Text 1:

Přijímám útočiště u lotosových nohou Pána Gauracandry. Jeho tělo z bolesti odloučení od Kṛṣṇy zhublo a Jeho mysl byla vyčerpaná, ale při pociťování extatické lásky k Pánu nabyl znovu plné svěžesti.

Text 2:

Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text 3:

Śrī Caitanya Mahāprabhu si tak ve společnosti Jagadānandy Paṇḍita vychutnával různé transcendentální vztahy čisté lásky.

Text 4:

Neštěstí z odloučení od Kṛṣṇy vyčerpávalo Pánovu mysl a způsobovalo hubnutí Jeho těla, ale při pociťování emocí extatické lásky znovu nabyl zdravých a dobře vyvinutých rysů.

Text 5:

Když Pán ulehl k odpočinku na suchou kůru banánovníku, bolely Ho ztoho kosti, protože byl velmi hubený.

Text 6:

Všichni oddaní byli zkroušení, když viděli Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, jak zakouší bolest, a nedokázali to snášet. Jagadānanda Paṇḍita potom vymyslel řešení.

Text 7:

Sehnal jemnou látku, kterou pomocí červeného oxidu zbarvil do červena a potom ji naplnil bavlnou ze stromu śimula.

Text 8:

Tak vyrobil přikrývku a polštář, které potom předal Govindovi se slovy: „Požádej Pána, ať si lehne na to.“

Text 9:

Jagadānanda řekl Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu: „Dnes prosím jdi osobně přemluvit Śrī Caitanyu Mahāprabhua, aby si lehl na lůžko.“

Text 10:

Když přišel Pánův čas jít spát, Svarūpa Dāmodara zůstal nablízku. Jakmile ale Śrī Caitanya Mahāprabhu uviděl přikrývku a polštář, velmi se rozzlobil.

Text 11:

Pán se Govindy zeptal: „Kdo to udělal?“ Govinda vyslovil jméno Jagadānandy Paṇḍita a Pán se poněkud zalekl.

Text 12:

Pán Govindu požádal, ať dá přikrývku i polštář stranou, a ulehl opět na suchou kůru banánovníku.

Text 13:

Svarūpa Dāmodara Pánovi řekl: „Tvé svrchované vůli nemohu odporovat, můj Pane, ale pokud tyto lůžkoviny nepřijmeš, Jagadānanda Paṇḍita bude velice nešťastný.“

Text 14:

Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „To už Mi rovnou můžeš pořídit na ležení postel. Jagadānanda po Mně chce, abych si užíval hmotného štěstí.“

Text 15:

„Jsem ve stavu odříkání, a proto musím ležet na podlaze. Kdybych používal postel, přikrývku a polštář, byla by to velká hanba.“

Text 16:

Jagadānanda Paṇḍita byl velice nešťastný, když se Svarūpa Dāmodara vrátil a všechno mu vyprávěl.

Text 17:

Svarūpa Dāmodara Gosvāmī potom vymyslel jiný způsob. Nejdříve si opatřil velké množství suchých banánových listů.

Text 18:

Svými nehty listy roztrhal na jemná vlákna, jimiž naplnil dva kusy svrchních oděvů Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 19:

Takto Svarūpa Dāmodara vyrobil matraci a polštář, které Śrī Caitanya Mahāprabhu po velkém úsilí ze strany oddaných přijal.

Text 20:

Všichni měli radost, když viděli, že si Pán na to lůžko lehl, ale Jagadānanda se v duchu zlobil a navenek byl nešťastný.

Text 21:

Dříve, když chtěl jít Jagadānanda Paṇḍita do Vrindávanu, mu Śrī Caitanya Mahāprabhu nedal svolení, a proto nemohl jít.

Text 22:

Nyní Jagadānanda Paṇḍita skryl svůj hněv a neštěstí a znovu Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal o svolení jít do Mathury.

Text 23:

Śrī Caitanya Mahāprabhu s velkou náklonností řekl: „Pokud se na Mě budeš cestou do Mathury zlobit, stane se z tebe jen žebrák, který Mě bude kritizovat.“

Text 24:

Jagadānanda Paṇḍita tehdy uchopil Pánovy nohy a řekl: „Již dlouho chci jít do Vrindávanu.“

Text 25:

„Bez Tvého svolení jsem nemohl. Nyní mi už musíš dát svolení a já tam určitě půjdu.“

Text 26:

Śrī Caitanya Mahāprabhu ho měl rád, a proto mu nechtěl dát svolení odejít, ale Jagadānanda Paṇḍita na Pána opakovaně naléhal.

