Text 1:

Dokonce i pro polobohy, jako je Brahmā, je nesmírně těžké pochopit oceán extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Śrī Caitanya Mahāprabhu se prováděním svých zábav do tohoto oceánu ponořil a Jeho srdce bylo v této lásce zcela pohroužené. Různými způsoby tak projevoval vznešené postavení transcendentální lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 2:

Sláva Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi, Nejvyšší Osobnosti Božství! Sláva Pánu Nityānandovi, jehož tělo je vždy plné transcendentální blaženosti!

Text 3:

Sláva Śrī Advaitovi Ācāryovi, jenž je nesmírně drahý Pánu Caitanyovi! Sláva všem oddaným Pána, v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem!

Text 4:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se tak dnem i nocí zapomínal, pohroužený v oceánu extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 5:

Pán se udržoval ve třech stavech vědomí: někdy se zcela pohroužil do extatických emocí, někdy byl částečně při vnějším vědomí a někdy byl zcela při vnějším vědomí.

Text 6:

Śrī Caitanya Mahāprabhu byl ve skutečnosti v extatických emocích pohroužený neustále, ale tak jako se hrnčířský kruh otáčí, aniž by se ho hrnčíř dotýkal, pokračovaly samy od sebe i Pánovy tělesné činnosti, jako koupání, navštěvování chrámu za účelem zhlédnutí Pána Jagannātha a obědvání.

Text 7:

Jednoho dne, když se Śrī Caitanya Mahāprabhu v chrámu díval na Pána Jagannātha, zjevil se Pán Jagannātha jako Śrī Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje, osobně.

Text 8:

Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu vnímal, že Pán Jagannātha je samotný Kṛṣṇa, okamžitě bylo Jeho pět smyslů přitahováno pěti vlastnostmi Pána Kṛṣṇy.

Text 9:

Mysl Pána Caitanyi byla pěti transcendentálními vlastnostmi Pána Kṛṣṇy tažená do pěti směrů jako při přetahování, až z toho Pán upadl do bezvědomí.

Text 10:

Právě v tu chvíli skončil obřad upala-bhoga Pána Jagannātha a oddaní, kteří doprovázeli Pána Caitanyu do chrámu, Ho odvedli domů.

Text 11:

Té noci se o Śrī Caitanyu Mahāprabhua starali Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a Rāmānanda Rāya. Pán je držel okolo krku a naříkal.

Text 12:

Když byla Śrīmatī Rādhārāṇī velmi rozrušená z toho, jak pociťovala odloučení od Kṛṣṇy, řekla Viśāce verš vysvětlující příčinu Její velké úzkosti a neklidu.

Text 13:

Recitováním tohoto verše Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vyjádřil své žhnoucí pocity. Potom s velkým nářkem vysvětlil Svarūpovi Dāmodarovi a Rāmānandovi Rāyovi jeho význam.

Text 14:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „  ,Srdce gopī jsou jako vysoké kopce, a přesto jsou zaplavené vlnami nektarového oceánu Kṛṣṇovy krásy. Jeho sladký hlas vstupuje do jejich uší a přináší jim transcendentální blaženost. Dotek Jeho těla je chladivější než milióny měsíců dohromady a nektar Jeho tělesné vůně zaplavuje celý svět. Ó Má drahá přítelkyně, tento Kṛṣṇa, jenž je synem Nandy Mahārāje a má rty jako nektar, silou přitahuje Mých pět smyslů.̀  “

Text 15:

„Krása Pána Śrī Kṛṣṇy, zvuk Jeho slov a melodie Jeho flétny, Jeho dotek, vůně a chuť Jeho rtů jsou plné nepopsatelné sladkosti. Když všechny tyto rysy přitahují Mých pět smyslů najednou, Mé smysly jedou všechny na jediném koni Mé mysli, ale každý chce jet na jinou stranu.“

Text 16:

„Ó Má drahá přítelkyně, poslechni si prosím, co je příčinou Mého utrpení. Mých pět smyslů jsou ve skutečnosti nemravní lupiči, protože chtějí plenit Kṛṣṇovo vlastnictví, i když dobře vědí, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text 17:

