Text 1:

S úctou se klaním lotosovým nohám svého duchovního učitele a také všech ostatních učitelů na cestě oddané služby. S úctou se klaním všem vaiṣṇavům a šesti Gosvāmīm, včetně Śrīly Rūpy Gosvāmīho, Śrīly Sanātany Gosvāmīho, Raghunātha dāse Gosvāmīho, Jīvy Gosvāmīho a jejich společníků. S úctou se klaním Śrī Advaitovi Ācāryovi Prabhuovi, Śrī Nityānandovi Prabhuovi, Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a všem Jeho oddaným v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem. Dále se s úctou klaním lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy, Śrīmatī Rādhārāṇī a všech gopī v čele s Lalitou a Viśākhou.

Text 2:

Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3:

Pán Śrī Kṛṣṇa sestoupil ve své inkarnaci Śrī Caitanyi Mahāprabhua proto, aby vysvobodil všechny živé bytosti ve třech světech, od Brahmaloky až po Pātālaloku. Osvobození prováděl třemi způsoby.

Text 4:

Pán osvobozoval živé bytosti někde tak, že se s nimi přímo setkal, jinde zmocnil čistého oddaného a na dalších místech se někomu osobně zjevil.

Text 5-6:

Téměř všechny pokleslé duše osvobodil Śrī Caitanya Mahāprabhu tím, že se s nimi přímo setkal. Jiné osvobodil tím, že vstupoval do těl velkých oddaných, jako byl Nakula Brahmacārī. A ještě další osvobodil tím, že se jim zjevil, jako v případě Nṛsiṁhānandy Brahmacārīho. „Osvobodím pokleslé duše.“ Tento výrok charakterizuje Nejvyšší Osobnost Božství.

Text 7:

Každý, kdo se byť jednou setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem během Jeho osobní přítomnosti v tomto světě, byl zcela uspokojen a stal se duchovně pokročilou osobou.

Text 8:

Oddaní z Bengálska přicházeli každý rok do Džagannáth Purí za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a potom se zase vraceli domů.

Text 9:

Také lidé, kteří přišli do Džagannáth Purí z jiných indických provincií, byli po zhlédnutí lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua zcela uspokojeni.

Text 10:

V podobě lidských bytostí tam přicházeli lidé z celého vesmíru, včetně sedmi ostrovů, devíti khaṇḍ, planet polobohů, Gandharvaloky a Kinnaraloky.

Text 11:

Po spatření Pána se všichni stali vaiṣṇavy. V extázi lásky k Bohu pak zpívali Hare Kṛṣṇa mantru a tančili.

Text 12:

Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu prostřednictvím přímých setkání osvobodil tři světy. Někteří lidé však byli zapleteni v hmotných činnostech a nemohli přijít.

Text 13:

Aby Śrī Caitanya Mahāprabhu osvobodil lidi ve všech oblastech vesmíru, kteří se s Ním nemohli setkat, vstupoval osobně do těl čistých oddaných.

Text 14:

Tyto živé bytosti (své čisté oddané) zmocnil tím, že v nich projevil tolik své oddanosti, až se lidé ze všech ostatních zemí při jejich spatření stávali oddanými.

Text 15:

Śrī Caitanya Mahāprabhu tak osvobodil všechny tři světy nejen svou osobní přítomností, ale také zmocněním druhých. Krátce nyní popíši, jak zmocnil jednu živou bytost v Bengálsku.

Text 16:

V Ámbuja-muluku žil Nakula Brahmacārī, dokonale čistý oddaný, velice pokročilý v oddané službě.

Text 17:

Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do srdce Nakuly Brahmacārīho, protože chtěl osvobodit všechny lidi v Bengálsku.

Text 18:

Nakula Brahmacārī se začal chovat jako člověk posedlý duchem. Chvílemi se smál, chvílemi plakal, chvílemi tančil a jindy zase zpíval jako blázen.

Text 19:

Neustále projevoval tělesné proměny transcendentální lásky, jako je pláč, chvění, ztuhnutí, pocení, tančení v lásce k Bohu a hřímání.

