Text 1:

S úctou se klaním Haridāsovi Ṭhākurovi a jeho pánovi, Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který tančil s tělem Haridāse Ṭhākura v náručí.

Text 2:

Sláva nanejvýš milostivému Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který je nesmírně drahý Advaitovi Ācāryovi a Pánu Nityānandovi!

Text 3:

Sláva pánovi Śrīnivāse Ṭhākura! Sláva pánovi Haridāse Ṭhākura! Sláva drahému pánovi Gadādhara Paṇḍita! Sláva pánovi života Svarūpy Dāmodara!

Text 4:

Sláva Pánu Śrī Caitanyovi, který je nesmírně drahý Kāśīmu Miśrovi! Je pánem života Jagadānandy a pánem Rūpy Gosvāmīho, Sanātany Gosvāmīho a Raghunātha dāse Gosvāmīho.

Text 5:

Sláva transcendentální podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který je samotný Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství! Můj drahý Pane, dej mi prosím ze své bezpříčinné milosti útočiště u svých lotosových nohou.

Text 6:

Sláva Pánu Nityānandovi, který je životem Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua! Můj drahý Pane, dej mi prosím oddanou službu Tvým lotosovým nohám.

Text 7:

Sláva Advaitovi Ācāryovi, vůči němuž se Śrī Caitanya Mahāprabhu pro Jeho věk a váženost chová jako ke svému představenému! Dej mi prosím službu u Tvých lotosových nohou.

Text 8:

Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua, protože Pán je jejich životem! Obdařte mne prosím všichni oddanou službou.

Text 9:

Všechna sláva Rūpovi Gosvāmīmu, Sanātanovi Gosvāmīmu, Jīvovi Gosvāmīmu, Raghunāthovi dāsovi Gosvāmīmu, Raghunāthovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu a Gopālovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu, šesti Gosvāmīm z Vrindávanu! Ti všichni jsou mými pány.

Text 10:

Toto vyprávění o zábavách a vznešených vlastnostech Pána píši díky milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho společníků. Nevím, jak psát správně, ale tím, že píši tato vyprávění, se očišťuji.

Text 11:

Śrī Caitanya Mahāprabhu tak společně se svými oddanými sídlil v Džagannáth Purí a těšil se ze společného zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Text 12:

Přes den Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil, zpíval a navštěvoval chrám Pána Jagannātha a v noci si ve společnosti svých nejdůvěrnějších oddaných, jako byl Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, vychutnával nektar transcendentálních nálad zábav Pána Śrī Kṛṣṇy.

Text 13:

Śrī Caitanya Mahāprabhu své dny šťastně trávil v Níláčale, Džagannáth Purí. Vlivem pocitů odloučení od Kṛṣṇy projevoval po celém těle mnoho transcendentálních příznaků.

Text 14:

Tyto příznaky se den za dnem zintenzivňovaly a v noci ještě více. Všechny příznaky, jako je transcendentální úzkost, neklid a bláznivá mluva, byly přítomné přesně tak, jak jsou popsané v śāstrāch.

Text 15:

Hlavní pomocníci v zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a Rāmānanda Rāya, byli s Pánem ve dne v noci.

Text 16:

Jednoho dne šel Govinda, osobní služebník Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, s velkou radostí odnést zbytky jídla Pána Jagannātha Haridāsovi Ṭhākurovi.

Text 17:

Když Govinda přišel k Haridāsovi Ṭhākurovi, uviděl ho, jak leží na zádech a velmi pomalu zpívá svoje kola.

Text 18:

Govinda řekl: „Prosím vstaň a přijmi toto mahā-prasādam.“

Text 19:

„Jak bych mohl jíst, když jsem nedokončil svůj pravidelný počet kol? Ty jsi ale přinesl mahā-prasādam, a to nemohu odmítnout.“

Text 20:

Po těchto slovech se k mahā-prasādam pomodlil, kousíček si vzal a snědl.