„Moje mysl je jako jediný kůň, na kterém jede pět poznávacích smyslů, vedených zrakem. Každý z nich chce toho koně řídit, a tak Mou mysl tahají do pěti směrů najednou. Jakým směrem půjde? Pokud budou tahat všechny najednou, kůň určitě přijde o život. Jak mohu takovou krutost snášet?“

Text 18:

„Má drahá přítelkyně, pokud říkáš ,Jen se snaž ovládat své smyslỳ, co ti na to mám říct? Na své smysly se zlobit nemohu. Je to snad jejich chyba? Kṛṣṇova krása, zvuk, dotek, vůně a chuť jsou svojí povahou nesmírně přitažlivé. Těchto pět rysů přitahuje Mé smysly, a každý z nich chce potom táhnout mysl jiným směrem. Život Mé mysli je tak ohrožen jako život koně, který je tažený do pěti směrů zároveň. Proto i Mně hrozí smrt.“

Text 19:

„Vědomí každé ženy ve třech světech je jako vysoká hora, ale sladkost Kṛṣṇovy krásy je jako oceán. Pouhá kapka z tohoto oceánu dokáže zaplavit celý svět, včetně všech vysokých hor vědomí.“

Text 20:

„Sladkost Kṛṣṇových žertovných slov vytváří nepopsatelný zmatek v srdcích všech žen. Jeho slova upoutají ucho ženy k jejich sladkosti. Tak dojde k přetahování a ucho přijde o život.“

Text 21:

„Kṛṣṇovo transcendentální tělo je tak chladivé, že ho nelze srovnávat ani se santálovou pastou či milióny a milióny měsíců. Dovedně přitahuje ňadra všech žen, jež připomínají vysoké hory. Transcendentální tělo Kṛṣṇy tedy přitahuje mysl všech žen ve třech světech.“

Text 22:

„Vůně Kṛṣṇova těla dokáže pobláznit víc než vůně pižma a překonává i vůni modrého lotosu. Vstupuje do nosních dírek všech žen tohoto světa, usídluje se tam, a tak je přitahuje.“

Text 23:

„Pokud jsou Kṛṣṇovy rty spojené s kafrem Jeho laskavého úsměvu, jsou tak sladké, že přitahují mysl všech žen a donutí je vzdát se všech jiných pout. Když však sladkost Kṛṣṇova úsměvu není na dosah, vyústí to v silné mentální potíže a nářek. Tato sladkost je jediným bohatstvím gopī z Vrindávanu.“

Text 24:

Po těchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu chytil Rāmānandu Rāye a Svarūpu Dāmodara okolo krku a řekl: „Moji drazí přátelé, prosím poslouchejte Mě. Co mám dělat? Kam mám jít? Kde získám Kṛṣṇu? Řekněte Mi prosím, jak Ho mohu najít.“

Text 25:

Takto pohroužený v transcendentální bolesti Śrī Caitanya Mahāprabhu den za dnem naříkal ve společnosti Svarūpy Dāmodara a Rāmānandy Rāye.

Text 26:

Pro obohacení Pánovy extatické nálady Svarūpa Dāmodara Gosvāmī zpíval patřičné písně a Rāmānanda Rāya recitoval vhodné verše. Takto Ho byli schopni uklidnit.

Text 27:

Pán zvláště rád naslouchal Kṛṣṇa-karṇāmṛtě od Bilvamaṅgala Ṭhākura, básním od Vidyāpatiho a Śrī Gīta-govindě od Jayadevy Gosvāmīho. Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi plesalo srdce, když Jeho společníci recitovali verše a zpívali písně z těchto knih.

Text 28:

Jednoho dne šel Śrī Caitanya Mahāprabhu k moři, a cestou najednou spatřil květinovou zahradu.

Text 29:

Pán Caitanya si tu zahradu spletl s Vrindávanem a rychle do ní vstoupil. Pohroužený v extázi lásky ke Kṛṣṇovi po ní bloumal a chtěl Ho najít.

Text 30:

Poté, co Kṛṣṇa během tance rāsa zmizel s Rādhārāṇī, chodily gopī po lese a hledaly Ho. Stejně nyní chodil Śrī Caitanya Mahāprabhu po této zahradě u moře.

Text 31:

Śrī Caitanya Mahāprabhu chodil sem a tam, pohroužený v extatické náladě gopī. Začal se ptát na Kṛṣṇu tak, že každému stromu a rostlině recitoval jisté verše.