Text 20:

Jeho tělo zářilo stejně jako tělo Śrī Caitanyi Mahāprabhua a vykazoval i stejné pohroužení v extázi lásky k Bohu. Na tyto projevy se chodili dívat lidé ze všech provincií Bengálska.

Text 21:

Každému, koho potkal, řekl, aby zpíval svatá jména Hare Kṛṣṇa. Jakmile ho lidé uviděli, zaplavila je láska k Bohu.

Text 22:

Když se Śivānanda Sena dozvěděl, že do těla Nakuly Brahmacārīho vstoupil Śrī Caitanya Mahāprabhu, šel tam s pochybami v mysli.

Text 23:

Stál venku, a jelikož chtěl prověřit pravost Nakuly Brahmacārīho, uvažoval takto:

Text 24-25:

„Jestliže mne Nakula Brahmacārī sám od sebe zavolá a bude znát mantru, kterou uctívám, pak budu vědět, že je inspirovaný přítomností Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“ S těmito myšlenkami zůstal stát opodál.

Text 26:

Byl tam velký dav lidí. Někteří přicházeli, jiní odcházeli a někteří v tomto velkém davu ani Nakulu Brahmacārīho neviděli.

Text 27:

Ve svém inspirovaném stavu Nakula Brahmacārī řekl: „Nedaleko odtud stojí Śivānanda Sena. Dva nebo čtyři běžte a zavolejte ho.“

Text 28:

Lidé začali běhat sem a tam a do všech stran volali: „Śivānando! Ty, kdo se jmenuješ Śivānanda, prosím přijď sem. Nakula Brahmacārī tě volá.“

Text 29:

Jakmile Śivānanda Sena uslyšel volání, rychle tam přišel, Nakulovi Brahmacārīmu se poklonil a sedl si kousek od něho.

Text 30:

Nakula Brahmacārī řekl: „Vím, že máš pochyby. Nyní si prosím pozorně vyslechni tento důkaz.“

Text 31:

„Pronášíš Gaura-gopāla mantru, složenou ze čtyř slabik. Nyní se prosím vzdej těch pochyb, které v sobě máš.“

Text 32:

Śivānanda Sena potom ve své mysli rozvinul naprostou důvěru v to, že Nakula Brahmacārī je naplněn přítomností Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śivānanda Sena mu potom vzdal úctu a oddaně mu sloužil.

Text 33:

Tímto způsobem musíme chápat nepochopitelné schopnosti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Teď prosím poslouchejte, jak dochází k Jeho zjevení (āvirbhāva).

Text 34-35:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se neustále zjevoval na čtyřech místech – v domácím chrámu matky Śacī, na místech, kde tančil Śrī Nityānanda Prabhu, během společného zpívání v domě Śrīvāse Paṇḍita, a v domě Rāghavy Paṇḍita. Zjevoval se přitahován láskou svých oddaných. To je Jeho přirozená vlastnost.

Text 36:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se zjevil Nṛsiṁhānandovi Brahmacārīmu a snědl jídlo, které Mu on obětoval. Pozorně si to prosím vyslechněte.

Text 37:

Śivānanda Sena měl synovce jménem Śrīkānta Sena, který byl milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua velmi požehnaný.

Text 38:

Jednoho roku se Śrīkānta Sena vydal sám do Džagannáth Purí, neboť velmi dychtil spatřit Pána.

Text 39:

Když Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl Śrīkāntu Senu, obdařil ho svou bezpříčinnou milostí. Śrīkānta Sena zůstal dva měsíce v Džagannáth Purí a bydlel nedaleko Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 40:

Před jeho návratem do Bengálska mu Pán řekl: „Zakaž oddaným zBengálska, aby tento rok chodili do Džagannáth Purí.“

Text 41:

„Tento rok osobně přijdu do Bengálska a setkám se tam se všemi oddanými v čele s Advaitou Ācāryou.“

Text 42:

„Řekni prosím Śivānandovi Senovi, že v měsíci Pauṣa (prosinec-leden) určitě přijdu do jeho domu.“

Text 43:

„Je tam Jagadānanda a on Mi bude obětovat jídlo. Řekni jim, ať nikdo tento rok do Džagannáth Purí nechodí.“

Text 44:

Když se Śrīkānta Sena vrátil do Bengálska a předal toto poselství, mysli všech oddaných to velice potěšilo.

