Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 1.151
Verš
svānte śānti-dhurāṁ vidhāya vidhure prāyaḥ parāñciṣyati
kiṁ vā pāmara-kāma-kārmuka-paritrastā vimokṣyaty asūn
hā maugdhyāt phalinī manoratha-latā mṛdvī mayonmūlitā
Synonyma
śrutvā — posloucháním; niṣṭhuratām — krutosti; mama — Moje; indu-vadanā — měsíci podobné tváře; prema-aṅkuram — semínko lásky; bhindatī — puká; sva-ante — v Jejím srdci; śānti-dhurām — velkou snášenlivost; vidhāya — beroucí; vidhure — zarmoucená; prāyaḥ — téměř; parāñciṣyati — může se obrátit proti; kiṁ vā — nebo; pāmara — nejhroznějších; kāma — chtivých tužeb neboli Amora; kārmuka — luku; paritrastā — vystrašená; vimokṣyati — vzdá se; asūn — života; hā — běda; maugdhyāt — kvůli zmatenosti; phalinī — téměř nesoucí plody; manaḥ-ratha-latā — rostlinka rostoucí lásky; mṛdvī — velmi křehká; mayā — Mnou; unmūlitā — vytržena.
Překlad
„ ,Až Rādhārāṇī, která má tvář jako měsíc, uslyší, jak jsem k Ní krutý, může ve svém zarmouceném srdci zaujmout nějaký postoj tolerance. Potom by se ale mohla obrátit proti Mně. Ve strachu z chtivých tužeb vyprovokovaných lukem hrozivého Amora by dokonce mohla ukončit svůj život. Běda! Jak pošetile jsem vytrhl tu křehkou rostlinku Její touhy právě ve chvíli, kdy byla připravena vydat plody.̀ “
Význam
Kṛṣṇa takto lituje svého krutého chování vůči Śrīmatī Rādhārāṇī (Vidagdha-mādhava 2.40).