Text 32:

„(Gopī řekly:) ,Ó strome cūta, priyāla, panasa, āsana a kovidāra! Ó strome jambu, arka, bilva, bakula a mangovníku! Ó strome kadamba, nīpa a všechny ostatní, které žijete na březích Jamuny ve prospěch druhých, prosím řekněte nám, kam šel Kṛṣṇa. Naše mysli jsou ztracené a jsme téměř mrtvé.̀  “

Text 33:

„  ,Ó dokonale příznivá rostlinko tulasī, jsi velmi drahá lotosovým nohám Govindy a On je velmi drahý tobě. Neviděla jsi tu projít Kṛṣṇu, ozdobeného girlandou z tvých lístků a obklopeného rojem čmeláků?̀  “

Text 34:

„  ,Ó rostlinky s květy mālatī, mallikā, jātī a yūthikā, viděly jste okolo projít Kṛṣṇu, který se vás dotkl svou rukou, aby vás potěšil?̀  “

Text 35:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „  ,Ó mangovníku, ó chlebovníku, stromy piyāla, jambu a kovidāra, jste všichni obyvateli svatého místa. Jednejte proto laskavě ve prospěch druhých.̀  “

Text 36:

„  ,Viděli jste tudy jít Kṛṣṇu? Řekněte nám prosím, kudy šel, a zachraňte tak naše životy.̀  “

Text 37:

Když stromy neodpovídaly, gopī se dohadovaly: „  ,Všechny tyto stromy musí být Kṛṣṇovi přátelé, protože jsou mužského rodu.̀  “

Text 38:

„  ,Proč by nám měly stromy říkat, kam Kṛṣṇa šel? Zeptejme se raději rostlinek, ty jsou ženského rodu, a jsou proto jako naše přítelkyně.̀  “

Text 39:

„  ,Ty nám jistě prozradí, kam Kṛṣṇa šel, protože Ho osobně viděly.̀  “ S těmito myšlenkami se gopī dotazovaly rostlin v čele s tulasī.

Text 40:

„  ,Ó tulasī! Ó mālatī! Ó yūthī, mādhavī a malliko! Kṛṣṇa je vám velice drahý, a proto k vám jistě přišel blíž.̀  “

Text 41:

„  ,Všechny jste pro nás jako drahé přítelkyně. Řekněte nám prosím, kterým směrem Kṛṣṇa odešel, a zachraňte naše životy.̀  “

Text 42:

Když ani pak gopī nedostaly žádnou odpověď, pomyslely si: „  ,Všechny tyto rostliny jsou Kṛṣṇovy služebné, a proto s námi ze strachu nechtějí mluvit.̀  “

Text 43:

Poté gopī potkaly skupinku laní. Když ucítily vůni Kṛṣṇova těla a uviděly tváře laní, začaly se jich vyptávat, aby zjistily, zda je Kṛṣṇa nablízku.

Text 44:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Ó lani, Pán Kṛṣṇa objímal svou milou a kuṅkumový prášek z Jejích zdvižených ňader pokryl Jeho girlandu z květů kunda. Line se zde vůně z této girlandy. Ó má drahá přítelkyně, neviděla jsi zde projít Kṛṣṇu v doprovodu Jeho nejdražší společnice, což by zvětšilo radost očí vás všech?̀  “

Text 45:

„  ,Ó drahá lani, pro Śrī Kṛṣṇu je vždy potěšením udělat ti radost. Řekni nám prosím, jestli tudy prošel v doprovodu Śrīmatī Rādhārāṇī. Myslíme si, že tudy zajisté museli projít.̀  “

Text 46:

„  ,Nejsme nikdo cizí. Jako velmi drahé přítelkyně Śrīmatī Rādhārāṇī dokážeme na dálku poznat vůni Kṛṣṇova těla.̀  “

Text 47:

„  ,Kṛṣṇa objímal Śrīmatī Rādhārāṇī a kuṅkumový prášek z Jejích ňader se smísil s girlandou z květů kunda zdobící Jeho tělo. Vůně této girlandy provoněla celé ovzduší.̀  “

Text 48:

„  ,Pán Kṛṣṇa odtud odešel, a laně proto cítí odloučení. Jak by tedy mohly odpovědět, když ani neslyší naše slova?̀  “

Text 49:

Gopī potom přišly ke stromům tak obtěžkaným plody a květy, že se jejich větve ohýbaly k zemi.