Text 45:

Advaita Ācārya chtěl právě s ostatními oddanými vyrazit do Džagannáth Purí, ale po vyslechnutí tohoto poselství vyčkával. Śivānanda Sena s Jagadānandou také zůstali a čekali na příchod Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 46:

Když přišel měsíc Pauṣa, Jagadānanda a Śivānanda Sena připravili vše potřebné pro přivítání Pána. Každý den do večera čekali, že Pán přijde.

Text 47:

Měsíc plynul, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu nepřicházel. Jagadānanda a Śivānanda byli nesmírně zarmoucení.

Text 48-49:

Najednou přišel Nṛsiṁhānanda a Jagadānanda se Śivānandou ho usadili vedle sebe. Když je viděl oba tak nešťastné, zeptal se: „Proč vás tu oba vidím tak sklíčené?“

Text 50:

Śivānanda Sena mu na to řekl: „Śrī Caitanya Mahāprabhu slíbil, že přijde. Proč tedy nepřišel?“

Text 51:

Když to Nṛsiṁhānanda Brahmacārī slyšel, odpověděl: „Uklidněte se prosím. Ujišťuji vás, že Ho sem do tří dnů přivedu.“

Text 52:

Śivānanda i Jagadānanda věděli, jaký vliv a lásku k Bohu Nṛsiṁhānanda Brahmacārī má. Byli si proto nyní jisti, že Śrī Caitanyu Mahāprabhua určitě přivede.

Text 53:

Jeho skutečné jméno bylo Pradyumna Brahmacārī. Jméno Nṛsiṁhānanda mu dal samotný Pán Gaurasundara.

Text 54:

Po dvou dnech meditace Nṛsiṁhānanda Brahmacārī řekl Śivānandovi Senovi: „Přivedl jsem Śrī Caitanyu Mahāprabhua do vesnice Pániháti.“

Text 55:

„Zítra v poledne přijde do tvého domu. Připrav prosím vše potřebné na vaření. Já osobně uvařím a nabídnu Mu jídlo.“

Text 56:

„Brzy Ho sem tedy přivedu. Buďte si jisti, že to, co říkám, je pravda. Nepochybujte o tom.“

Text 57:

„Co nejdříve přineste vše potřebné, protože chci hned začít vařit. Udělejte prosím, co říkám.“

Text 58:

Nṛsiṁhānanda Brahmacārī řekl Śivānandovi: „Přines prosím vše, co k vaření potřebuji.“ Śivānanda Sena mu tedy okamžitě přinesl vše, oč požádal.

Text 59:

Již od časného rána vařil Nṛsiṁhānanda Brahmacārī mnoho druhů jídel, včetně zeleniny, koláčků, sladké rýže a dalších pokrmů.

Text 60:

Když dokončil vaření, přinesl nádoby zvlášť pro Pána Jagannātha a zvlášť pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 61:

V oddělených nádobách také obětoval jídlo Nṛsiṁhadevovi, Božstvu, které uctíval. Jídlo připravené k oběti tak rozdělil na tři části, a před chrámem začal meditovat o Pánu.

Text 62:

Ve své meditaci viděl, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu rychle přišel, posadil se a snědl všechny tři oběti; nic nenechal.

Text 63:

Když Pradyumna Brahmacārī viděl, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vše snědl, přemohla ho transcendentální extáze. Z očí mu tekly slzy, ale zděšeně říkal: „Běda, běda! Můj drahý Pane, co to děláš? Ty jsi to snědl všem!“

Text 64:

„Můj drahý Pane, nemám nic proti tomu, že jsi snědl jídlo Pána Jagannātha, protože se od Něho nelišíš. Proč ale jíš oběť určenou Pánu Nṛsiṁhadevovi?“

Text 65:

„Myslím, že Pán Nṛsiṁhadeva dnes nic nejedl, a tudíž se postí. Jestliže se pán postí, jak může služebník žít?“

Text 66:

Nṛsiṁha Brahmacārī sice v srdci pociťoval radost, že vidí Śrī Caitanyu Mahāprabhua sníst všechno, ale kvůli Pánu Nṛsiṁhadevovi navenek vyjádřil znepokojení.

