīho, mohu o nich takto žertovat.“

Text 197:

„Můj drahý Raghunāthe dāsi, tvůj otec a jeho starší bratr jsou jako červi ve výkalech v žumpě hmotného požitku, protože otravu hmotným požitkem považují za štěstí.“

Text 198:

„I když tvůj otec i strýc dávají milodary brāhmaṇům a velmi jim pomáhají, nejsou to čistí vaiṣṇavové. Jsou to však téměř vaiṣṇavové.“

Text 199:

„Ti, kdo jsou připoutaní k materialistickému životu a slepí vůči duchovnímu životu, jsou nuceni jednat tak, že je akce a reakce za jejich činnosti poutají k opakovanému rození a umírání.“

Text 200:

„Pán Kṛṣṇa tě ze své vlastní vůle z tak zavrženíhodného materialistického života vysvobodil. Slávu bezpříčinné milosti Pána Kṛṣṇy proto nelze vůbec popsat.“

Text 201:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pociťoval bezpříčinnou milost a srdce Mu měklo, když viděl Raghunātha dāse tak vyzáblého a špinavého po dvanáctidenní cestě a půstu. Oslovil tedy Svarūpu Dāmodara.

Text 202:

„Můj drahý Svarūpo,“ řekl, „svěřuji ti do péče tohoto Raghunātha dāse. Přijmi ho prosím jako svého syna či služebníka.“

Text 203:

„Nyní jsou mezi Mými společníky tři Raghunāthové. Ode dneška bude tento Raghunātha známý jako Raghu Svarūpy Dāmodara.“

Text 204:

Po těchto slovech uchopil Śrī Caitanya Mahāprabhu ruku Raghunātha dāse a svěřil ho do rukou Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho.

Text 205:

Svarūpa Dāmodara Gosvāmī přijal Raghunātha dāse a řekl: „Śrī Caitanyo Mahāprabhu, přijímám vše, co nařídíš.“ Potom Raghunātha dāse znovu obejmul.

Text 206:

Náklonnost, kterou Śrī Caitanya Mahāprabhu chová ke svým oddaným, nedokáži náležitě popsat. S velkou milostí vůči Raghunāthovi dāsovi řekl Pán Govindovi:

Text 207:

„Raghunātha dāsa po cestě nejedl a po mnoho dní podstupoval všelijaké nesnáze. Několik dní se o něho proto dobře starej, aby se mohl do sytosti najíst.“

Text 208:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Raghunāthovi dāsovi řekl: „Jdi se vykoupat do moře a pak jdi do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha. Až se vrátíš, najez se.“

Text 209:

Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil, vstal a odešel za svými poledními povinnostmi. Raghunātha dāsa se pak setkal se všemi přítomnými oddanými.

Text 210:

Všichni oddaní žasli, když viděli bezpříčinnou milost, kterou Śrī Caitanya Mahāprabhu udělil Raghunāthovi dāsovi, a vyzdvihovali jeho štěstí.

Text 211:

Raghunātha dāsa se vykoupal v moři, zhlédl Pána Jagannātha a pak se vrátil zpátky ke Govindovi, osobnímu služebníkovi Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 212:

Govinda mu dal talíř se zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Raghunātha dāsa prasādam přijal s velkou radostí.

Text 213:

Raghunātha dāsa zůstal v péči Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a Govinda mu pět dní nosil zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 214:

Raghunātha dāsa potom počínaje šestým dnem postával u brány zvané Simha-dvára, aby tam vždy po obřadu puṣpa-añjali, při kterém se Pánu obětují květy, vyžebral nějakou almužnu.

Text 215:

Když četní služebníci Pána Jagannātha známí jako viṣayī dokončí své povinnosti, vrací se v noci domů.

Text 216:

Když u brány Simha-dvára vidí nějakého vaiṣṇavu, jak žebrá o almužnu, z milosti u místních prodavačů zařídí, aby mu dali něco k jídlu.

Text 217:

Tento zvyk tu platí po celé věky, takže oddaný, který nemá jiný zdroj příjmu, se postaví k bráně Simha-dvára a přijímá almužny od služebníků.

