Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 8.25

Verš

tad aśma-sāraṁ hṛdayaṁ batedaṁ
yad gṛhyamāṇair hari-nāma-dheyaiḥ
na vikriyetātha yadā vikāro
netre jalaṁ gātra-ruheṣu harṣaḥ

Synonyma

tat — to; aśma-sāram — tvrdé jako železo; hṛdayam — srdce; bata — ó; idam — toto; yat — jež; gṛhyamāṇaiḥ — i přesto, že zpívá; hari-nāma-dheyaiḥ — medituje o svatém jménu Pána; na — ne; vikriyeta — změní se; atha — tak; yadā — když; vikāraḥ — změna; netre — v očích; jalam — slzy; gātra-ruheṣu — v pórech těla; harṣaḥ — extáze.

Překlad

„Pokud se srdce toho, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, nezmění, slzy mu netečou z očí, tělo se mu nechvěje a chlupy na těle se mu neježí, rozumí se, že má srdce ze železa. Důvodem jsou přestupky u lotosových nohou Pánova svatého jména.“

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v komentáři k tomuto verši ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.3.24) poznamenává, že mahā-bhāgavata neboli velice pokročilý oddaný příznaky jako slzy v očích neprojevuje, kdežto kaniṣṭha-adhikārī neboli začátečník, je projevuje uměle. To ovšem neznamená, že začátečník je pokročilejší než mahā-bhāgavata. Zkouškou skutečné změny v srdci, ke které dojde při zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, je odpoutanost od hmotného požitku. To je skutečná změna. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Bhāg. 11.2.42). Pokud děláme v duchovním životě skutečný pokrok, musíme se do velké míry odpoutat od smyslového požitku. Kaniṣṭha-adhikārī (začínající oddaný) mívá někdy v očích falešné slzy, když zpívá Hare Kṛṣṇa mantru, ale je stále zcela připoutaný k hmotným věcem. To znamená, že se jeho srdce ještě nezměnilo. Změna se musí projevit v jeho skutcích.