Text 67:

Śrī Caitanya Mahāprabhu je samotná Nejvyšší Osobnost Božství, proto není žádný rozdíl mezi Ním, Pánem Jagannāthem a Pánem Nṛsiṁhadevou.

Text 68:

A protože Pradyumna Brahmacārī hluboce dychtil tuto skutečnost poznat, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu ji vyjevil praktickou ukázkou.

Text 69:

Poté, co vše snědl, se Śrī Caitanya Mahāprabhu vydal do Pániháti. Když tam v domě Rāghavy uviděl různé druhy vařené zeleniny, měl z toho velkou radost.

Text 70:

Śivānanda řekl Nṛsiṁhānandovi: „Proč se tváříš tak vyděšeně?“

Text 71:

„Sám snědl obětiny pro všechna tři Božstva, a Jagannātha i Nṛsiṁhadeva proto zůstali o hladu.“

Text 72:

Po vyslechnutí tohoto výroku si Śivānanda Sena nebyl jistý, jestli takto Nṛsiṁhānanda Brahmacārī mluví ze své extáze lásky, nebo se to opravdu stalo.

Text 73:

Takto zmatenému Śivānandovi Senovi Nṛsiṁhānanda Brahmacārī řekl: „Přines další suroviny. Já pro Pána Nṛsiṁhadevu uvařím ještě jednou.“

Text 74:

Śivānanda Sena pak přinesl další suroviny. Pradyumna Brahmacārī znovu uvařil a jídlo obětoval Pánu Nṛsiṁhadevovi.

Text 75:

Další rok šel Śivānanda se všemi oddanými do Džagannáth Purí zhlédnout lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 76:

Jednoho dne začal Pán přede všemi oddanými hovořit o Nṛsiṁhānandovi Brahmacārīm a chválit jeho transcendentální vlastnosti.

Text 77:

Pán řekl: „Minulý rok v měsíci Pauṣa Mi Nṛsiṁhānanda obětoval různé sladkosti a zeleninu. Něco tak dobrého jsem nikdy předtím neochutnal.“

Text 78:

Všichni oddaní jen žasli, když to slyšeli, a Śivānanda Sena si byl jistý, že se to opravdu stalo.

Text 79:

Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu každý den jedl v chrámu Śacīmāty a také při každém kīrtanu navštěvoval dům Śrīvāse Ṭhākura.

Text 80:

Podobně byl přítomný vždy, když Nityānanda Prabhu tančil, a pravidelně se zjevoval v domě Rāghavy.

Text 81:

Pán Gaurasundara je velmi ovlivňován láskou svých oddaných. Proto všude tam, kde se nachází čistá oddanost, se Pán zjeví, pokořen touto láskou, a tehdy Ho oddaní vidí.

Text 82:

Ovlivněn láskyplnými vztahy Śivānandy Seny, Śrī Caitanya Mahāprabhu přicházel znovu a znovu. Kdo tedy dokáže najít hranice jeho lásky?

Text 83:

Takto jsem popsal zjevení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Každý, kdo o těchto událostech naslouchá, může porozumět Pánovu transcendentálnímu majestátu.

Text 84:

V Džagannáth Purí žil ve společnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua Bhagavān Ācārya. Byl to ušlechtilý muž, velký učenec a vznešený oddaný.

Text 85:

Byl zcela pohroužený v myšlenkách na přátelské vztahy s Bohem a byl inkarnací pasáčka. Jeho jednání se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm bylo tedy velmi přátelské.

Text 86:

S naprostým odevzdáním vyhledal útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Někdy zval Pána k sobě domů na oběd.

