Text 1:

Snažím se psát o transcendentálních činnostech a duchovním šílenství Pána Gauracandry, které jsou úžasné a neobyčejné. Opovažuji se o nich psát jen proto, že jsem o nich slyšel z úst těch, kdo je osobně viděli.

Text 2:

Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text 3:

Śrī Caitanya Mahāprabhu byl pohroužený v extázi a dnem i nocí se choval a mluvil jako blázen.

Text 4:

Jednou Śrī Caitanya Mahāprabhu strávil polovinu noci ve společnosti Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a Rāmānandy Rāye hovory o zábavách Pána Kṛṣṇy.

Text 5:

Při těchto hovorech o Kṛṣṇovi zpíval Svarūpa Dāmodara Gosvāmī písně, které dokonale souzněly s transcendentálními emocemi Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 6:

Aby extázi Śrī Caitanyi Mahāprabhua doplnil, citoval Rāmānanda Rāya verše z knih Vidyāpatiho, Caṇḍīdāse a zvláště z Gīta-govindy od Jayadevy Gosvāmīho.

Text 7:

Śrī Caitanya Mahāprabhu čas od času také recitoval nějaký verš a potom ho s velkým nářkem vysvětloval.

Text 8:

Takto strávil Śrī Caitanya Mahāprabhu polovinu noci zakoušením různých emocí. Svarūpa Dāmodara a Rāmānanda Rāya nakonec Pána přiměli ulehnout na lůžko a odešli domů.

Text 9:

Osobní služebník Śrī Caitanyi Mahāprabhua Govinda si lehl ke dveřím Pánova pokoje. Pán celou noc hlasitě zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Text 10:

Najednou Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel melodii Kṛṣṇovy flétny a v extázi odešel, aby viděl Pána Kṛṣṇu.

Text 11:

Všechny troje dveře byly jako obvykle zamčené, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu se přesto ve velké extázi dostal ze svého pokoje a vyšel z domu.

Text 12:

Dostal se až do kravína na jižní straně Simha-dváry, kde v bezvědomí upadl na zem mezi krávy ztailangské oblasti.

Text 13:

Mezitím Govinda, který neslyšel od Śrī Caitanyi Mahāprabhua vycházet žádné zvuky, okamžitě poslal pro Svarūpu Dāmodara a otevřel dveře.

Text 14:

Svarūpa Dāmodara Gosvāmī potom zapálil pochodeň a se všemi oddanými se vydal Śrī Caitanyu Mahāprabhua hledat.

Text 15:

Hledali všude možně, až nakonec přišli do kravína u Simha-dváry, kde uviděli Śrī Caitanyu Mahāprabhua, jak leží v bezvědomí mezi krávami.

Text 16:

Ruce a nohy měl vtažené do těla jako želva. V ústech měl pěnu, na celém těle zježené chlupy a z očí Mu tekly slzy.

Text 17:

Když tam tak Pán v bezvědomí ležel, Jeho tělo vypadalo jako velká tykev. Navenek byl zcela netečný, ale uvnitř cítil obrovskou transcendentální blaženost.

Text 18:

Všechny krávy okolo Pána čichaly k Jeho transcendentálnímu tělu, a když se jim v tom oddaní snažili zabránit, odmítaly se styku s transcendentálním tělem Śrī Caitanyi Mahāprabhua vzdát.

Text 19:

Oddaní se Pána snažili různými způsoby probudit, ale vědomí se Mu stále nevracelo, tak Ho zvedli a odnesli domů.

Text 20:

Všichni oddaní pak začali hlasitě zpívat Pánovi do uší Hare Kṛṣṇa mantru a po dlouhé době přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu k vědomí.

Text 21:

Jakmile se vrátil k vědomí, ruce a nohy vyšly z těla ven, a celé Jeho tělo bylo zase jako předtím.

Text 22:

Śrī Caitanya Mahāprabhu vstal a pak se znovu posadil. Rozhlížel se z místa na místo a Svarūpy Dāmodara se zeptal: „Kam jsi Mě to přivedl?“

Text 23:

„Zaslechl jsem tóny flétny a vydal se do Vrindávanu, kde jsem uviděl Kṛṣṇu, syna Mahārāje Nandy, jak na pastvině hraje na flétnu.“

Text 24:

„Znamením ze své flétny přivedl Śrīmatī Rādhārāṇī do jednoho stinného loubí, kam potom vstoupil i On sám, aby se s Ní oddával radovánkám.“

Text 25:

„Vstoupil jsem do onoho loubí hned za Kṛṣṇou, protože Mé uši uchvátilo cinkání Jeho ozdob.“

Text 26:

„Tam jsem viděl všemožné zábavy Kṛṣṇy a gopī, kteří spolu laškovali a smáli se. Zvuk jejich hlasů ještě zvětšil radost Mých uší.“

Text 27:

„A právě v tu chvíli jste vy všichni spustili rámus a násilím jste Mě přivedli zpátky sem.“

Text 28:

„A protože jste Mne přivedli zpátky sem, již jsem neslyšel nektarové hlasy Kṛṣṇy a gopī, cinkání jejich ozdob ani melodii flétny.“

Text 29:

Ve velké extázi řekl Śrī Caitanya Mahāprabhu Svarūpovi Dāmodarovi chvějícím se hlasem: „Moje uši umírají žízní. Recituj prosím něco, co tuto žízeň uhasí. Chtěl bych to slyšet.“

Text 30:

Svarūpa Dāmodara věděl, v jakém extatickém rozpoložení se Śrī Caitanya Mahāprabhu nachází, a proto sladkým hlasem recitoval následující verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu.

Text 31:

„(Gopī řekly:) ,Můj drahý Pane Kṛṣṇo, kde je ve třech světech žena, která by nebyla uchvácena rytmy sladkých písní vycházejících ze Tvé úžasné flétny? Kterou by to nesvedlo z cesty cudnosti? Tvoje krása je to nejvznešenější ve třech světech. Dokonce i krávy, ptáci, zvířata a stromy v lese ztuhnou blažeností, když zahlédnou Tvou krásu.̀  “

Text 32:

Śrī Caitanya Mahāprabhu byl po vyslechnutí tohoto verše přemožen extází gopī a začal ho vysvětlovat.

Text 33:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Gopī přišly v extázi na místo tance rāsa, ale když slyšely Kṛṣṇova slova plná nezájmu a odpoutanosti, pochopily, že se jich chce zříct. Začaly Ho proto rozzlobeně kárat.“

Text 34:

„Ó drahý milenče,“ řekly, „prosím odpověz nám na jednu otázku. Kterou ze všech mladých žen v tomto vesmíru by nepřitahovaly tóny Tvé flétny?“

Text 35:

„  ,Když hraješ na svou flétnu, melodie působí jako posel v podobě yoginī, která dokonale ovládá pronášení manter. Tento posel okouzluje všechny ženy ve vesmíru a přitahuje je k Tobě. Potom zvětší jejich velkou úzkost a přinutí je vzdát se zásady poslouchat nadřízené. Nakonec je násilím přivede k Tobě, aby se odevzdaly ve vztahu milenecké lásky.̀  “

Text 36:

„  ,Melodie Tvé flétny, doprovázená Tvým pohledem, nás probodává šípy chtíče a nutí nás zanedbávat zásady zbožného života. Jsme vzrušené chtivými touhami a přicházíme za Tebou, zbavené studu i strachu. Ty se ale na nás teď zlobíš. Považuješ za špatné, že jsme porušily náboženské zásady a opustily naše domovy i manžely. Když nás tak poučuješ o náboženských zásadách, jsme bezmocné.̀  “

Text 37:

„  ,Víme, že to všechno jsou dobře naplánované triky. Dobře víš, jak si dělat legraci, která ženy naprosto zničí, ale nám je jasné, že Tvoje skutečná mysl, slova i chování jsou jiné. Prosíme Tě proto, abys všech těchto vychytralých triků zanechal.̀  “

Text 38:

„  ,Nektarové podmáslí tónů Tvé flétny, nektar Tvých sladkých slov a nektarový zvuk Tvých ozdob se mísí, aby upoutaly naše uši, mysli i životy, a tím nás zabíjíš.̀  “

Text 39:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl tato slova v hněvivé náladě, zatímco plaval na vlnách extatické lásky. Ponořen v oceánu úzkosti recitoval verš, který vyslovila Śrīmatī Rādhārāṇī, aby vyjádřila stejný pocit. Potom tento verš osobně vysvětlil, a vychutnával si tak Kṛṣṇovu sladkost.