Text 50:

Gopī si pomyslely, že všechny tyto stromy viděly Kṛṣṇu projít, a tak se Mu s úctou klaní. Chtěly se o tom ujistit, a tak se stromů zeptaly.

Text 51:

Pán Caitanya pokračoval: „Ó stromy, řekněte nám prosím, zda Balarāmův mladší bratr Kṛṣṇa uvítal vaše poklony svými láskyplnými pohledy, když tudy procházel s jednou rukou na rameni Śrīmatī Rādhārāṇī a s lotosovým květem ve druhé, následován rojem čmeláků omámených vůní květů tulasī.̀  “

Text 52:

„  ,Aby předešel tomu, že budou čmeláci usedat na tvář Jeho milované, odháněl je lotosovým květem, který držel v ruce, a to způsobilo lehké rozptýlení Jeho mysli.̀  “

Text 53:

„  ,Všímal si vás, nebo ne, když jste se Mu klaněly? A podložte prosím svoje slova důkazem.̀  “

Text 54:

„  ,Odloučení od Kṛṣṇy učinilo tyto služebníky velmi nešťastnými. Jak by nám mohli odpovědět, když ztratili vědomí?̀  “

Text 55:

Po těchto slovech vyšly gopī na pláž u řeky Jamuny a tam uviděly Pána Kṛṣṇu pod kadambovým stromem.

Text 56:

Kṛṣṇa, který okouzluje milióny a milióny Amorů, tam stál s flétnou na rtech a svou neomezenou krásou přitahoval oči a mysli celého světa.

Text 57:

Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu spatřil transcendentální krásu Kṛṣṇy, padl v bezvědomí na zem. Tehdy se k Němu v zahradě připojili všichni oddaní, v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm.

Text 58:

Stejně jako i dřív mohli na těle Śrī Caitanyi Mahāprabhua sledovat veškeré příznaky transcendentální extatické lásky. Navenek sice vypadal zmatený, ale v nitru si vychutnával transcendentální blaženost.

Text 59:

Oddaní opět přivedli Śrī Caitanyu Mahāprabhua společnou snahou zpátky k vědomí. Pán vstal, chodil sem a tam a rozhlížel se kolem.

Text 60:

Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kam zmizel Můj Kṛṣṇa? Právě teď jsem Ho viděl a Jeho krása uchvátila Mé oči a mysl.“

Text 61:

„Proč už nemohu vidět Kṛṣṇu, jak drží flétnu u svých rtů? Moje oči bloudí sem a tam v naději, že Ho znovu spatří.“

Text 62:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom recitoval následující verš, který pronesla Śrīmatī Rādhārāṇī ke své drahé přítelkyni Viśāce.

Text 63:

„  ,Moje drahá přítelkyně, Kṛṣṇovo tělo se leskne víc než čerstvý mrak a Jeho žlutý oděv je přitažlivější než první blesky. Hlavu má ozdobenou pavím perem a na krku Mu visí roztomilý perlový náhrdelník. Když drží svou okouzlující flétnu u svých rtů, Jeho tvář je krásná jako podzimní měsíc v úplňku. Madana-mohana neboli ten, který okouzluje Amora, touto krásou zvětšuje touhu Mých očí Jej spatřit.̀  “

Text 64:

Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Pleť Śrī Kṛṣṇy se leskne jako jemný prášek maskary. Překonává krásu čerstvě vytvořeného mraku a je hebčí než modrý lotosový květ. Barva Jeho pleti je tak příjemná, že přitahuje oči a mysli všech, a je tak mocná, že se vymyká jakémukoliv přirovnání.“

Text 65:

„Má drahá přítelkyně, prosím řekni Mi, co mám dělat. Kṛṣṇa je přitažlivý jako úžasný mrak a Moje oči jsou jako ptáci cātaka, kteří umírají žízní, protože tento mrak nevidí.“

Text 66:

„Kṛṣṇův žlutý oděv vypadá jako neklidný blesk na obloze a perlový náhrdelník na Jeho krku jako řada volavek letících pod mrakem. Jak paví pero na Jeho hlavě, tak Jeho girlanda vaijayantī (z květů pěti barev) připomínají duhy.“