Text 21:

Dalšího dne za Haridāsem přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu a zeptal se ho: „Jsi v pořádku, Haridāsi?“

Text 22:

Haridāsa se Pánu poklonil a odpověděl: „Moje tělo je v pořádku, ale mysl a inteligence jsou nemocné.“

Text 23:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se Haridāse dále zeptal: „Víš, co máš za nemoc?“

Text 24:

„Už jsi zestárl,“ řekl Pán, „tak můžeš snížit počet kol, která každý den zpíváš. Ty jsi již osvobozený, takže nemusíš tak přísně dodržovat usměrňující zásady.“

Text 25:

„Tvojí rolí v této inkarnaci bylo osvobozovat obyčejné lidi. Už jsi kázal slávu svatého jména Pána v tomto světě dostatečně.“

Text 26:

Pán na závěr řekl: „Nyní prosím sniž počet Hare Kṛṣṇa mahā-manter, které pravidelně zpíváš.“

Text 27:

„Narodil jsem se v nízké rodině, mám odporné tělo a neustále se věnuji nízkým činnostem. Jsem proto nejnižší a nejzavrženíhodnější z lidí.“

Text 28:

„Nikdo by mě neměl spatřit a jsem nedotknutelný, ale Ty jsi mne přijal jako svého služebníka. To znamená, že jsi mne vysvobodil z pekelných podmínek a pozvedl na úroveň Vaikuṇṭhy.“

Text 29:

„Můj drahý Pane, jsi zcela nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství a jednáš podle své svobodné vůle. Způsobuješ, že celý svět tančí a jedná tak, jak Ty si přeješ.“

Text 30:

„Můj drahý Pane, ze své milosti jsi mne roztančil mnoha způsoby. Dostal jsem například śrāddha-pātru, která měla být nabídnuta prvotřídním brāhmaṇům. Jedl jsem ji i přesto, že jsem se narodil v rodině pojídačů masa.“

Text 31:

„Již velmi dlouhou dobu mám jednu touhu. Myslím, můj Pane, že již brzy ukončíš své zábavy v tomto hmotném světě.“

Text 32:

„Přeji si, abys mi neukazoval tuto závěrečnou kapitolu svých zábav. Nech prosím moje tělo padnout ve Tvé přítomnosti dřív, než k tomu dojde.“

Text 33:

„Chtěl bych polapit Tvé lotosové nohy do svého srdce a hledět na Tvou měsíci podobnou tvář.“

Text 34:

„Svým jazykem budu zpívat Tvé svaté jméno, ,Śrī Kṛṣṇa Caitanya!̀ To je má touha. Prosím nech mě vzdát se těla tímto způsobem.“

Text 35:

„Ó nejmilostivější Pane, pokud to Tvá milost umožní, splň mi prosím tuto moji touhu.“

Text 36:

„Nechť toto tělo nízkého původu padne před Tebou. Díky Tobě je dosažení této dokonalosti všech mých tužeb možné.“

Text 37:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Můj drahý Haridāsi, Kṛṣṇa je tak milostivý, že musí vykonat vše, po čem toužíš.“

Text 38:

„Ale Já za všechno své štěstí vděčím tvé společnosti. Není to od tebe pěkné, že chceš odejít a nechat Mě tu.“

Text 39:

Haridāsa Ṭhākura se chytil lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a řekl: „Můj Pane, nevytvářej iluzi! Musíš mi prokázat tuto milost, i když jsem tak pokleslý!“

Text 40:

„Můj Pane, jsou tu mnohé úctyhodné osobnosti, milióny oddaných, kteří by mi mohli sedět na hlavě. Ti všichni Ti pomáhají ve Tvých zábavách.“

Text 41:

„Můj Pane, co je to za ztrátu, když zemře nepatrný hmyz, jako jsem já? Co je to za ztrátu pro hmotný svět, když zemře jeden mravenec?“

Text 42:

„Můj Pane, ke svým oddaným chováš neustálou náklonnost. Já jsem sice jen napodobenina oddaného, ale přesto si přeji, abys mi splnil mou touhu. To je má naděje.“

Text 43:

Śrī Caitanya Mahāprabhu musel odejít, aby vykonal své polední povinnosti, ale domluvili se, že příštího dne po zhlédnutí Pána Jagannātha opět přijde Haridāse Ṭhākura navštívit.