Text 87:

Bhagavān Ācārya doma připravil nejrůznější druhy rýže a zeleniny a přivedl tam Pána, aby se sám najedl.

Text 88:

Otec Bhagavāna Ācāryi se jmenoval Śatānanda Khān a byl zkušeným politikem, kdežto Bhagavān Ācārya se o řízení státu vůbec nezajímal. Ve skutečnosti byl téměř ve stavu odříkání.

Text 89:

Bratr Bhagavāna Ācāryi se jmenoval Gopāla Bhaṭṭācārya. Studoval ve Váránasí filosofii Vedānty a potom se vrátil do domu Bhagavāna Ācāryi.

Text 90:

Bhagavān Ācārya vzal svého bratra na setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Ten však věděl, že Gopāla Bhaṭṭācārya je māyāvādský filosof, a proto ze setkání s ním nebyl příliš nadšený.

Text 91:

Setkání s někým, kdo není čistým oddaným Kṛṣṇy, Śrī Caitanyu Mahāprabhua nepotěší. Proto neměl ze setkání s Gopālem Bhaṭṭācāryou žádnou radost, jelikož to byl māyāvādský učenec. Byl však také příbuzným Bhagavāna Ācāryi, a tak Śrī Caitanya Mahāprabhu předstíral, že ho rád vidí.

Text 92:

Bhagavān Ācārya řekl Svarūpovi Dāmodarovi: „Gopāla, můj mladší bratr, dokončil studium vedāntské filosofie a vrátil se ke mně domů.“

Text 93:

Bhagavān Ācārya požádal Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho, aby si od Gopāla vyslechl komentář na Vedāntu. Svarūpa Dāmodara se však z lásky k němu rozzlobil a promluvil následovně.

Text 94:

„Zřejmě jsi v Gopālově společnosti ztratil svou inteligenci, když teď dychtíš po poslechu māyāvādské filosofie.“

Text 95:

„Vaiṣṇava, který poslouchá Śārīraka-bhāṣyu, māyāvādský komentář na Vedānta-sūtru, upustí od Kṛṣṇy si vědomého postoje, že Pán je vládce a živá bytost Jeho služebník, a začne sebe považovat za Nejvyššího Pána.“

Text 96:

„Māyāvādská filosofie představuje takové žonglování se slovy, že dokonce i vysoce pokročilý oddaný, který přijal Kṛṣṇu za svůj život, po přečtení māyāvādského komentáře k Vedānta-sūtře změní své rozhodnutí.“

Text 97:

Bhagavān Ācārya i přes protest Svarūpy Dāmodara pokračoval dál: „Srdce i duše nás všech jsou upřené na lotosové nohy Kṛṣṇy. Śārīraka-bhāṣya proto nemůže změnit naši mysl.“

Text 98:

Svarūpa Dāmodara odpověděl: „Přesto, když posloucháme māyāvādskou filosofii, že Brahman je poznání a vesmír māyi je nepravý, nezískáme tím žádné duchovní pochopení.“

Text 99:

„Māyāvādský filosof se snaží prosadit názor, že živá bytost je pouze výplodem představivosti a že Nejvyšší Osobnost Božství je pod vlivem māyi. Poslech takového komentáře zničí srdce i život oddaného.“

Text 100:

Bhagavān Ācārya mlčel, protože se velmi styděl a měl strach. Dalšího dne Gopāla Bhaṭṭācāryu požádal, aby se vrátil do svého kraje.

Text 101:

Jednoho dne pozval Bhagavān Ācārya Śrī Caitanyu Mahāprabhua na oběd do svého domu. Připravoval proto rýži a různé druhy zeleniny.

Text 102:

Oddaný jménem Choṭa Haridāsa často zpíval písně pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Bhagavān Ācārya ho zavolal k sobě domů a řekl mu:

Text 103:

„Jdi prosím za sestrou Śikhiho Māhitiho, mým jménem ji požádej o mānu bílé rýže a přines ji sem.“

Text 104:

Sestra Śikhiho Māhitiho se jmenovala Mādhavī-devī. Byla to starší žena, která neustále prováděla askezi a byla velmi pokročilá v oddané službě.