Text 67:

„Lesk Kṛṣṇova těla je krásný jako právě vyšlý měsíc v úplňku bez jediné skvrny a tóny Jeho flétny zní jako sladké hřmění čerstvého mraku. Všichni pávi ve Vrindávanu se roztančí, když slyší tento zvuk.“

Text 68:

„Mrak Kṛṣṇových zábav smáčí čtrnáct světů sprchou nektaru. Poté, co se tento mrak objevil, se však naneštěstí zvedl prudký vítr a odfoukl ho pryč. Pták cātaka Mých očí téměř umírá žízní, když ten mrak nevidí.“

Text 69:

Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu řekl zalykajícím se hlasem: „Běda, Rāmo Rāyi, pokračuj v recitování.“ Rāmānanda Rāya tedy začal recitovat jeden verš. Při poslechu tohoto verše byl Śrī Caitanya Mahāprabhu chvílemi veselý a chvílemi přemožený nářkem. Poté Pán ten verš osobně vysvětlil.

Text 70:

„  ,Drahý Kṛṣṇo, díky pohledu na Tvůj překrásný obličej ozdobený loknami vlasů, na krásu Tvých náušnic dotýkajících se Tvých tváří, na nektar Tvých rtů, na krásu Tvých usměvavých pohledů, na Tvé dvě paže, které zajišťují naprostou nebojácnost, a na Tvoji širokou hruď, jejíž krása probouzí milostnou náklonnost, jsme se jednoduše odevzdaly touze být Tvé služebné.̀  “

Text 71:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Poté, co porazil měsíc a lotosový květ, chtěl Kṛṣṇa polapit laním podobné gopī. Nastražil proto smyčku své překrásné tváře a do ní umístil nástrahu svého sladkého úsměvu, aby gopī svedl. Gopī se do té léčky chytily a staly se Kṛṣṇovými služkami, přičemž se vzdaly svých domovů, rodin, manželů a váženého postavení.“

Text 72:

„Můj drahý příteli, Kṛṣṇa se chová jako lovec. Tento lovec se nestará o zbožnost či bezbožnost; pouze vytváří mnoho prostředků, kterými by přemohl nitra srdcí laním podobných gopī.“

Text 73:

„Náušnice tančící na Kṛṣṇových tvářích mají tvar žraloků a jasně se třpytí. Tyto tančící náušnice přitahují mysli všech žen. Kṛṣṇa navíc probodává srdce žen šípy svých sladce usměvavých pohledů. Vůbec nemá strach takto zabíjet ženy.“

Text 74:

„Na Kṛṣṇově hrudi jsou ozdoby Śrīvatsa a znak poukazující na sídlo bohyně štěstí. Jeho hruď, jež je široká jako hruď lupiče, přitahuje tisíce a tisíce dívek z Vradži a násilím pokořuje jejich mysli i ňadra. Všechny se tak stávají služebnicemi Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 75:

„Kṛṣṇovy dvě překrásné paže jsou jako dlouhé petlice. Připomínají také těla černých hadů, kteří vstupují do prostoru mezi dvě horám podobná ňadra žen a uštknou jejich srdce. Ty ženy potom umírají na otravu spalujícím jedem.“

Text 76:

„Chladivý účinek kafru, kořínků khasakhasa a santálového dřeva společně je překonán chladem Kṛṣṇových dlaní a chodidel, která jsou chladnější a příjemnější než milióny a milióny měsíců. Pokud se žen byť jen jednou dotknou, jsou jejich mysli okouzleny a spalující účinek jedu chtivých tužeb po Kṛṣṇovi je okamžitě odstraněn.“

Text 77:

Śrī Caitanya Mahāprabhu naříkal v extázi lásky a recitoval přitom následující verš, který vyslovila Śrīmatī Rādhārāṇī, když své přítelkyni Śrīmatī Viśāce odhalovala nářek svého srdce.