Text 44:

Śrī Caitanya Mahāprabhu ho obejmul a odešel k moři, aby se tam vykoupal a vykonal své polední povinnosti.

Text 45:

Příští den ráno, po návštěvě Jagannāthova chrámu, šel Śrī Caitanya Mahāprabhu v doprovodu všech svých oddaných rychle navštívit Haridāse Ṭhākura.

Text 46:

Śrī Caitanya Mahāprabhu a oddaní přišli k Haridāsovi Ṭhākurovi, a ten se poklonil u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a všech vaiṣṇavů.

Text 47:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal: „Můj drahý Haridāsi, co je nového?“

Text 48:

Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel, okamžitě na dvoře zahájil velké společné zpívání. Vakreśvara Paṇḍita byl hlavním tanečníkem.

Text 49:

Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm obklopili Haridāse Ṭhākura a začali se společným zpíváním.

Text 50:

Śrī Caitanya Mahāprabhu začal před všemi velkými oddanými, jako byl Rāmānanda Rāya a Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, popisovat svaté vlastnosti Haridāse Ṭhākura.

Text 51:

Když Śrī Caitanya Mahāprabhu popisoval transcendentální vlastnosti Haridāse Ṭhākura, vypadalo to, jako by měl pět úst. Čím víc hovořil, tím víc narůstala Jeho blaženost.

Text 52:

Po naslouchání o transcendentálních vlastnostech Haridāse Ṭhākura všichni přítomní oddaní užasli a s úctou se klaněli u jeho lotosových nohou.

Text 53:

Haridāsa Ṭhākura usadil Śrī Caitanyu Mahāprabhua před sebou a potom upřel své oči jako dva čmeláky na Pánovu lotosovou tvář.

Text 54:

Lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua držel na svém srdci a pak sebral prach z nohou všech přítomných oddaných a dal si ho na hlavu.

Text 55:

Znovu a znovu opakoval svaté jméno Śrī Kṛṣṇy Caitanyi, a jak pil sladkost Pánovy tváře, z očí mu bez ustání tekly slzy.

Text 56:

Za pronášení svatého jména „Śrī Kṛṣṇa Caitanya“ jeho životní vzduch opustil tělo.

Text 57:

Při pohledu na úžasnou smrt Haridāse Ṭhākura z vlastní vůle, která byla jako smrt velkého mystického yogīho, si všichni vzpomněli na odchod Bhīṣmy.

Text 58:

Jak všichni volali svatá jména „Hari“ a „Kṛṣṇa“, vytvářelo to velký hluk. Śrī Caitanyu Mahāprabhua zaplavila extáze lásky.

Text 59:

Pán zvedl tělo Haridāse Ṭhākura a vzal je do náruče. Pak začal na dvoře tančit ve stavu extatické lásky.

Text 60:

Všichni oddaní byli z extáze lásky Śrī Caitanyi Mahāprabhua bezmocní a začali také s extatickou láskou tančit a společně zpívat.

Text 61:

Śrī Caitanya Mahāprabhu nějakou dobu tančil a potom Mu Svarūpa Dāmodara Gosvāmī řekl o dalších obřadech, které je třeba pro tělo Ṭhākura Haridāse vykonat.

Text 62:

Poté bylo tělo Haridāse Ṭhākura zvednuto na nosítka připomínající létající prostředek a za doprovodu společného zpívání odneseno na pláž.

Text 63:

Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil v čele průvodu a Vakreśvara Paṇḍita s ostatními oddanými zpíval a tančil vzadu.

Text 64:

Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupal tělo Haridāse Ṭhākura v moři a prohlásil: „Ode dneška se toto moře stalo velkým poutním místem.“

Text 65:

Každý se napil vody, jež omyla lotosové nohy Haridāse Ṭhākura, a potom jeho tělo potřeli zbytky santálové pasty od Pána Jagannātha.