Text 40:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Má drahá přítelkyně, Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, má hlas hluboký jako hřmění mraku na obloze. Cinkáním svých ozdob přitahuje uši gopī, a tóny své flétny přitahuje dokonce i bohyni štěstí a další krásné ženy. Tento Pán, Osobnost Božství, známý jako Madana-mohana, jehož vtipná slova v sobě obsahují mnohé náznaky a hluboké významy, zvětšuje chtivé touhy Mých uší.̀  “

Text 41:

„Kṛṣṇův hluboký hlas duní víc než čerstvá mračna a Jeho sladká píseň zahanbuje dokonce i sladký hlas kukačky. Jeho píseň je ve skutečnosti tak sladká, že pouhý útržek její melodie může zaplavit celý tento svět. Ten, komu vstoupí do ucha, už neuslyší nic jiného.“

Text 42:

„Řekni Mi prosím, co mám dělat, Má drahá přítelkyně. Vlastnosti Kṛṣṇových tónů vydrancovaly Moje uši. Nyní však již tento Jeho transcendentální zvuk neslyším, a tolik Mi chybí, že jsem z toho téměř mrtvá.“

Text 43:

„Cinkání Kṛṣṇových nákotníčků překonává i písně labutí a jeřábů a zvuk Jeho náramků zahanbuje i zpěv ptáka caṭaky. Jakmile někdo jen jednou dovolí, aby tyto zvuky vstoupily do jeho uší, nesnese již poslech čehokoliv jiného.“

Text 44:

„Kṛṣṇova řeč je mnohem sladší než nektar. Každé z Jeho veselých slov je plné významu, a když se Jeho řeč smísí s Jeho úsměvem, který je jako kafr, výsledný zvuk a hluboký význam Kṛṣṇových slov vytvářejí různé transcendentální nálady.“

Text 45:

„Jediná kapka tohoto transcendentálního blaženého nektaru je životem ucha, které je jako pták cakora žijící s nadějí, že tento nektar ochutná. Někdy má tento ptáček štěstí a může ho okusit, ale jindy to naneštěstí nejde, a on proto téměř umírá žízní.“

Text 46:

„Transcendentální melodie Kṛṣṇovy flétny rozruší srdce žen po celém světě už při jediném zaslechnutí. Jejich utažené opasky se uvolní a ony se stanou Kṛṣṇovými neplacenými služebnicemi. Ženou se ke Kṛṣṇovi, jako kdyby byly šílené.“

Text 47:

„Dokonce i bohyně štěstí přijde za Kṛṣṇou, když slyší zvuk Jeho flétny, a silně doufá, že získá Jeho společnost, které se jí však nedostane. Když se vlny dychtivé touhy po Jeho společnosti zvětšují, podstupuje askezi, ale ani potom se s Ním nemůže setkat.“

Text 48:

„Jen ti největší šťastlivci mohou slyšet tyto čtyři nektarové zvuky – Kṛṣṇova slova, cinkání Jeho nákotníčků a náramků, Jeho hlas a melodii Jeho flétny. Uši toho, kdo tyto zvuky neslyší, jsou k ničemu, jako malé děravé lastury.“

Text 49:

Když takto Śrī Caitanya Mahāprabhu naříkal, v Jeho mysli se probudilo zneklidnění a extáze. Spojilo se v Něm mnoho transcendentálních extází, včetně úzkosti, nářku, pozornosti, dychtivosti, strachu, odhodlání a vzpomínání.

Text 50:

Nahromadění všech těchto extází jednou v mysli Bilvamaṅgala Ṭhākura (Līlāśuky) vyvolalo výrok Śrīmatī Rādhārāṇī. Śrī Caitanya Mahāprabhu nyní ve stejné extatické náladě tento verš recitoval a pod vlivem svého šílenství vysvětlil jeho význam, který je obyčejným lidem neznámý.

Text 51:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Běda, co mám dělat? S kým mám mluvit? Nechť je nyní konec se vším, co jsem udělala v naději, že se s Kṛṣṇou setkám. Řekni prosím něco příznivého, ale nemluv o Kṛṣṇovi. Běda, Kṛṣṇa leží v Mém srdci jako Amor; jak bych tedy o Něm mohla přestat hovořit? Na Kṛṣṇu, jehož úsměv je sladší než sladkost samotná a jenž přináší potěšení Mé mysli a očím, nemohu zapomenout. Běda, Má velká touha po Kṛṣṇovi se zvětšuje každým okamžikem!“

Text 52:

„Úzkost způsobená odloučením od Kṛṣṇy Mě připravila o trpělivost a nenapadá Mě, jak se s Ním setkat. Ó Mé přítelkyně, i vy jste se z nářku pomátly. Kdo Mi tedy řekne, jak Ho najdu?“

Text 53:

„Ó Mé drahé přítelkyně, jak mohu najít Kṛṣṇu? Co mám dělat? Kam mám jít? Kde Ho mohu potkat? Jelikož nemůžu najít Kṛṣṇu, Můj život Mě opouští.“

Text 54:

Śrī Caitanya Mahāprabhu najednou ztichl a zamyslel se nad stavem své mysli. Vzpomněl si na slova Piṅgaly, a to v Něm probudilo extázi, která Ho přiměla promluvit. Tak vysvětlil význam verše.