Text 27:

Jagadānanda potom požádal Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho: „Již velmi dlouho chci jít do Vrindávanu.“

Text 28:

„Bez Pánova svolení, které mi teď nechce dát, tam ale jít nemohu. Říká mi: ,Chceš tam jít jen proto, že se na Mě zlobíš.̀  “

Text 29:

„Přirozeně toužím jít do Vrindávanu; proto Ho prosím pokorně požádej, aby mi to dovolil.“

Text 30:

Svarūpa Dāmodara Gosvāmī potom jeho žádost přednesl u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua: „Jagadānanda Paṇḍita silně touží jít do Vrindávanu.“

Text 31:

„Znovu a znovu Tě žádá o svolení. Dovol mu prosím odejít do Mathury a potom se vrátit.“

Text 32:

„Dovolil jsi mu navštívit matku Śacī v Bengálsku, tak mu podobně dovol jít se podívat do Vrindávanu a potom se sem vrátit.“

Text 33:

Na žádost Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho Śrī Caitanya Mahāprabhu dovolil Jagadānandovi Paṇḍitovi odejít. Pán si ho nechal přivést a poučil ho následovně.

Text 34:

„Až do Váránasí můžeš jít bez problémů, ale za Váránasím cestuj opatrně v doprovodu kṣatriyů.“

Text 35:

„Jakmile lupiči na cestě uvidí osamoceného Bengálce, všechno mu vezmou, zajmou ho a už ho nepustí.“

Text 36:

„Po příchodu do Mathury bys měl zůstat u Sanātany Gosvāmīho a vzdát úctu nohám všech tamních vůdčích osobností.“

Text 37:

„Obyvatelům Mathury prokazuj zpovzdálí úctu, ale nesdružuj se s nimi. Jejich chování a činnosti si nemůžeš osvojit, protože ty jsi na jiné úrovni oddané služby.“

Text 38:

„Navštiv všech dvanáct vrindávanských lesů v doprovodu Sanātany Gosvāmīho. Jeho společnost ani na okamžik neopouštěj.“

Text 39:

„Zůstaň ve Vrindávanu jen krátce a co nejrychleji se vrať. Nevystupuj také na kopec Góvardhan zhlédnout Božstvo Gopāla.“

Text 40:

„Sanātanovi Gosvāmīmu řekni, ať pro Mne připraví nějaké místo k pobytu, protože se chystám jít do Vrindávanu podruhé.“

Text 41:

Po těchto slovech Pán Jagadānandu Paṇḍita objal. Ten uctil Pánovy lotosové nohy a vydal se do Vrindávanu.

Text 42:

Od všech oddaných si vyžádal svolení a odešel. Po lesní cestě brzy přišel do Váránasí.

Text 43:

Ve Váránasí se setkal s Tapanou Miśrou a Candraśekharem, kteří od něho vyslechli vyprávění týkající se Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 44:

Konečně Jagadānanda Paṇḍita přišel do Mathury, kde se setkal se Sanātanou Gosvāmīm. Oba dva měli ze vzájemného setkání velkou radost.

Text 45:

Sanātana Gosvāmī vzal Jagadānandu na prohlídku všech dvanácti lesů Vrindávanu a na závěr, po návštěvě Mahávanu, zůstali oba v Gókule.

Text 46:

Bydleli v jeskyni Sanātany Gosvāmīho, ale Jagadānanda Paṇḍita si chodil do nedalekého chrámu vařit.

Text 47:

Sanātana Gosvāmī žebral po domech v okolí Mahávanu. Někdy šel do chrámu a jindy do domu nějakého brāhmaṇy.

Text 48:

Sanātana Gosvāmī se staral o veškeré potřeby Jagadānandy Paṇḍita. Žebral v oblasti Mahávanu a nosil Jagadānandovi nejrůznější jídla a nápoje.