Text 218:

Vaiṣṇava bez prostředků tak celý den zpívá svaté jméno Pána a zcela bez omezení se dívá na Pána Jagannātha.

Text 219:

Někteří vaiṣṇavové mají ve zvyku žebrat u stánků pro chudé a jedí to, co dostanou, zatímco jiní stojí v noci u brány Simha-dvára a žebrají od služebníků.

Text 220:

Odříkání je základní zásada udržující životy oddaných Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidí toto odříkání, nesmírně Ho to těší.

Text 221:

Govinda řekl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Raghunātha dāsa už tady prasādam nepřijímá. Postává teď u Simha-dváry a tam žebrá o něco k jídlu.“

Text 222:

Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, byl nadmíru spokojený a řekl: „Raghunātha dāsa se zachoval správně, tak, jak se má chovat ten, kdo přijal stav odříkání.“

Text 223:

„Člověk ve stavu odříkání by měl neustále zpívat svaté jméno Pána. Při životě by se měl udržovat tak, že si něco vyžebrá.“

Text 224:

„Vairāgī (člověk ve stavu odříkání) by neměl záviset na druhých. Pokud tak činí, nebude úspěšný a Kṛṣṇa ho bude přehlížet.“

Text 225:

„Pokud vairāgī dychtí, aby jeho jazyk mohl ochutnávat různá jídla, bude s jeho duchovním životem konec a on se stane otrokem choutek svého jazyka.“

Text 226:

„Povinností toho, kdo přijal stav odříkání, je neustále zpívat Hare Kṛṣṇa mantru. Své břicho by měl uspokojit jakoukoliv dostupnou zeleninou, listím, ovocem či kořínky.“

Text 227:

„Ten, kdo je sluhou jazyka, a chodí proto sem a tam, oddaný genitáliím a břichu, Kṛṣṇy nemůže dosáhnout.“

Text 228:

Následující den se Raghunātha dāsa dotazoval u lotosových nohou Svarūpy Dāmodara na svou povinnost.

Text 229:

„Nevím, proč jsem se vzdal rodinného života,“ řekl. „Co je mou povinností? Prosím pouč mě.“

Text 230:

Raghunātha dāsa před Pánem nikdy nepromluvil ani jediné slovo. O všech svých touhách dával Pánovi vědět prostřednictvím Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a Govindy.

Text 231:

Dalšího dne Svarūpa Dāmodara Gosvāmī sdělil Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Raghunātha dāsa chce u Tvých lotosových nohou říci toto:“

Text 232:

„  ,Nevím, co je má povinnost ani co je cílem mého života. Dej mi proto prosím osobně pokyny ze svých transcendentálních úst.̀  “

Text 233:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se usmál a Raghunāthovi dāsovi řekl: „Již jsem za tvého učitele určil Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho.“

Text 234:

„Od něho se nauč, co je tvá povinnost a jak ji vykonávat. Já toho nevím tolik co on.“

Text 235:

„Pokud však chceš s vírou a láskou přijmout pokyny ode Mne, dozvíš se o svých povinnostech z následujících slov:“

Text 236:

„Nemluv jako obyčejní lidé ani neposlouchej, co říkají. Nejez chutná jídla a neoblékej se do pěkného oblečení.“

Text 237:

„Neočekávej žádnou úctu pro sebe, ale naopak prokazuj veškerou úctu druhým. Neustále zpívej svaté jméno Pána Kṛṣṇy a v mysli služ Rādě a Kṛṣṇovi ve Vrindávanu.“

Text 238:

„To byly ve stručnosti Mé pokyny. Svarūpa Dāmodara ti je dopodrobna vysvětlí.“

Text 239:

„Ten, kdo se považuje za nižšího než tráva, kdo je snášenlivější než strom a neočekává pro sebe žádné uznání, ale naopak je kdykoliv připravený projevovat úctu druhým, může velmi snadno zpívat svaté jméno Pána neustále.“

Text 240:

Když to Raghunātha dāsa vyslechl, přednesl modlitby u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán ho poté z velké milosti objal.

Text 241:

Śrī Caitanya Mahāprabhu ho znovu svěřil Svarūpovi Dāmodarovi. Raghunātha dāsa tak se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm vykonával velmi důvěrnou službu.