Text 78:

„  ,Má drahá přítelkyně, Kṛṣṇova hruď je široká a přitažlivá jako dveře z drahokamů indranīla a Jeho dvě jako petlice silné paže dokáží odstranit mentální úzkost mladých dívek soužených chtivými touhami po Něm. Jeho tělo je chladnější než měsíc, santálové dřevo, lotosový květ a kafr. Takto Madana-mohana, jenž přitahuje Amora, zvětšuje touhu Mých ňader.̀  “

Text 79:

Śrī Caitanya Mahāprabhu poté řekl: „Právě teď jsem Kṛṣṇu měl, ale naneštěstí jsem Ho zase ztratil.“

Text 80:

„Kṛṣṇa je svou povahou velmi neposedný; nezůstává na jednom místě. S někým se setká, okouzlí jeho mysl, a potom zmizí.“

Text 81:

„  ,Gopī začaly být pyšné na své štěstí, a tak Keśava, který je pokořitelem i Pána Brahmy a Pána Śivy, zmizel z tance rāsa, aby pokořil jejich pocit nadřazenosti a prokázal jim zvláštní přízeň.̀  “

Text 82:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu: „Zazpívej prosím nějakou píseň, která do Mého srdce vnese vědomí.“

Text 83:

Svarūpa Dāmodara Gosvāmī tedy začal pro potěšení Śrī Caitanyi Mahāprabhua velmi sladce zpívat následující verš z Gīta-govindy.

Text 84:

„  ,Zde na místě, kde se tančí tanec rāsa, vzpomínám na Kṛṣṇu, který vždy rád laškuje a oddává se radovánkám.̀  “

Text 85:

Když Svarūpa Dāmodara Gosvāmī zpíval tuto výjimečnou píseň, Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitě vstal a začal v extázi lásky tančit.

Text 86:

V tu chvíli se na těle Pána Caitanyi projevilo všech osm druhů duchovních proměn. Vidět bylo také třicet tři příznaků vyabhicāri-bhāvy, počínaje nářkem a jásáním.

Text 87:

V těle Śrī Caitanyi Mahāprabhua se probudily všechny extatické příznaky, jako jsou bhāvodaya, bhāva-sandhi a bhāva-śābalya. Mezi různými emocemi docházelo ke střetům a každá z nich začala být výrazná.

Text 88:

Pán Caitanya Mahāprabhu žádal Svarūpu Dāmodara, aby tento verš zpíval znovu a znovu. Pokaždé, když ho zazpíval, si ho Pán vychutnával nějak jinak a znovu a znovu přitom tančil.

Text 89:

Poté, co Pán již tančil dlouhou dobu, Svarūpa Dāmodara Gosvāmī přestal ten verš zpívat.

Text 90:

Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu a znovu říkal: „Pokračuj! Zpívej! Zpívej!“ Svarūpa Dāmodara však viděl, jak je Pán unavený, a proto již nepokračoval.

Text 91:

Když oddaní slyšeli, že Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, „Zpívej dál!“, všichni se shromáždili okolo Něho a začali jednohlasně zpívat svaté jméno Hariho.

Text 92:

Rāmānanda Rāya tehdy Pána usadil a ovíváním zahnal Jeho únavu.

Text 93:

Všichni oddaní poté vzali Śrī Caitanyu Mahāprabhua na pláž a vykoupali Ho. Nakonec Ho odvedli domů.

Text 94:

Dali Mu oběd a uložili Ho k odpočinku. Všichni oddaní v čele s Rāmānandou Rāyem se potom odebrali do svých domovů.

Text 95:

Takto jsem popsal zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua v zahradě, do které vstoupil, když si ji spletl s Vrindávanem.

Text 96:

V ní projevil transcendentální šílenství a extatické blouznění, které Śrī Rūpa Gosvāmī velmi pěkně popsal ve své Stava-māle následovně.

Text 97:

„Śrī Caitanya Mahāprabhu je největší ze všech oddaných. Někdy se stávalo, že při procházce po pláži spatřil v blízkosti překrásnou zahradu a spletl si ji s vrindávanským lesem. To způsobilo, že Ho úplně zaplavila extáze lásky ke Kṛṣṇovi a začal zpívat svaté jméno a tančit. Jeho jazyk se nezastavil, jak jen opakoval ,Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!̀ Ukáže se zase někdy na cestě mých očí?“

Text 98:

Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou nekonečné a není možné je správně popsat. Já mohu uvést jen náznak, když se je snažím představit.

Text 99:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.