Text 49:

Jagadānanda Paṇḍita jednoho dne dokončil své pravidelné povinnosti a začal v nedalekém chrámu vařit, protože pozval Sanātanu Gosvāmīho na oběd.

Text 50:

V minulosti dal jeden velký sannyāsī jménem Mukunda Sarasvatī Sanātanovi Gosvāmīmu jeden kus svrchního oděvu.

Text 51:

S tímto kusem látky uvázaným okolo hlavy přišel Sanātana Gosvāmī ke dveřím Jagadānandy Paṇḍita a posadil se tam.

Text 52:

Jagadānanda Paṇḍita si myslel, že ona červená látka je darem od Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Zaplavila ho extatická láska a zeptal se Sanātany Gosvāmīho:

Text 53:

„Odkud jsi vzal tu červenou látku, kterou máš na hlavě?“ zeptal se Jagadānanda.

Text 54:

Jakmile to Jagadānanda Paṇḍita uslyšel, velmi se rozzlobil. Vzal do ruky hrnec a chtěl Sanātanu Gosvāmīho zbít.

Text 55:

Sanātana Gosvāmī však Jagadānandu Paṇḍita velice dobře znal, a tak se zastyděl. Jagadānanda tedy ponechal nádobu na plotně a promluvil.

Text 56:

„Jsi jedním z hlavních společníků Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Nikdo Mu není dražší než ty.“

Text 57:

„A přesto si na hlavu uvážeš oděv od jiného sannyāsīho. Kdo to dokáže snést?“

Text 58:

Sanātana Gosvāmī řekl: „Můj drahý Jagadānando Paṇḍite, jsi velice vzdělaný světec. Nikdo není Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi dražší než ty.“

Text 59:

„Taková víra ve Śrī Caitanyu Mahāprabhua se k tobě přesně hodí. Jak bych tuto víru mohl poznat, kdybys ji neprojevil?“

Text 60:

„Nyní byl splněn účel, proč jsem si hlavu ovázal touto látkou, protože jsem osobně zažil tvou neobyčejnou lásku ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.“

Text 61:

„Takovou šafránovou látku by vaiṣṇava neměl nosit, takže pro ni nemám využití. Dám ji někomu cizímu.“

Text 62:

Jagadānanda Paṇḍita dovařil jídlo a obětoval je Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Poté si se Sanātanou Gosvāmīm sedli a prasādam snědli.

Text 63:

Když dojedli prasādam, navzájem se objali a plakali kvůli odloučení od Pána Caitanyi.

Text 64:

Tak ve Vrindávanu strávili dva měsíce a nakonec už nemohli snášet neštěstí z odloučení od Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 65:

Jagadānanda Paṇḍita proto předal Sanātanovi Gosvāmīmu Pánovu zprávu: „Chystám se také přijít do Vrindávanu, tak pro Mě prosím zařiď nějaké ubytování.“

Text 66:

Sanātana Gosvāmī dal Jagadānandovi svolení navrátit se do Džagannáth Purí a poslal po něm nějaké dárky pro Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 67:

Těmito dárky byla trocha písku z místa rāsa-līly, kámen z kopce Góvardhanu, sušené zralé ovoce pīlu a girlanda z malých lasturek.

Text 68:

Jagadānanda Paṇḍita vzal všechny ty dárky a vydal se na cestu. Sanātana Gosvāmī však byl velmi rozrušený, když se s ním rozloučil.

Text 69:

Sanātana Gosvāmī brzy poté vybral místo, kde by mohl Śrī Caitanya Mahāprabhu ve Vrindávanu bydlet. Byl to chrám na kopci zvaném Dvádašáditja-tila.

Text 70:

Sanātana Gosvāmī ten chrám opravil, udržoval ho v čistotě a před ním postavil malou chýši.

Text 71:

Jagadānanda Paṇḍita mezitím rychlou chůzí brzy dorazil do Džagannáth Purí, což Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi i Jeho oddaným udělalo velkou radost.

Text 72:

Jagadānanda Paṇḍita přednesl modlitby u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a s každým se přivítal. Pán poté Jagadānandu pevně obejmul.

Text 73:

Jagadānanda Paṇḍita se Pánu poklonil jménem Sanātany Gosvāmīho a předal Mu prach z místa tance rāsa společně s ostatními dárky.