Text 242:

Tehdy přišli všichni oddaní z Bengálska a Śrī Caitanya Mahāprabhu se s nimi stejně jako v minulosti vřele přivítal.

Text 243:

Znovu vyčistil chrám Guṇḍici a společně s oddanými pak přijal hostinu v zahradě.

Text 244:

Při slavnosti Ratha-yātrā Pán znovu tančil s oddanými a Raghunātha dāsa při té podívané nevycházel z úžasu.

Text 245:

Když se Raghunātha dāsa setkal se všemi oddanými, Advaita Ācārya mu udělil velkou milost.

Text 246:

Setkal se také se Śivānandou Senou, který mu řekl: „Tvůj otec poslal deset mužů, aby tě odvedli.“

Text 247:

„Napsal mi dopis, ve kterém mě žádal, abych tě poslal zpět, ale když se o tobě těch deset mužů nic nedozvědělo, vrátili se z Džhánkary zpátky domů.“

Text 248:

Když se všichni bengálští oddaní po čtyřměsíčním pobytu v Džagannáth Purí vrátili domů, doslechl se otec Raghunātha dāse o jejich návratu a poslal svého člověka za Śivānandou Senou.

Text 249:

Posel se Śivānandy Seny zeptal: „Viděl jsi na místě, kde bydlel Śrī Caitanya Mahāprabhu, nějakého člověka ve stavu odříkání?“

Text 250:

„Tou osobou je Raghunātha dāsa, syn Govardhana Majumadāry. Potkal jsi ho v Níláčale?“

Text 251:

Śivānanda Sena odpověděl: „Ano, pane, Raghunātha dāsa je se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a je velice slavný. Kdo by ho neznal?“

Text 252:

„Śrī Caitanya Mahāprabhu ho svěřil do péče Svarūpy Dāmodara. Raghunātha dāsa se stal životem všech Pánových oddaných.“

Text 253:

„Dnem i nocí zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a ani na okamžik neopouští útočiště Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 254:

„Je na nejvyšší úrovni odříkavého života. Vůbec se nestará o své jídlo ani oblečení. Jí, jak to jde, a tak se udržuje při životě.“

Text 255:

„Poté, co uplynulo deset daṇḍ (čtyři hodiny) noci a Raghunātha dāsa zhlédl obřad puṣpāñjali, stojí u brány Simha-dvára a žebrá o něco k jídlu.“

Text 256:

„Pokud mu někdo dá něco k jídlu, tak jí, jinak drží půst. Někdy žvýká smažené obilí.“

Text 257:

Posel to vyslechl a vrátil se ke Govardhanovi Majumadārovi, aby mu sdělil vše, co se o Raghunāthovi dāsovi dozvěděl.

Text 258:

Otec i matka byli velmi nešťastní, když slyšeli, co Raghunātha dělá ve stavu odříkání, a rozhodli se, že mu pošlou nějaké lidi s věcmi pro jeho pohodlí.

Text 259:

Raghunāthův otec okamžitě poslal čtyři sta mincí, dva služebníky a jednoho brāhmaṇu za Śivānandou Senou.

Text 260:

Śivānanda Sena jim řekl: „Nemůžete jít do Džagannáth Purí sami. Můžete mě ale doprovodit, až tam půjdu já.“

Text 261:

„Nyní jděte domů. Vezmu vás s sebou, až půjdeme všichni.“

Text 262:

Velký básník Śrī Kavi-karṇapūra při vyprávění této události obšírně popsal slavné činnosti Raghunātha dāse ve své knize Śrī Caitanya-candrodaya-nāṭaka.