Text 55:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Když se vzdám naděje na setkání s Kṛṣṇou, budu šťastná. Přestaňme tedy s tímto neslavným rozhovorem o Kṛṣṇovi. Bude pro nás lepší mluvit o nějakých slavných tématech a na Něho zapomenout.“

Text 56:

Při těchto slovech si najednou Śrīmatī Rādhārāṇī vzpomněla na Kṛṣṇu. Přímo se objevil v Jejím srdci. Překvapeně řekla svým přítelkyním: „Ta osoba, na kterou chci zapomenout, leží v Mém srdci.“

Text 57:

Extáze Śrīmatī Rādhārāṇī způsobila, že začala na Kṛṣṇu myslet jako na Amora, a to Ji vyděsilo. Řekla: „Tento Amor, který přemohl celý svět a vstoupil do Mého srdce, je Můj největší nepřítel, protože Mi nedovolí na Něho zapomenout.“

Text 58:

Velká dychtivost poté porazila všechny ostatní vojáky extáze a v království mysli Śrīmatī Rādhārāṇī povstala neovladatelná touha. Rādhā potom zcela zkroušená svou vlastní mysl pokárala.

Text 59:

„Když nebudu na Kṛṣṇu myslet, Moje zubožená mysl v okamžiku zemře jako ryba vytažená z vody. Jakmile však Moje mysl a Moje oči spatří Kṛṣṇovu tvář se sladkým úsměvem, jsou tak šťastné, že se Moje touha po Něm zdvojnásobí.“

Text 60:

„Běda, kde je Kṛṣṇa, poklad Mého života? Kde je ten s lotosovýma očima? Běda! Kde je ten božský oceán všech transcendentálních vlastností? Běda! Kde je ten překrásný načernalý mladík ve žlutých šatech? Běda! Kde je ten hrdina tance rāsa?“

Text 61:

„Kam mám jít? Kde Tě najdu? Řekni Mi to prosím, a Já tam půjdu.“ S těmito slovy se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozběhl, ale Svarūpa Dāmodara Gosvāmī vstal, chytil Ho a posadil si Ho na klín. Potom Ho odvedl do Jeho sídla, kde Ho přiměl se posadit.“

Text 62:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se najednou vrátil k vnějšímu vědomí a řekl Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu: „Můj drahý Svarūpo, zpívej prosím nějaké sladké písně.“ Jakmile Pán uslyšel Svarūpu Dāmodara zpívat písně z Gīta-govindy a písně básníka Vidyāpatiho, Jeho uši byly spokojené.

Text 63:

Každý den a každou noc takto Śrī Caitanya Mahāprabhu šílel a také mluvil jako šílený.

Text 64:

Dokonce ani Anantadeva, jenž má tisíce úst, nedokáže plně popsat extatické proměny, které Śrī Caitanya Mahāprabhu zakusil za jediný den.

Text 65:

Co potom může o těchto proměnách napsat ubohé stvoření, jako jsem já? Mohu uvést pouze náznaky, jako když se ukazuje měsíc skrze větve stromu.

Text 66:

Toto vyprávění přesto uspokojí mysl a uši každého, kdo ho uslyší, a takový člověk pak bude také schopen porozumět těmto neobyčejným činnostem, vycházejícím z hluboké extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 67:

Extatická láska ke Kṛṣṇovi je nesmírně hluboká. Tím, že si slavnou sladkost této lásky osobně vychutnával, Śrī Caitanya Mahāprabhu ukázal její nejzazší meze.

Text 68:

Śrī Caitanya Mahāprabhu je úžasně milostivý a šlechetný. Neslyšeli jsme, že by v tomto světě byl ještě někdo jiný tak milostivý a velkorysý.

Text 69:

Ó lidé celého světa, ve všech ohledech uctívejte lotosové nohy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jedině tak získáte nektarový poklad extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 70:

Takto jsem tedy popsal extatickou proměnu Śrī Caitanyi Mahāprabhua do podoby želvy. V této extázi mluvil a jednal jako šílený.

Text 71:

Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī tuto zábavu plně popsal ve své knize Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.

Text 72:

„Jak úžasné! Śrī Caitanya Mahāprabhu opustil své sídlo, aniž by otevřel troje dveře smohutnými závorami. Potom překonal tři vysoké zdi a později ze silného pocitu odloučení od Kṛṣṇy spadl mezi krávy z tailangské oblasti a jako želva vtáhl všechny končetiny do svého trupu. Śrī Caitanya Mahāprabhu, který se zjevil tímto způsobem, vychází v mém srdci a přivádí mne k šílenství.“

Text 73:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.