Text 74:

Śrī Caitanya Mahāprabhu si všechny dárky nechal, s výjimkou ovoce pīlu. To rozdal oddaným, kteří je snědli s velkou radostí, protože pocházelo z Vrindávanu.

Text 75:

Oddaní, kteří ovoce pīlu znali, cucali semínka, ale bengálští oddaní je neznali, a tak semínka žvýkali a polykali.

Text 76:

Ty, kdo semínka rozžvýkali, začal pálit jazyk, protože chutnala jako pálivé čili. Jedení ovoce pīlu z Vrindávanu se tak stalo jednou ze zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 77:

Všichni měli z návratu Jagadānandy Paṇḍita z Vrindávanu radost. Takto si Śrī Caitanya Mahāprabhu užíval svých zábav během svého pobytu v Džagannáth Purí.

Text 78:

Jednoho dne šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do chrámu Yameśvary a cestou uslyšel, jak jedna zpěvačka z Jagannāthova chrámu začala zpívat.

Text 79:

Přesladkým hlasem zpívala melodii gujjarī. A protože námětem písně byla Gīta-govinda od Jayadevy Gosvāmīho, píseň upoutávala pozornost celého světa.

Text 80:

Śrī Caitanya Mahāprabhu tuto píseň slyšel z dálky a ihned upadl do extáze. Nevěděl, jestli to zpívá muž nebo žena.

Text 81:

Když Pán v extázi běžel, aby se potkal s tím, kdo zpíval, trnité keře drásaly Jeho tělo.

Text 82:

Govinda utíkal ve spěchu za Pánem, který necítil žádnou bolest od bodajících trnů.

Text 83:

Śrī Caitanya Mahāprabhu běžel velmi rychle a už se k dívce přibližoval. V tu chvíli Ho Govinda chytil do náruče a vykřikl: „To zpívá žena!“

Text 84:

Jakmile Pán uslyšel slovo „žena“, probral se k vnějšímu vědomí a vrátil se.

Text 85:

„Můj drahý Govindo,“ řekl Pán, „zachránil jsi Mi život. Kdybych se dotkl těla ženy, zajisté bych zemřel.“

Text 86:

„Tento dluh ti nikdy nebudu schopen splatit.“

Text 87:

Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Můj drahý Govindo, měl bys být stále se Mnou. Měl bys Mě pečlivě ochraňovat, protože nebezpečí hrozí všude.“

Text 88:

Po těchto slovech se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil domů. Když se o této události dozvěděl Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a ostatní společníci, dostali velký strach.

Text 89:

V té době Raghunātha Bhaṭṭācārya, syn Tapany Miśry, zanechal všech svých povinností a odešel z domova, aby se setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 90:

Raghunātha Bhaṭṭa se v doprovodu služebníka, který nesl jeho zavazadla, vydal z Váránasí cestou přes Bengálsko.

Text 91:

V Bengálsku potkal Rāmadāse Viśvāse, jenž patřil do kasty kāyasthů a byl jedním z králových tajemníků.

Text 92:

Rāmadāsa Viśvāsa byl nesmírně vzdělaný ve všech zjevených písmech. Byl učitelem známé knihy Kāvya-prakāśa a byl známý jako pokročilý oddaný, který uctíval Raghunātha (Pána Rāmacandru).

Text 93:

Rāmadāsa se všeho zřekl a vydal se zhlédnout Pána Jagannātha. Cestou zpíval dvacet čtyři hodin denně svatá jména Pána Rāmacandry.

Text 94:

Když se na cestě setkal s Raghunāthem Bhaṭṭou, vzal si jeho zavazadlo na hlavu a nesl ho.

Text 95:

Rāmadāsa sloužil Raghunāthovi Bhaṭṭovi různými způsoby, a dokonce mu i masíroval nohy. Raghunātha Bhaṭṭa se však poněkud zdráhal veškeré tyto služby přijímat.

