Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 1.150
Verš
nindāpi pramadaṁ prayacchati parīhāsa-śriyaṁ bibhratī
doṣeṇa kṣayitāṁ guṇena gurutāṁ kenāpy anātanvatī
premṇaḥ svārasikasya kasyacid iyaṁ vikrīḍati prakriyā
Synonyma
stotram — chválu; yatra — ve které; taṭa-sthatām — neutralitu; prakaṭayat — projevující; cittasya — srdci; dhatte — dává; vyathām — bolestivé následky; nindā — pomlouvání; api — také; pramadam — radost; prayacchati — dodává; parīhāsa — žertování; śriyam — krásu; bibhratī — přednášející; doṣeṇa — nařknutím; kṣayitām — zmenšování; guṇena — dobrými vlastnostmi; gurutām — důležitost; kena api — jakoukoliv; anātanvatī — nezvětšující; premṇaḥ — lásky k Bohu; svārasikasya — spontánní; kasyacit — jakékoliv; iyam — toto; vikrīḍati — působí v srdci; prakriyā — způsob jednání.
Překlad
„ ,Když jeden z milenců slyší, jak ho druhý chválí, je navenek klidný, ale v srdci pociťuje bolest. Když slyší, jak ho ten druhý z něčeho obviňuje, považuje to za žerty a činí mu to potěšení. Když u svého drahého protějšku najde jeden z milenců nějaké chyby, jeho lásku to nijak nezmenší, ale stejně tak ani dobré vlastnosti milovaného protějšku nezvětší jeho spontánní náklonnost. Spontánní láska tak pokračuje za každých okolností. Takto působí spontánní láska k Bohu v srdci.̀ “
Význam
Tento verš z Vidagdha-mādhavy (5.4) vyslovila Paurṇamāsī, babička Madhumaṅgala a matka Sāndīpaniho Muniho.