Text 66:

Poté, co byla v písku vyhloubena jáma, do ní uložili tělo Haridāse Ṭhākura a na ně položili zbytky od Pána Jagannātha, jako jsou Jeho hedvábná lana, santálovou pastu, jídlo a šaty.

Text 67:

Oddaní okolo těla zahájili společné zpívání a Vakreśvara Paṇḍita blaženě tančil.

Text 68:

Śrī Caitanya Mahāprabhu sám svýma transcendentálníma rukama zasypal tělo Haridāse Ṭhākura pískem a volal přitom „Haribol! Haribol!“

Text 69:

Celé tělo Haridāse Ṭhākura pokryli oddaní pískem a nahoře vytvořili mohylu. Tu pak ze všech stran ohradili plotem.

Text 70:

Śrī Caitanya Mahāprabhu okolo mohyly tančil a zpíval, až hlasitý zvuk svatého jména Hariho naplnil celý vesmír.

Text 71:

Po saṅkīrtanu se Śrī Caitanya Mahāprabhu spolu se svými oddanými vykoupal v moři. S velkou radostí tam plaval a věnoval se vodním hrám.

Text 72:

Śrī Caitanya Mahāprabhu obřadně obešel hrobku Haridāse Ṭhākura a pak odešel k bráně Simha-dvára u Jagannāthova chrámu. Celé město se zapojilo do společného zpívání a jeho hlasitý zvuk se rozléhal městem.

Text 73:

Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel k bráně Simha-dvára, rozprostřel část svého oděvu a začal od tamních prodavačů žebrat prasādam.

Text 74:

„Žebrám prasādam na oslavu odchodu Haridāse Ṭhākura,“ říkal Pán. „Dejte Mi prosím almužnu.“

Text 75:

Jakmile to prodavači uslyšeli, přicházeli s velkými koši naplněnými prasādam, které s radostí předávali Pánu Caitanyovi.

Text 76:

Svarūpa Dāmodara je však zastavil a prodavači se vrátili a posadili se i se svými koši do svých obchodů.

Text 77:

Svarūpa Dāmodara poslal Śrī Caitanyu Mahāprabhua zpátky do Jeho sídla a sám zůstal v doprovodu čtyř vaiṣṇavů a čtyř služebníků.

Text 78:

Svarūpa Dāmodara všem prodavačům řekl: „Dejte mi od každého druhu prasādam čtyři hrsti.“

Text 79:

Tak bylo shromážděno, zabaleno do různých balíků a na hlavách čtyř služebníků odneseno mnoho různého prasādam.

Text 80:

Kromě Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho poslali velké množství prasādam také Vāṇīnātha Paṭṭanāyaka a Kāśī Miśra.

Text 81:

Śrī Caitanya Mahāprabhu usadil všechny oddané do řad a osobně začal s pomocí čtyř dalších mužů rozdávat prasādam.

Text 82:

Śrī Caitanya Mahāprabhu nebyl zvyklý přijímat prasādam v malých dávkách. Na každý list proto naložil tolik, kolik by snědlo alespoň pět lidí.

Text 83:

Svarūpa Dāmodara Gosvāmī Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal: „Posaď se prosím a dívej se. Prasādam budu rozdávat já a tito muži mi pomohou.“

Text 84:

Ti čtyři – Svarūpa Dāmodara, Jagadānanda, Kāśīśvara a Śaṅkara – rozdávali prasādam bez zastavení.

Text 85:

Nikdo z oddaných nezačal jíst prasādam, dokud nezačal jíst Pán. Toho dne však Pána pozval Kāśī Miśra.

Text 86:

Kāśī Miśra tam tedy přišel a osobně s velkou pozorností předložil prasādam Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a pobídl Ho, ať jí.

