Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 8.17
Verš
bhuktir yajñādi-puṇyataḥ
seyaṁ sādhana-sāhasrair
hari-bhaktiḥ su-durlabhā
Synonyma
jñānataḥ — rozvíjením poznání; su-labhā — snadno dosažitelné; muktiḥ — osvobození; bhuktiḥ — smyslový požitek; yajña-ādi — provádění obětí a podobně; puṇyataḥ — a zbožnými činnostmi; sā — ta; iyam — toto; sādhana- sāhasraiḥ — vykonání tisíců obětí; hari-bhaktiḥ — oddaná služba; su-durlabhā — je velmi vzácná.
Překlad
„Rozvojem filosofického poznání lze pochopit vlastní duchovní postavení, a tak být osvobozen, a prováděním obětí a zbožných činností lze dosáhnout smyslového požitku na vyšších planetárních soustavách. Oddaná služba Pánu je ale tak vzácná, že ji nelze získat ani po vykonání stovek a tisíců takových obětí.“
Význam
Prahlāda Mahārāja vysvětluje:
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-'bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat
Tyto verše je třeba prodiskutovat. Jejich význam je takový, že kṛṣṇa-bhakti neboli oddané služby Pánu nelze dosáhnout formálním konáním védských obřadů. Musíme vyhledat čistého oddaného. Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra peyeche kebā – „Kdo může udělat pokrok, aniž by sloužil čistému vaiṣṇavovi?“ Prahlāda Mahārāja tedy říká, že dokud nejsme schopni přijmout prach z lotosových nohou čistého vaiṣṇavy, není možné dosáhnout úrovně oddané služby. To je to tajemství. Výše zmíněná tantra-vacana, citovaná z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.36), je v tomto ohledu pro nás dokonalým vodítkem.