Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 8.19

Verš

rājan patir gurur alaṁ bhavatāṁ yadūnāṁ
daivaṁ priyaḥ kula-patiḥ kva ca kiṅkaro vaḥ
astv evam aṅga bhagavān bhajatāṁ mukundo
muktiṁ dadāti karhicit sma na bhakti-yogam

Synonyma

rājan — ó králi; patiḥ — vládce; guruḥ — duchovní mistr; alam — jistě; bhavatām — váš; yadūnām — Yaduovců; daivam — Bůh; priyaḥ — velice drahý; kula-patiḥ — hlava rodiny; kva — někdy dokonce; ca — také; kiṅkaraḥ — vykonavatel rozkazů; vaḥ — vám; astu — je; evam — tak; aṅga — nicméně; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; bhajatām — těch, kteří oddaně slouží; mukundaḥ — Pán Kṛṣṇa; muktim — osvobození; dadāti — dává; karhicit — někdy; sma — jistě; na — ne; bhakti-yogam — oddanou službu.

Překlad

(Velký mudrc Śukadeva řekl:) „Můj drahý Mahārāji Parīkṣite, Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa je vždy připraven vám pomoci. Je vaším vládcem, guruem, Bohem, velice drahým přítelem i hlavou vaší rodiny, a přesto někdy jedná jako váš rodinný služebník nebo posel. Máte velké štěstí, protože tento vztah je možný pouze díky bhakti-yoze. Pán může snadno udělit osvobození (mukti), ale bhakti-yogu tak snadno nedává, protože tímto procesem si Jej oddaný zaváže.“

Význam

Tento odstavec je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (5.6.18). Když Śrī Śukadeva Gosvāmī popisoval Ṛṣabhadevův charakter, citováním tohoto verše odlišil bhakti-yogu a osvobození. Ve svém vztahu k Yaduovcům a Pāṇḍuovcům Pán někdy jednal jako jejich vládce, někdy jako rádce, přítel, hlava rodiny, a jindy dokonce jako jejich sluha. Jednou musel vykonat Yudhiṣṭhirův pokyn a doručit dopis, který Yudhiṣṭhira napsal Duryodhanovi ohledně mírových jednání. Jindy se zase stal Arjunovým vozatajem. To jasně dokresluje, že v bhakti-yoze je mezi Nejvyšší Osobností Božství a oddaným vztah založený na transcendentálních náladách, známých jako dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya. Chce-li oddaný od Nejvyšší Osobnosti Božství jen osvobození, snadno je od Něho získá, což potvrzuje i Bilvamaṅgala Ṭhākura. Muktiḥ svayaṁ mukulitāñjali sevate 'smān – pro oddaného není mukti nijak zvláště důležité, protože neustále stojí u jeho dveří a čeká, jak by mu mohlo sloužit. Oddaný tedy musí být přitahován chováním obyvatel Vrindávanu, kteří žijí ve vztahu s Kṛṣṇou. Země, voda, krávy, stromy a květiny Kṛṣṇovi slouží v śānta-rase, Jeho služebníci v dāsya-rase a Jeho přátelé pasáčci v sakhya-rase. Starší gopī a gopové Kṛṣṇovi slouží jako otec a matka, strýc a další příbuzní, a mladé gopī, pasačky, slouží Kṛṣṇovi s milostnou láskou.

Při oddané službě musí mít oddaný přirozený sklon sloužit Kṛṣṇovi v jednom z těchto transcendentálních vztahů. To je opravdový úspěch v životě. Získat osvobození není pro oddaného vůbec těžké. Dokonce i ten, kdo není schopen navázat vztah s Kṛṣṇou, může získat osvobození splynutím se září Brahmanu. Tomu se říká sāyujya-mukti. Vaiṣṇavové sāyujya- mukti nikdy nepřijmou, i když někdy přijmou některou z ostatních forem osvobození, jmenovitě sārūpya, sālokya, sāmīpya a sārṣṭi. Čistý oddaný ale žádný z těchto druhů osvobození nepřijme, protože chce jen v transcendentálním vztahu sloužit Kṛṣṇovi. To představuje úroveň dokonalosti v duchovním životě. Māyāvādští filosofové touží po splynutí se září Brahmanu, i když oddaní tento druh osvobození vždy ignorují. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī Ṭhākura při popisování tohoto druhu mukti, zvaného kaivalya neboli ztotožnění se s Nejvyšším, řekl: kaivalyaṁ narakāyate – „splynout s Pánem je stejné jako jít do pekla.“ Ideál māyāvādské filosofie, kterým je splynutí s Nejvyšším, je pro oddaného pekelný a nikdy jej nepřijme. Māyāvādští filosofové nevědí, že i když splynou se září Nejvyššího, nenajdou tam konečný klid. Individuální duše nemůže žít v záři Brahmanu ve stavu nečinnosti, a tak po nějakém čase začne znovu toužit po činnosti. Protože si však není vědoma svého vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, a není tedy duchovně činná, musí znovu sestoupit do tohoto hmotného světa a vykonávat další činnosti zde. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32):

āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

Protože māyāvādští filosofové nemají žádné poznatky o transcendentální službě Pánu, musí dokonce i poté, co dosáhli osvobození od hmotných činností a splynuli se září Brahmanu, znovu sestoupit do tohoto hmotného světa, aby otevírali nemocnice, školy nebo se věnovali podobným filantropickým činnostemi.