Text 96:

„Ty jsi úctyhodný muž, učenec a velký oddaný,“ řekl Raghunātha Bhaṭṭa. „Nesnaž se mi prosím sloužit. Jen se mnou pojď s radostnou náladou.“

Text 97:

Rāmadāsa odpověděl: „Já jsem jen śūdra, pokleslá duše, a sloužit brāhmaṇovi je má povinnost a náboženská zásada.“

Text 98:

„Proto se prosím nezdráhej. Já jsem tvůj služebník, a když ti sloužím, mé srdce jásá.“

Text 99:

Rāmadāsa tak nosil zavazadlo Raghunātha Bhaṭṭy a upřímně mu sloužil. Dnem i nocí neustále zpíval svaté jméno Pána Rāmacandry.

Text 100:

Tímto způsobem Raghunātha Bhaṭṭa brzy dorazil do Džagannáth Purí. Tam se setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a s velkou radostí padl k Jeho lotosovým nohám.

Text 101:

Raghunātha Bhaṭṭa padl jako tyč k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pán ho pak obejmul, neboť dobře věděl, kdo to je.

Text 102:

Raghunātha se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi uctivě poklonil také za Tapanu Miśru a Candraśekhara, a Pán se ptal, co dělají.

Text 103:

„Je velmi dobré, že jsi sem přišel,“ řekl Pán. „Nyní jdi zhlédnout Pána Jagannātha, který má oči jako lotosy. Dnes přijmeš prasādam tady u Mě.“

Text 104:

Pán požádal Govindu, aby pro Raghunātha Bhaṭṭu zařídil ubytování, a potom ho představil všem oddaným, počínaje Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm.

Text 105:

Raghunātha Bhaṭṭa tak žil se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem osm měsíců a Pánovou milostí každým dnem pociťoval neustále se zvětšující transcendentální štěstí.

Text 106:

Občas doma uvařil rýži s různými druhy zeleniny a pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 107:

Raghunātha Bhaṭṭa byl zkušeným kuchařem a vše, co uvařil, chutnalo jako nektar.

Text 108:

Veškeré jídlo, které připravil, přijímal Śrī Caitanya Mahāprabhu s velkým uspokojením. Poté, co se Pán nasytil, Raghunātha Bhaṭṭa snědl zbytky.

Text 109:

Když se Rāmadāsa Viśvāsa setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, Pán mu neprojevil žádnou zvláštní milost, i když to bylo jejich první setkání.

Text 110:

Rāmadāsa Viśvāsa byl v srdci impersonalista, který toužil po splynutí s Pánem, a byl velmi pyšný na svoji učenost. Śrī Caitanya Mahāprabhu je vševědoucí Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který zná srdce každého, a tak o tom všem věděl.

Text 111:

Rāmadāsa Viśvāsa se usídlil v Džagannáth Purí a učil Paṭṭanāyakovu rodinu (potomky Bhavānandy Rāye) Kāvya-prakāśu.

Text 112:

Po osmi měsících se Śrī Caitanya Mahāprabhu s Raghunāthem Bhaṭṭou rozloučil a přitom mu rezolutně zakázal se oženit. „Nežeň se,“ řekl Pán.

Text 113:

Śrī Caitanya Mahāprabhu Raghunāthovi Bhaṭṭovi řekl: „Tvoji staří rodiče jsou oddaní, tak jim po návratu domů služ a studuj Śrīmad-Bhāgavatam od čistého vaiṣṇavy, který poznal Boha.“

Text 114:

Na závěr Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Přijď zase do Níláčaly (Džagannáth Purí).“ Po těchto slovech Pán pověsil Raghunāthovi Bhaṭṭovi na krk své vlastní korálky.

Text 115:

Potom ho Pán obejmul a rozloučil se s ním. Raghunātha Bhaṭṭa byl dojatý extází lásky a z nadcházejícího odloučení od Śrī Caitanyi Mahāprabhua se rozplakal.

Text 116:

Poté, co dostal svolení od Śrī Caitanyi Mahāprabhua a všech oddaných, v čele se Svarūpou Dāmodarem, se Raghunātha Bhaṭṭa vrátil do Váránasí.

Text 117:

V souladu s pokyny Śrī Caitanyi Mahāprabhua po čtyři roky neustále sloužil svému otci a matce. Pravidelně také studoval Śrīmad-Bhāgavatam pod vedením seberealizovaného vaiṣṇavy.