Text 105:

Śrī Caitanya Mahāprabhu ji přijímal jako dřívější společnici Śrīmatī Rādhārāṇī. Na celém světě měl Śrī Caitanya Mahāprabhu tři a půl důvěrných oddaných.

Text 106:

Oněmi třemi byli Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, Rāmānanda Rāya a Śikhi Māhiti, polovičkou byla sestra Śikhiho Māhitiho.

Text 107:

Choṭa Haridāsa od ní vyžebral rýži a přinesl ji Bhagavānovi Ācāryovi, kterému její kvalita udělala velkou radost.

Text 108:

Bhagavān Ācārya s velkou náklonností uvařil různé druhy zeleniny a dalších jídel, která měl Śrī Caitanya Mahāprabhu rád. Nechal donést i zbytky jídla Pána Jagannātha a něco na podporu trávení, jako mletý zázvor a limetky se solí.

Text 109:

V poledne přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby snědl jídlo, které Mu Bhagavān Ācārya nabídl. Nejprve pochválil kvalitní rýži a potom se zeptal.

Text 110:

„Odkud máš tak kvalitní rýži?“ zeptal se Pán.

Text 111:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal, kdo tu rýži vyžebral a přinesl. Bhagavān Ācārya zmínil jméno Haridāse mladšího.

Text 112:

Śrī Caitanya Mahāprabhu chválil kvalitu rýže a přijal prasādam. Po návratu do svého sídla dal Govindovi, svému osobnímu služebníkovi, následující příkaz.

Text 113:

„Dneškem počínaje, nesmíš Choṭovi Haridāsovi dovolit, aby sem chodil.“

Text 114:

Když se Haridāsa mladší dozvěděl, že už za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem nesmí, byl nesmírně zkroušený. Nikdo nechápal, proč tento příkaz dostal.

Text 115:

Haridāsa tři dny nejedl. Svarūpa Dāmodara Gosvāmī se potom s dalšími důvěrnými oddanými vydal za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, aby se Ho zeptali.

Text 116:

„Jakého velkého přestupku se Haridāsa mladší dopustil? Proč nesmí překročit Tvůj práh? Teď se už tři dny postí.“

Text 117:

Pán odpověděl: „Nemohu snést pohled do tváře člověka, který přijal stav odříkání, a přesto si důvěrně povídá se ženou.“

Text 118:

„Smysly jsou k objektům svého požitku přitahovány tak silně, že dřevěná socha ženy upoutá mysl dokonce i velkého světce.“

Text 119:

„  ,Nikdo by neměl sedět v blízkosti své matky, sestry či dcery, neboť smysly jsou tak silné, že mohou přitáhnout dokonce i toho, kdo má pokročilé poznání.̀  “

Text 120:

„Je mnoho těch, kdo téměř nic nevlastní a přijímají stav odříkání jako opice. Toulají se z místa na místo, zaměstnáni uspokojováním smyslů a důvěrnými hovory se ženami.“

Text 121:

Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil a odešel do svého pokoje. Oddaní viděli, jak je rozzlobený, a proto raději zmlkli.

Text 122:

Dalšího dne přišli všichni oddaní k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua, aby se za Haridāse mladšího společně přimluvili.

Text 123:

Řekli: „Haridāsa se dopustil jen malého přestupku. Ó Pane, prosím buď k němu tedy milostivý. Nyní byl dostatečně ponaučen a v budoucnosti se už tohoto přestupku nedopustí.“

Text 124:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Moje mysl není pod Mou kontrolou. Nechce vidět nikoho, kdo je ve stavu odříkání a mluví důvěrně se ženami.“

Text 125:

„Jděte všichni za svou prací a zanechte těchto zbytečných řečí. Jestli o tom ještě jednou začnete mluvit, odejdu, a už Mne tu víckrát neuvidíte.“

Text 126:

Jakmile to oddaní uslyšeli, všichni si rukama zakryli uši, vstali a odešli za svými povinnostmi.