Text 87:

Śrī Caitanya Mahāprabhu si sedl s Paramānandou Purīm a Brahmānandou Bhāratīm a společně přijali prasādam. Všichni ostatní vaiṣṇavové začali jíst, když začal jíst On.

Text 88:

Každý byl plný až po krk, protože Śrī Caitanya Mahāprabhu těm, kteří rozdávali, neustále říkal: „Dejte jim víc! Dejte jim víc!“

Text 89:

Když všichni oddaní dojedli a umyli si ruce a ústa, Śrī Caitanya Mahāprabhu každého z nich ozdobil květinovou girlandou a santálovou pastou.

Text 90:

Śrī Caitanya Mahāprabhu, zaplavený extází lásky, dal všem oddaným požehnání, a ti je vyslechli s velkým uspokojením.

Text 91-93:

Śrī Caitanya Mahāprabhu dal toto požehnání: „Každý, kdo viděl oslavu odchodu Haridāse Ṭhākura, každý, kdo zde tančil a zpíval, každý, kdo na tělo Haridāse Ṭhākura sypal písek, a každý, kdo se k této oslavě připojil, aby přijal prasādam, získá velmi brzy Kṛṣṇovu přízeň. Takovou úžasnou moc má spatření Haridāse Ṭhākura.“

Text 94:

„Kṛṣṇa ke Mně byl milostivý, a dal Mi společnost Haridāse Ṭhākura. A protože je ve svých přáních nezávislý, nyní Mi tuto společnost zase vzal.“

Text 95:

„Když se Haridāsa Ṭhākura rozhodl opustit tento hmotný svět, neměl jsem sílu ho zadržet.“

Text 96:

„Haridāsa Ṭhākura se dokázal vzdát svého života pouhým přáním stejně jako Bhīṣma, o kterém jsme ze śāstry slyšeli, že zemřel jen proto, že si to přál.“

Text 97:

„Haridāsa Ṭhākura byl korunním klenotem na hlavě tohoto světa. Bez něho je nyní svět o tento vzácný drahokam připraven.“

Text 98:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom všem řekl: „Řekněte ,Sláva Haridāsovi Ṭhākurovi!̀ a zpívejte svaté jméno Hariho.“ Po těchto slovech začal sám tančit.

Text 99:

Každý volal: „Sláva Haridāsovi Ṭhākurovi, který vyjevil důležitost zpívání svatého jména Pána!“

Text 100:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se potom se všemi oddanými rozloučil a se smíšenými pocity štěstí i neštěstí ulehl k odpočinku.

Text 101:

Tak jsem promluvil o vítězném odchodu Haridāse Ṭhākura. Každý, kdo tomuto vyprávění naslouchá, zajisté pevně upne svou mysl na oddanou službu Kṛṣṇovi.

Text 102:

Z této události odchodu Haridāse Ṭhākura a z velké pozornosti, kterou Śrī Caitanya Mahāprabhu věnoval jeho oslavám, lze pochopit Jeho lásku ke svým oddaným. I když je největším ze všech sannyāsīch, touhu Haridāse Ṭhākura zcela uspokojil.

Text 103:

Když Haridāsa Ṭhākura prožíval poslední okamžiky svého života, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu poskytl svou společnost a dovolil mu se Ho dotýkat. Potom vzal tělo Ṭhākura Haridāse do náruče a tančil s ním.

Text 104:

Ze své bezpříčinné milosti Pán osobně zakryl tělo Haridāse Ṭhākura pískem a osobně vyžebral od prodavačů almužnu. Potom uspořádal velkou slavnost na oslavu odchodu Haridāse Ṭhākura.

Text 105:

Haridāsa Ṭhākura byl nejen největší oddaný Pána, ale také velký učenec. Měl to velké štěstí, že odešel dřív než Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 106:

Život a vlastnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou jako oceán nektaru, jehož jediná kapka dokáže uspokojit mysl i ucho.

Text 107:

Každý, kdo chce překročit oceán nevědomosti, nechť prosím s velkou vírou naslouchá o životě a vlastnostech Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 108:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.