Text 118:

Potom jeho rodiče v Káší (Váránasí) zemřeli, a on byl zcela odpoutaný. Vrátil se tedy za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, poté, co přerušil veškeré vztahy se svým domovem.

Text 119:

Stejně jako dříve zůstal Raghunātha ve společnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua nepřetržitě osm měsíců. Potom mu Pán dal následující pokyn:

Text 120:

„Můj drahý Raghunāthe, jdi na Můj pokyn do Vrindávanu a žij tam, pod ochranou Rūpy a Sanātany Gosvāmīch.“

Text 121:

„Ve Vrindávanu zpívej dvacet čtyři hodin denně Hare Kṛṣṇa mantru a neustále čti Śrīmad-Bhāgavatam. Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, ti brzy udělí svou milost.“

Text 122:

Po těchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu Raghunātha Bhaṭṭu objal a Raghunātha tak byl Pánovou milostí oživen extatickou láskou ke Kṛṣṇovi.

Text 123:

Śrī Caitanya Mahāprabhu dostal na slavnosti trochu nekořeněného betelu a přibližně šest metrů dlouhou girlandu z lístků tulasī, kterou měl na sobě Pán Jagannātha.

Text 124:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu dal girlandu i betel Raghunāthovi Bhaṭṭovi, který je přijal jako své uctívané Božstvo a s velkou péčí je opatroval.

Text 125:

Potom Raghunātha Bhaṭṭa se svolením od Śrī Caitanyi Mahāprabhua odešel do Vrindávanu. Jakmile tam přišel, uchýlil se do péče Rūpy a Sanātany Gosvāmīch.

Text 126:

Raghunātha Bhaṭṭa byl při recitaci Śrīmad-Bhāgavatamu ve společnosti Rūpy a Sanātany zaplaven extatickou láskou ke Kṛṣṇovi.

Text 127:

Milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua zakoušel příznaky extatické lásky – slzy, chvění a přeskakování hlasu. Protože měl oči plné slz a zalknuté hrdlo, nemohl v recitaci Śrīmad-Bhāgavatamu pokračovat.

Text 128:

Hlas měl sladký jako kukačka a každý verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu dokázal recitovat ve třech či čtyřech melodiích. Poslouchat jeho přednes tedy bylo nesmírně sladké.

Text 129:

Když četl nebo slyšel o kráse a sladkosti Kṛṣṇy, byl dojatý extází lásky a nic jiného nebral na vědomí.

Text 130:

Raghunātha Bhatta se tak zcela odevzdal u lotosových nohou Pána Govindy, které se pro něho staly vším.

Text 131:

Svým žákům potom Raghunātha Bhaṭṭa nařídil, aby pro Govindu postavili chrám, a sám pro Govindu vyrobil různé ozdoby, včetně flétny a náušnic ve tvaru žraloka.

Text 132:

Raghunātha Bhaṭṭa nenaslouchal o ničem, co patří k hmotnému světu, ani o takových věcech nemluvil. Mluvil jen o Kṛṣṇovi a celé dny a noci Pána uctíval.

Text 133:

Nikdy neposlouchal pomluvy jakéhokoli vaiṣṇavy, ani hovory o jeho špatném chování. Jediné, co věděl, bylo, že každý slouží Kṛṣṇovi. Ničemu jinému nerozuměl.

Text 134:

V době, kdy byl Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī pohroužený ve vzpomínání na Pána Kṛṣṇu, bral girlandu z tulasī a prasādam Pána Jagannātha, které dostal od Śrī Caitanyi Mahāprabhua, svázal je dohromady a nosil je pověšené na krku.

Text 135:

Takto jsem popsal mocnou milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua, díky které byl Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī neustále naplněný extatickou láskou ke Kṛṣṇovi.

Text 136-137:

V této kapitole jsem hovořil o třech tématech: o návštěvě Jagadānandy Paṇḍita ve Vrindávanu, o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu naslouchal zpěvu jedné deva-dāsī z Jagannāthova chrámu, a jak Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī dosáhl díky milosti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 138:

Každému, kdo o všech těchto tématech naslouchá s vírou a láskou, udělí Śrī Caitanya Mahāprabhu neboli Gaurahari extatickou lásku ke Kṛṣṇovi.

Text 139:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.