Text 127:

Śrī Caitanya Mahāprabhu také odešel, aby vykonal své polední povinnosti. Nikdo Jeho zábavy nepochopil.

Text 128:

Dalšího dne šli všichni oddaní za Śrī Paramānandou Purīm a žádali ho, aby Pána uklidnil.

Text 129:

Paramānanda Purī šel tedy do sídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua sám. Pán se mu poklonil a s velkou úctou ho usadil vedle sebe.

Text 130:

Pán se zeptal: „Jaký máš pro Mě pokyn? Z jakého důvodu jsi sem přišel?“ Paramānanda Purī potom Pánu přednesl svou žádost, aby Pán Haridāsovi mladšímu prokázal svou přízeň.

Text 131:

Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl jeho žádost a odpověděl: „Můj drahý pane, poslouchej, co ti povím. Bude lepší, když tu se všemi vaiṣṇavy zůstaneš.“

Text 132:

„Dej Mi prosím svolení jít do Álálanáthu. Budu tam sám, jen Govinda půjde se Mnou.“

Text 133:

Jakmile Pán domluvil, zavolal Govindu. Poklonil se Paramānandovi Purīmu, vstal a chystal se odejít.

Text 134:

Paramānanda Purī Gosāñi Mu spěšně zastoupil cestu a s velkou pokorou Pána přiměl posadit se v jeho pokoji.

Text 135:

Paramānanda Purī řekl: „Můj drahý Pane Caitanyo, jsi nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství. Můžeš dělat, cokoliv se Ti zachce. Kdo by mohl říci něco, čemu bys podléhal?“

Text 136:

„Tvoje činnosti jsou příznivé pro všechny lidi. My je ale nechápeme, protože Tvoje záměry jsou hluboké a vážné.“

Text 137:

Paramānanda Purī Gosāñi domluvil a odešel domů. Všichni oddaní šli potom navštívit Haridāse mladšího.

Text 138:

Svarūpa Dāmodara Gosāñi řekl: „Haridāsi, prosím vyslechni nás, protože si všichni přejeme tvé dobro. Prosím věř tomu.“

Text 139:

„Śrī Caitanya Mahāprabhu nyní trvá na svém hněvu, protože je nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství. Za nějakou dobu k tobě však bude jistě milostivý, protože má laskavé srdce.“

Text 140:

„Pán trvá na svém, a když ty budeš také umíněný, Jeho zatvrzelost se ještě zvětší. Bude proto lepší, když se vykoupeš a přijmeš prasādam. Jeho hněv časem ustoupí sám od sebe.“

Text 141:

Svarūpa Dāmodara Gosvāmī takto promluvil a přiměl Haridāse, aby se vykoupal a přijal prasādam. Poté, co mu dal toto ujištění, se vrátil domů.

Text 142:

Když šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha, Haridāsa se na Něho vždy zpovzdálí díval.

Text 143:

Śrī Caitanya Mahāprabhu je oceánem milosti. Kdo Mu může porozumět? Je jisté, že své oddané trestá jen proto, aby znovu ustanovil zásady náboženství či povinnosti.

Text 144:

Mezi oddanými zavládl strach, když to celé viděli, a přestali tedy mluvit se ženami dokonce i ve snech.

Text 145:

Tak uplynul Haridāsovi mladšímu celý rok, avšak stále nebylo vidět příznaky milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua vůči němu.

Text 146:

Na konci jedné noci se proto Haridāsa mladší s úctou poklonil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a odešel do Prajágu, aniž by někomu něco řekl.

Text 147:

Haridāsa mladší se pevně rozhodl získat útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Vstoupil proto do hluboké vody v Trivéní, soutoku Gangy a Jamuny v Prajágu, a tak si vzal život.

Text 148:

Okamžitě potom, co takto spáchal sebevraždu, odešel ve svém duchovním těle za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a dostal Jeho milost. Přesto však zůstal neviditelný.

Text 149:

V duchovním těle podobajícím se gandharvovi Haridāsa mladší zpíval vždy v noci pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua, i když jej nebylo vidět. Nikdo mimo Pána o tom však nevěděl.