Text 263:

„Raghunātha dāsa je žákem Yadunandany Ācāryi, který je šlechetný a nesmírně drahý Vāsudevovi Dattovi z Káňčanapallí. Raghunātha dāsa je nám všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua díky svým transcendentálním vlastnostem dražší než vlastní život. Je vždy milovaný, protože od Śrī Caitanyi Mahāprabhua dostal ohromnou milost. Tento velmi drahý následovník Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho je oceánem odříkání a je živým, mimořádným příkladem pro stav odříkání. Kdo z obyvatel Níláčaly (Džagannáth Purí) by ho dobře neznal?“

Text 264:

„Protože Raghunātha dāsa Gosvāmī přinášel radost všem oddaným, stal se snadno úrodnou půdou štěstěny vhodnou k zasazení semínka Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jakmile bylo toto semínko zasazeno, vyrostl z něho jedinečný strom lásky Śrī Caitanyi Mahāprabhua, nesoucí své plody.“

Text 265:

Velký básník Kavi-karṇapūra v těchto verších říká to samé, co řekl Śivānanda Sena poslovi otce Raghunātha dāse.

Text 266:

Další rok šel Śivānanda Sena jako obvykle do Džagannáth Purí a služebníci i brāhmaṇský kuchař šli s ním.

Text 267:

Služebníci a brāhmaṇa přinesli do Džagannáth Purí čtyři sta mincí a setkali se tam s Raghunāthem dāsem.

Text 268:

Raghunātha dāsa nepřijal peníze ani lidi, které mu otec poslal. Brāhmaṇa a jeden ze služebníků tam proto s penězi zůstali.

Text 269:

Tou dobou začal Raghunātha dāsa s velkou pozorností dva dny v každém měsíci zvát Śrī Caitanyu Mahāprabhua do svého domu.

Text 270:

Tato dvě pozvání stála 640 kauḍi. Právě tento obnos si proto bral od sluhy a brāhmaṇy.

Text 271:

Raghunātha dāsa takto zval Śrī Caitanyu Mahāprabhua po dva roky, ale na konci druhého roku s tím přestal.

Text 272:

Když už Raghunātha dāsa nepozval Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua dva měsíce za sebou, Pán, syn matky Śacī, se na to zeptal Svarūpy Dāmodara.

Text 273:

Pán se zeptal: „Proč už Mě Raghunātha dāsa nezve?“

Text 274:

„  ,Zvu Śrī Caitanyu Mahāprabhua na základě přijímání darů od materialistických lidí. Vím, že s tím Pánova mysl není spokojená.̀  “

Text 275:

„  ,Mé vědomí je nečisté, protože přijímám věci od lidí, kteří se zajímají jen o peníze. Tímto zvaním nezískám nic než určitou hmotnou pověst.̀  “

Text 276:

„  ,Śrī Caitanya Mahāprabhu na mou žádost pozvání přijímá, protože ví, že hlupák jako já by byl nešťastný, kdyby je nepřijal.̀  “

Text 277:

„Po zvážení všech těchto bodů,“ usoudil Svarūpa Dāmodara, „Tě přestal zvát.“ Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, usmál se a řekl:

Text 278:

„Když někdo jí jídlo nabídnuté materialistou a jeho mysl se znečistí, pak nedokáže správně vzpomínat na Kṛṣṇu.“

Text 279:

„Jakmile někdo přijme pozvání od člověka znečištěného hmotnou kvalitou vášně, bude mentálně znečištěný jak ten, kdo jídlo nabízí, tak ten, kdo je přijímá.“

Text 280:

„Tolik dní jsem kvůli dychtivosti Raghunātha dāse jeho pozvání přijímal. Je dobře, že to ví a sám od sebe toho zanechal.“

Text 281:

Po několika dnech Raghunātha dāsa přestal žebrat u brány Simha-dvára a začal se živit žebráním u stánku, kde se rozdává jídlo zdarma.

Text 282:

Když se to Śrī Caitanya Mahāprabhu od Govindy dozvěděl, zeptal se Svarūpy Dāmodara: „Proč už Raghunātha dāsa nestojí u brány Simha-dvára a nežebrá?“

Text 283:

Svarūpa Dāmodara odpověděl: „Raghunātha dāsa nebyl u Simha-dváry šťastný, a proto nyní chodí v poledne žebrat ke stánku, kde se rozdávají milodary.“

Text 284:

Śrī Caitanya Mahāprabhu na to řekl: „Dobře udělal, že už nechodí postávat k bráně Simha-dvára, protože to se podobá chování prostitutky.“

Text 285:

