Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 17.51

Verš

kim iha kṛṇumaḥ kasya brūmaḥ kṛtaṁ kṛtam āśayā
kathayata kathām anyāṁ dhanyām aho hṛdaye śayaḥ
madhura-madhura-smerākāre mano-nayanotsave
kṛpaṇa-kṛpaṇā kṛṣṇe tṛṣṇā ciraṁ bata lambate

Synonyma

kim — co; iha — zde; kṛṇumaḥ — budu dělat; kasya — s kým; brūmaḥ — budu mluvit; kṛtam — co se stalo; kṛtam — uděláno; āśayā — v naději; kathayata — prosím řekni; kathām — slova; anyām — jiná; dhanyām — příznivá; aho — běda; hṛdaye — v Mém srdci; śayaḥ — leží; madhura-madhura — sladší než sladkost; smera — usmívající se; ākāre — jehož podoba; manaḥ-nayana — mysli a očím; utsave — jenž přináší potěšení; kṛpaṇa-kṛpaṇā — nejlepší z lakomců; kṛṣṇe — po Kṛṣṇovi; tṛṣṇā — touha; ciram — každou chvíli; bata — běda; lambate — zvětšuje se.

Překlad

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Běda, co mám dělat? S kým mám mluvit? Nechť je nyní konec se vším, co jsem udělala v naději, že se s Kṛṣṇou setkám. Řekni prosím něco příznivého, ale nemluv o Kṛṣṇovi. Běda, Kṛṣṇa leží v Mém srdci jako Amor; jak bych tedy o Něm mohla přestat hovořit? Na Kṛṣṇu, jehož úsměv je sladší než sladkost samotná a jenž přináší potěšení Mé mysli a očím, nemohu zapomenout. Běda, Má velká touha po Kṛṣṇovi se zvětšuje každým okamžikem!“

Význam

Tento výrok Śrīmatī Rādhārāṇī je citát pocházející z Kṛṣṇa-karṇāmṛty (42).