Text 150:

Jednoho dne se Śrī Caitanya Mahāprabhu zeptal oddaných: „Kde je Haridāsa? Nyní ho sem můžete přivést.“

Text 151:

Oddaní odpověděli: „Když uplynul celý rok, tak jedné noci Haridāsa mladší vstal a odešel. Nikdo neví kam.“

Text 152:

Všichni oddaní se velmi divili, že se Śrī Caitanya Mahāprabhu lehce usmívá, když slyší, jak naříkají.

Text 153-154:

Jednoho dne se šli Jagadānanda, Svarūpa, Govinda, Kāśīśvara, Śaṅkara, Dāmodara a Mukunda vykoupat do moře. Z dálky uslyšeli Haridāsův zpěv, jako kdyby je volal svým původním hlasem.

Text 155:

Nikdo ho neviděl, ale bylo slyšet jeho sladký zpěv. Oddaní v čele s Govindou proto uvažovali takto:

Text 156:

„Haridāsa určitě spáchal sebevraždu vypitím jedu, a kvůli tomuto hříchu se teď stal brāhmaṇským duchem.“

Text 157:

„Jeho hmotnou podobu nevidíme,“ říkali, „ale slyšíme jeho sladký zpěv. Musel se proto stát duchem.“

Text 158:

„Haridāsa mladší celý život zpíval Hare Kṛṣṇa mantru a sloužil Nejvyššímu Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Navíc ho měl Pán v oblibě a zemřel na svatém místě.“

Text 159:

„Haridāsa se jistě nedočkal takového ponížení, musel získat osvobození. To celé je zábava Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Později to pochopíte.“

Text 160:

Jeden oddaný se z Prajágu vrátil do Navadvípu a vyprávěl všem podrobnosti o sebevraždě Haridāse mladšího.

Text 161:

Vysvětlil, jak se Haridāsa mladší rozhodl a jak vstoupil do vody na soutoku Jamuny a Gangy. Śrīvāsa Ṭhākura a ostatní oddaní byli po vyslechnutí těchto podrobností velmi překvapení.

Text 162:

Na konci roku přišel Śivānanda Sena v doprovodu ostatních oddaných jako obvykle do Džagannáth Purí, a šťastně se tak setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 163:

Śrīvāsa Ṭhākura se Śrī Caitanyi Mahāprabhua zeptal: „Kde je Haridāsa mladší?“ Pán odpověděl: „Každý jistě získá výsledky svých plodonosných činností.“

Text 164:

Tehdy Śrīvāsa Ṭhākura vyprávěl podrobnosti o tom, jak se Haridāsa rozhodl a jak vstoupil do vody na soutoku Gangy a Jamuny.

Text 165:

Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl tyto podrobnosti, v radostné náladě s úsměvem řekl: „Toto je jediný způsob odčinění pro toho, kdo se smyslně dívá na ženy.“

Text 166:

Všichni oddaní v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm potom dospěli k závěru, že když Haridāsa spáchal sebevraždu na soutoku řek Gangy a Jamuny, jistě nakonec získal útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 167:

Takto pokračuje Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn matky Śacī, ve svých zábavách, jež uspokojují uši a mysl čistých oddaných, kteří o nich naslouchají.

Text 168:

Tato událost ukazuje milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Jeho učení o tom, že sannyāsī by měl zůstat ve stavu odříkání, a hlubokou připoutanost, kterou k Němu chovají Jeho věrní oddaní.

Text 169:

Ukazuje také slávu svatých míst a to, jak Pán přijímá svého věrného oddaného. Pán tak v jedné zábavě splnil pět až sedm účelů.

Text 170:

Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou sladké jako nektar a hluboké jako oceán. Obyčejní lidé jim nerozumějí, ale rozvážný oddaný ano.

Text 171:

Naslouchejte prosím zábavám Śrī Caitanyi Mahāprabhua s vírou a důvěrou. Neargumentujte, protože argumenty přinášejí opačný výsledek.

Text 172:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.