„  ,Tady někdo přichází. Určitě mi něco dá. Ten mi dal včera večer. Teď přichází někdo další. Mohl by mi něco dát. Ten, co tu nyní prošel, mi nic nedal, ale přijde další a určitě mi něco dá.̀ Člověk ve stavu odříkání tímto způsobem pozbude své nezaujatosti a začne záviset na milodarech té či oné osoby. Tímto uvažováním si osvojuje zaměstnání prostitutky.“

Text 286:

„Pokud se jde najíst do stánku, kde se bezplatně rozdává jídlo, a naplní si břicho tím, co dostane, pak už není příležitost knějakým dalším nežádoucím řečem, a tak může pokojně zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.“

Text 287:

Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil a znovu Raghunātha dāse obdařil svou milostí tím, že mu dal kámen z kopce Góvardhanu a girlandu z lasturek.

Text 288:

Jednou se Śaṅkarānanda Sarasvatī vrátil z Vrindávanu a přinesl s sebou kámen z Góvardhanu a girlandu z lasturek.

Text 289:

Tyto dvě věci – girlandu z lasturek a kámen z kopce Góvardhanu – daroval Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 290:

Śrī Caitanya Mahāprabhu měl z těchto dvou věcí velikou radost. Při opakování svatého jména si věšel girlandu z lasturek na krk.

Text 291:

Kámen si Pán pokládal na srdce nebo na oči, někdy k němu čichal a jindy si ho dával na hlavu.

Text 292:

Tento kámen z Góvardhanu byl neustále smáčený slzami z Jeho očí. Śrī Caitanya Mahāprabhu říkával: „Tento kámen je přímo tělo Pána Kṛṣṇy.“

Text 293:

Pán si tento kámen a girlandu ponechával tři roky. Potom je dal Raghunāthovi dāsovi, protože Ho velice uspokojovalo jeho chování.

Text 294:

Śrī Caitanya Mahāprabhu Raghunātha dāse poučil: „Tento kámen je transcendentální podoba Pána Kṛṣṇy, proto ho uctívej s velkým zaujetím.“

Text 295:

Śrī Mahāprabhu pokračoval: „Tento kámen uctívej na úrovni kvality dobra jako dokonalý brāhmaṇa, protože takovým uctíváním zajisté rychle dosáhneš extatické lásky ke Kṛṣṇovi.“

Text 296:

„Pro toto uctívání potřebuješ džbán vody a pár květů z keříku tulasī. Tak vypadá uctívání na úrovni kvality dobra, pokud je prováděno v naprosté čistotě.“

Text 297:

„S vírou a láskou bys měl obětovat osm jemných kvítků tulasī, každý se dvěma lístky, jedním na každé straně.“

Text 298:

Poté, co Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu Raghunātha dāse poučil, jak má govardhana-śilu uctívat, mu ji předal svou vlastní transcendentální rukou. Raghunātha dāsa śilu s velkou transcendentální radostí uctíval tak, jak mu Pán řekl.

Text 299:

Svarūpa Dāmodara dal Raghunāthovi dāsovi dva kusy látky asi patnáct centimetrů dlouhé, dřevěnou podložku a džbán na vodu.

Text 300:

Raghunātha dāsa tak začal tento kámen z Góvardhanu uctívat a při uctívání v něm přímo viděl Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, syna Nandy Mahārāje.

Text 301:

Raghunātha dāsa byl neustále zaplavený extatickou láskou, protože vzpomínal, jak dostal govardhana-śilu přímo z rukou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 302:

Takové transcendentální blaženosti, kolik Raghunātha dāsa prožíval při pouhém obětování vody a tulasī, není možné dosáhnout ani při uctívání Božstva šestnácti předměty.

Text 303:

Když Raghunātha dāsa uctíval govardhana-śilu několik dní, Svarūpa Dāmodara Gosvāmī mu řekl toto:

Text 304:

„Obětuj Góvardhanu prvotřídní sladkosti khājā a sandeśa v ceně osmi kauḍi. Pokud je obětuješ s vírou a láskou, budou jako nektar.“

Text 305:

Raghunātha dāsa pak začal obětovat drahé sladkosti zvané khājā, které na pokyn Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho dodával Govinda.

