Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 1.24

Verš

prabhāte kukkura cāhi’ kāṅhā nā pāila
sakala vaiṣṇavera mane camatkāra haila

Synonyma

prabhāte — ráno; kukkura — psa; cāhi' — když hledali; kāṅhā — kdekoliv; pāila — nenašli; sakala vaiṣṇavera — všech přítomných vaiṣṇavů; mane — v myslích; camatkāra haila — byl velký úžas.

Překlad

Ráno psa hledali znovu, ale nemohli ho nikde najít. Všichni vaiṣṇavové nad tím žasli.

Význam

Připoutanost Śivānandy Seny k psovi byla pro to zvíře velkým požehnáním. Zdá se, že se jednalo o toulavého psa. A protože se k Śivānandovi Senovi spontánně přidal, když šel s oddanými do Džagannáth Purí, Śivānanda Sena ho přijal do své skupiny a staral se o něho stejně jako o ostatní oddané. Při jedné příležitosti nebylo psovi dovoleno vstoupit na loď, ale Śivānanda ho tam nenechal, a raději zaplatil více, aby převozníka přiměl psa převézt přes řeku. Když potom služebník zapomněl psa nakrmit a pes zmizel, Śivānanda zažíval úzkost a poslal deset lidí, aby ho našli. Protože psa nenašli, držel půst. Z toho je zřejmé, že Śivānanda Sena vyvinul k psovi určité pouto.

Jak vyplyne z dalších veršů, pes dostal milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua a byl okamžitě povýšen na Vaikuṇṭhu, aby se stal věčným oddaným. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura proto zpíval: tumi ta' ṭhākura tomāra kukkura, baliyā jānaha more (Śaraṇāgati 19). Chce se stát psem vaiṣṇavy. Je mnoho dalších příkladů, kdy bylo oblíbené zvíře nějakého vaiṣṇavy osvobozeno a vrátilo se domů na Vaikuṇṭhu, zpátky k Bohu. Tak takový je prospěch, který se dostaví, pokud se člověk nějakým způsobem stane oblíbencem vaiṣṇavy. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura také zpíval: kīṭa-janma ha-u yathā tuyā dāsa (Śaraṇāgati 11). Na opětovném rození není nic špatného. Naší jedinou touhou by mělo být narodit se v péči vaiṣṇavy. My jsme naštěstí měli tu možnost narodit se otci, který byl vaiṣṇava a velmi hezky se o nás staral. Modlil se ke Śrīmatī Rādhārāṇī, aby se z nás v budoucnosti stal služebník této věčné společnice Śrī Kṛṣṇy. Nyní se tedy nějakým způsobem věnujeme této službě. Závěr je, že dokonce i jako pes se musíme uchýlit pod ochranu vaiṣṇavy. Potom získáme stejný prospěch, jaký potká pokročilého oddaného, o kterého se stará vaiṣṇava.