Text 306:

Když Raghunātha dāsa dostal od Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua kámen a girlandu z lasturek, pochopil, proč mu je Pán dal. Uvažoval následovně:

Text 307:

„Śrī Caitanya Mahāprabhu mi tím, že mi věnoval govardhana-śilu, poskytl místo u kopce Góvardhanu a s girlandou z lasturek mi dal útočiště u lotosových nohou Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 308:

Transcendentální blaženost Raghunātha dāse neznala mezí. Zapomněl na všechno vnější a svým tělem i myslí sloužil lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 309:

Kdo by mohl vyjmenovat nekonečné transcendentální vlastnosti Raghunātha dāse? Jeho přísné usměrňující zásady připomínaly žíly na kameni.

Text 310:

Raghunātha dāsa trávil více než dvacet dva hodin každého dne zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry a vzpomínáním na lotosové nohy Pána. Jedl a spal méně než hodinu a půl, a některé dny nebylo možné ani to.

Text 311:

Popisy jeho odříkání jsou úžasné. Za celý život svému jazyku nedovolil žádný smyslový požitek.

Text 312:

Nikdy na sobě neměl jiné oblečení než malou roztrhanou látku a patchworkový přehoz. Tak přísně následoval nařízení Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 313:

Vše, co jedl, jedl jen proto, aby se udržel naživu, a přitom sám sebe takto káral:

Text 314:

„  ,Ten, jehož srdce bylo očištěno dokonalým poznáním a kdo poznal Kṛṣṇu, Nejvyšší Brahman, získá vše. Proč by se pak měl pečlivě snažit udržovat své hmotné tělo jako nějaký prostopášník?̀  “

Text 315:

Prasādam Pána Jagannātha prodávají obchodníci a to, co neprodají, se za dva až tři dny zkazí.

Text 316:

Veškeré zkažené jídlo se pak předhodí u brány Simha-dvára kravám z Tailangy. Kvůli jeho hnilobnému zápachu ho však ani krávy nejedí.

Text 317:

Raghunātha dāsa v noci tuto zkaženou rýži sbíral, přinesl ji domů a promyl ji ve velkém množství vody.

Text 318:

Potom snědl vnitřní, tužší část rýže se solí.

Text 319:

Jednoho dne Svarūpa Dāmodara viděl, co Raghunātha dāsa dělá. Usmál se, o trochu toho jídla požádal a snědl je.

Text 320:

Svarūpa Dāmodara řekl: „Co ty jsi zač? Každý den tu jíš takový nektar a nám nenabídneš?“

Text 321:

Když se o tom od Govindy doslechl Śrī Caitanya Mahāprabhu, druhý den tam přišel a řekl:

Text 322:

„Co to tu jíš za lahůdky? Proč Mi nic nedáš?“ S těmito slovy si jedno sousto násilím vzal a snědl je.

Text 323:

Když si Śrī Caitanya Mahāprabhu bral další sousto, Svarūpa Dāmodara Ho chytil za ruku a řekl: „To se pro Tebe nehodí.“ A násilím Mu to jídlo vzal.

Text 324:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Každý den jím různé druhy prasādam, ale tak chutné prasādam, jako jí Raghunātha, jsem ještě nejedl.“

Text 325:

Śrī Caitanya Mahāprabhu tak v Džagannáth Purí prováděl mnoho různých zábav. Když viděl přísnou askezi Raghunātha dāse ve stavu odříkání, byl velice spokojený.

Text 326:

Své vlastní osvobození popsal Raghunātha dāsa v básni nazvané Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.

Text 327:

„Přestože jsem pokleslá duše a nejnižší z lidí, Śrī Caitanya Mahāprabhu mě svou milostí vysvobodil z planoucího lesního požáru obrovského hmotného bohatství. S velkou radostí mě svěřil svému osobnímu společníkovi Svarūpovi Dāmodarovi. Dal mi také girlandu z lasturek, kterou nosil na své hrudi, a kámen z kopce Góvardhanu, i když Mu byly velmi drahé. Ten samý Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se nyní projevuje v mém srdci a způsobuje, že po Něm šílím.“

Text 328:

Tak jsem popsal setkání Raghunātha dāse se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Každý, kdo o něm naslouchá, dosáhne lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 329:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.